IV.ÚS 1281/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1281/25 ze dne 10. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Sokola, advokáta, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2025 č. j. 24 Cdo 3585/2024-639, Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2024 č. j. 29 Co 336/2024-616 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. srpna 2024 č. j. 37 Sd 8/2017-602, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora, sídlem Bryksova 763/46, Praha 14 - Černý Most, a obchodní společnosti Tamarind s.r.o., sídlem Vladislavova 52/19, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Popis věci a její procesní vývoj 1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily celou řadu jeho ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základních práv a svobod. Namítá též porušení mnoha ustanovení Ústavy České republiky. 2. Nynější věc se odehrává na pozadí exekučního řízení vůči obchodní společnosti Tamarind s.r.o., kterou vedl v záhlaví uvedený soudní exekutor. Ten provedl exekuci mj. tak, že nechal prodat nemovitou věc (zástavu) ve vlastnictví této společnosti. Z prodeje zbyla částka ve výši 72 mil. Kč (tzv. hyperocha). Tu exekutor chtěl společnosti Tamarind vyplatit, ale nemohl. Jednatelé a současně společníci společnosti měli mezi sebou vzájemné neshody. V důsledku toho exekutor nevěděl, komu a jak má hyperochu vyplatit. Proto se jako složitel obrátil na Obvodní soud pro Prahu 1. Navrhl, aby obvodní soud přijal hyperochu do soudní úschovy ve prospěch výše uvedené společnosti, tj. příjemkyně. Tím zahájil řízení o úschově (§ 289 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., ozvláštních řízeních soudních). 3. Obvodní soud částku přijal. Současně ustanovil společnosti z řad advokátů tzv. procesního opatrovníka, neboť ji nikdo nezastupoval kvůli dlouhodobým sporům mezi jednateli (§ 29 odst. 2 a 4 občanského soudního řádu). Obvodní soud ustanovil opatrovníkem stěžovatele (předtím jím byl jiný advokát, toho ale obvodní soud zprostil z funkce). Hyperocha se nakonec vydala: jednak jinému soudnímu exekutorovi (necelých 2,7 mil. Kč), jednak stěžovateli do advokátní úschovy (69,3 mil. Kč). Tím řízení o úschově pravomocně skončilo. 4. Stěžovateli tak vznikl vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 140 odst. 2 občanského soudního řádu). A právě o její výši se nyní vede spor. Stěžovatel vyčíslil svoji odměnu na 880,5 tis. Kč, později na 1,143 mil. Kč. Tuto částku zvýšil o trojnásobek, neboť šlo o mimořádně obtížný případ. Celkem tedy chtěl 3 mil. Kč. 5. Civilní soudy však přiznaly stěžovateli jen zlomek požadované odměny. O ní rozhodovaly opakovaně: obvodní soud a městský soud třikrát, Nejvyšší soud dvakrát. Pro nyní napadená rozhodnutí byl klíčový v pořadí první, rušící rozsudek Nejvyššího soudu (ze dne 3. 6. 2024 č. j. 24 Cdo 697/2024-585). Jeho závěry lze shrnout následovně: * Zaprvé, Nejvyšší soud vytkl soudům nižšího stupně, že stěžovateli přiznaly odměnu též za hmotněprávní jednání, přestože stěžovatel byl jen procesním opatrovníkem. Protože soudy přihlédly a přiznaly odměnu za jednání této povahy, v zájmu ochrany dobré víry stěžovateli náleží i odměna za tato právní jednání, byť ne za všechna (body 24 až 27). * Zadruhé, civilní soudy smí ustanovenému advokátovi snížit odměnu [srov. § 12 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Ač § 1 odst. 3 část za středníkem advokátního tarifu vylučuje u ustanoveného advokáta aplikaci § 12 odst. 2, tato výluka je nezákonná. Nezohledňuje požadavek přiměřenosti odměny k hodnotě a složitosti věci. Civilní soudy proto nemusí - s odkazem na čl. 95 odst. 1 Ústavy - tuto výluku použít (body 29 až 30). * Zatřetí, tarifní hodnota za každý úkon právní služby se neodvíjí od hodnoty uschovaných peněz (srov. § 8 advokátního tarifu). Její hodnota se stanoví na základě pevné tarifní hodnoty (srov. § 9 advokátního tarifu). Předmětem řízení o úschovách nejsou peníze, nýbrž důvody pro jejich úschovu a vydání. Tarifní hodnota tak není 69,3 mil. Kč (odměna za jeden úkon se rovná 84 300 Kč), ale jen 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (odměna za úkon činí 1 500 Kč, případně snížená na 1 200 Kč podle § 12a advokátního tarifu, pokud jde o úkony učiněné do konce 2021) [body 31 až 33]. * Začtvrté, § 