III.ÚS 1279/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1279/16 ze dne 18. 10. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. VPI CZ, v. o. s., insolvenčního správce dlužníka KRATOLIA Trade a. s., sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, a 2. KRATOLIA Trade a. s., sídlem Žukovova 59/34, Ústí nad Labem - Střekov, obou zastoupených JUDr. Kateřinou Radostovou, advokátkou, sídlem Břehová 208/8, Praha 1, proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Ústí nad Labem, ze dne 29. července 2015 č. j. 1785265/15/2501-50523-507095, 1785334/15/2501-50523-507095, 1785357/15/2501-50523-507095, 1785379/15/2501-50523-507095, 1785409/15/2501-50523-507095, 1785424/15/2501-50523-507095, 1785445/15/2501-50523-507095, 1785456/15/2501-50523-507095, 1785465/15/2501-50523-507095, 1785478/15/2501-50523-507095, 1785490/15/2501-50523-507095, 1785502/15/2501-50523-507095, 1785517/15/2501-50523-507095, 1785535/15/2501-50523-507095, platebním výměrům na úrok z prodlení Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Ústí nad Labem, ze dne 12. listopadu 2015 č. j. 2227083/15/2501-50523-507095, 2227084/15/2501-50523-507095, 2227085/15/2501-50523-507095, 2227086/15/2501-50523-507095, 2227087/15/2501-50523-507095, 2227435/15/2501-50523-507095, 2227463/15/2501-50523-507095, 2227482/15/2501-50523-507095, 2227488/15/2501-50523-507095, 2227493/15/2501-50523-507095 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. února 2016 č. j. 8733/16/5300-21441-702127 a ze dne 24. února 2016 č. j. 8734/16/5300-21441-702127, eventuálně proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - nečinnosti Odvolacího finančního ředitelství v řízení o odvolání druhé stěžovatelky proti výše uvedeným platebním výměrům, za účasti Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 168 odst. 4 a § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a zásah orgánu veřejné moci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelky napadly shora uvedené platební výměry, jakož i rozhodnutí prvního účastníka o zastavení řízení o odvolání druhé stěžovatelky proti těmto platebním výměrům, případně brojily proti samotnému ("faktickému") zastavení tohoto odvolacího řízení (jako "nezákonnému zásahu"), eventuálně nečinnosti prvního vedlejšího účastníka v tomto odvolacím řízení, přičemž se domáhaly, aby Ústavní soud konstatoval porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i čl. 6 odst. 1, čl. 13 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a aby napadená rozhodnutí zrušil, případně aby předběžným opatřením podle § 80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prvnímu účastníkovi zakázal pokračovat ve zmíněném nezákonném zásahu a přikázal druhému účastníkovi obnovit stav před těmito zásahy, eventuálně - v případě, že by šlo o nečinnost - aby prvnímu účastníkovi uložil povinnost zdržet se nečinnosti a vydat rozhodnutí o odvolání. 2. Současně se stěžovatelky domáhaly vydání předběžného opatření podle posledně citovaného ustanovení, kterým by byla druhému účastníkovi uložena povinnost jednak zdržet se jakéhokoliv zadržování zajištěných/exekvovaných peněžních prostředků náležejících do majetkové podstaty druhé stěžovatelky a nakládání s nimi, zdržet se všech kroků směřujících ke krácení ostatních věřitelů v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 74 INS 13161/2015, a zároveň se vyvarovat zneužití svého postavení jakožto správního orgánu v tomto insolvenčním řízení či jakékoliv další svévole při užití/využití/použití/započtení a jiném nakládání se zajištěnými/exekvovanými peněžními prostředky náležejícími do majetkové podstaty, a jednak vydat/vrátit zjištěné/exekvované peněžní prostředky náležející do majetkové podstaty. 3. Dále pak stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud uložil účastníkům nahradit jim náklady řízení ve výši, jež budou dodatečně specifikovány. 4. S ústavní stížností stěžovatelky spojily návrh na zrušení shora označených zákonných ustanovení podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to pro jejich údajný rozpor s čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 81 ve spojení s čl. 91, čl. 90 a 96 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 6 odst. 1, čl. 13 a 17 Úmluvy. 