Občiansky súdny poriadok

(1) Osoby, které nemají jiný příslušný soud v Československé republice, lze pro majetkové nároky žalovat u každého československého soudu, v jehož obvodu je jejich majetek nebo věc žádaná žalobou. Je-li tímto majetkem pohledávka, řídí se příslušnost bydlištěm poddlužníka nebo místem, kde je zástava za vymáhanou pohledávku.

(2) Cizozemské ústavy, majetkové podstaty, společnosti, společenstva a jiná sdružení osob lze pro majetkové nároky žalovat u soudu, v jehož obvodu je v Československé republice jejich zastupitelství nebo orgán pověřený obstaráváním hospodářských záležitostí těchto útvarů.

(3) Osoby, které nemají jiný příslušný soud v Československé republice, může československá právnická osoba žalovat též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba jejích právních poměrů.

Dovolává-li se žalobce jiného než obecného soudu účastníka, proti němuž návrh směřuje, je povinen již v žalobě uvést skutečnosti, o které příslušnost soudu opírá; jinak soud postupuje podle ustanovení § 56.

(1) Pro řízení, v němž jde o věcné právo k nemovité věci, nebo v němž se takové právo popírá, anebo v němž se žádá rozdělení nemovité věci nebo úprava hranic, je příslušným soud, u něhož se vede veřejná kniha o této nemovité věci.

(2) Jde-li o nemovitou věc nezapsanou ve veřejné knize, je v případech uvedených v odstavci 1 příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc; je-li nemovitá věc v obvodu několika soudů, je příslušným kterýkoli z nich.

Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.

V jedné žalobě může žalovat nebo být žalováno několik osob, je-li předmětem řízení společné právo nebo společná povinnost, anebo jsou-li tyto osoby (společníci) oprávněny nebo povinny v podstatě na témže skutkovém základu nebo na skutkovém základu v podstatě podobném.

Každý společník je vůči odpůrci v řízení samostatný. Procesní úkony nebo jejich opomenutí jednoho ze společníků nejsou druhému na prospěch ani na újmu.

(1) Vztahuje-li se účinek rozsudku podle povahy věci nebo podle zákona na všechny společníky (nerozluční společníci), jsou procesní úkony činných společníků účinné i pro ostatní společníky, jestliže nejsou činni.

(2) Jestliže si přednesy nebo jiné procesní úkony činných společníků odporují nebo se od sebe odchylují, posoudí je soud při rozhodování o věci po uvážení všech okolností řízení.

(3) K uznání a vzdání se nároku a k soudnímu smíru (§§ 74, 75) je třeba výslovného souhlasu všech nerozlučných společníků.

Ukáže-li se za řízení, že žalobu podala osoba, která neměla žalovat, nebo že žaloba byla podána proti osobě, která neměla být žalována, může soud povolit, aby původní žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby ho nahradil pravý žalobce nebo žalovaný.

Kdo má právní zájem na tom, aby v zahájeném, avšak ještě pravomocně neskončeném řízení, zvítězil některý účastník, může vstoupit do řízení jako vedlejší účastník, aby mu pomáhal. Dále tak může učinit každý, komu zvláštní zákonné ustanovení takové oprávnění přiznává.

O přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodne soud jen tehdy, jestliže některý účastník namítl nepřípustnost vedlejšího účastenství; rozhoduje se usnesením po ústním jednání.

(1) Vedlejší účastník je oprávněn ke všem úkonům jako účastník s výjimkou úkonů uvedených v §§ 73 až 75.

(2) Jestliže si přednesy nebo jiné procesní úkony vedlejšího účastníka a účastníka, ke kterému se připojil, odporují nebo se odchylují, posoudí je soud při rozhodování ve věci po uvážení všech okolností řízení.

(3) Za podmínky uvedené v § 414 odst. 1 má vedlejší účastník postavení nerozlučného společníka.

O vedlejším účastníkovi platí přiměřeně ustanovení §§ 127 až 147.

Neodmítne-li soud žalobu bez ústního jednání, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání a nařídí, aby jeden stejnopis žaloby byl doručen žalovanému do vlastních rukou.

(1) Klid řízení nastane, jestliže to účastníci navrhnou. U soudu prvé stolice nastane klid řízení i tehdy, nedostaví-li se účastníci k ústnímu jednání.

(2) Vstoupil-li již do řízení prokurátor, je ke klidu řízení třeba jeho souhlasu.

(3) Klid řízení má účinky přerušení řízení (§ 81). V řízení lze pokračovat na návrh po uplynutí tří měsíců. Nebyl-li takový návrh podán do jednoho roku, řízení zanikne; v takovém případě se náklady vzájemně ruší.

