Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

(1) Proti rozsudkům krajských vojenských soudů vyneseným samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta) lze se odvolati:

1. jsou-li tu důvody zmatečnosti (§§ 358 až 360).

2. pro výrok o vině,

3. pro výrok o trestu.

(2) Vyslovuje-li se rozsudkem nepříslušnost, lze jej napadati odvoláním jen tehdy, opírá-li se výrok o nepříslušnosti o ustanovení § 300, odst. 1.

(3) Pokud zvláštní zákony neustanovují jinak, může být odvolání podáno pro výrok o trestu v neprospěch žalovaného jen tenkrát, byl-li trest mimořádně zmírněn nebo nebylo-li proti žalobcovu návrhu uznáno na ztrátu hodnosti; ve prospěch žalovaného však jen tehdy, nešel-li již bez toho samosoudce, užívaje mimořádného zmírňovacího práva, pod nejnižší výměru příslušné trestní sazby, nebo bylo-li uznáno na ztrátu hodnosti jako trest samostatný, jakož i v případech, kdy byla vyslovena tato ztráta, ačkoli není jako trest bezpodmínečně stanovena.

Proti rozsudkům krajských vojenských soudů vyneseným senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta) a proti rozsudkům vrchních vojenských soudů lze se odvolati toliko pro výrok o trestu, nejde-li o důvod zmatečnosti uvedený v § 358, č. 11, a jen za podmínek uvedených v § 332, odst. 3. Ve prospěch žalovaného možno se odvolati pro výrok o trestu i tenkrát, nepřeměnil-li nalézací soud trest smrti zastřelením v trest na svobodě nebo doživotní trest na svobodě v trest dočasný (§ 309, č. 1 a 2).

(1) Podati odvolání ve prospěch žalovaného je oprávněn jak on sám, tak i osoby uvedené v § 325, v neprospěch žalovaného žalobce a soukromý žalobce.

(2) Proti rozsudku krajského vojenského soudu vynesenému samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta), jímž se vyslovuje, že žalovaný nepodléhá vojenské soudní pravomoci, přísluší odvolání jak vojenskému prokurátoru, tak i žalovanému a soukromému žalobci.

(3) Rozsudek, jímž samosoudce krajského vojenského soudu vyslovil, že žalovaný podléhá vojenské soudní pravomoci, může bráti v odpor odvoláním jak vojenský prokurátor, tak i žalovaný.

(1) Lhůta k ohlášení odvolání je třídenní od prohlášení rozsudku.

(2) Žalovanému, který nebyl přítomen při prohlášení rozsudku, počíná lhůta dnem, který následuje po oznámení rozsudku žalovanému.

(3) Obhájci a zákonnému zástupci žalovaného běží lhůta od téhož okamžiku, kterým počíná žalovanému.

(1) Bylo-li odvolání včas ohlášeno, má odkladný účinek.

(2) Propuštění z vazby toho, jenž byl osvobozen samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, věta první) neb žalovaného, jemuž byla vytrpěná vyšetřovací vazba v rozsudku krajského nebo vrchního vojenského soudu započtena jako trest, odloží se jen pro odvolání žalobce, a to jen tehdy, ohlásí-li odvolání ihned po prohlášení rozsudku a neshledá-li žalobce za vhodné naříditi propuštění na svobodu (§ 182).

(3) Směřuje-li odvolání toliko proti výměře trestu, může odsouzený nastoupiti trest na svobodě dříve, než rozsudek nabude právní moci, nebyl-li podle § 419 nařízen odklad nástupu trestu z vojenských služebních důvodů. Důstojníci, kteří byli odsouzeni k trestu žaláře, nemohou tento trest nastoupiti, dokud rozsudek nenabude právní moci.

(1) Tomu, kdo odvolání ohlásil, dodati jest co nejdříve ověřený opis naříkaného rozsudku s důvody; odvolatel může provésti odvolání do pěti dnů po tom, co mu byl tento opis doručen, a to buď podáním do spisů nebo do protokolu (§ 324).

