II.ÚS 192/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 192/05 ze dne 11. 7. 2007 N 110/46 SbNU 11 Aplikace příznivější pozdní právní úpravy ve správním trestání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Františka Duchoně - ze dne 11. července 2007 sp. zn. II. ÚS 192/05 ve věci ústavní stížnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2004 č. j. 2 A 12/2002-OL-503, rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 5. 2002 č. j. R 15/2001 a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 7. 2001 č. j. S 18/01-1300/01-VOI, jimiž byla stěžovatelce mj. uložena pokuta ve výši 48 000 000 Kč za zneužití dominantního postavení na trhu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2004 č. j. 2 A 12/2002-OL-503, rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 5. 2002 č. j. R 15/2001 a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 7. 2001 č. j. S 18/01-1300/01-VOI se ruší. Odůvodnění I. Předmět ústavní stížnosti Stěžovatelka, obchodní společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s., je právní nástupkyní obchodní společnosti Eurotel Praha, spol. s r. o., IČ: 15268306, jež se původně obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jemu předcházejících rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Tvrdí, že Nejvyšší správní soud tím, že nezrušil předcházející rozhodnutí Úřadu a předsedy Úřadu, nepřípustně zasáhl její základní práva, garantovaná Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“), Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Konkrétně stěžovatelka poukazuje na: – čl. 1 Listiny a z něj plynoucí princip rovnosti v právech, kdy Nejvyšší správní soud i přes závěr, že ve správním řízení nebylo prokázáno způsobení újmy obchodní společnosti Český Mobil, a. s., jakožto znak zneužití dominantního postavení, nepovažoval to za důvod ke zrušení rozhodnutí, ačkoliv pro stejný nedostatek ve skutkově téměř identickém případě vyhověl žalobě akciové společnosti T-Mobile Czech Republic a rozhodnutí Úřadu i předsedy Úřadu zrušil, a když aplikoval ustanovení o lhůtě pro uložení pokuty za správní delikt v rozporu se svou dřívější judikaturou (stěžovatelka upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. 5 A 1/2001), čímž poskytl právům stěžovatelky nižší míru ochrany; – čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny a zde uvedený imperativ, aby státní moc byla vykonávána jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, a princip připouštějící možnost ukládat povinnosti pouze na základě zákona, neboť žalobou napadená rozhodnutí ve výroku o uložení pokuty nebyla zrušena, ačkoliv k uložení pokuty došlo několik měsíců po uplynutí zákonné lhůty; – čl. 26 odst. 1 Listiny zaručující svobodu podnikání, čl. 2 odst. 3 Listiny garantující svobodu činit vše zákonem nezakázané a čl. 4 odst. 4 Listiny ukládající šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod v případě používání ustanovení o jejich mezích, a to pro formalistickou a nesprávnou interpretaci pojmu dominantního postavení; – čl. 40 odst. 6 Listiny zakazující retroaktivitu, neboť stěžovatelka byla za zneužití dominantního postavení postižena v době, kdy podle nového zákona již nemohla být považována za dominantního soutěžitele; – čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy a zde zakotvené právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a práva na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, porušené tím, že Nejvyšší správní soud stěžovatelku v rozporu se svým posláním neochránil před sankcí uloženou za správní delikt, ačkoliv naplnění znaků jeho skutkové podstaty nebylo prokázáno, že vadně doplňoval dokazování a že nevyvodil následky z podstatných procesních pochybení, k nimž došlo ve správním řízení. II. Rekapitulace předchozího řízení Dne 20. 7. 