I.ÚS 984/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 984/25 ze dne 23. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele nezl. A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Vladislavem Vnenkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pařížská 1075/5, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, sp. zn. 61 Tmo 5/2025 ze dne 27. 2. 2025, usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, sp. zn. 61 Tmo 1/2025 ze dne 16. 1. 2025 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, soudu pro mládež, č. j. 16 Ntm 9201/2024-24 ze dne 21. 12. 2024, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, soudu pro mládež, sp. zn. 16 Ntm 9201/2024 ze dne 27. 1. 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Proti stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání pro provinění vraždy spáchané ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku v souběhu s proviněním těžkého ublížení na zdraví spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu s proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit způsobem blíže uvedeným ve výroku předmětného usnesení. 2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, soudu pro mládež, č. j. 16 Ntm 9201/2024-24 ze dne 21. 12. 2024 byl stěžovatel vzat podle § 46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen "zákon o soudnictví ve věcech mládeže"), ve spojení s § 67 písm. c) trestního řádu do vazby (výrok I.). Dále tímto usnesením obvodní soud rozhodl, že podle § 49 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nepřijímá písemný slib obviněného (výrok II.) ani slib rodičů o převzetí obviněného do péče (výrok III.). Existenci vazebních důvodů obvodní soud odůvodnil tím, že provedl v rámci vazebního zasedání podrobný výslech obviněného mladistvého za účelem posouzení motivace předmětného jednání (pobodání tří lidí), nicméně i po výslechu motivaci označil za neznámou. Dodal, že není obvyklé, aby ve svém věku byl mladistvý držitelem dvou plynových pistolí, zavíracího nože, boxeru a slzotvorných prostředků a takto ozbrojen se pohyboval v nočních hodinách po městě. Ze skutečností, které obviněný mladistvý uvedl ve své výpovědi, obvodní soud dovodil, že postrádá potřebný náhled i sebereflexi na jednání, které je mu kladeno za vinu (sám se staví do pozice oběti), a poukázal na způsob vedených útoků (bodnutí do zad), u nichž je podle obvodního soudu jednání v nutné obraně prakticky vyloučeno. Zdůraznil, že jednání, které je obviněnému mladistvému kladeno za vinu, je vysoce společensky škodlivé, a že do současné doby není zřejmé, z jakých pohnutek se předmětného jednání dopustil. Podle obvodního soudu tak bylo nutné ve věci posoudit, zda stěžovatel netrpí nějakou duševní poruchou či patologií osobnosti, nemá agresivní sklony, nejednal pod vlivem návykových látek, v důsledku kterých zde přetrvává riziko, že by se obdobného jednání mohl dopustit opakovaně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí obvodní soud uvedl, že vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu byl dán v době rozhodování soudu, tento nebyl nahraditelný jinými instituty, a to dohledem Probační a mediační služby ČR z důvodu faktické nerealizovatelnosti elektronického monitoringu k datu rozhodování o vazbě, ani prohlášením rodičů o převzetí obviněného do péče, neboť není známo výchovné působení rodičů na obviněného mladistvého, kdy jejich případná výchovná opatření, např. zákaz kontaktu s kamarády, neodpovídají závažnosti jednání, ze kterého je mladistvý obviněn. Konstatoval, že si je vědom skutečnosti, že vazba mladistvého je mimořádným institutem v případě, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak, nicméně v daném případě s ohledem na osobnost obviněného, postoj k předmětnému jednání a zejména vysokou společenskou škodlivost tohoto jednání, je vazba důvodná a plně opodstatněná. Doplnil, že teprve po šetření poměrů v rodině, vlivu rodičů na mladistvého, bude možné uvažovat o nahrazení vazby dohledem Probační a mediační služby ČR za současného užití elektronické kontroly pohybu, k čemuž dodal, že ve věci bude dále nezbytné zadat vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie a o případném propuštění z vazby bude možné uvažovat po vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, kdy teprve s ohledem na závěry znaleckého zkoumání bude možné učinit závěr o tom, zda se skutečně jednalo o ojedinělý exces či zda obviněný mladistvý se určitým způsobem radikalizuje a hrozí opakování předmětného jednání. 