(2) Z ohlášení odvolání nebo z jeho provedení musí býti jasně patrno, kterými články rozsudku se pokládá odvolatel stižen (§ 332, č. 1 až 3) a které důvody zmatečnosti chce snad uplatniti, jakož i kterými skutkovými okolnostmi, které třeba jednotlivě a zřetelně označiti, se má odůvodniti tvrzená zmatečnost, jinak na odvolání nebo na důvody zmatečnosti nevezme vyšší soud žádný zřetel. Nedostatek, který se v tomto směru vyskytne v odvolání, které ohlásil nebo provedl žalovaný, musí se však co možná napraviti jeho soudním výslechem.

(3) Odvolání a jeho odůvodnění lze měniti nebo doplniti ve lhůtě otevřené pro podání provedeného odvolání.

(4) Odvolatel může v ohlášení nebo v provedení odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu oznámiti též nové skutečnosti nebo průvodní prostředky uváděje přesně veškeré okolnosti, z nichž lze posouditi jejich závažnost.

(1) Odpůrce odvolatelova jest zpraviti o tom, že bylo odvolání ohlášeno.

(2) Podání, kterým se odvolání provádí, jest učiniti ve dvojím vyhotovení; jedno z nich budiž dodáno odpůrci odvolatelovu. Bylo-li odvolání provedeno protokolem, dodá se mu opis protokolu.

(3) Odpůrce odvolatelův může do tří dnů po tom, co mu bylo provedení odvolání doručeno, odpověděti na ně buď podáním do spisů nebo do protokolu (§ 324).

(4) V této odpovědi může v tom případě, když odvolatel použil práva jemu příslušejícího podle § 337, posledního odstavce, navrhnouti i se své strany, aby byly opatřeny nové průvodní prostředky, při čemž prokáže jejich závažnost.

Když došla odpověď nebo zřekl-li se jí odpůrce nebo uplynula-li třídenní lhůta, předloží se spisy soudu vyšší stolice.

B. Další postup při odvolání proti rozsudkům krajských vojenských soudů.

(1) Odvolání se především zašle k nahlédnutí vrchnímu vojenskému prokurátoru.

(2) Vrchní vojenský soud zamítne odvolání jako nepřípustné:

1. bylo-li podáno osobou k tomu neoprávněnou nebo pozdě nebo po tom, když se odvolatel platně zřekl opravných prostředků,

2. nejsou-li zřetelně patrné články, proti nimž odvolání směřuje, nebo nejsou-li jednotlivě a určitě označeny důvody zmatečnosti, pro něž jedině bylo podáno, a tento nedostatek nemohl býti odklizen soudním výslechem žalovaného, který odvolání podává.

(3) Proti tomuto opatření, které se zašle na vědomí také vrchnímu vojenskému prokurátoru, přísluší odvolateli do tří dnů po uvědomění stížnost k nejvyššímu vojenskému soudu.

(4) Vrchní vojenský soud může též naříditi, aby spisy byly doplněny, nebo žádati na krajském vojenském soudu vysvětlení.

(1) Připustí-li se odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu, přezkoumá vrchní vojenský soud zda jsou nové skutečnosti a průvodní prostředky uvedené podle §§ 337 a 338 závažné. Nejsou-li závažné, soud je ihned zamítne.

(2) Důkazy, které byly provedeny již před samosoudcem krajského vojenského soudu, opakují se jen tehdy, shledá-li soud, že tohoto opakování je třeba pro podstatné pochybnosti o správnosti zjištění obsažených v rozsudku první stolice.

(3) Je-li nutno nově provésti neb opakovati důkazy, může je soud podle okolností dát provésti též soudcem k tomu vyslaným, při čemž platí obdobně ustanovení § 251, odst. 3. Jinak se ponechá provedení důkazů ústnímu odvolacímu líčení.

Bylo-li odvolání podáno jen pro výrok o trestu a není-li třeba při odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu nového provádění důkazů před soudem odvolacím, rozhodne tento soud v neveřejném zasedání, jehož se zúčastní kromě členů odvolacího soudu a zapisovatele toliko vrchní vojenský prokurátor, když byly přijaty zpráva a návrh předsedy nebo jednoho z přísedících a vyslechnut vrchní vojenský prokurátor. Rozhodnutí se stane rozsudkem, rozhoduje-li odvolací soud ve věci samé, jinak usnesením.