Uplatňuje-li žalovaný vzájemnou pohledávku způsobilou k započtení, rozhodne soud i o ní ve výroku rozsudku, a jestliže to žalovaný žádá, i nad částku uplatněnou žalobou.

(1) Předloží-li žalobce se žalobou v prvopise směnku nebo šek, které mají všechny náležitosti platné směnky nebo šeku a o jejichž pravosti není pochybností, s dalšími listinami potřebnými podle platných předpisů k uplatnění jeho nároku a žádá-li, aby jeho žaloba byla vyřízena platebním rozkazem, vydá soudce bez slyšení žalovaného směnečný (šekový) platební rozkaz. V rozkazu uloží žalovanému, aby do tří dnů pod exekucí zaplatil žalobci částku žádanou v žalobě spolu s vedlejšími pohledávkami a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu námitky u soudu, který rozkaz vydal. Chce-li žalobce nebo žalovaný napadat pouze rozhodnutí o nákladech, může tak učinit jen stížností ve lhůtě tří dnů.

(2) Platební rozkaz se žalobou se žalovanému doručí do vlastních rukou. Nepodá-li žalovaný proti němu včas námitky nebo vezme-li je zpět, nabývá platební rozkaz účinnosti pravomocného rozsudku. Námitky pozdě podané odmítne soudce bez dalšího jednání.

(3) Podal-li žalovaný námitky včas, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání o nich (§ 420). K dalším námitkám vzneseným později se nepřihlíží. V rozsudku vysloví soud, zda se platební rozkaz ponechává v platnosti, anebo zda se zrušuje a v jakém rozsahu.

Nelze-li žádosti o vydání platebního rozkazu vyhovět, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání o žalobě (§ 420).

(1) Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky nepřevyšující 500 Kčs, může soudce, shledá-li pro to podmínky, vydat bez slyšení žalovaného platební rozkaz, i když není vydání platebního rozkazu žalobcem navrhováno. Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky vyšší než 500 Kčs, ale nepřevyšující 5000 Kčs, může soudce vydat platební rozkaz, jen navrhl-li to žalobce. V rozkaze žalovanému uloží, aby do patnácti dnů pod exekucí žalobci zaplatil pohledávku žádanou v žalobě s požadovanými úroky a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu odpor u soudu, který rozkaz vydal, a aby v odporu uvedl, z kterých důvodů jej podává. Pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout.

(2) Platební rozkaz se žalobou se doručí žalovanému do vlastních rukou; nepodá-li žalovaný včas proti němu odpor, nabývá účinnosti pravomocného rozsudku

(3) Podal-li žalovaný včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v napadené části a předseda senátu ustanoví rok k ústnímu jednání o žalobě. Uplatňuje-li žalovaný v odporu, že žaloba neměla být podána proti němu, vyrozumí soudce o obsahu odporu žalobce a k jeho návrhu vydá nový platební rozkaz, který doručí pravému žalovanému (§ 415).

(4) Odpor pozdě podaný odmítne soudce bez dalšího jednání.

(5) Ustanovení § 424 se užije obdobně.

Platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného.

Účastníky v exekučním řízení jsou vymáhající věřitel a dlužník (povinná strana).

(1) Vymáhající věřitel může u soudu navrhnout povolení exekuce proti dlužníkovi, je-li jeho nárok určen exekučním titulem.

(2) Exekučním titulem je:

a) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních;

b) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech trestních, jež postihuje majetek nebo přiznává občanskoprávní nárok;

c) vykonatelné rozhodnutí prokurátora ve věcech trestních, jež postihuje majetek;

d) vykonatelný soudní smír;

e) vykonatelný nález rozhodců nebo smír uzavřený před nimi;

f) notářský zápis prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;

g) výměr nebo výkaz nedoplatků, prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;

h) vykonatelný nález arbitrážní komise nebo smír před ní uzavřený;

ch) vykonatelné rozhodnutí úřadu (orgánu veřejné správy), jde-li o exekuci na nemovité věci nebo na právo stavby;

i) jiná vykonatelná rozhodnutí a smíry, prohlášené zákonem za vykonatelné soudní exekucí.

(1) Rozhodovat o návrhu na povolení exekuce a konat další řízení jako exekuční soud je příslušným obecný soud dlužníka. Není-li obecný soud v Československé republice, je k tomu příslušný soud, v jehož obvodu se má vykonat po povolení exekuce první exekuční úkon. Je-li příslušných soudů několik, rozhoduje předstižení.

(2) Jde-li o exekuci na nemovité věci, je příslušným knihovní soud nebo soud, v jehož obvodu je nezapsaná nemovitá věc. Totéž platí, jde-li o exekuci na pohledávky a jiná práva k nemovitým věcem.

