Občiansky súdny poriadok

Nájemní poměr založený exekučním pronájmem se ukončí uplynutím doby, na kterou je zabavené právo dlužníkovo omezeno.

K vydobytí nároku na odevzdání movitých věcí nebo cenných papírů se provede exekuce tím, že výkonný úředník je odejme povinné straně nebo třetí osobě, je-li ochotna je vydat, a odevzdá vymáhajícímu věřiteli. Není-li třetí osoba ochotna je vydat, použije se přiměřeně ustanovení o exekuci na peněžité pohledávky.

Je-li k odevzdání věcí, na jejichž vydání nebo dodání má vymáhající věřitel nárok, potřebné nebo vhodné odevzdání listiny nebo nástroje, odejme je výkonný úředník povinné straně a odevzdá vymáhajícímu věřiteli. Na listinách se poznamená, že odevzdání bylo vykonáno k uspokojení vymáhaného nároku, který je třeba určitě označit. Písemná prohlášení, jichž je podle občanského práva jinak ještě zapotřebí k odevzdání, vydá exekuční soud nebo z jeho zmocnění výkonný úředník.

(1) Má-li povinná strana odevzdat nebo vyklidit nemovitou věc nebo její část, odstraní výkonný úředník povinnou stranu a osoby, které jsou na vyklizované nemovité věci jen na základě práva povinné strany. Je-li to potřebné, odstraní i jejich movité věci a odevzdá nemovitou věc, popřípadě její část vymáhajícímu věřiteli.

(2) Obdobně se postupuje i při exekuci vyklizením jiných věcí.

(1) Soud vykoná exekuci vyklizením bytu, jen prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že pro povinnou stranu a osoby bydlící jen na základě jejího práva v bytě, který má být vyklizen, je právoplatně zajištěn náhradní byt. Jestliže by podle předpisů o hospodaření s byty mohl výkonný orgán místního národního výboru poskytnout náhradní ubytování, stačí, prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že náhradní ubytování je zajištěno. Není-li výkonný orgán místního národního výboru povinen přidělit náhradní byt ani poskytnout náhradní ubytování, není ani pro výkon exekuce podle soudního exekučního titulu potřebí průkazu o zajištění náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování.

(2) Výkon se provede přestěhováním do zajištěného náhradního bytu, popřípadě za podmínek uvedených v odstavci 1 do objektu poskytnutého jako náhradní ubytování. Není-li třeba poskytnout ani náhradní ubytování, provede se přestěhování na místo, které bylo poskytnuto jako přístřeší.

(3) O době vyklizení se uvědomí povinná strana včas předem.

Movité věci, které mají být odstraněny, ale nejsou předmětem exekuce, odevzdá výkonný úředník povinné straně, a není-li přítomna, jejímu zmocněnci nebo dorostlé osobě její domácnosti. Není-li to možné, odevzdá je výkonný úředník místnímu národnímu výboru, který je povinen uschovávat je po dobu jednoho roku na náklady povinné strany. Po uplynutí této lhůty povolí soud na návrh místního národního výboru jejich prodej podle ustanovení §§ 508 až 526.

Exekuce k vydobytí nároku na knihovní zápis práva k nemovité věci se vykoná příslušným knihovním zápisem. Prohlášení povinné strany, jež se vyžaduje k zápisu, je nahrazeno exekučním titulem.

Není-li ještě pro povinnou stranu zapsáno její vlastnictví nebo jiné knihovní právo, které se má převést, může socialistická právnická osoba jako vymáhající věřitel žádat, aby přiřčené jí vlastnictví nebo jiné knihovní právo bylo zapsáno přímo pro ni, předloží-li listiny, jichž by bylo podle knihovního práva třeba k tomu, aby mohlo být zapsáno právo povinné strany.

Vyžaduje-li zápis práva socialistické právnické osoby jako vymáhajícího věřitele předchozí zápis práva povinné strany, je socialistická právnická osoba oprávněna žádat jménem povinné strany o zápis jejího práva spolu se zápisem práva svého, přikáže-li podle knihovního práva, že povinná strana tohoto práva nabyla.

Listiny potřebné k zápisu podle §§ 559 a 560, pokud je má povinná strana, jí výkonný úředník na příkaz soudu odejme a odevzdá exekučnímu soudu.

Ustanovení §§ 558 až 561 platí přiměřeně i pro exekuci k vydobytí nároku na zápis práva k nemovité věci nezapsané ve veřejné knize.

Má-li se podle exekučního titulu vykonat hmotné rozdělení společné nemovité věci nebo jiné společné majetkové podstaty, anebo mají-li se vytýčit upravené sporné hranice, vykoná tyto úkony exekuční soud s přibráním znalců.