(1) Nejde-li při odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu o žádný z případů uvedených v § 340, odst. 2 a § 342, nařídí vrchní vojenský soud o odvolání ústní odvolací líčení, a to i pokud odvolání směřuje proti výroku o trestu. Ustanoví místo a čas líčení, opatří sestavení odvolacího soudu a potřebná obeslání svědků a znalců (§ 247, odst. 5 a 6).

(2) V těch případech, v nichž soud pokládá přítomnost žalovaného za nutnou k vyhledání pravdy, nařídí, aby žalovaný byl předveden neb obeslán (§ 247, odst. 1 a 2), jinak ho zpraví o ustanovené době aspoň tři dni napřed s dodatkem, že je mu volno dostaviti se k ústnímu odvolacímu líčení osobně nebo se dát zastupovati obhájcem, žalovaného, který je ve vazbě, naproti tomu s dodatkem, že nemá sice žádného nároku, aby byl přítomen, že se však může dát zastupovati obhájcem.

(3) Obhájce, je-li soudu znám v době ustanovení líčení, bude zpraven o době líčení zároveň se žalovaným. Obhájce určený podle § 88, odst. 2 se k líčení obešle (§ 280, odst. 3).

(4) Vrchního vojenského prokurátora nutno včas zpraviti o době líčení.

(5) Soukromý žalobce a poškozený se uvědomí o ustanoveném líčení včas s tím, že jim jest volno dostaviti se k němu. Podal-li odvolání soukromý žalobce nebo zákonný zástupce žalovaného, bude mu doba líčení včas oznámena s tím, že o odvolání bude podle zákona rozhodováno se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v provedení odvolání, i když se nedostaví.

(6) Jinak platí o přípravě ústního odvolacího líčení obdobně ustanovení §§ 248, 249 a 253.

Pro ústní odvolací líčení platí obdobně ustanovení hlavy XVIII, pokud nejsou v §§ 345 až 351 stanoveny výjimky.

(1) Ústní odvolací líčení se koná v přítomnosti vrchního vojenského prokurátora.

(2) Když byli vyvoláni obeslaní svědci a znalci, podá předseda nebo jeden z přísedících v nepřítomnosti svědků a znalců zprávu, která nemá obsahovati ani posudek ani návrhy, nýbrž toliko skutečnosti případu a dosavadní průběh věci, pokud je toho třeba k posouzení odvolání, pak podstatný obsah odvolacích vývodů a sporné otázky z toho vyplývající.

(3) Část rozsudku první stolice vztahující se na odvolací články i s rozhodovacími důvody se předčítá po každé, a pokládá-li to předseda za vhodné, předčítá se také protokol sepsaný o hlavním přelíčení první stolice.

(1) Poté bude vyslýchán žalovaný, je-li přítomen, pak následuje výslech obeslaných snad svědků a znalců a jinaké provádění důkazů.

(2) Při podávání zprávy a provádění důkazů mohou se předčítati nehledíc k podmínkám § 288, protokoly o výpovědích spoluúčastníků, svědků a znalců vyslechnutých před samosoudcem krajského vojenského soudu, k ústnímu odvolacímu líčení však neobeslaných. Též výpověď nedostavivšího se žalovaného, jakož i veškeré spisy, které lze předčítati v hlavním přelíčení první stolice, mohou se předčítati u ústního odvolacího líčení.

Když bylo skončeno průvodní řízení, vyzve se ten, kdo odvolání podal neb je má zastupovati, aby je odůvodnil, a potom odpůrce, aby odpověděl. Vrchní vojenský prokurátor je oprávněn projeviti své mínění i tehdy, podal-li odvolání soukromý žalobce. Dostavivšímu se žalovanému (obhájci, zákonnému zástupci) přísluší právo vyjádřiti se jako poslední.

(1) Odvolací soud vezme za základ svého rozhodnutí důkazy provedené v první stolici a důkazy provedené snad podle § 341. Rozhodnutí se stane rozsudkem.