(1) O návrhu na povolení exekuce rozhoduje a další řízení koná soudce.

(2) Senát jedná a rozhoduje o námitkách (§ 441), o odkladu exekuce (§ 443), o určení náhrady, kterou má složit vydražitel nemovité věci (§ 479 odst. 1), o nařízení exekuční likvidace (§§ 574 a 575), o ustanovení a odvolání správce podstaty (§ 581), o ponechání pohledávek a věcí dlužníkovi (§ 588), o námitkách proti konečné zprávě o zpeněžení a proti vyúčtování odměny (§ 590), o vydání rozvrhového usnesení (§ 591) a o zrušení exekuční likvidace (§ 599).

(1) K provedení exekuce jsou u exekučního soudu ustanoveni výkonní úředníci. Při provádění exekuce jsou vázáni příkazem soudu; sami mohou upustit od provedení exekučního úkonu, jen navrhl-li to vymáhající věřitel nebo prokázal-li dlužník, že vymáhající věřitel byl uspokojen.

(2) Výkonní úředníci jsou oprávněni přijmout od dlužníka plnění, zprostředkovat vzájemné plnění vymáhajícího věřitele, které souvisí s výkonem exekuce, a v případech zákonem stanovených provádět všechny úkony, jichž je třeba k výkonu exekuce.

(1) Návrh na povolení exekuce má obsahovat i označení vymáhajícího věřitele, dlužníka, exekučního titulu, vymáhaného nároku, exekučního prostředku a předmětu exekuce.

(2) Návrh na povolení exekuce na pohledávky má obsahovat též důvod pohledávky a označení poddlužníka, návrh na povolení exekuce odepsáním z účtu u peněžního ústavu též pokud možno číslo a označení účtu u peněžního ústavu (poddlužníka), z něhož má být vymáhaná pohledávka odepsána, a má-li vymáhající věřitel sám také účet u peněžního ústavu, název a adresu tohoto ústavu, číslo a označení účtu, v jehož prospěch má být vymáhaná pohledávka zúčtována.

(3) S návrhem na povolení exekuce má vymáhající věřitel, nepodává-li návrh u soudu uvedeného v § 433, předložit exekuční titul, opatřený doložkou vykonatelnosti.

Návrh na povolení exekuce může vymáhající věřitel podat také u soudu, který se jako rozhodující soud prvé stolice zúčastnil ve věci, o které bylo vydáno rozhodnutí nebo uzavřen soudní smír tvořící exekuční titul. Není-li tento soud sám exekučním soudem, potvrdí na návrhu, zda návrh souhlasí s exekučním titulem, zda rozhodnutí (soudní smír) je vykonatelné a v jakém rozsahu, a postoupí návrh exekučnímu soudu.

Exekuci možno povolit jen tehdy, obsahuje-li exekuční titul označení oprávněného i zavázaného a vymezení nároku, který má být exekucí vymožen.

(1) Není-li uplynutí lhůty dané dlužníkovi k plnění patrné již z exekučního titulu nebo je-li v exekučním titulu vázána vymahatelnost nároku podmínkou, musí vymáhající věřitel uplynutí lhůty, popřípadě splnění podmínky před povolením exekuce prokázat veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou.

(2) Byla-li povolena exekuce pro plnění závislé na vzájemném plnění z ruky do ruky, dojde k jejímu výkonu jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel, že sám plnil, nebo že plnění zajistil.

(1) Exekuci ve prospěch jiné osoby nebo proti jiné osobě, než která je označena v exekučním titulu, možno povolit jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou, že nárok přešel na něho, anebo že závazek přešel na osobu, proti které se exekuce navrhuje.

(2) Zemře-li vymáhající věřitel, vstupují do exekuce již povolené jeho dědici. Zemře-li dlužník po povolení exekuce, pokračuje se v exekuci proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu. Změnu v osobách účastníků exekučního řízení je třeba prokázat způsobem uvedeným v odstavci 1.

(1) Proti státu, rozpočtovým organisacím a proti hospodářským organisacím státního socialistického sektoru lze povolit exekuci pro peněžité pohledávky jen tehdy, jestliže příslušný dozorčí orgán označí soudu části majetku, které mohou být exekucí postiženy, po případě označí exekuční prostředky, jichž lze užít. Soud vyzve příslušný dozorčí orgán, aby se vyjádřil do třiceti dnů, a jde-li o exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu, do deseti dnů. Nevyjádří-li se tento orgán v uvedené lhůtě, lze exekuci povolit a v ní pokračovat, pokud je exekuce vůbec přípustná.

(2) Exekuce povolená proti tomuto ustanovení, jakož i všechny vykonané exekuční úkony, jsou neplatné. Soud zruší exekuci i všechny exekuční úkony z úřední povinnosti.

