I.ÚS 825/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 825/20 ze dne 29. 9. 2020 N 193/102 SbNU 201 K právu poškozeného domáhat se náhrady nákladů vzniklých přibráním zmocněnce v případě podmíněného zastavení trestního stíhání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. Michalem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 397/2019-143 ze dne 15. 1. 2020 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 34 C 337/2018-114 ze dne 4. 9. 2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a M. N., zastoupeného JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 397/2019-143 ze dne 15. 1. 2020 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 34 C 337/2018-114 ze dne 4. 9. 2019 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 397/2019-143 ze dne 15. 1. 2020 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 34 C 337/2018-114 ze dne 4. 9. 2019 se zrušují. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení před Ústavním soudem 1. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny a na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Stěžovatel dále namítá porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Rekapitulace procesního vývoje a skutkových okolností věci 2. Vedlejší účastník dne 13. 11. 2015 napadl stěžovatele úderem ruky s úmyslem ublížit mu na zdraví z důvodu tvrzeného obtěžování bývalé přítelkyně stěžovatele - současné přítelkyně vedlejšího účastníka. Stěžovatel upadl na zem, kde do něj vedlejší účastník minimálně jednou kopl a opakovaně jej udeřil rukou; stěžovatel utrpěl otřes mozku, zhmoždění a blok krční páteře. Proti vedlejšímu účastníkovi bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu v souběhu s přečinem výtržnictví. Vedlejší účastník se k trestnému činu doznal, nahradil příslušné pojišťovně náklady za ošetření stěžovatele, kterému zaslal omluvný dopis a zaplatil mu 11 873 Kč (tj. ušlou mzdu za dobu pracovní neschopnosti). Předmětné trestní stíhání bylo usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") č. j. 1 ZT 75/2017-11 ze dne 19. 6. 2017 podmíněně zastaveno podle § 307 trestního řádu a vedlejšímu účastníkovi byla stanovena zkušební doba v trvání 20 měsíců. Jelikož stěžovatelem uplatněný nárok na náhradu škody spočívající v přímých výdajích, imateriální újmě a bolestném v celkové výši 239 633 Kč nebyl podle státní zástupkyně dostatečně prokázán, byl stěžovatel s tímto nárokem odkázán na občanskoprávní řízení; jeho stížnost proti právě uvedenému usnesení byla zamítnuta. 3. Dne 14. 5. 2018 stěžovatel navrhl Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (dále též jen "nalézací soud") jako soudu trestnímu, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost nahradit stěžovateli jakožto poškozenému náklady řízení vzniklé přibráním zmocněnce podle § 154 odst. 1 ve spojení s § 155 odst. 4 trestního řádu; již v původním návrhu stěžovatel výslovně odkázal na komentářovou literaturu k trestnímu řádu, podle které může být podkladem pro přiznání nákladů vzniklých přibráním zmocněnce ve smyslu § 154 trestního řádu i usnesení, jímž se podmíněně zastavuje trestní stíhání. 4. Nalézací soud vyhodnotil předmětné podání jako civilní žalobu a věci přidělil civilní spisovou značku 16 C 146/2018; usnesením č. j. 16 C 146/2018-63 ze dne 21. 5. 2018 stěžovatele vyzval, aby nalézacímu soudu sdělil, co mínil návrhem ze dne 14. 5. 2018, aby bylo zcela zřejmé, zda jde o žalobu dle § 79 odst. 1 občanského soudního řádu či o návrh ve smyslu § 154 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel v podání doručeném nalézacímu soudu dne 29. 5. 2018 uvedl, že podává návrh v později uvedeném smyslu, a požádal, aby věc byla předložena trestnímu soudu. Nalézací soud následně zaslal soudní spis obvodnímu státnímu zastupitelství - s tím, že je pro rozhodnutí o předmětném návrhu stěžovatele příslušné analogicky podle § 151 odst. 3 trestního řádu. Obvodní státní zastupitelství soudní spis nalézacímu soudu vrátilo - s tím, že § 151 odst. 3 trestního řádu v dané věci použít nelze a že pro rozhodnutí v dané věci je příslušný pouze soud. Dne 26. 