3. Proti usnesení obvodního soudu, kterým byl stěžovatel vzat do vazby, podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze, soud pro mládež, napadeným usnesením sp. zn. 61 Tmo 1/2025 ze dne 16. 1. 2025 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl a podle § 149 odst. 4 trestního řádu obvodnímu soudu uložil, aby doplnil chybějící výrok o navrženém nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. K vazebnímu důvodu konstatoval, že rozhodnutí o vazbě není presumováním viny, když pro takové rozhodnutí naopak postačuje, pokud v době rozhodování dosavadní poznatky nasvědčují možné vině obviněného, přičemž o ní není nutné, resp. bez předjímané viny ani možné, učinit definitivní závěr. Připomněl, že obdobně potom není možné ve vazebních věcech nalézt "jistotu", že obviněný bude jednat způsobem, v němž mu má zabránit vzetí do vazby z jednotlivých vazebních důvodů § 67 trestního řádu. V projednávaném případě tak lze tyto "konkrétní skutečnosti" podle městského soudu vyvozovat vzhledem k mimořádnosti projednávaného jednání patnáctiletého dítěte, spočívajícího v možném útoku vedeném mimo rámec nutné obrany tak nebezpečnou zbraní jako je nůž, navíc užitý dost možná zákeřně, zezadu, bez jakéhokoliv varování velmi razantním způsobem, se srozuměním v podobě event. následku spočívajícího v usmrcení poškozených. Dodal, že nelze vyloučit, že projednávaná trestná činnost může být motivována právě agresivními sklony mladistvého, poruchou jeho osobnosti či duševní poruchou, která může event. i snižovat jeho ovládací schopnosti, což nepochybně spolu s charakterem projednávané trestné činnosti zvyšuje obavu možného opakování této trestné činnosti mladistvým. I městský soud tak u mladistvého stěžovatele ve shodě s nalézacím soudem shledal důvody vazby předstižné. K námitce stěžovatele, že nebyly dodrženy podmínky pro vazební zasedání, městský soud uvedl, že z ústavněprávního hlediska byl smysl vazebního zasedání ve věci mladistvého nepochybně naplněn, byť jeho průběh vždy striktně neodpovídal postupům daným trestním řádem - tj. státní zástupce návrh na vzetí formálně nepřednesl, strany nebyly v úvodu dotázány na návrhy na provedení dalších šetření k posouzení důvodů vazby, a bylo porušeno pořadí při přednesu konečných návrhů. K nedostatečnému poučení stěžovatele uvedl, že by pouze nebylo možné jeho výslech z vazebního zasedání např. číst v hlavním líčení k odstranění rozporů podle § 207 odst. 2 trestního řádu a činit z něj skutkové závěry. Připustil, že obvodní soud pochybil, když nerozhodl o stěžovatelem navrženém nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, který jeho obhájce skutečně u vazebního zasedání přednesl, zároveň však shledal, že vady rozhodnutí neodůvodňují jeho zrušení. Uvedl, že nahrazení vazby umístěním mladistvého do péče důvěryhodné osoby, v daném případě rodičů, rovněž nepůsobí dostatečně z pohledu nahrazení předstižné vazby. K tomu dodal, že bez předchozího šetření OSPOD není zřejmé, v jakém výchovném prostředí mladistvý vyrůstá, přičemž stran jeho osoby příznivě nevyznělo ani hodnocení jeho školy. Je tudíž otázkou, jakou autoritou jsou pro něj vlastní rodiče, resp., do jaké míry jsou na něj schopni ještě v jeho věku výchovně působit. Závěrem podotkl, že úvahy obvodního soudu nad nedostatečností nahrazení vazby dohledem probačního úředníka jsou opodstatněné, když dohled představuje jen slabou náhražku vazby v obdobných závažných případech, zejména pokud ani dosud nebylo zjištěno, zda by jej event. bylo možné doplnit výkonem elektronické kontroly podle § 73 odst. 4 trestního řádu. 4. Obvodní soud následně vydal dne 27. 1. 2025 usnesení sp. zn. 16 Ntm 9201/2024, kterým rozhodl, že se podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu stěžovatelova vazba podle vazebního důvodu § 67 písm. c) trestního řádu nenahrazuje dohledem probačního úředníka. K tomu uvedl, že z pohledu soudu uložení probačního dohledu s elektronickým monitoringem i přes doporučení Probační a mediační služby není za současné důka