(1) Exekuční rozdělení společné nemovité věci prodejem se vykoná podle ustanovení o exekuční dražbě nemovité věci s těmito odchylkami:

a) ustanovení týkajících se práv jiných osob v řízení než spoluvlastníků nelze použít;

b) odhad se koná jen tehdy, není-li vyvolací cena určena v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků; koná-li se odhad, je nutno vzít v úvahu, že vydražitel převezme pohledávky a jiné závady zajištěné na nemovité věci bez započtení na nejvyšší podání, pokud jsou patrny ze spisů;

c) podmínky, za kterých má být dražba konána, určí, pokud nejsou stanoveny již v exekučním titulu, exekuční soud v dražební vyhlášce podle případné dohody všech spoluvlastníků;

d) není-li v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků určeno něco jiného, je vyvolací cenou cena odhadní; nejvyšší podání je nutno ihned zaplatit v hotovosti; o rozdělení nejvyššího podání jedná exekuční soud se spoluvlastníky za účelem dosažení dohody, a zůstane-li toto jednání bezvýsledné, odkáže spoluvlastníky na podání žaloby;

e) v dražební vyhlášce je třeba také uvést, že jde o dražbu k rozdělení společné nemovité věci;

f) po právní moci příklepu vydá exekuční soud vydražiteli a bývalým spoluvlastníkům listiny o prodeji, potřebné k tomu, aby byl přechod vlastnictví ve veřejné knize zapsán.

(2) Náklady odhadu, dražby a jednání o rozdělení nejvyššího podání se zapraví z nejvyššího podání před jeho rozdělením.

Exekuční rozdělení společné movité věci prodejem se vykoná podle ustanovení o dražbě movitých věcí s těmito odchylkami:

a) odhad se koná, jen není-li odhadní cena určena v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků;

b) nejnižším podáním je odhadní cena, není-li v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků určeno něco jiného;

c) ustanovení, že závady váznoucí na věci proti vydražiteli zanikají, tu neplatí.

Exekuce k vynucení činu povinné strany, který může vykonat jiná osoba, provede se tak, že soud zmocní vymáhajícího věřitele, aby čin vykonal sám nebo dal ho vykonat na náklad a nebezpečí povinné strany. Povinné straně lze uložit, aby tento soudem určený náklad předem zaplatila.

Zůstane-li exekuce na dodání věcí určených podle druhu bezvýsledná, zmocní exekuční soud vymáhajícího věřitele, aby si věci opatřil na náklad a nebezpečí povinné strany. Povinné straně lze uložit, aby tento soudem určený náklad předem zaplatila.

Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna vykonat nějaký čin, který nemůže vykonat jiná osoba a jehož vykonání závisí na vůli povinné strany, provede se exekuce tím, že se jí po povolení exekuce, ve kterém se pohrozí ukládáním pokut za nevykonání činu ve stanovené lhůtě, uloží na návrh vymáhajícího věřitele stále větší pokuta až do úhrnné částky 50.000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu.

(1) Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna zdržet se nějakého činu nebo trpět, aby nějaký čin byl vykonán, provede se exekuce tím, že se jí za každý čin příčící se této povinnosti po povolení exekuce uloží na návrh vymáhajícího věřitele stále větší pokuta až do úhrnné částky 50000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu.

(2) Na návrh vymáhajícího věřitele může soud již při prvém uložení pokuty povinné straně uložit, aby složila jistotu za škodu, která by mohla vzniknout dalšími činy příčícími se její povinnosti. V usnesení určí soud výši a způsob jistoty, jakož i dobu, po kterou má jistota trvat. Toto usnesení provede soud z úřední povinnosti.

Způsobí-li povinná strana změnu příčící se právu vymáhajícího věřitele, zmocní exekuční soud vymáhajícího věřitele na jeho návrh aby dal obnovit dřívější stav na náklad a nebezpečí povinné strany. Usnesení, jímž se určí náklad obnovení, je vykonatelné proti povinné straně. Protiví-li se povinná strana obnovení předešlého stavu, přidělí soud vymáhajícímu věřiteli na jeho návrh výkonného úředníka, aby odstranil odpor.

(1) V povolení exekuce, aby byly vydobyty nepeněžité nároky, je obsaženo také povolení exekuce pro náklady určené v exekučním titulu a pro další náklady, které vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení. Jde-li však o exekuci vyklizením bytu, povolí soud exekuci pro náklady, jež vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení, teprve až nařídí její výkon.

(2) Vymáhající věřitel má již při prvním návrhu na povolení exekuce označit majetek povinné strany, z něhož mají být náklady vydobyty, jakož i exekuční prostředky, jichž má být k tomu užito.