6. 2018 vydala předsedkyně nalézacího soudu pokyn, že v dané věci jde o nárok na náhradu škody, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, a to s odkazem na judikaturu [rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky (dále jen "NSČSR") uveřejněné pod č. 71/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. K výzvě nalézacího soudu ze dne 17. 7. 2018, která odkazovala na pokyn předsedkyně i právě citovanou judikaturu, stěžovatel v podání doručeném dne 2. 8. 2018 znovu uvedl, že návrh poškozeného stěžovatele nikdy nebyl zamýšlen jako návrh na zahájení občanskoprávního řízení a žádá o projednání návrhu podle trestního řádu; znovu přitom poukázal na výše uvedenou komentářovou literaturu a na to, že citované rozhodnutí NSČSR je zastaralé a nelze jej podle současné úpravy aplikovat. Dne 20. 8. 2018 vzal stěžovatel svůj původní návrh zpět a nalézací soud usnesením č. j. 16 C 146/2018-93 ze dne 20. 8. 2018 řízení zastavil. III. Obsah napadených rozhodnutí 5. Stěžovatel následně podal dne 12. 11. 2018 žalobu, kterou se domáhal proti vedlejšímu účastníkovi zaplacení 27 770 Kč s příslušenstvím, a to jako náhradu škody, která mu (jako poškozenému) měla vzniknout vynaložením nákladů na právní zastoupení v rámci výše uvedeného trestního řízení. Napadeným rozsudkem nalézací soud stěžovatelovu žalobu zamítl (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit 9 147,60 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok II). Nalézací soud dospěl k závěru, že je možné rozhodnout o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného podle § 154 a § 155 odst. 4 trestního řádu pouze v případě, je-li ve věci rozhodnuto pravomocným rozsudkem. Jelikož v projednávané kauze bylo zvoleno řešení jiné (tzv. odklon podmíněným zastavením trestního stíhání), náhradu nákladů poškozenému přiznat nelze. Podle nalézacího soudu je úprava náhrady nákladů poškozeného v trestním řízení, obsažená v trestním řádu, úpravou speciální ve vztahu k obecné úpravě náhrady škody podle občanského zákoníku, proto je třeba postupovat podle ní a ustanovení občanského zákoníku aplikovat nelze. 6. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud odvolací rozhodnutí nalézacího soudu co do výroku I napadeným rozsudkem potvrdil jako věcně správné; výrok II o nákladech řízení změnil tak, že se jejich náhrada vedlejšímu účastníkovi nepřiznává. Městský soud zároveň stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 098 Kč. Městský soud se se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu ztotožnil. Za překonaný označil názor, podle kterého náklady zastoupení poškozeného v trestním řízení představují škodu, jež mu vznikla v příčinné souvislosti s trestným činem; z uvedeného důvodu tyto náklady nelze podle městského soudu přiznat ani v občanskoprávním řízení. IV. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel předně tvrdí, že svým původním podáním se jako poškozený domáhal náhrady nákladů vzniklých přibráním zmocněnce podle trestního řádu, a to s ohledem na názor vyjádřený v komentářové literatuře, podle kterého je možné postupovat podle § 154 trestního řádu i v případech, kdy je trestní řízení podmíněně zastaveno podle § 307 trestního řádu. Nalézací soud stěžovatele následně s odkazem na starší judikaturu NSČSR "přesvědčil", aby se domáhal svého nároku v rámci civilního řízení. Stěžovatel proto vzal svůj původní návrh zpět, aby v novém návrhu mohl uvést civilněprávní argumentaci. Obecné soudy však následně nárok stěžovatele popřely s odkazem na trestněprávní ustanovení a judikaturu. Podle stěžovatele právě uvedeným postupem nalézací soud směšoval a zaměňoval svoje pravomoci, které mu jako soudu (civilnímu a trestnímu) náležejí. 8. Stěžovatel dále uvádí, že obecné soudy nesprávně dospěly k závěru, že § 154 a 155 trestního řádu představují úpravu lex specialis k úpravě náhrady škody podle občanského zákoníku. Podle stěžovatele není dán žádný legitimní důvod, proč by ne