III.ÚS 2094/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2094/23 ze dne 28. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudkyň Veroniky Křesťanové a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti obchodní společnosti REALIS-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1569/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2023 č. j. 28 Cdo 1038/2023-626, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2022 č. j. 5 Co 140/2022-586, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. března 2022 č. j. 35 Co 140/2021-500 a ze dne 15. července 2021 č. j. 35 Co 140/2021-330 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. dubna 2021 č. j. 9 C 281/2013-222, a s ní spojeným návrhem na zrušení § 203 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Miluše Králové a obchodní společnosti AB Banka, a. s. v likvidaci, sídlem Pivovarská 113/1, Mladá Boleslav, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na účinné prostředky nápravy podle čl. 13 Úmluvy a právo na rovnost před soudem podle čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud zrušil § 203 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť je v rozporu s ústavním pořádkem a může vést k výsledkům neslučitelným se zásadami spravedlivého procesu. 2. První vedlejší účastnice řízení (žalobkyně Miluše Králová) se po druhé vedlejší účastnici řízení (žalované obchodní společnosti AB Banka, a. s., v likvidaci) domáhala určení neexistence zástavního práva smluvního zajišťujícího pohledávku ve výši 53 000 000 ATS, zapsaného v katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatelky (oprávněné) k nemovitostem ve vlastnictví první vedlejší účastnice řízení v žalobě blíže specifikovaným (dále jen "předmětné nemovitosti"). 3. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a určil, že zástavní právo zapsané ve prospěch stěžovatelky k předmětným nemovitostem neexistuje. Okresní soud vyšel ze skutkového stavu, že pohledávka druhé vedlejší účastnice řízení ve výši 53 000 000 ATS neexistuje. Jestliže nebylo prokázáno, že druhé vedlejší účastnici řízení tato pohledávka, která měla být zajištěna zástavním právem, vznikla, nemůže existovat ani zástavní právo, coby zajišťující institut k hlavnímu závazku, tj. předmětné pohledávce. 4. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání stěžovatelka, která sice nebyla účastníkem řízení před okresním soudem, ale tvrdila, že o její práva v řízení jde. Odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením ze dne 15. 7. 2021 odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Důvodem pro odmítnutí odvolání byla absence subjektivní legitimace stěžovatelky k jeho podání [§ 218 písm. b) o. s. ř.]. 5. Proti usnesení krajského soudu o odmítnutí odvolání v nalézacím řízení podala stěžovatelka podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost, v níž tvrdila, že měla být účastnicí nalézacího řízení, neboť v něm bylo rozhodováno i o jejích právech a povinnostech, protože šlo o určení neexistence zástavního práva zapsaného v tu dobu v katastru nemovitostí v její prospěch. 6. Krajský soud, jako soud věcně a místně příslušný pro rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost v prvním stupni, napadeným usnesením žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Důvodem pro zamítnutí žaloby pro zmatečnost bylo, že stěžovatelka nebyla účastnicí ani vedlejší účastnicí nalézacího řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, pročež jí tento mimořádný opravný prostředek nesvědčí. 7. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením usnesení krajského soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Na rozdíl od krajského soudu dospěl vrchní soud k závěru, že stěžovatelka je aktivně legitimována k podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., neboť takovou žalobu může podat i ten, jehož odvolání bylo odmítnuto z důvodu, že jej podala osoba k tomu neoprávněná, protože není účastníkem řízení [§ 218 písm. b) o. s. ř.], jako je tomu v této věci. Vrchní soud uvedl, že v nalézacím řízení o určení neexistence zástavního práva šlo o řízení sporné, v němž jako účastníci řízení vystupují žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.). Současně zdůraznil, že soud ve sporném řízení z úřední povinnosti okruh účastníků neurčuje, neboť ten vymezuje žalobce podanou žalobou. Soud proto nemůže jednat s jiným než žalobou označeným žalovaným. V případě institutu vedlejšího účastenství vrchní soud připomenul pravidla vstupu do řízení upravená v § 91, respektive v § 203 odst. 1 o. s. ř. pro poměry odvolacího řízení. Vrchní soud vysvětlil, že stěžovatelka mohla účinně vstoupit do řízení do patnácti dnů od doručení rozsudku vedlejší účastnici řízení, na jejíž stranu hodlala do řízení jako vedlejší účastník původního nalézacího řízení přistoupit. Rozsudek okresního soudu ze dne 7. 4. 2021 č. j. 9 C 281/2013-222 byl druhé vedlejší účastnici řízení doručen dne 7. 5. 2021 a stěžovatelka podala návrh na vstup do řízení a odvolání teprve dne 11. 6. 2021, tedy až po uplynutí zákonné lhůty, pročež rozhodnutí krajského soudu jako věcně správné (byť z jiného důvodu) potvrdil. 8. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, jelikož nebylo přípustné, neboť vrchní soud se při posouzení věci neodchýlil od dosavadní rozhodovací praxe. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině vyložil, koho je třeba považovat za účastníky občanského soudního řízení (tzv. první, druhá a třetí definice účastenství). Uvedl, že ve sporném řízení platí zásada dispoziční a soud je vázán žalobním návrhem (s výjimkou obsaženou v § 153 odst. 2 o. s. ř.), tedy primárně i určením, kdo jsou účastníci řízení (žalobce a žalovaný), o jaké věci bude jednáno (skutkový základ) a jaký je žalobní návrh (petit). O zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje žalobce jako dominus litis (pán řízení - sporu). Soud ve sporném řízení však sám o sobě (ex offo) do vymezení přímého účastenství v řízení neingeruje a ani po jeho zahájení ke změně účastenství nedává žádný podnět. Jiná osoba se může stát za řízení žalobcem nebo žalovaným, jen jestliže soud na návrh žalobce připustí, aby do řízení přistoupila jako další účastník (viz § 92 odst. 1 o. s. ř.) nebo aby zaměnila dosavadního účastníka řízení (viz § 92 odst. 2 o. s. ř.). Vedlejším účastníkem řízení s možností podat odvolání se pak může třetí osoba stát (nestala-li se jí již v průběhu řízení před soudem prvního stupně podle § 93 o. s. ř.) jen za podmínek uvedených v § 203 odst. 1 o. s. ř. V nyní posuzované věci však k žádnému z uvedených procesních úkonů nedošlo. 9. Nejvyšší soud současně upozornil na zásadu vigilantibus iura, když absence procesní aktivity (zmeškání lhůty k podání návrhu na vedlejší účastenství a podání tak řádného odvolání) jde k tíži stěžovatelky. Ze znění občanského soudního řádu totiž jasně vyplývá, že vedlejší účastník přistupuje do řízení buďto na základě vlastního podnětu, či na základě podnětu některého z účastníků, přičemž případná výzva další osobě ke vstupu do řízení je soudem činěna zprostředkovaně pouze na základě tohoto podnětu účastníka. Nejvyšší soud nepřitakal poukazu stěžovatelky na jí zmiňovanou judikaturu týkající se vypořádání společného jmění manželů či podílového spoluvlastnictví. 10. Rovněž poukázal na svůj rozsudek ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1921/2009 vydaný rovněž v řízení určení neexistence zástavního práva vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 326/2004, v němž vystupovala první vedlejší účastnice řízení rovněž jako žalobkyně a stěžovatelka jako žalovaná. Dovolání první vedlejší účastnice řízení bylo zamítnuto s tím, že směnka nebyla na stěžovatelku převedena rubopisem ani nedošlo k převodu pohledávky na zá