Vláda může stanovit nařízením, že proti družstvům a jiným právnickým osobám lze vést exekuci jen způsobem uvedeným v § 437 a v rozsahu určeném tímto nařízením.

(1) Exekuce nesmí být vykonána ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele.

(2) Soud může již při povolování exekuce omezit její povolení jen na některý z navržených druhů majetku nebo na určitou jeho část, je-li zřejmé, že to stačí k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele. Exekuci, pokud byla povolena ve větším rozsahu, soud zruší.

(1) V exekučním řízení se rozhoduje po ústním jednání jen v případech, kde je to výslovně zákonem stanoveno.

(2) O povolení exekuce rozhodne soud zpravidla bez slyšení účastníků.

(3) Při povolení exekuce nařídí soud, nestanoví-li zákon jinak, výkon exekuce a pokračuje v řízení z úřední povinnosti, přičemž dbá, aby exekuční řízení probíhalo co nejrychleji.

(1) Dlužník může vznést námitky proti exekuci, nastaly-li po vzniku exekučního titulu okolnosti, které způsobily zánik vymáhaného nároku nebo brání vymahatelnosti, anebo jsou-li tu jiné důvody, pro které je exekuce nepřípustná. Totéž platí, namítá-li se, že vymáhající věřitel nebo dlužník nejsou právními nástupci osoby uvedené v exekučním titulu.

(2) Závisí-li rozhodnutí o námitkách na zjištění sporných skutečností, rozhodne o nich exekuční soud po ústním jednání. Případná stížnost se projedná jako námitky.

(3) O námitkách proti exekuci, směřujících proti exekučnímu titulu uvedenému v § 428 odst. 2 písm. g) až i), který je podkladem exekuce, rozhoduje orgán státní správy, u kterého exekuční titul vznikl, ledaže exekučním titulem je výměr nebo výkaz nedoplatků pojistného národního pojištění.

Tvrdí-li třetí osoba, že má k předmětu exekuce právo, které nepřipouští výkon exekuce, může proti vymáhajícímu věřiteli podat žalobu o vyloučení věci z exekuce. Příslušným pro tuto žalobu je exekuční soud.

(1) Soud může na návrh dlužníka odložit exekuci zejména na jeho osobní majetek, je-li toho naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který bez své viny nemůže splnit závazek, a lze-li podle okolnosti pokládat vůči vymáhajícímu věřiteli za spravedlivé, aby se vymáhání nároku odložilo.

(2) Za těchto podmínek může soud po slyšení zájmové organizace zemědělců povolit odklad exekuce na zemědělskou nemovitou věc.

Soud může z úřední povinnosti nebo na návrh částečně nebo úplně odložit exekuci, jsou-li uplatňovány takové okolnosti, které mohou mít za následek její částečné nebo úplné zrušení. Odložení exekuce může soud učinit závislým na složení přiměřené jistoty.

(1) Soud zruší exekuci:

a) byl-li exekuční titul pravomocně zrušen nebo prohlášen za neúčinný;

b) byla-li exekuce pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena za nepřípustnou;

c) bylo-li pravomocně vyhověno žalobě o vyloučení věci z exekuce;

d) bylo-li pravomocně vyhověno námitkám proti exekuci;

e) byl-li vymáhající věřitel za exekučního řízení uspokojen;

f) upustil-li vymáhající věřitel od exekuce;

g) lze-li očekávat, že výtěžek exekuce nepostačí ani k úhradě nákladů exekuce;

h) vede-li se exekuce na předměty, které jsou z exekuce vyloučeny.

(2) Zrušení exekuce se omezí jen na některé z předmětů, na něž se vede exekuce, jsou-li zrušovací důvody dány jen co do těchto předmětů.

(1) Vymáhající věřitel má nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému vymáhání nároku. To se týká zejména též nákladů právního zastoupení.

(2) Rozhodnutí o nákladech exekučního řízení je v exekuci, o niž jde, vykonatelné bez zřetele na právní moc.

(1) Dojde-li ke zrušení exekuce nebo k jejímu zániku, může soud zrušit též usnesení o náhradě nákladů a uložit vymáhajícímu věřiteli, aby nahradil dlužníku potřebné exekuční náklady a aby vrátil to, co mu snad dlužník na exekučních nákladech již zaplatil. Soud však uváží, kterých nákladů potřeboval vymáhající věřitel k účelnému vymáhání nároku a zda mohl při náležité opatrnosti předvídat důvod zrušení nebo zániku.

(2) Toto ustanovení platí přiměřeně, dojde-li k podstatnému omezení exekuce.

(3) Před rozhodnutím vyslechne soud vymáhajícího věřitele a dlužníka a vykoná potřebná šetření.