IV.ÚS 1591/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 1591/25 ze dne 13. 8. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti J. W., zastoupeného prof. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2025 č. j. 8 Tdo 1105/2024-2960, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2024 č. j. 3 To 28/2024-2886, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2023 č. j. 49 T 1/2020-2763 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2022 sp. zn. 3 To 7/2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Popis věci a její procesní vývoj 1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Nynější daňová trestní věc se odehrála na pozadí sporu mezi tuzemským telefonním operátorem, tehdy pod obchodní firmou Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dále jen "Telefónica") a tzv. šedým operátorem na počátku prvního desetiletí 21. století. Stěžovatel byl v čele největšího šedého operátora, který měl na starosti až 120 tis. telefonních čísel. Spolupráce mezi Telefónica a šedým operátorem spočívala v přeprodeji služeb elektronických komunikací (resp. SIM karet), díky které Telefónica měla více koncových zákazníků, a tedy větší zisky. Letitý obchodní model nicméně přestal společnosti Telefónica postupem času vyhovovat. Nejprve se pokusila vyjednat změnu (výrazné zvýšení cen telefonních služeb), následně zvolila agresivnější taktiku - odpojila SIM karty, které šedý operátor přeprodal a obstarával. Tento postup se ale ukázal jako problematický, vytvářel špatný obraz u spotřebitelů. Spor se nakonec vyřešil tak, že dceřiná obchodní společnost společnosti Telefónica odkoupila obchodní společnosti tvořící šedého operátora za 365 mil. Kč, přičemž kupní cena u jedné společnosti činila 101 mil. Kč. 3. A právě prodej jedné společnosti za kupní cenu ve výši 101 mil. Kč bylo prapříčinou této trestní věci. Stěžovatel totiž uplatnil v daňovém přiznání této společnosti daňový výdaj ve výši 78,7 mil. Kč a snížil tak její daňový základ. Tento výdaj měl údajně souviset s vyřešením obchodního sporu. Byla uzavřena smlouva o poradenství, na základě které se lobbista (lucemburská obchodní společnost, resp. její jednatel) měl přičinit o odkup stěžovatelových společností, přesněji díky svým kontaktům uvnitř "zahraniční sesterské obchodní společnosti" v Londýně měl změnit postoj společnosti Telefónica při řešení sporu. Výše uvedená částka představovala provizi lobbistovi. Protože se odkup uskutečnil, byla provize uplatněna jako daňově uznatelný výdaj. Daňové orgány ovšem provedly daňovou kontrolu a zjistily, že se tento tvrzený výdaj neprokázal a že spornou provizi nikdo neuhradil. Rovněž se neprokázalo, zda se služba (lobbing) vůbec uskutečnila. Snížení daňového základu bylo proto neoprávněné a v důsledku toho se daň z příjmu právnické osoby, resp. daňová povinnost zkrátila o 14,7 mil. Kč. 4. Zjištění daňových orgánů následně podnítilo nynější trestní řízení. V trestní větvi této věci rozhodovaly trestní soudy opakovaně. Městský soud v Praze zprostil stěžovatele z obžaloby dvakrát, Vrchní soud v Praze zprošťující rozsudky vždy zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí (městský soud opakovaně nehodnotil důkazy komplexně, ale selektivně, tedy v rozporu s § 2 odst. 6 trestního řádu). V pořadí druhém zrušujícím rozhodnutí vrchní soud nařídil (výrokem III usnesení ze dne 30. 6. 2022 sp. zn. 3 To 7/2022), aby věc městský soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu, tj. aby rozhodoval jiný soudce (§ 262 trestního řádu). Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud, který ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesením ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. II. ÚS 3173/22). 5. Ve třetím kole městský soud (tentokrát již v jiném složení senátu) stěžovatele nakonec odsoudil: uznal jej vinným z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 trestního zákoníku). Vrchní soud se ztotožnil s městským soudem, byť jeho rozsudek zrušil v celém rozsahu, ovšem jen z formálních důvodů (formální vada u právní kvalifikace). Stěžovatele potrestal trestem odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně mu uložil též peněžitý trest ve výši 500 tis. Kč a trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu obchodních korporací či prokuristy na dobu sedmi let. Konečně rozhodl o povinnosti stěžovatele nahradit škodu ve výši 14,7 mil. Kč poškozenému státu. Stěžovatel nenašel zastání ani u Nejvyššího soudu, ten jeho odvolání odmítl [§ 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu]. 