III.ÚS 1213/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1213/13 ze dne 22. 9. 2015 N 172/78 SbNU 563 K dokazování a hodnocení důkazů v řízení podle § 133a občanského soudního řádu v případě tvrzené diskriminace; odmítnutí ubytování v hotelu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 22. září 2015 sp. zn. III. ÚS 1213/13 ve věci ústavní stížnosti E. B. a V. B., zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Jungmannova 36/31, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 3 Co 87/2011-261 potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali písemné omluvy a finančního zadostiučinění z důvodu tvrzené rasové diskriminace při odmítnutí ubytování v hotelu, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní společnosti AUTODROM MOST, a. s., IČO: 25419048, se sídlem Most, Tvrzova 5, a L. K. jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 3 Co 87/2011-261 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 3 Co 87/2011-261 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. dubna 2013 a doplněna podáním ze dne 23. dubna 2013, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Dne 10. listopadu 2005 večer se stěžovatelé společně s L. K. (dále též jen "žalobci") dostavili do motelu Asas v Mostě, ve kterém se chtěli ubytovat. Na místě ovšem zjistili, že v něm již jsou obsazeny všechny pokoje s příslušenstvím. Z tohoto důvodu požádali recepční, zda by jim nemohla zajistit místa v jiném hotelu ve městě, načež tato zavolala do hotelu Cascade, kde jí možnost ubytování potvrdili. Žalobci se tak kolem 20:00 přesunuli právě do uvedeného hotelu v domnění, že zde mají rezervaci, po jejich příchodu je ale zaměstnanci hotelu odmítli ubytovat. Jeho ředitel jim sdělil, že nemají žádné volné pokoje, a poté, co se proti tomuto sdělení slovně ohradili s poukazem na to, že jsou diskriminováni, je požádal, aby hotel opustili. K původní rezervaci mělo dojít omylem, neboť v době telefonátu z motelu Asas byla na recepci místo recepční jiná zaměstnankyně hotelu, která neměla mít vědomost o nedostatku volných pokojů. Incidentu se zúčastnili i přivolaní zaměstnanci soukromé bezpečnostní služby. Téhož dne podal stěžovatel E. B. v souvislosti s jednáním hotelu trestní oznámení, které prověřovala policie. Ta však neshledala, že by došlo k trestnému činu, a věc odložila. 3. Všichni tři žalobci spatřovali důvod, pro který jim byla odepřena možnost ubytování v hotelu Cascade, v jejich příslušnosti k romské etnické skupině, v důsledku čehož se cítili být dotčeni ve svých osobnostních právech. Žalobou proti společnosti RING group, a. s., která tou dobou hotel provozovala, se proto domáhali vydání rozhodnutí, jímž by jí byla uložena povinnost poskytnout každému z nich písemnou omluvu a finanční zadostiučinění ve výši 25 000 Kč. V této souvislosti uvedli, že jejich předchozí telefonická rezervace proběhla zcela bez komplikací, přičemž ke změně přístupu došlo teprve poté, co se do hotelu dostavili osobně. Přestože se žalovaná následně snažila doložit, že důvodem odmítnutí byly výlučně kapacitní možnosti hotelu, žalobci považovali její tvrzení za účelová a v nemalé části i neprůkazná. Poukazovali zejména na celou řadu pro ně nepříznivých okolností, které provázely jejich žádost o ubytování (nepřítomnost recepční v době telefonické objednávky, plná obsazenost hotelu v uvedený termín, následné storno ubytování), jakož i na kapitálové a osobní propojení společností RING group, a. s., a AUTODROM MOST, a. s., (dále též "vedlejší účastnice"). Právě posledně uvedená společnost si měla objednat všechny pokoje a po odchodu žalobců tuto objednávku stornovat. 4. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též "soud prvního stupně") ze dne 12. prosince 2008 č. j. 34 C 25/2006-173 byla žaloba zamítnuta, toto rozhodnutí však bylo k odvolání žalobců zrušeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") ze dne 30. června 2010 č. j. 1 Co 151/2009-195, a to z důvodu procesního pochybení soudu prvního stupně spočívajícího v nevyrozumění právního zástupce žalovaných o konání jednání. Ve věci tak opětovně rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten nejprve usnesením ze dne 24. ledna 2011 č. j. 34 C 25/2006-208 rozhodl, že se v řízení bude na straně žalované pokračovat se společností AUTODROM MOST, a. s., jež se dnem 1. července 2010 stala v důsledku fúze právním nástupcem zaniklé společnosti RING group, a. s. Následným rozsudkem ze dne 8. dubna 2011 č. j. 34 C 25/2006-223 pak žalobu zamítl, přičemž tentokrát bylo jeho rozhodnutí potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 3 Co 87/2011-261. 5. Oba soudy v dané věci aplikovaly § 133a písm. b) občanského soudního řádu. Podle odvolacího soudu nelze z tohoto ustanovení dovodit, že osobě, která se při nákupu služeb cítila být rasově diskriminována, stačí pouze tvrdit, že s ní nebylo zacházeno obvyklým či neznevýhodňujícím způsobem; toto tvrzení musí rovněž prokázat. Pokud však jde o pohnutku tohoto zacházení, tedy zda k němu došlo právě a výlučně pro její etnický původ, pak v tomto směru má pouze břemeno tvrzení, jehož vyvrácení je naopak povinností toho, kdo se měl diskriminačního jednání dopustit. 6. Z napadeného rozsudku dále vyplývá, že vedlejší účastnice unesla své důkazní břemeno, neboť prokázala, že rovně zachází s hosty z jakéhokoliv etnika, rasy či národnosti. Odvolací soud zjistil, že v průběhu žádosti o ubytování, kdy byl na recepci přítomen jen stěžovatel E. B., se o etnickém původu žalobců vůbec nemluvilo. Ze žádného z provedených důkazů neplyne, že by jim byl ze strany pracovníků hotelu co i jen naznačen jiný důvod odmítnutí ubytování než rezervace všech pokojů předem. Byli to naopak žalobci, kdo v této souvislosti nastolili otázku svého romského původu. Nic na tom nemění ani skutečnost, že jeden z pracovníků hotelu se měl vyjádřit ve smyslu "s Vámi jsou problémy". Svým výrokem totiž mohl mít na mysli problémy spojené s tím, že hotel je na brzkou ranní hodinu následujícího dne rezervován. Ve zbylé části odůvodnění odvolací soud poukázal na to, že uvedený stěžovatel při účastnickém výslechu netvrdil, že by ho jednání pracovníků hotelu Cascade jakkoliv urazilo a toliko popsal průběh jednání u recepce. Žalobcům zároveň vytkl nedostatečnou pozornost vůči svým žalobám, o čemž mělo svědčit nesprávné datum uvedené v žalobním petitu při vymezení předmětné události. Tento nedostatek se přitom až do druhého odvolacího jednání nepokusili odstranit. Pakliže žalobci namítali "podivnou" posloupnost jednání hotelu Cascade při telefonátu s motelem Asas, mělo se jednat o jejich pouhou domněnku, z níž ovšem nelze vyvozovat závěr o tom, že by hotel s žalobci zacházel jinak než s ostatními zákazníky. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, stejně jako se způsobem, jakým byl v jejich věci aplikován § 133a písm. b) občanského soudního řádu. Především tvrdí, že naplněnost hotelu jakožto důvod odlišného zacházení nebyla prokázána, protože nebyly odstraněny rozpory mezi provedenými důkazy. Důkazní mezery v té části, která spadala do důkazního břemena žalovaného, zas měly být nesprávně přičteny k tíži žalobců. 8. Z ústavní stížnosti vyplývá, že žalovaná RING group, a. s., předložila v červnu 2006 po obdržení žaloby jako důkaz objednávku německého podnikatele ze dne 1. listopadu 2005, na jejímž základě si měla společnost AUTODROM MOST, a. s., provozovatelka mosteckého autodromu, objednat všech 156 pokojů na noc z 10. na 11. listopadu 2005. Žalobci toto její tvrzení zpochybňovali a za účelem jeho vyvrácení navrhli soudu prvního stupně, aby obě uvedené společnosti zodpověděly otázky, které měly tuto skutečnost ověřit. Konkrétně mělo být zjištěno, a) kolik osob mělo být ubytováno v těchto pokojích, b) zda došlo k naplnění této kapacity, c) zda v případě, že k jejímu naplnění nedošlo, nebyl mezitím ze strany vedlejší účastnice rozsah rezervace snížen a d) za kolik hostů vedlejší účastnice zaplatila. K tomu měl být zároveň vyžádán jejich jmenný seznam, jakož i faktura za ubytování a doklad o jejím zaplacení. Teprve v průběhu řízení vedlejší účastnice sdělila, že její objednávka byla stornována a naplnění hotelu se neuskutečnilo.