III.ÚS 607/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 607/21 ze dne 11. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Tomáše Kubáta, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem, sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020 č. j. 21 Co 253/2020-72 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. dubna 2020 č. j. 19 C 38/2020-42, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodní korporace UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem, sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 21. 4. 2020 č. j. 19 C 38/2020-42 zamítl žalobu, jíž se stěžovatel (žalobce) domáhal po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 47 829 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka představovala náhradu škody na závodním silničním jízdním kole (dále jen "jízdní kolo"), které bylo poškozeno při dopravní nehodě vozidlem pojištěným u vedlejší účastnice řízení. Okolnosti dopravní nehody byly nesporné, spornou zůstávala výše náhrady škody. Stěžovatel požadoval opravu kola uvedením do původního stavu, přičemž oprava podle jím předloženého znaleckého posudku zpracovaného Ing. Petrem Kohoutkem činila po odečtení ceny zbytků částku 112 731 Kč. Vedlejší účastnice řízení však likvidaci škody ukončila formou totální škody a stěžovateli vyplatila částku pouze ve výši 64 902 Kč, což byla obvyklá cena jízdního kola po odečtení ceny použitelných zbytků, která byla zjištěna ze znaleckého posudku Ing. Petra Dítěte předloženého vedlejší účastnicí řízení. S odkazem na § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 7. 6. 2017 sp. zn. 23 Cdo 4471/2016) obvodní soud dovodil, že náklady na opravu převyšovaly o více než 45 % obvyklou cenu kola před jeho poškozením, pročež považoval takovou opravu za neúčelnou. 3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 16. 12. 2020 č. j. 21 Co 253/2020-72 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud sice obvodnímu soudu vytknul, že věc neposoudil po právní stránce primárně podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, avšak následné posouzení škody vzniklé stěžovateli podle občanského zákoníku již bylo správné. Městský soud uvedl, že rozhodl-li se stěžovatel pro náhradu hodnoty opravy jízdního kola a veškerých nákladů nutných k obnovení jeho provozuschopnosti, pak obvodní soud správně posuzoval, zda byly tyto náklady vynaloženy účelně a nezbytně, a to i při vědomí judikatury Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 19. 3. 2008 sp. zn. II. ÚS 2221/07 (N 58/48 SbNU 857) nebo ze dne 27. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 795/16 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Pakliže náklady stěžovatele na opravu kola při totální škodě přesahovaly jeho hodnotu před poškozením o 45 %, lze podle městského soudu opravu skutečně považovat za neúčelnou a stěžovatel měl pouze nárok na úhradu obvyklé hodnoty jízdního kola po odečtení jeho použitelných částí. Na tom nemohlo nic změnit ani tvrzení stěžovatele, že šlo o závodní jízdní kolo, které se v roce 2018, kdy došlo k dopravní nehodě, do České republiky nedováželo a stejné kolo tak nebylo možné objektivně pořídit. Vyhověl-li by totiž soud žalobě, došlo by k bezdůvodnému obohacení stěžovatele ve výši rozdílu mezi částkou nutnou na opravu jízdního kola a jeho hodnotou v době škodní události. Obvodní soud pak správně vycházel ze znaleckého posudku znalce Ing. Ladislava Dítěte [i přes absenci doložky podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], který jediný stanovil obvyklou cenu jízdního kola ke dni škodní události. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Obvodnímu soudu vytýká, že nedostatečně přihlédl k předloženým důkazům (servisnímu protokolu), čímž porušil nejen právo na soudní ochranu, ale postupoval i v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Důkaz servisním protokolem považuje stěžovatel za stěžejní, neboť je v něm zachycen rozsah poškození jízdního kola. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu ohledně opomenutých důkazů. Dále namítá, že soudy v rozporu s procesními předpisy provedly jako znalecký posudek důkaz soukromou odbornou expertízou Ing. Petra Dítěte. Z důvodu absence znalecké doložky, měla být totiž tato soukromá odborná expertíza provedena toliko jako soukromá listina. Soud pak z tohoto chybně interpretovaného důkazu následně vyšel při stanovení ceny použitelných zbytků, jako ze znaleckého posudku. Napadená rozhodnutí tak byla založena na důkazu, který nebyl proveden v souladu s procesními předpisy. Stěžovatel konečně namítá, že byl porušen princip plného odškodnění v maximální možné míře ve smyslu judikatury Ústavního soudu [srov. zejm. již zmiňovaný nález sp. zn. II. ÚS 2221/07 nebo nález ze dne 11. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 1902/13 (N 120/73 SbNU 849)]. Po vyplacení částky vedlejší účastnicí řízení nebyla majetková sféra stěžovatele po škodné události uvedena do souladu s majetkovou sférou před ní [viz nález ze dne 14. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2043/17 (N 25/88 SbNU 319)]. Dále vyslovuje přesvědčení, že způsob výpočtu výše škody nezohledňuje požadavek úplného obnovení původního stavu jízdního kola před nehodou. III. Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení 5. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a vedlejší účastnici řízení a od obvodního soudu si rovněž vyžádal příslušný spis (sp. zn. 19 C 38/2020). 6. Obvodní soud i městský soud ve vyjádřeních pouze odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí. 7. Vedlejší účastnice řízení nesouhlasí s námitkami uvedenými stěžovatelem. K námitce nepřihlédnutí k předloženému důkazu servisním protokolem uvádí, že ani rozsah poškození jízdního kola, ani předpokládaná cena opravy z této listiny nevyplynuly. Tyto skutečnosti totiž nebyly mezi účastníky řízení sporné. Za nepřiléhavou považuje i námitku provedení znaleckého posudku Ing. Petra Dítěte bez znalecké doložky. Obvyklá cena jízdního kola před poškozením a cena použitelných zbytků byla mezi účastníky řízení nesporná, pročež se námitka absence této doložky jeví vedlejší účastnici řízení jako účelová. Rovněž poslední námitku nesprávného právního posouzení, resp. posouzení v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, nepovažuje vedlejší účastnice řízení za přiléhavou. Podle jejího názoru se naturální restituce považuje za nemožnou v případech, v nichž by uvedení v předešlý stav bylo hospodářsky nesmyslné, protože by vyžadovalo nepřiměřenou výši nákladů a námahy, což se ukázalo i v nyní posuzované věci. 8. Stěžovatel na následnou výzvu Ústavního soudu k replice k zaslaným vyjádřením ve stanovené lhůtě nereagoval. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 11. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím, jimiž byla zamítnuta jeho žaloba na náhradu škody způsobené při dopravní neh