II.ÚS 1016/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1016/19 ze dne 9. 4. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. R. M., zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2019 č. j. 4 Tdo 1486/2018-25, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 3. 2019, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Nejvyššího soudu z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatelka byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 28. 7. 2017 shledána vinnou ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl jí uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních dávek po 100 Kč, celkem tedy 10 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, jí byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání jednoho roku. Tohoto trestného činu se stěžovatelka dopustila tím, že - stručně řečeno - dne 6. 8. 2016 v Praze řídila motorové vozidlo a byla kontrolována hlídkou Policie České republiky, ačkoli si byla vědoma, že dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení pozbyla řidičské oprávnění, a to na základě oznámení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 15. 7. 2015 sp. zn. S-MHMP-DSC 1273906/2015 ve spojení s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. S-MHMP 1273906/2015, kterým byly zamítnuty námitky stěžovatelky a které nabylo právní moci dne 11. 9. 2015. 3. Proti napadenému rozsudku podala odvolání stěžovatelka i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství"). Stěžovatelka s odkazem na § 123c odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu"), v odvolání namítala, že pozbyla "práva k řízení motorových vozidel" a nikoli "řidičského oprávnění". Její jednání tudíž mohlo být posouzeno pouze jako přestupek. Dne 7. 9. 2015 došlo u stěžovatelky k výměně českého řidičského průkazu za slovenský řidičský průkaz a toho dne se ocitla v režimu cizince, tudíž nedisponovala řidičským "oprávněním", ale "právem k řízení". Ustanovení § 337 trestního zákoníku spojuje trestní odpovědnost s odnětím příslušného oprávnění, nikoli práva. Státní zástupkyně obvodního státního zastupitelství podala odvolání v neprospěch stěžovatelky do výroku o trestu, když uložené tresty považovala za nepřiměřeně mírné. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017 zamítl odvolání státní zástupkyně a podle § 257 odst. 1 písm. b) trestního řádu napadený rozsudek obvodního soudu zrušil v celém rozsahu a věc postoupil Magistrátu hlavního města Prahy, neboť by skutek mohl být posouzen jako přestupek. Městský soud toto rozhodnutí odůvodnil tak, že stěžovatelka dne 7. 9. 2015 vyměnila český řidičský průkaz za řidičský průkaz Slovenské republiky, tudíž se stala držitelkou pouze řidičského průkazu vydaného cizím státem v době, kdy ještě byla řádnou držitelkou řidičského oprávnění v České republice, neboť právní moc rozhodnutí, na jehož základě řidičské oprávnění pozbyla, nastala až dne 11. 9. 2015. Od 7. 9. 2015 bylo nutno na stěžovatelku hledět jako na držitelku řidičského průkazu cizího státu. Tato okolnost je právně irelevantní ve fázi záznamu bodů v registru řidičů, nikoli však ve fázi dosažení celkového počtu 12 bodů. Dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbývá řidič v případě dosažení 12 bodů řidičského průkazu vydaného Českou republikou na dobu jednoho roku. Právní skutečnost určující počátek běhu této lhůty je stanovena uplynutím pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení. Vedle toho podle § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu pozbývá řidič, který je držitelem řidičského průkazu členského státu, v případě dosažení 12 bodů právo k řízení motorového vozidla na území České republiky. Podle § 123c odst. 8 zákona o silničním provozu přitom platí, že lhůta jednoho roku uvedená v § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu počíná běžet ode dne uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu, spáchaným jednáním zařazeným do bodového hodnocení, na jehož základě řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů. Z výše uvedeného plyne, že je rozdílně stanoven počátek běhu jednoroční lhůty pozbytí řidičského oprávnění či práva k řízení na území České republiky. Stěžovatelka jako držitelka řidičského průkazu vydaného členským státem řídila dne 6. 8. 2016, přičemž z evidenční karty řidiče a z odůvodnění rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. S-MHMP 1273906/2015 bylo zjištěno, že právní moc oznámení o posledním přestupku, na jehož základě dosáhla stěžovatelka 12 bodů, nastala dne 10. 7. 2015. Lhůta jednoho roku tak skončila dne 10. 7. 2016 a stěžovatelka zákonem stanovenou lhůtu neporušila, když řídila dne 6. 8. 2016. V takovém případě nelze z jejího jednání vyvozovat právní důsledky. 5. Usnesení městského soudu napadl dne 23. 11. 2017 nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch stěžovatelky, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu, tj. že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že smyslem právní úpravy bodového hodnocení porušení povinností stanovených řidiči zákonem o silničním provozu je eliminovat ze silničního provozu řidiče, kteří opakovaně porušují pravidla silničního provozu. V tomto směru není důvod rozlišovat mezi řidiči, kteří jsou držiteli českého řidičského průkazu, a řidiči, kteří mají řidičský průkaz vydaný jiným státem. Stejný závěr je nutno uplatnit i ve vztahu k běhu lhůty, po kterou řidič pozbývá řidičské oprávnění. Ze znění § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu vyplývá, že mechanismus popsaný v § 123c odst. 7 a 8 zákona o silničním provozu je spojen s držením "zahraničního" řidičského průkazu v době samotného dosáhnutí příslušné bodové hranice, nikoli v době uzavření správní procedury spojené s oznamováním bodové sankce. V případě přijetí výkladu učiněného městským soudem by v obdobných případech, kdy by se řidič s českým řidičským průkazem v průběhu správního řízení stal držitelem zahraničního řidičského průkazu, docházelo k faktickému zkrácení jednoroční lhůty a neodůvodněnému zvýhodnění určité kategorie řidičů, kteří jsou držiteli českého řidičského průkazu, ale mají současně po "vybodování" možnost opatřit si řidičský průkaz jiného státu. 6. Stěžovatelka se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 27. 1. 2018 tak, že nijak nepopírá od počátku řízení protiprávnost svého jednání, avšak odpovědnost by měla nést v řízení o přestupku. Usnesení městského soudu může obsahovat nedostatky stran posouzení začátku a konce běhu lhůty, po kterou stěžovatelka pozbyla právo k řízení motorových vozidel na území České republiky, ovšem tyto nedostatky nemohou mít vliv na zákonnost výroku usnesení městského soudu. Není pravdou, že držitel řidičského oprávnění členského státu dosažením 12 bodů pozbývá řidičské oprávnění. Taková osoba pozbývá "právo k řízení na území České republiky", a to právě proto, aby nedošlo ke znevýhodňování jedné či druhé skupiny držitelů řidičských průkazů. Stěžovatelka je ode dne 7. 9. 2015 držitelka řidičského průkazu členského státu, tudíž právní mocí rozhodnutí ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. S-MHMP 1273906/2015, které nabylo právní moci dne 11. 9. 2015, nemohla pozbýt oprávnění, které již neměla. Pokud držitel řidičského průkazu členského státu v době, kdy pozbyl právo k řízení motorových vozidel na území České republiky, řídí motorové vozidlo, dopouští se výhradně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 5 zákona o silničním provozu, protože pozbyl "právo k řízení". Oproti tomu se osoba, která pozbyla "řidičské oprávnění", dopouští přečinu podle § 337 trestního zákoníku. 7. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2018 č. j. 4 Tdo 648/2018-22 podle § 265k odst. 1 a 2 trestního řádu zrušil usnesení městského soudu ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2