Nařízení o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích

(1) Činností v rozhodčí komisi nesmí vzniknout jejímu členu žádná újma v jeho pracovním poměru a v nárocích, které z něho vyplývají; za dobu účasti na jednáních rozhodčí komise zůstává členům rozhodčí komise zachován nárok na jejich příjmy z pracovního poměru, jako kdyby pracovali na svém pracovišti.

(2) Členové komisí vykonávají svou funkci neodvisle.

(3) Bylo-li proti členu komise zavedeno trestní soudní řízení nebo zahájeno řízení kárné, je povinen zdržet se výkonu své funkce po dobu tohoto řízení.

(4) Členové komisí jsou povinni zachovat mlčenlivost o věcech, o nichž se dověděli v řízení a jejichž utajení je v obecném zájmu.

(5) O náhradě případných služebních výdajů členů komisí platí obecné předpisy.

Náklady spojené s činností rozhodčích komisí, včetně náhrad cestovních výdajů členům komise, hradí úřad (orgán), při kterém je rozhodčí komise zřízena. Tento úřad (orgán) také zajišťuje a bezplatně provádí administrativní práce spojené s rozhodčím řízením, dává k dispozici místnosti a technické pomůcky potřebné pro jednání rozhodčí komise a uschovává její spisový materiál.

Stížnost k rozhodčí komisi musí být podána do 15 dnů od doručení rozhodnutí úřadu (orgánu) o námitkách, a to u úřadu (orgánu), u něhož je zřízena komise, která má o stížnosti rozhodnout. Stížnost nemá odkladný účinek. Odmítnout stížnost jako opožděnou nebo nepřípustnou nebo naopak v odůvodněných případech prominout zmeškání lhůty přísluší rozhodčí komisi.

(1) Rozhodčí komise zahájí jednání do 8 dnů od podání stížnosti a vede je tak, aby o stížnosti mohlo být rozhodnuto do dalších 30 dnů.

(2) Rozhodčí komise dbá o to, aby zjistila skutečný stav věci co nejúčelněji a co nejrychleji. Před rozhodnutím sporu vyslechne rozhodčí komise zaměstnance, který stížnost podal, a zástupce úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

(3) Během celého průběhu jednání má se rozhodčí komise snažit o to, aby spor byl vyřešen smírem. Dojde-li před rozhodčí komisí k uzavření smíru, je třeba, aby jej rozhodčí komise schválila. Rozhodčí komise přitom dbá, aby smír nebyl v rozporu s platnými předpisy. Schválením nabývá smír účinků pravomocného rozhodnutí.

(4) Bylo-li stížnosti zaměstnance třeba jen zčásti vyhověno, má zaměstnanec nárok na náhradu ušlého výdělku a nutných výdajů, které mu vznikly účastí na řízení. Náhradu mu poskytne úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána.

(1) Nedojde-li k uzavření smíru, rozhodčí komise v souladu s platnými předpisy napadené rozhodnutí potvrdí nebo zruší. Pokud s předmětem sporu souvisí platové nároky zaměstnance, je rozhodčí komise oprávněna na návrh zaměstnance rozhodnout i o nich.

(2) Rozhodčí komise usnáší se na svém rozhodnutí v neveřejné poradě většinou hlasů členů příslušného senátu. O výsledku hlasování se sepíše zápis, který podepíší všichni členové senátu.

(3) Písemné rozhodnutí rozhodčí komise se vyhotoví do 8 dnů a podepíše je předseda a jeden člen senátu.

(1) Proti rozhodnutí rozhodčí komise může zaměstnanec nebo úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, podat odvolání do 15 dnů od doručení jejího rozhodnutí. Odvolání se podává u úřadu (orgánu), u něhož je zřízena rozhodčí komise, proti jejímuž rozhodnutí odvolání směřuje, a nemá odkladný účinek.

(2) O odvolání rozhoduje

a) ústřední výbor příslušného odborového svazu po projednání s vedoucím ústředního úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, jde-li o rozhodnutí rozhodčí komise zřízené u tohoto úřadu (orgánu),

b) krajský výbor příslušného odborového svazu po projednání s předsedou krajského národního výboru, jde-li o rozhodnutí rozhodčí komise zřízené u krajského národního výboru,

c) v ostatních případech rozhodčí komise zřízená u bezprostředně vyššího úřadu (orgánu).

(3) Rozhodnutí o odvolání je konečné. Jinak platí o podání odvolání a způsobu jeho projednávání obdobně ustanovení §§ 33 až 35.

Ustanovení o řízení podle tohoto nařízení platí i pro pokračování v řízení ve věcech již projednávaných. Lhůty běžící v den vyhlášení tohoto nařízení se však končí dnem určeným za konec lhůty podle dosavadních předpisů.

Porušení služebních povinností, kterých se dopustil zaměstnanec v poměru veřejného zaměstnance před účinností zákona a pro které nebyl dosud stíhán pravoplatně ukončeným disciplinárním řízením podle dosavadních předpisů, se stíhá podle tohoto nařízení; disciplinární řízení již zahájené se zastaví. Suspense vyslovená podle dosavadních předpisů se považuje za zproštění výkonu práce podle § 17.

Disciplinární (kárné) tresty uložené pravoplatně podle dosavadních předpisů, jež nebyly vykonány do dne vyhlášení tohoto nařízení, po případě jejich doposud neodpykaná část, se přemění v přiměřený trest podle § 16, pokud nepřijde v úvahu skončení pracovního poměru.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950 s výjimkou ustanovení části druhé a třetí, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.

Zápotocký v. r.

Široký v. r.

Fierlinger v. r.

Dr. Ševčík v. r.

arm. gen. Svoboda v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Dr. Čepička v. r.

Dr. Gregor v. r.

Nosek v. r.

Kopřiva v. r.

Kabeš v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Dr. Rais v. r.

Kopecký v. r.

Kliment v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Petr v. r.

Dr. Ing. Šlechta v. r.

Dr. Neuman v. r.

Erban v. r.

Plojhar v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Dr. Šrobár v. r.

*) Zákon č. 37/1959 Sb., o postavení závodních výborů základních organizací Revolučního odborového hnutí, a usnesení předsednictva Ústřední rady odborů ze dne 8. září 1959, kterým se stanoví odchylky v působnosti závodních výborů ve státních orgánech a v některých organizacích, uveřejněné v částce 74 Ú. l., ročník 1959.