II.ÚS 3151/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3151/09 ze dne 15. 4. 2010 N 87/57 SbNU 147 K rozsahu přezkumné činnosti katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Stanislava Balíka - ze dne 15. dubna 2010 sp. zn. II. ÚS 3151/09 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 7. 2009 č. j. 1 Co 256/2008-107, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008 č. j. 35 C 1/2005-86 o zamítnutí stěžovatelovy správní žaloby a proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Telč, ze dne 1. 12. 2004 č. j. V 748/2004-739/129, jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Brně a Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Telč, jako účastníků řízení a obce Vanov, IČ: 42634539, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 7. 2009 č. j. 1 Co 256/2008-107, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008 č. j. 35 C 1/2005-86 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Telč, ze dne 1. 12. 2004 č. j. V 748/2004-739/129 se ruší. II. Návrh na náhradu nákladů řízení se odmítá. Odůvodnění I. Fakta případu. 1. Včas podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím s tím, že přijetím těchto rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a postupem při jejich přijetí byl porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Předmětem řízení před katastrálním úřadem a obecnými soudy byla následující věc. Stěžovatel jako kupující uzavřel s vedlejším účastníkem jako prodávajícím dne 19. 11. 2004 kupní smlouvu, podle níž koupil ve smlouvě specifikované nemovitosti. Smlouva byla dne 19. 11. 2004 předložena Katastrálnímu úřadu pro Vysočinu, Katastrálnímu pracovišti Telč, ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Návrh na vklad byl ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítnut. Příslušný katastrální úřad to odůvodnil tím, že sice v katastru nemovitostí je vedlejší účastník zapsán jako vlastník, avšak pouze na základě prohlášení ze dne 12. 7. 1999 učiněným podle ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a dohody o delimitaci ze dne 16. 7. 1999, uzavřené mezi městem Telč jako předávajícím a vedlejším účastníkem jako přejímajícím. Z listin, které měl k dispozici, a to konkrétně z hospodářské smlouvy ze dne 22. 12. 1981, podle níž ONV v Jihlavě převedl předmětné nemovitosti do trvalého užívání MěNV Telč, a z další hospodářské smlouvy ze dne 17. 6. 1982, podle níž byly předmětné pozemky převedeny do trvalého užívání JZD v Telči, katastrální úřad dovodil, že město Telč s nimi ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. nehospodařilo. Na základě toho pak dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka pro povolení vkladu vlastnického práva stanovená v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebylo prokázáno, že vedlejší účastník je oprávněn nakládat s předmětem právního úkonu. 3. Proti tomuto rozhodnutí byla podána stěžovatelem žaloba podle části páté občanského soudního řádu. Uvedl v ní, že pro řízení před katastrálním úřadem je rozhodující stav zápisu, který byl proveden po datu 1. 1. 1993. Úřad nebyl oprávněn při posuzování podmínek stanovených v ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. zkoumat listiny, které předcházely tomuto datu a nebyly ani podkladem pro aktuální stav zápisu. Dále uvedl, že jednoho z předmětných pozemků se výhrady katastrálního úřadu vůbec netýkaly. Krajský soud v Brně shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. V podstatě se shodl s názorem katastrálního úřadu ohledně rozsahu přezkumu podmínek pro povolení vkladu ze strany katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu. Podstatnou část odůvodnění věnoval výkladu, proč v daném případě nebyly ohledně předmětných pozemků splněny podmínky přechodu majetku státu na obec podle zákona č. 172/1991 Sb. Pokud šlo o pozemek, na který se výhrady katastrálního úřadu nevztahovaly, podle krajského soudu nebylo možno rozhodování o vkladu vlastnického práva k tomuto pozemku s ohledem na dělení a slučování pozemků, které byly předmětem smlouvy, posuzovat izolovaně. 4. Stěžovatel napadl výše uvedené rozhodnutí krajského soudu odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci shora uvedeným rozsudkem tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že skutková zjištění i právní závěry z rozhodnutí krajského soudu zcela přejímá. 5. V ústavní stížnosti stěžovatel nejprve popsal průběh řízení. Uvedl, že v jeho případě postupem orgánů veřejné moci bylo porušeno právo vlastnit majetek a právo na ochranu tohoto majetku, jak je zaručeno v čl. 11 odst. 1 Listiny. Odmítnutím vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí překročil podle jeho názoru příslušný katastrální úřad meze své přezkumné činnosti, a tím porušil čl. 2 odst. 2 Listiny. Kromě toho hodnotí řízení jako neúměrně dlouhé, v čemž spatřuje porušení základního práva "domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu" ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Argumentačně se soustředil na polemiku s výkladem ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb., zejména pojmu "hospodaření s majetkem", který je v uvedeném ustanovení obsažen a jehož interpretace je stěžejním východiskem pro právní závěry ústavní stížností napadených rozhodnutí. II. Podklady pro rozhodnutí 6. Ústavní soud si vyžádal spis Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Telč, sp. zn. V-748/2004-739. Ze spisu se seznámil s návrhem na vklad ze dne 19. 11. 2004, kupní smlouvou ze stejného dne a dále s obsahem listin, z nichž katastrální úřad v ústavní stížností napadeném rozhodnutí dovodil, že předmět prodeje nebyl ke dni uzavření kupní smlouvy ve vlastnictví prodávajícího vedlejšího účastníka. 7. Dále si Ústavní soud vyžádal spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 35 C 1/2005, z jehož obsahu zjistil průběh řízení tak, jak je popisován shora. 8. Kromě toho si vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka. Vedlejší účastník na výzvu nereagoval. Krajský soud v Brně bez jakéhokoliv doplnění odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Ve stejném duchu se vyjádřil i Vrchní soud v Olomouci. Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Telč, ve vyjádření uvedl, že trvá na svém stanovisku vyjádřeném v napadeném rozhodnutí a plně se ztotožňuje s právním názorem obou soudů. Všichni účastníci vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání. III. Ústavněprávní východiska 9. Ústavní stížnost je důvodná. 10. Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje článek 83 Ústavy České republiky tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, nebo by šlo o extrémně formalistický výklad, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 Ústavy. 11. Ústavní soud předesílá, že je vázán toliko petitem návrhu, nikoliv jeho důvody. 12. V dané věci je pro Ústavní soud z hlediska ústavněprávního relevantní posouzení otázky, zda příslušný katastrální úřad při svém rozhodování o povolení vkladu postupoval v mezích své pravomoci daných zákonem, neboť podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených v zákoně a způsobem, který zákon stanoví. Tato ústavní zásada byla promítnuta zejména do ustanovení § 3 odst. 1 první věty zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), který platil v době rozhodování katastrálního úřadu v souzené věci a podle kterého správní orgány postupují ve správním řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Nově je pak zásada vtělena do ustanovení § 2 odst. 1 a 2 platného správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.), podle kterého správní orgány postupují v souladu se zákony a ostatními p