III.ÚS 3439/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3439/17 ze dne 2. 4. 2019 N 47/93 SbNU 143 K podmínkám připuštění poškozeného soudem do zahájeného trestního řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného Mgr. Petrou Vytejčkovou, advokátkou, sídlem Lublaňská 1319/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. srpna 2017 č. j. 26 T 116/2017-94, za účasti Okresního soudu v Kladně jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. srpna 2017 č. j. 26 T 116/2017-94 bylo porušeno stěžovatelovo právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. srpna 2017 č. j. 26 T 116/2017-94 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud"), kterým bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavní právo na ochranu osobnosti, lidské důstojnosti a cti, jakož i soukromého a rodinného života podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z obsahu vyžádaného spisu okresního soudu vedeného pod sp. zn. 26 T 116/2017 se podává, že napadeným usnesením okresní soud rozhodoval o postavení stěžovatele jako poškozeného v trestní věci proti obžalovanému D. Š. V tomto trestním řízení byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Toho se dopustil tak, že dne 28. 11. 2016 na stěžovatelův tzv. facebookový profil umístil veřejně přístupný příspěvek, v němž jako reakci na odchod stěžovatele z předávání cen Českého slavíka za rok 2015 poté, co byla oceněna hudební skupina Ortel a její zpěvák Tomáš Hnídek, obžalovaný uvedl: "Ano, tak se tleskalo nacismu, ted uz zbyva ho roszirit co nejvíc to pude, ptz takový kokoti, černi, židi, atd... Musí opustit naší vlast, bílou vlast, Evropu a táhnou někam do prdele, nebo este lepe, poslat do plynu jako dřív -:)." Za uvedené jednání byl obžalovaný rozsudkem ze dne 24. 8. 2017 sp. zn. 26 T 116/2017 odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. 3. Podáním ze dne 26. 7. 2017 se stěžovatel připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené na 5 000 Kč z důvodu zásahu do jeho osobnostních práv. Jednání obžalovaného chápal jako útok na něj a lze jej hodnotit jako výhrůžku. 4. Okresní soud v ústavní stížností napadeném usnesení dospěl k závěru, že stěžovateli v dané trestní věci práva poškozeného "zřejmě nepřísluší", pročež jej napadeným usnesením podle § 206 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád") jako poškozeného nepřipustil k hlavnímu líčení. Dle podané obžaloby a dostupného důkazního materiálu se okresnímu soudu nejevilo v žádném ohledu prokazatelné, že by obžalovaný postupoval v cílené snaze napadnout přímo stěžovatele a jemu vyhrožovat. Na domněnkách či určité míře pravděpodobnosti pak rozhodování v trestních věcech rozhodně vystaveno není. Okresní soud konstatoval, že i když šlo o prohlášení situované ve virtuálním prostoru zřízeném stěžovatelem (na stěžovatelově facebookovém profilu), text prohlášení je zcela obecný a nepřípustným a demagogickým způsobem cílí na široce vymezené segmenty obyvatelstva. Pro obžalovaného nebylo žádnou překážkou, pokud by své jednání pojímal jako útok na stěžovatele, jiným způsobem svůj cíl vyjádřit. Za tohoto stavu věci nelze podle okresního soudu ponechat bez povšimnutí ani fakt, že obžalovaný svým jednáním porušil zájem na ochraně obecné rovnosti lidí, a nikoliv s individuálním prvkem jako v případě nepodložené právní kvalifikace podle § 352 odst. 2 a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Proto rozhodl tak, že stěžovatel nepožívá v daném případě postavení poškozeného (podle § 43 odst. 2 trestního řádu). II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel je přesvědčen, že soud jej nemohl jako poškozeného vyloučit. Ustanovení § 206 odst. 3 trestního řádu se dle stěžovatele uplatní pouze v případech, kdy je zřejmé, že konkrétní osobě práva poškozeného nepřísluší. V případě pochybností musí naopak soud osobu jako poškozeného připustit. Takový postup je podtržen tím, že proti rozhodnutí o nepřipuštění poškozeného neexistuje žádný opravný