III.ÚS 528/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 528/06 ze dne 11. 10. 2007 N 159/47 SbNU 75 K povinnosti obviněného strpět rekognici a k zásadě zákazu sebeobviňování   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila jako soudce zpravodaje - ze dne 11. října 2007 sp. zn. III. ÚS 528/06 ve věci ústavní stížnosti M. G. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. 4 Tz 210/2005 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 5 To 33/2003, jež byla vydána ve věci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2003 sp. zn. 57 T 21/2001, kterým byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a odst. 4 trestního zákona. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo k návrhu ministra spravedlnosti České republiky, podaného ve prospěch stěžovatele, rozhodnuto podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) trestního řádu tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá. V trestním řízení, v jehož průběhu byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, měl stěžovatel postavení obviněného, resp. obžalovaného a odsouzeného. Dle názoru stěžovatele mělo být napadeným usnesením Nejvyššího soudu dotčeno právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu, resp. právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Napadeným rozhodnutím mělo dle názoru stěžovatele zároveň dojít k porušení čl. 40 odst. 4 Listiny, podle něhož má obviněný právo odepřít výpověď, přičemž tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven, a k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny, jenž stanoví, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a že taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Konečně má být dle názoru stěžovatele napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, jenž stanoví vázanost soudce při rozhodování zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a oprávnění soudce posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Vzhledem k tomu, že vady vytýkané stěžovatelem rozhodnutí Nejvyššího soudu spočívají, jak stěžovatel uvádí, též v činnosti Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby bylo zrušeno i v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze. Rozhodnutí obecných soudů a jejich skutková zjištění v trestní věci stěžovatele Jak Ústavní soud z příloh návrhu stěžovatele zjistil, předcházela napadenému usnesení Nejvyššího soudu celkem čtyři rozhodnutí obecných soudů v prvním a druhém stupni. Jde o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2002 sp. zn. 57 T 21/2001, posléze k odvolání stěžovatele zrušený usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2002 sp. zn. 5 To 69/02, dále nový rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2003 sp. zn. 57 T 21/2001, jímž byl stěžovatel opět uznán vinným trestným činem, a konečně ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž tento soud zamítl odvolání stěžovatele proti předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že obecné soudy vyjadřovaly ve svých různých rozhodnutích odlišné právní názory, Ústavní soud obsah jejich rozhodnutí co do skutkových zjištění a vyjádřených právních názorů rekapituluje, přičemž se soustředí na skutečnosti související s námitkami uplatněnými v projednávané ústavní stížnosti. Obecné soudy ve svých rozhodnutích berou shodně za prokázaná následující skutková zjištění: Stěžovatel byl od 1. 11. 1991 do 31. 8. 1999 celníkem. Od května 1994 byl zařazen na Celním úřadu Ruzyně, a to až do 31. 8. 1999, kdy byl na základě rozhodnutí Ministerstva financí – ředitele Celního ředitelství Praha propuštěn ze služebního poměru příslušníka celní správy pro porušení služební povinnosti zvláště závažným způsobem. V té době měl stěžovatel hodnost celní asistent a zastával funkci celního inspektora. Po svém propuštění ze služebního poměru při odchodu z pracoviště odevzdal podle výstupního listu pouze klíče. Identifikační číslo a identifikační kartu ani služební průkaz neodevzdal. Ohledně služebního průkazu předložil potvrzení o ztrátě, které bylo vystaveno Městským oddělením Policie České republiky Praha – Stodůlky na podkladě oznámení stěžovatele o jeho ztrátě z 25. 8. 