(2) Odvolací soud rozhoduje, nevidí-li se mu odvolání zamítnouti jako nepřípustné (§ 337, odst. 2 a § 340, odst. 2) nebo jako neodůvodněné, nejsa vázán podanými návrhy, ve věci samé podle předpisů platných pro vynášení rozsudků vrchních vojenských soudů v první stolici, není-li níže nařízeno něco jiného.

(1) Je-li rozsudek krajského vojenského soudu vynesený samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta) stižen některým z důvodů zmatečnosti uvedených v § 358, č. 1 až 5, zruší odvolací soud rozsudek a přikáže věc zpět první stolici k novému přelíčení.

(2) Vyslovil-li samosoudce krajského vojenského soudu neprávem svou věcnou příslušnost (§ 358, č. 6), zruší odvolací soud rozsudek a postoupí věc příslušnému činiteli, je-li však pro tuto věc příslušný senát krajského vojenského soudu, vrátí spisy tomuto soudu, aby ve věci rozhodl senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta).

(3) Vyslovil-li samosoudce neprávem svou nepříslušnost nebo nevyřídil-li žalobu úplně (§ 358, č. 6 a 7), uloží mu odvolací soud, aby konal nové hlavní přelíčení a vynesl rozsudek, který se v posledním případě má omeziti na články žaloby, jež zůstaly nevyřízeny.

(4) Odvolací soud může však též v případech uvedených v odstavcích 1 a 3 rozhodnouti ve věci samé ihned nebo v zasedání pozdějším, zopakoval-li nebo doplnil-li podle potřeby hlavní přelíčení konané v první stolici nebo napravil-li procesní úkon, jejž shledal vadným.

(5) Jde-li o rozsudek vynesený senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta), rozhoduje odvolací soud vždy v zasedání neveřejném (§ 342). Má-li odvolací soud za to, že není správný výrok krajského vojenského soudu o tom, že žalovaný podléhá vojenské soudní pravomoci (§ 358, č. 6) nebo že bylo nesprávně použito zákona v neprospěch žalovaného (§ 358, č. 9 až 11), předloží spisy nejvyššímu vojenskému soudu k rozhodnutí podle ustanovení § 354.

(6) Rozhodl-li krajský vojenský soud neprávem (§ 358, č. 6) o věci, pro niž byl v první stolici příslušný vrchní vojenský soud, může odvolací soud na návrh vrchního vojenského prokurátora za souhlasu žalovaného a šetře podmínek § 302, odst. 3 rozhodnout ve věci samé.

Odvolací soud zkoumá rozsudek jen potud, pokud je napadán. Přesvědčí-li se však soud, zkoumaje odvolání podané kýmkoliv, že věcná příslušnost samosoudce nebo senátu krajského vojenského soudu nebyla dána (§ 358, č. 6), že nesprávně bylo použito zákona ke škodě žalovaného (§ 358, č. 9 až 11) nebo že důvody, na nichž se zakládá jeho rozhodnutí ve prospěch některého žalovaného, jsou na prospěch také spolužalovanému, má odvolací soud z úřední moci jednati tak, jako kdyby odvolání i v těchto směrech byla uplatňována. Při tom může odvolací soud, vyslechnuv vrchního vojenského prokurátora, rozhodnouti ihned v neveřejném zasedání (§ 342) i tenkrát, mají-li všichni jeho členové za to, že není dána vojenská soudní pravomoc, nebo souhlasí-li vrchní vojenský prokurátor s rozhodnutím v tom případě, když bylo nesprávně použito zákona v neprospěch žalovaného. Bylo-li odvolání podáno toliko ve prospěch žalovaného, nemůže ani odvolací soud, ani krajský vojenský soud, jemuž věc byla vrácena podle § 349 k novému hlavnímu přelíčení, uložiti žalovanému přísnější trest, než vyslovil první rozsudek.

(1) Rozhodnutí odvolacího soudu oznámí žalovanému krajský vojenský soud, nebylo-li již ve veřejném zasedání beztoho v jeho přítomnosti prohlášeno.