6. Stejně jako v daňové větvi bylo i v nynějším trestním řízení klíčové, zda se díky lobbistovi (resp. jeho intervenci u zahraniční sesterské společnosti) změnil postoj společnosti Telefónica, který vyústil v rozhodnutí odkoupit největšího šedého operátora. Pokud ano, daňový výdaj v podobě provize by byl po právu. Trestní soudy shodně uzavřely, že se tak nestalo. Lobbista nic neovlivnil. Telefónica se rozhodla odkoupit šedého operátora sama, bez pokynu ze zahraničí. Pokud už tu byl nějaký zahraniční vliv, byl jen minimální. Ten se v podstatě omezil na výzvu k co nejrychlejšímu ukončení obchodního sporu. Trestní soudy poukázaly na celou řadu okolností, které usvědčují stěžovatele, že uměle vytvořil podmínky pro snížení daňové povinnosti jedné z jeho společností. Zaprvé, smlouva o poradenství neměla spolupodpis předsedy představenstva. Zadruhé, provize nebyla nikdy uhrazena, ale investována do nočního klubu. Zatřetí, dlužná provize byla postoupena za úplatu (ve stejné výši jako provize), jen aby byla následně započtena. Zjednodušeně řečeno, věřitel (lobbista) si koupil vlastní pohledávku, kterou později započetl jako odměnu. Začtvrté, sám auditor upozornil na účetní nesrovnalost. Shrnuto, právě ekonomicky iracionální chování lobbisty vrhá stín pochybností na celou věc. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatelovu argumentaci lze rozdělit do dvou okruhů: první se týká práva na zákonného soudce, druhá skutkových zjištění a hodnocení důkazů. 8. Argumenty prvního okruhu směřují výlučně proti usnesení vrchního soudu (ze dne 30. 6. 2022, viz bod 4 shora), které předcházelo odsuzujícímu rozsudku. Stěžovatel kritizuje způsob, jakým se Nejvyšší soud vypořádal s námitkou porušení práva na zákonného soudce: odkázal totiž jen na usnesení Ústavního soudu v této věci. Ústavní stížnost Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. II ÚS 3173/22, v tomto usnesení se však Ústavní soud podle stěžovatele odchýlil od své konstantní nálezové judikatury. Je právní notorietou, že tento typ rozhodnutí nijak nezavazuje obecné soudy. Nynější procesní situace tak nebrání, aby se Ústavní soud s touto námitkou znovu zabýval. Podle stěžovatele se vrchní soud odchýlil od ustálené judikatury. 9. Druhý argumentační okruh se vnitřně dělí do dvou dílčích částí. V první části stěžovatel polemizuje se skutkovým závěrem, podle kterého se nikdy neuskutečnil ani neproběhl lobbing u zahraniční sesterské společnosti. Není pravda, Telefónica se sama rozhodla odkoupit šedého operátora (body 45 až 61 ústavní stížnosti). Tento závěr vyvrací především výpověď tehdejšího ředitele korporátní divize. Jeho výpověď naznačuje, že zahraniční sesterská společnost obchodní spor aktivně řešila - úkolovala a tlačila společnost Telefónica k jinému řešení. To vše dokresluje též nesouhlas tehdejšího generálního ředitele s odkupem šedého operátora. Pokud ani on nesouhlasil, Telefónica stěží mohla učinit takové rozhodnutí. Trestní soudy pomíjí, že řešení v podobě odkupu bylo pro všechny zúčastněné překvapivé. Šlo o obrat, který nikdo nečekal. Rovněž není pravda, že šlo jen o běžnou obchodní transakci, vyžadující jen formální schválení zahraniční sesterskou společností (body 62 až 74 ústavní stížnosti). Stěžovatel opět odkazuje na svědeckou výpověď tehdejšího ředitele korporátní divize. Zde vyzdvihuje tu pasáž, v níž se mluví o předložení tří způsobů řešení sporu. Jak se obchodní spor vyřeší, záviselo, jakou variantu zahraniční sesterská společnost zvolí. A konečně, není pravda, že vysoký počet zákazníků šedých operátorů se promítl do ceny odkupu (body 75 až 83 ústavní stížnosti). Bývalý spolupracovník stěžovatele vysvětlil nadstandardní kupní cenu jinak. Telefónica nabídla cenu rovnou, bez předchozího jednání. Tato cena vícenásobně převyšovala cenu odkupu jiných šedých operátorů. 10.