Exekuční likvidace (dále jen „likvidace“) se provádí prodejem veškerého majetku dlužníka, pokud není vyloučen z exekuce (likvidační podstata), a rozdělením výtěžku mezi všechny věřitele.

Účastníky řízení jsou dlužník, navrhovatel a věřitelé, kteří přihlásili včas svoje pohledávky, pokud nejsou plně uspokojeni.

(1) Exekuční soud nařídí likvidaci na návrh osobního věřitele dlužníka nebo na návrh dlužníka samého nebo na návrh okresního národního výboru příslušného podle bydliště dlužníka.

(2) Likvidaci právnické osoby nařídí soud též na návrh příslušného dozorčího orgánu.

Podává-li návrh věřitel, je povinen prokázat, že má proti dlužníkovi pohledávku, třeba ještě nedospělou, a uvést okolnosti osvědčující, že dlužník je předlužen nebo neschopen platit.

(1) Soudce provede urychleně šetření o návrhu na likvidaci, aby se zjistilo předlužení dlužníka nebo jeho neschopnost platit a zda má dlužník více věřitelů.

(2) O návrhu rozhodne soud bez ústního jednání usnesením, které odůvodní.

(1) Soud může nařídit likvidaci za exekuce i bez návrhu, je-li tu více vymáhajících věřitelů, kteří nemohou být uspokojeni navrženými exekucemi ani jinými exekučními prostředky.

(2) Bez návrhu nelze nařídit likvidaci právnické osoby.

V usnesení je třeba kromě výroku o nařízení likvidace zejména též uvést:

a) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště dlužníka i sídlo jeho podniku;

b) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště správce podstaty;

c) vyzvání věřitelů, aby všechny své nároky, žádané pořadí, popřípadě jejich zajištění, přihlásili do lhůty třiceti dnů ode dne nařízení likvidace, a upozornění, že jinak k nim nebude přihlíženo;

d) nařízení, aby likvidace byla zapsána ve veřejné knize, v protokole o zájemném popsání nemovité věci (§ 452) a v zájemním protokole (§ 509), pokud tyto zápisy přicházejí v úvahu.

(1) Usnesení se doručí dlužníkovi, navrhovateli, správci podstaty a všem známým, věřitelům; kromě toho se usnesení doručí úřadům (orgánům veřejné správy), které stanoví ministr spravedlnosti nařízením.

(2) Usnesení se vyvěsí na soudní desce téhož dne, kdy byla exekuční likvidace nařízena; den vyvěšení se vyznačí na vyvěšeném usnesení.

(3) Usnesení se vhodným způsobem uveřejní.

Účinky nařízení likvidace nastávají dnem vyvěšení usnesení na soudní desce.

Nařízení likvidace má tyto účinky:

a) dlužník ztratí oprávnění nakládat jměním patřícím do likvidační podstaty a jeho právní úkony týkající se tohoto jmění jsou neplatné; oprávnění nakládat tímto jměním přechází na správce podstaty;

b) přerušují se všechna zahájená řízení o žalobách i řízení exekuční, ve kterých je dlužník účastníkem, pokud se týkají jmění podstaty; v přerušených řízeních o žalobách může pokračovat správce podstaty; je-li dlužník žalobcem nebo je-li dlužník žalován o vydání věci mu nepatřící a správce podstaty nevstoupí do řízení o žalobě ve lhůtě určené procesním soudem, může dlužník v tomto řízení pokračovat; v ostatních řízeních o žalobách, ve kterých je dlužník žalovaným a správce podstaty nevstoupí do řízení ve lhůtě, kterou určí procesní soud, toto řízení zanikne a žalobce může svůj nárok uplatnit v likvidačním řízení;

c) pro pohledávku proti dlužníkovi nelze nabýt exekučního zástavního práva na majetek, který náleží do podstaty;

d) zanikají práva zástavní, práva zadržovací a práva vzniklá zajišťovacím převodem, kterých nabyli věřitelé na majetek dlužníka, patřící do likvidační podstaty, v posledních šesti měsících před nařízením likvidace;

e) nedospělé pohledávky se stávají splatnými;

f) příkazy, plné moci a nabídky ještě nepřijaté zanikají;

g) započtení je nepřípustné, nabyl-li ten či onen účastník vzájemné pohledávky teprve po nařízení likvidace; totéž platí, bylo-li vzájemné pohledávky nabyto v době šesti měsíců před nařízením likvidace, s výjimkou pohledávek státu, státních, národních nebo komunálních podniků a peněžních ústavů;

h) zákonné majetkové společenství manželů zaniká.

(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době nařízení likvidace ještě splněna dlužníkem ani druhou smluvní stranou nebo nebyla-li splněna úplně, může správce podstaty buď smlouvu splnit a žádat splnění od druhé smluvní strany, anebo od smlouvy odstoupit.