2001 Úřad pod č. j. S 18/01-1300/01-VOI rozhodl, že stěžovatelka zneužila jednak svého dominantního postavení na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích GSM, neboť v konkrétně vymezené době v konkrétně označených tarifech účtovala bez objektivně ospravedlnitelných důvodů svým zákazníkům za minutu volání do sítě provozované obchodní společností Český Mobil, a. s., (dále jen „Český Mobil“) vyšší částku než za minutu volání do sítě provozované obchodní společností RadioMobil, a. s., (dále jen „RadioMobil“), a jednak svého monopolního postavení na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích NMT, když v konkrétně vymezené době v konkrétně označených tarifech účtovala bez objektivně ospravedlnitelných důvodů svým zákazníkům za minutu volání do sítě Českého Mobilu částku vyšší než za minutu volání do sítě RadioMobilu. Tím dle Úřadu stěžovatelka porušila k újmě Českého Mobilu ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Český Mobil totiž z důvodu vyšších cen účtovaných stěžovatelkou jejím zákazníkům za volání do jeho sítě nezískal takový počet nových zákazníků, jaký by získal za podmínek rovné hospodářské soutěže. Z důvodu těchto vyšších cen došlo dále k nižšímu objemu odchozího provozu ze sítě provozované stěžovatelkou do sítě Českého Mobilu oproti provozu v opačném směru, čímž byl Český Mobil znevýhodněn v hospodářské soutěži. Jednání účastníka řízení mělo za následek také újmu spotřebitelů – zákazníků stěžovatelky, kteří jí za srovnatelnou službu při volání do sítě Českého Mobilu platili na hovorném v jednotlivých označených obdobích a tarifech částku vyšší než za volání do sítě RadioMobilu. Druhým výrokem Úřad stěžovatelce podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 63/1991 Sb. zakázal pokračovat ve zneužívání dominantního, resp. monopolního postavení popsaným jednáním, třetím výrokem pak stěžovatelce za porušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb. uložil pokutu ve výši 48 000 000 Kč [dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) a ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 63/1991 Sb.]. Prvý výrok tohoto rozhodnutí předseda Úřadu dne 9. 5. 2002 (č. j. R 15/2001) na základě stěžovatelkou podaného rozkladu změnil tak, že sice stejně jako Úřad konstatoval zneužití dominantního postavení stěžovatelky na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích GSM v konkretizovaných tarifech, ovšem v kratším období oproti původnímu zjištění Úřadu, když účtovala bez objektivně ospravedlnitelných důvodů svým zákazníkům za minutu volání do sítě provozované Českým Mobilem částku vyšší než za minutu volání do sítě provozované RadioMobilem, a dále zneužití dominantního postavení na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích NMT, neboť v konkretizovaných tarifech a obdobích (oproti původnímu rozhodnutí také zkrácených) účtovala bez objektivně ospravedlnitelných důvodů svým zákazníkům za minutu volání do sítě provozované Českým Mobilem částku vyšší než za minutu volání do sítě provozované RadioMobilem. Také předseda Úřadu dospěl k závěru, že tímto jednáním stěžovatelka k újmě Českého Mobilu porušila ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., neboť ten nezískal z důvodu vyšších cen účtovaných stěžovatelkou svým zákazníkům za volání do sítě Českého Mobilu takový počet nových zákazníků jako za podmínek rovné hospodářské soutěže. Z důvodu těchto vyšších cen byl objem odchozího provozu ze sítě stěžovatelky do sítě Českého Mobilu nižší oproti provozu v opačném směru, čímž byla společnost Český Mobil znevýhodněna v hospodářské soutěži. Předseda Úřadu taktéž dovodil, že újmu utrpěli i spotřebitelé – zákazníci stěžovatelky, kteří jí za srovnatelnou službu při volání do sítě Českého Mobilu platili na hovorném v jednotlivých tarifech a obdobích částku vyšší než za volání do sítě RadioMobilu. Druhý výrok, zakazující pokračovat v závadném jednání, byl zrušen, třetí výrok, týkající se pokuty, byl potvrzen. Rozhodnutí předsedy Úřadu napadla stěžovatelka žalobou, v průběhu řízení dále doplňovanou, v níž tvrdila rozpor rozhodnutí se zákonem č. 63/1991 Sb. a zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), jakož i zkrácení na vyjmenovaných základních právech a svobodách. Namítala (stručně shrnuto), že Úřad i jeho předseda ve svých rozhodnutích vycházeli z chybně vymezeného věcně relevantního trhu, když dle jejího názoru není důvod rozlišovat mezi trhem mobilních radiotelefonních služeb v sítích GSM (sítích digitálního typu) na straně jedné a trhem mobilních radiotelefonních služeb v sítích NMT (sítích analogového typu) na straně druhé. Na podporu této úvahy