III.ÚS 2300/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2300/21 ze dne 8. 11. 2023 N 161/121 SbNU 52 Kontradiktornost v řízení před Nejvyšším soudem; nezaslání vyjádření státního zástupce obhajobě k replice   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem, se sídlem Skořepka 422/7, Praha 1 - Staré Město, a 2) I. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného prof. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem, se sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 145/2021-7695 ze dne 19. května 2021, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 To 6/2020-7462 ze dne 30. září 2020 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 48 T 4/2019-7292 ze dne 12. prosince 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 145/2021-7695 ze dne 19. května 2021 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 145/2021-7695 ze dne 19. května 2021 se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. 2. Ústavní stížnost prvního stěžovatele byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 8. 2021 a byla doplněna podáním ze dne 5. 11. 2021. První stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 40 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 2, odst. 3 písm. a), b) a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 3. Dne 27. 8. 2021 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost druhého stěžovatele, který se domáhal zrušení totožných rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 a 4 Listiny a čl. 6 odst. 1, 2 a 3 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy. 4. S oběma ústavními stížnostmi byla spojena žádost o přednostní projednání věci. Protože obě ústavní stížnosti směřovaly proti stejným rozhodnutím obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto v trestní věci stěžovatelů, rozhodl Ústavní soud usnesením č. j. III. ÚS 2300/21-29, II. ÚS 2361/21 ze dne 6. 10. 2021 o spojení ústavních stížností k řízení o ústavní stížnosti, která byla podána dříve. II. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 5. První stěžovatel byl v záhlaví uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen "tr. zákoník"). Druhý stěžovatel byl v záhlaví uvedeným rozsudkem městského soudu uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) téhož zákona. 6. Oba stěžovatelé byli podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl každému z nich uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, příp. prokuristy, a to na dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 68 tr. zákoníku byl dále každému z nich uložen peněžitý trest stanovený v 500 denních sazbách ve výši 4 000 Kč, tj. v celkové výměře 2 000 000 Kč, a pro případ, že by některý ze stěžovatelů peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, jim byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Oběma stěžovatelům byla podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád") uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti A (dále jen "A") škodu ve výši 139 760 191,30 Kč jako majetkovou škodu způsobenou trestným činem. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla tato společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. Podle rozsudku městského soudu se první stěžovatel dopustil trestného jednání v době od 10. 9. 2008 do 30. 4. 2011 v Praze jako osoba jednající za obchodní společnost B, (dále jen "společnost B"; nyní A) a člen představenstva společnosti C, (dále jen "společnost C") a později též ředitel společnosti B po předchozí společné dohodě s druhým stěžovatelem jako jediným jednatelem a společníkem obchodní společnosti D (dále jen "společnost D"). První stěžovatel měl poškozenou společnost B úmyslně uvést v omyl spočívající v tom, že členům jejího statutárního orgánu, P. H. a T. M., zamlčel podstatné skutečnosti o obsahu i důvodech uzavření účelových zprostředkovatelských smluv mezi společností B a společností D, jejichž předmětem byla zprostředkovatelská činnost společnosti D ve prospěch společnosti B při vyjednávání další spolupráce společnosti B s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky (dále jen "VZP ČR"). Městský soud dospěl k závěru, že oba stěžovatelé přitom věděli, že činnost ve smyslu zprostředkovatelských smluv uzavřených mezi společností B a společností D nebude ve skutečnosti vykonávána. Tyto smlouvy nechal první stěžovatel uzavřít a druhý stěžovatel uzavřel dne 10. 9. 2008. 8. Uvedené smlouvy z podnětu prvního stěžovatele podepsali za společnost B její statutární zástupci, předseda představenstva P. H. a místopředseda představenstva T. M. Těm podle rozsudku městského soudu nebylo známo, že v předmětu smluv o spolupráci jde jen o deklaraci fiktivních činností společnosti D, přičemž neměli bližší informace o faktických úkonech, které by měly být na základě uvedených smluv realizovány, ani jaká odměna je za uvedené faktické úkony stanovena. Svědek H. považoval společnost D za jednu ze společností, které se podílejí na registraci pojištěnců v systému vedeném společností B. Tyto smlouvy o spolupráci byly následně doplněny dodatky uzavřenými dne 1. 4. 2009 a 28. 1. 2010, které upravovaly jen výši provize vyplácené zprostředkovateli. Následně z podnětu ředitele společnosti B, prvního stěžovatele dne 1. 10. 2010 podepsal P. H. společně s prvním stěžovatelem, jako statutární zástupci za společnost B, dohodu se společností D, za kterou jednal druhý stěžovatel, a společností C, za níž jednali předseda představenstva P. H. a první stěžovatel jako člen představenstva, v níž se všechny tyto označené smluvní strany dohodly, že společnost C vstupuje namísto společnosti B do všech jejích práv a závazků vůči společnosti D, ze smlouvy o spolupráci číslo 3/2008, uzavřené dne 10. 9. 2008, a to s účinky ke dni podpisu této dohody. 9. Jak dále vyplývá z rozsudku městského soudu, druhý stěžovatel na základě výše popsaných smluv vystavoval jménem společnosti faktury na společnost B a následně i na společnost C s nikdy nerealizovaným zdanitelným plněním podle výše uvedených smluv, které mělo spočívat ve zprostředkovatelské činnosti společnosti D vůči VZP ČR, když proto, aby mohl jmenovaný zmíněné faktury vystavovat, mu byly poskytovány kopie faktur vystavených společností B za služby poskytované touto společností VZP ČR, které VZP ČR společnosti B proplatila, a to konkrétně služby podle: - smlouvy o poskytování služeb akvizice nových pojištěnců, akvizice nových klientů B a služby získání souhlasu klientů B s předáním kontaktních údajů zdravotní pojišťovně pro VZP ČR ze dne 11. 12. 2008, - dodatku č. 2 ze dne 10. 11. 2008 ke smlouvě o poskytování služeb shromažďování, evidence a zpřístupnění informací o zdravotní péči a jejích výsledcích VZP ČR, uzavřené dne 19. 12. 2007, ve znění dodatku č. 1 uzavřeného dne 30. 4. 2008, - smlouvy o poskytování služby osobní účet pojištěnce VZP ČR prostřednictvím systému B ze dne 10. 11. 2008, přičemž na základě faktur vystavovaných druhým stěžovatelem společností D byly z bankovních účtů společností B a C propláceny na účet společnosti D finanční prostředky podle v rozsudku blíže specifikovaných faktur. Takto byly z účtu společnosti B uhrazeny v roce 2008 částka v celk