(2) Najal-li dlužník nějakou věc, může správce podstaty nebo pronajímatel bez újmy nároku na náhradu škody smlouvu vypovědět na zákonné nebo smluvené kratší výpovědní období; ustanovení § 384 tím není dotčeno.

Správcem podstaty má být ustanovena osoba svéprávná, nepředpojatá, občansky bezúhonná a odborně způsobilá.

(1) Správce podstaty je povinen při výkonu své funkce postupovat s péčí, kterou vyžaduje předmět správy; odpovídá za majetkovou újmu vzešlou ze zanedbání povinností uložených mu zákonem nebo soudem.

(2) Správce podstaty je zejména povinen zjistit veškeré jmění dlužníka a pořídit jeho seznam, pečovat o dobytí a zajištění majetku patřícího do likvidační podstaty, spravovat ho a zpeněžit. Sestaví seznam přihlášených nároků s označením pořadí a uvede, které nároky uznává, které popírá a v jaké výši a u kterých nároků popírá pořadí. Je povinen podat o správě podrobné vyúčtování. Správce podstaty je účastníkem v řízeních o žalobách týkajících se podstaty.

(3) Správce podstaty má nárok na náhradu hotových výdajů a na odměnu; odměnu určí soud podle sazby, kterou stanoví ministr spravedlnosti nařízením.

(1) Dlužník je povinen dát správci podstaty seznam aktiv a pasív s udáním věřitelů a jejich adres, obchodní knihy a veškeré písemnosti a poskytnout mu všechna potřebná vysvětlení.

(2) Seznam podepíše dlužník s výslovným prohlášením, že je správný a úplný a že vědomě nic nezamlčel ani neuvedl vymyšlené dluhy.

(3) Dlužník musí předložit seznam zároveň se svým návrhem na likvidaci. Neučiní-li návrh sám, musí seznam předložit, jakmile byl vyzván, nejpozději však do patnácti dnů po nařízení likvidace.

(1) Popřel-li správce podstaty nárok, jeho výši nebo pořadí, vyrozumí o tom soud věřitele, o jehož nárok jde. Zároveň ho vyzve, aby nárok nebo žádané pořadí uplatnil do třiceti dnů žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak nebude k jeho nároku nebo k žádanému pořadí přihlíženo.

(2) Popřel-li správce podstaty vymahatelný nárok, vyzve ho soud, aby do třiceti dnů uplatnil popření žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak bude nárok posuzován jako zjištěný.

Pro řízení o žalobách o pravost, výši a pořadí popřených nároků je příslušným soud, který nařídil likvidaci.

Zpeněžení likvidační podstaty se provede buď prodejem z volné ruky nebo v exekučním řízení.

(1) Prodej z volné ruky provede správce podstaty se souhlasem soudce a za podmínek, které stanoví soudce po slyšení dlužníka. Věci, které mají být prodány z volné ruky, musí být odhadnuty, pokud nemají úředně stanovenou cenu. Nebude-li dosaženo při prodeji z volné ruky odhadní nebo úředně stanovené ceny a nelze-li ani očekávat, že by se v exekučním řízení dosáhlo výhodnějšího zpeněžení, lze věci prodat i pod odhadní nebo úředně stanovenou cenu. Zejména lze tak prodat sporné a těžko dobytné pohledávky. Nemohou-li být z výtěžku prodeje věci plně uspokojeni věřitelé, kteří mají právo na uspokojení z této věci (oddělní věřitelé), nelze prodej z volné ruky provést.

(2) Zpeněžení v exekučním řízení provede soud na návrh správce podstaty. Správce podstaty má v exekučním řízení postavení vymáhajícího věřitele.

(1) Nedobytné pohledávky a věci, jež nebylo možno prodat, může správce podstaty, jestliže to soud na jeho návrh schválí, vyloučit z likvidační podstaty.

(2) Ode dne vydání rozvrhového usnesení přestává být dlužníkův plat (§ 529) součástí likvidační podstaty.

(1) Správce podstaty podává soudu zprávy o zpeněžování majetku.

(2) Po zpeněžení majetku předloží správce podstaty soudu konečnou zprávu o zpeněžení majetku spolu s vyúčtováním odměny.

(3) Soudce prozkoumá konečnou zprávu o zpeněžení i vyúčtování odměny a po slyšení správce podstaty odstraní případné vady nebo nejasnosti; o podání konečné zprávy a vyúčtování odměny uvědomí dlužníka a věřitele, kteří nebyli dosud plně uspokojeni, a upozorní je, že mohou podat proti konečné zprávě a proti vyúčtování odměny námitky do patnácti dnů ode dne, kdy bylo podání konečné zprávy a vyúčtování odměny oznámeno vyvěšením na soudní desce.