9 odst. 5 advokátního tarifu se nepoužije. Byl zrušen jako neústavní (body 34 až 35). * Zapáté, § 12a advokátního tarifu se použije, ovšem jen na ty úkony, které stěžovatel učinil do konce roku 2021 (později zrušeno bez náhrady). První odstavec umožňuje odměnu za jeden úkon dále snížit o jednu pětinu, v tomto případě z 1 500 Kč na 1 200 Kč. Je sice pravda, že toto ustanovení výslovně nemyslelo na opatrovníky ustanovené pro účely řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních. To ovšem nevadí, neboť jde o pouhou legislativní nedůslednost. Občanský soudní řád v minulých znění upravoval všechna zvláštní řízení soudní včetně řízení o úschovách. Pokud § 12a advokátního tarifu mluví jen o ustanoveném opatrovníkovi v občanském soudním řízení, myslí se jím i opatrovník ustanovený pro řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních (body 36 až 37). * Zašesté, zásada zákazu reformationis in peius (zákaz změny k horšímu) se nepoužije při rozhodování o odměně opatrovníka (body 38 až 40). 6. Protože Nejvyšší soud vyhověl dovolání stěžovatele, obvodní soud musel o jeho odměně znova rozhodnout, a to napotřetí. Obvodní soud přiznal stěžovateli jednak odměnu ustanoveného opatrovníka (74,6 tis. Kč), jednak odměnu jako náhradu za náklady odvolacího a dovolacího řízení (cca 6 500 Kč). 7. Stěžovatel se opět odvolal, ale městský soud přiznanou odměnu dodatečně snížil - stěžovateli přiznal jen 57,7 tis. Kč. Městský soud jednak aplikoval § 12a advokátního tarifu na úkony právní služby provedené do konce roku 2021, jednak odepřel náhradu nákladů opravných řízení. V prvém případě obvodní soud opomněl zkrátit odměnu za jeden úkon o 20 %, tj. na 1 200 Kč. V druhém případě analogicky použil § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních. Upozornil, že řízení o úschově již skončilo; rozhoduje se jen o odměně stěžovatele. Protože v této části řízení stěžovatel vystupuje nikoli za společnost, ale sám za sebe, nemá nárok na náhradu nákladů (opravných) řízení. 8. Stěžovatel se proto opět obrátil na Nejvyšší soud. Ten tentokrát jeho dovolání odmítl pro nepřípustnost: městský soud neargumentoval § 1 odst. 3 částí za středníkem advokátního tarifu, městský soud se neodchýlil od ustálené judikatury a nynější věc nevyžaduje jiné řešení (§ 243c odst. 1 ve spojení § 237 občanského soudního řádu). Nejvyšší soud setrval na závěru, že se nyní použije § 9 odst. 1 advokátního tarifu, že zásada zákazu změny k horšímu není použitelná a vůbec neviděl důvod se odchýlit od závěrů vyřčených v rušícím rozsudku (viz bod 5 shora). II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti namítá nesprávnou výši odměny za jeden úkon právní služby. Zde stěžovatel svoji argumentaci rozdělil do dvou dílčích argumentů. Zaprvé, nesouhlasí s použitím § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Stěžovatel odkazuje na bohatou nálezovou judikaturu ve věcech náhrady nákladů řízení. Ta jasně říká, že pokud je předmětem řízení věc penězi ocenitelná, přednost má § 8 advokátního tarifu [část IVa. ústavní stížnosti]. Postup při určení tarifní hodnoty má jasně dané pořadí: nejdřív § 8, poté § 9. Pokud předmětem úschovy jsou mj. peníze (§ 290 zákona o zvláštních řízeních soudních), co jiného než jejich (nominální) hodnota vyjadřuje cenu věci či práva ve smyslu § 8 advokátního tarifu. Nutnost posoudit důvody úschovy a jejího vydání nehraje žádnou roli při stanovení tarifní hodnoty. V druhém dílčím argumentu stěžovatel vytýká použití již zrušeného § 12a advokátního tarifu. Nikde se v něm nemluví o opatrovníkovi ustanoveném pro řízení o zvláštních řízeních soudních (na rozdíl od taktéž zrušeného § 9 odst. 5 advokátního tarifu). Pokud by normotvůrce zamýšlel vztáhnout možnost snížení odměny o 20 % též na tuto skupinu, učinil by tak výslovně. To se však nyní nestalo. Tento nedostatek nelze omlouvat legislativní nedůsledností [část Va. a Vb. ústavní stížnosti]. 10. Druhý argumentační okruh se dovolává zásady zákazu změny k horšímu [část VI. ústavní stížnosti]. 11. Ve třetím argumentačním okruhu stěžovatel trvá na aplikaci části za středníkem § 1 odst. 3 advokátního tarifu, tj. že odměnu ustanoveného opatrovníka nelze snížit. Etický kodex je jen vnitřním předpisem. Rozpor s ním není důvodem pro aplikační výluku. Požadovaná odměna je přiměřená