prostředek. Nepřipuštěním stěžovatele mu soud odňal možnost se k věci detailněji vyjádřit, objasnit kontext stíhaného jednání, který nebyl zřejmý ze spisu. Především mu pak neumožnil uplatnit návrh na náhradu způsobené újmy a využít práva oběti podat tzv. prohlášení o dopadu trestného činu. Ze skutkového ani právního vymezení činu dle stěžovatele nevyplývala dostatečná jistota, která by soudu uvedený postup umožňovala. Soud žádným způsobem nestanovil podmínky, za nichž by stěžovatele jako poškozeného připustil. Za nesprávný pak stěžovatel považuje závěr soudu, dle něhož útok nesměřoval konkrétně na něj z toho důvodu, že pachateli nic nebránilo adresně zaútočit. To totiž odporuje zjištěnému skutkovému stavu včetně doznání pachatele. 6. K zásahu do práv stěžovatele došlo na jeho tzv. facebookovém profilu (veřejném) a šlo o útok na různé skupiny obyvatel, mezi něž patří i stěžovatel. Ten se navíc v kontextu svého předchozího jednání kolem soutěže Českého slavíka a značného množství podobných útoků cítil takovým jednáním výrazně poškozen a ohrožen. Zásah do osobnostních práv vyplývá dle stěžovatele především z intenzity útoku a absence uvěřitelné lítosti na straně pachatele. O intenzitě útoku svědčí mimo jiné skutečnost, že stěžovateli byla poskytnuta zvláštní policejní ochrana. Sám pachatel připustil možnost omluvy stěžovateli, "pokud ho moje jednání nějakým způsobem vylekalo,...". I jemu je tedy zřejmé, že svým jednáním se mohl dotknout osobnostních práv stěžovatele. Záměrně si přitom vybral veřejný prostor stěžovatelova facebookového profilu. Z judikatury zatím přitom není zřejmé, zda u trestných činů podle § 403 a 404 trestního zákoníku může být dotčen též individuální zájem poškozeného. Dle stěžovatele je třeba rozhodnout, zda mohou zdánlivě neadresné útoky skupiny osob způsobit újmu v právní sféře stěžovatele. Kdyby Ústavní soud potvrdil názor okresního soudu, dala by se tím pachatelům obdobné trestné činnosti možnost páchání "neadresné" trestné činnosti třeba i tváří v tvář poškozeným, kteří by však zůstali bez možnosti obrany v rámci trestního práva. Přitom jsou to často právě poškození, kteří z největší části dopomohou k posunutí trestního řízení směrem k naplnění jeho účelu. Již ve starší judikatuře označil Ústavní soud jednání jednotlivců vystupujících proti tzv. krajně pravicové radikalizaci za občansky odvážné a žádoucí. A účelem jednání osob podobných odsouzenému je dle Ústavního soudu zastrašení takových žádoucích aktivit. Proto je namístě poskytnout poškozeným dostatečnou ochranu. V tomto směru stěžovatel poukazuje na principy tzv. bránící se demokracie, která by v rámci postihu jednání pachatelů podobné trestné činnosti měla jak společnosti, tak odsouzenému umožnit, skrze stanovisko poškozeného, nahlédnout na dopady trestného jednání do právní sféry poškozeného. 7. Uvedeným jednáním soud zároveň odepřel ochranu stěžovatelovu včas uplatněnému majetkovému nároku. Na jeho uplatnění soud nijak formálně nereagoval a napadené usnesení vydal až po telefonickém dotazu stěžovatelovy zmocněnkyně. Stěžovateli bylo toto usnesení doručeno až po odsouzení pachatele. Orgány činné v trestním řízení nesmí omezovat práva poškozených takto restriktivním výkladem procesních předpisů. Zásah okresního soudu spočívá tedy jednak v odepření možnosti dosáhnout náhrady způsobené újmy a dále v "reviktimizaci", spočívající v nemožnosti účasti v trestním řízení. Stěžovateli tak bylo mimo jiné odepřeno právo vyjádřit se ke stíhanému jednání, ať už svědeckou výpovědí, nebo tzv. prohlášením o dopadu trestného činu na život. Ze všech uvedených důvodů tak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení. 9. Podle okresního soudu ústavní stížnost nesplňuje podmínky přípustnosti, neboť stěžovatel mohl podat odvolání proti meritornímu rozsudku, resp. proti chybějícímu výroku o náhradě škody, a v něm uplatnit námitky, které jsou nyní předmětem ústavní stížnosti. Ta by proto měla být odmítnuta pro nevyčerpání opravných prostředků.