(2) Krajský vojenský soud zpraví dále o rozhodnutí odvolacího soudu také soukromého žalobce a zákonného zástupce žalovaného tehdy, podal-li odvolání a nebylo-li učiněno rozhodnutí v ústním odvolacím líčení.

Proti rozsudkům vrchních vojenských soudů o odvolání, které jich došlo podle předchozích ustanovení, má místo jen zmateční stížnost k zachování zákona, mimo případ uvedený v § 349, odst. 6, kde vrchní vojenský soud soudí v první stolici.

C. Další postup při odvolání proti rozsudkům vrchních vojenských soudů.

(1) Nejvyšší vojenský soud může o odvolání, jež ho došlo, naříditi také mimo zasedání doplnění spisů a žádati vysvětlení na soudu první stolice nebo na vrchním vojenském prokurátoru.

(2) O odvolání rozhodne nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání (§ 64), jehož se zúčastní mimo členy senátu a zapisovatele jen generální vojenský prokurátor, když byla vyslechnuta zpráva a návrh rady ustanoveného za zpravodaje a slyšen generální vojenský prokurátor. Rozhoduje-li nejvyšší vojenský soud ve věci samé, rozhodne ve formě rozsudku, jinak usnesením.

(1) Nerozhodne-li se nejvyšší vojenský soud zamítnouti odvolání jako nepřípustné, rozhodne ve věci samé, při čemž se omezí na ty části, kterých se týká odvolání, a položí za základ výrok nalézacího soudu o vině žalovaného a o trestním ustanovení, jehož se má použíti. Sníží-li trest ve prospěch jednoho nebo několika spolužalovaných z důvodů, které jsou i jiným na prospěch, má z úřední moci postupovati tak, jako kdyby i tito spolužalovaní byli podali odvolání.

(2) Přesvědčí-li se nejvyšší vojenský soud z odvolání kýmkoli podaného, že není odůvodněna vrchním vojenským soudem uznaná vojenská trestní soudní pravomoc (§ 358, č. 6) nebo že bylo nesprávně použito zákona v neprospěch žalovaného (§ 358, č. 9 až 11), má z úřední moci postupovati tak, jako kdyby byl důvod zmatečnosti, o nějž jde, uplatněn ve zmateční stížnosti. Při tom může, vyslechna generálního vojenského prokurátora, ihned rozhodnouti, má-li jednomyslně za to, že je tu důvod zmatečnosti pro věcnou nepříslušnost, nebo souhlasí-li s rozhodnutím generální vojenský prokurátor, bylo-li nesprávně použito zákona v neprospěch žalovaného.

(3) Bylo-li odvolání podáno jen ve prospěch žalovaného, nemůže nejvyšší vojenský soud uložiti žalovanému přísnější trest, než vyslovil první rozsudek.

Podal-li odvolatel nebo jiná oprávněná osoba pro výrok o trestu proti rozsudku senátu krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, druhá věta) mimo odvolání také zmateční stížnost, rozhoduje nejvyšší vojenský soud také o odvolání. Má-li nejvyšší vojenský soud rozhodnout nejen o odvolání, ale také o zmateční stížnosti, rozhodne po vyřízení zmateční stížnosti o odvolání v neveřejném zasedání neb zároveň s výrokem o zmateční stížnosti, jedná-li též o ní v neveřejném zasedání.

(1) Rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu oznámí žalovanému vrchní vojenský soud.

(2) Soukromému žalobci a zákonnému zástupci, kteří podali odvolání, bude dáno na vědomí rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu vrchním vojenským soudem.

A. Zmateční stížnost.

(1) Zmateční stížnost lze podati proti rozsudkům senátů krajských vojenských soudů (§ 53, odst. 1, věta druhá) a proti rozsudkům vrchních vojenských soudů jako soudů první stolice.

(2) Zmateční stížnost může býti podána jak ve prospěch, tak i v neprospěch žalovaného, avšak vždy jen pro některý z důvodů zmatečnosti uvedených v § 358.

(3) Ve prospěch žalovaného mohou podati zmateční stížnost jak on sám, tak i osoby jmenované v § 325, v neprospěch žalovaného vojenský nebo vrchní vojenský prokurátor a soukromý žalobce.