5. Shora označenými dodatečnými platebními výměry byla druhé stěžovatelce doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") včetně penále za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2013 a leden až prosinec 2014. Napadenými platebními výměry na úrok z prodlení byl druhé stěžovatelce vyměřen úrok z prodlení úhrady DPH za zdaňovací období březen až prosinec 2014. 6. Přípisy ze dne 24. 2. 2016 č. j. 8733/16/5300-21441-702127 a 8734/16/5300-21441-702127 první účastník vyrozuměl druhou stěžovatelku o nabytí právní moci rozhodnutí - uvedených platebních výměrů s tím, že platební výměry byly napadeny odvoláním, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 10. 2015 č. j. KSUL 74 INS 13161/2015-A-28 a KSUL 74 INS 13161/2015-B-1 byl u druhé stěžovatelky zjištěn úpadek a bylo nařízeno přezkumné jednání, dne 22. 2. 2016 proběhlo (zvláštní) přezkumné jednání, v němž byly přezkoumány pohledávky z uvedených nepravomocných platebních výměrů přihlášené druhým účastníkem v celkové výši 35 481 310,06 Kč, a že se tudíž nalézací řízení podle § 243 odst. 2 daňového řádu zastavuje a dosud nepravomocná rozhodnutí nabývají právní moci. II. Argumentace stěžovatelek 7. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelky brojily proti celkovému postupu účastníků v daňovém řízení, spočívajícímu nejen ve vydání výše zmíněných platebních výměrů a oznámení o jejich nabytí právní moci podle § 243 odst. 2 daňového řádu prostřednictvím výše uvedených přípisů, ale i proti předchozímu a následnému postupu, jenž spočíval zejména ve vydání zajišťovacích platebních příkazů, jejich výkonu, resp. použití zajištěných prostředků a přeplatků na dani k úhradě daňových nedoplatků. V souvislosti s tím se zabývaly řešením otázky splatnosti daně podle ustanovení § 143 odst. 5 a § 168 odst. 4 daňového řádu, načež vyslovily názor, že napadeným postupem dochází ke krácení věřitelů ve smyslu § 140 insolvenčního zákona. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Ústavní soud požádal o vyjádření účastníky řízení k ústavní stížnosti. Odvolací finanční ředitelství poukázalo na to, že samy stěžovatelky uvedly, že druhý účastník podal u krajského soudu žalobu na určení existence pohledávky ve výši 35 481 310,06 Kč a že řízení v této věci je vedeno pod sp. zn. 74 ICM 744/2016, takže je zřejmé, že nesplnily podmínku plynoucí z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. K tomu dodalo, že také ohledně zajišťovacích příkazů je vedeno soudní řízení (a to u krajského soudu pod sp. zn. 15 Af 46/2015). 9. Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Ústí nad Labem, označil ústavní stížnost za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V této souvislosti upozornil na již zmíněné incidenční řízení a dále na další tři incidenční spory (sp. zn. 74 ICM 1269/2016, 74 ICM 2151/2016 a 74 ICM 2204/2016), v nichž má být řešeno, zda je povinen zaplatit do majetkové podstaty peněžní prostředky, které získal exekucemi na bankovní účty druhé stěžovatelky (kde exekučními tituly byly zajišťovací příkazy) a které byly zaplaceny Celním úřadem pro Ústecký kraj na úhradu daňových nedoplatků, a dále peněžní prostředky z vyměřených nadměrných odpočtů, které byly použity na úhradu daňových nedoplatků. V těchto sporech se řeší otázka vztahu § 143 odst. 5 a § 168 odst. 4 daňového řádu. Dalším prostředkem ochrany je odvolání proti rozhodnutí o vrácení přeplatku, o kterých dosud nebylo rozhodnuto. To se netýká dodatečných platebních výměrů za 3. a 4. čtvrtletí 2013 a za leden a únor 2014, neboť úhrada této daně nebyla zjištěna zjišťovacím příkazem, a proto její splatnost nastala až 15 dnů od nabytí právní moci těchto dodatečných platebních výměrů; pohledávky vzniklé nezaplacením těchto daní nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, a protože nebyly splatnými pohledávkami, nemohly být - jako nedoplatky podle § 242 odst. 2 daňového řádu - do přezkumného jednání uhrazeny; stěžovatelky je sice v ústavní stížnosti uvedly, žádná ze stížnostních námitek se na ně ale nevztahuje. Jde-li o platební