1999, k níž mělo dojít při cestě MHD v Praze dne 24. 8. 1999. Kritického dne 17. 11. 1999 přicestoval stěžovatel z místa trvalého bydliště do Prahy vlakem kolem 11.00 hod. Poškozený N. L. D. měl dne 17. 11. 1999 odcestovat pravidelnou linkou Air France do Paříže s odletem z Prahy – Ruzyně, kde měl nastoupit na linku do Ho Chi Minhova Města. Na letiště v Ruzyni se poškozený dostavil kolem 15.00 hod., přičemž vyvážel v černém kufru finanční hotovost ve výši 741 000 USD v bankovkách zabalených do devíti balíčků. Šlo o peníze dílem poškozeného N. L. D. a dílem dalších vietnamských podnikatelů. Mezi 15.15 a 15.30 hod. se poškozený dostavil na pracoviště „odlety“ Celního úřadu Ruzyně (dále též jen „CÚ“), kde mu byl po kontrole pracovníkem CÚ svědkem Bí. vystaven formulář o vývozu peněz. V té době se na příslušném pracovišti nacházeli ještě další pracovníci CÚ – svědci O., N. a Br. Poškozený se poté dostavil k východu – gatu A3–4, kde byl pracovníky České správy letišť svědky R., Pr., S., Šť., Še., M., Po. a Šp. odbavován na let do Paříže. Kolem 16.00 hod. na toto pracoviště podle skutkových zjištění obecných soudů přišel stěžovatel v uniformě celníka s pozměněným vzhledem – měl kovové dioptrické brýle hranatého tvaru a malý tmavý knírek, beze slova obešel bezpečnostní rám a postavil se za svědka R., který v té době pracoval u rentgenu č. 2, a začal sledovat obrazovku. Na dotaz svědka R., co se děje, stěžovatel odpověděl, že si mají dávat pozor na nástrahu (pomocí tzv. nástrah dochází k namátkovým kontrolám efektivity bezpečnostních kontrol na letištích). K následnému dotazu svědkyně Še. stěžovatel sdělil, že nejde o nástrahu, ale o velký obnos peněz. Když byli téměř všichni cestující odbaveni, hovořil stěžovatel s někým vysílačkou a poté požádal svědka R., aby vyzval opětovně ke kontrole Asiata, na kterého stěžovatel přímo ukázal. Jednalo se o poškozeného N. L. D. Poškozený se na výzvu svědka R. ochotně podrobil opětovné kontrole u rentgenu č. 2. Svědkyně Pr. – nejzkušenější pracovnice rentgenu – vyhodnotila, že v zavazadle se nachází něco, co vypadá jako peníze. Svědek R. proto vyzval poškozeného, aby položil své zavazadlo na pult za rentgen č. 1, což poškozený učinil. Pak k poškozenému přistoupil stěžovatel a vyzval jej, aby zavazadlo otevřel. Poté se stěžovatel v zavazadle krátce přehraboval a nato požádal poškozeného o cestovní pas a celní doklad. Poškozený mu znovu vyhověl. Následně stěžovatel poškozenému sdělil, že něco není v pořádku a že si to musí překontrolovat. Vzal misku od rentgenu a na tu položil balíčky peněz ze zavazadla poškozeného a se slovy, že se za chvilku vrátí, kolem 16.40 hod. s penězi i doklady poškozeného odešel a zpět se nevrátil. V předmětných balíčcích se podle skutkových zjištění obecných soudů nacházelo 351 000 USD, což činilo v přepočtu 12 328 524 Kč. Po několikaminutovém čekání informoval svědek R. o události své nadřízené a krátce poté i celníky letiště Ruzyně. Policii České republiky, oddělení letiště Ruzyně, byla věc oznámena v 17.25 hod. Kolem 17.30 – 18.00 hod. se stěžovatel dostavil na schůzi Stavebního bytového družstva Staveg, která se konala v Základní škole Klausova – Velká Ohrada, Praha 13. Po jejím skončení jel obviněný ke svému bratranci R. K., kde přespal. Téhož dne 17. 11. 1999 v době od 21.00 hod. do 23.50 hod. bylo orgány policie provedeno ohledání místa činu na letišti v Ruzyni s fotodokumentací, včetně odběru dvou pachových stop z nezabalených balíčků s 10 000 USD a 60 000 USD. V rámci pátrání po pachateli posuzovaného jednání byli s přihlédnutím k jeho perfektní znalosti místa činu a naprosto suverénnímu chování na místě činu prověřováni současní i bývalí pracovníci CÚ, bylo prováděno srovnávání fotografií s identikity pachatele, odběr pachových stop atd. Stěžovateli byly odebrány dvě srovnávací pachové konzervy, stěžovatel byl vyfotografován a vytěžen. Při porovnání pachových konzerv z těla stěžovatele a z místa činu byla zjištěna pachová shoda. Dne 27. 4. 2000 bylo stěžovateli policejním orgánem sděleno obvinění. Z výše popsaných skutkových okolností považovaly orgány činné v trestním řízení za zřejmé, že se stěžovatel nemohl předmětného jednání dopustit sám. Další pachatele se však nepodařilo vypá