(4) Vyslovuje-li se rozsudkem senátu krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, věta druhá) nebo vrchního vojenského soudu, že žalovaný nepodléhá vojenské trestní soudní pravomoci, může zmateční stížnost podat jak vojenský prokurátor (vrchní vojenský prokurátor) a soukromý žalobce, tak i žalovaný.

(5) Rozsudek senátu krajského vojenského soudu nebo vrchního vojenského soudu, vyslovuje-li neprávem, že žalovaný podléhá vojenské soudní pravomoci, mohou napadati zmateční stížností žalovaný a vojenský prokurátor (vrchní vojenský prokurátor).

Důvody zmatečnosti jsou:

1. nebyl-li nalézací soud náležitě obsazen, nebyli-li všichni soudcové přítomni při celém přelíčení nebo zúčastnil-li se rozhodování soudce podle zákona vyloučený nebo soudce, jehož včasné odmítnutí bylo odůvodněno,

2. konalo-li se hlavní přelíčení v nepřítomnosti obhájce v tom případě, kdy hájení bylo nutné, nebo v nepřítomnosti jiné osoby, jejíž přítomnost prohlašuje zákon bez výjimky za nutnou,

3. byl-li porušen nebo zanedbán takový předpis, jehož šetřiti přikazuje výslovně zákon pod neplatností, nebo byla-li u hlavního přelíčení čtena spisová příloha o nějakém úkonu vyšetřovacím nebo vyhledávacím, který podle zákona je neplatný, přes to že stěžovatel tomu odporoval,

4. nebylo-li při hlavním přelíčení rozhodnuto o návrhu stěžovatele nebo byly-li vedlejším nálezem učiněným proti jeho návrhu zanedbány nebo nesprávně vyloženy zákony nebo zásady řízení, jichž šetření vyžaduje podstata řízení, jež zajišťuje trestní stíhání i obhajování, nebo bylo-li obhajování opatřením předsedy nezákonně omezeno v některé části důležité pro rozhodnutí,

5. je-li výrok nalézacího soudu o rozhodných skutečnostech (§ 307, č. 6 a 7 a § 308, č. 1 až 6) nejasný, neúplný nebo sám s sebou v rozporu, nejsou-li pro tento výrok uvedeny žádné důvody, nebo je-li podstatný rozpor mezi tím, co je uvedeno v rozhodovacích důvodech o obsahu listin, které jsou k spisům přiloženy, neb o soudních výpovědích, a mezi listinami nebo protokoly o výsleších a zasedáních,

6. vyslovil-li nalézací soud neprávem svou věcnou příslušnost nebo svou nepříslušnost,

7. nevyřídil-li rozsudek úplně žalobu nebo

8. překročil-li ji proti předpisu § 302,

9. byl-li porušen nebo bylo-li nesprávně použito zákona, právní zásady, vojenského služebního předpisu nebo vojenské zásady výrokem učiněným v otázce,

a) zda čin kladený žalovanému za vinu je zločinem nebo přečinem neb jiným trestným jednáním náležejícím do příslušnosti vojenských soudů,

b) zda jsou zde okolnosti, které vylučují nebo zrušují trestnost činu nebo vylučují jeho stíhání,

c) zda chybí potřebná žaloba,

d) zda bylo řízení zavedeno bez žádosti soukromého žalobce, jíž je k tomu třeba, nebo zda v něm bylo pokračováno proti jeho vůli,

10. bylo-li na čin, který je podkladem rozhodnutí, nesprávným výkladem zákona, právní zásady, vojenského služebního předpisu nebo vojenské služební zásady použito trestního ustanovení, které se naň nevztahuje,

11. překročil-li nalézací soud při vyměřování trestu své trestní oprávnění nebo hranice trestní sazby, pokud je tato sazba odůvodněna přitěžujícími nebo polehčujícími okolnostmi, jež jsou výslovně uvedeny ve vojenském trestním právu, nebo překročil-li hranice jemu příslušejícího práva trest měniti nebo zmirňovati nebo porušil-li nebo použil-li nesprávně ustanovení § 379, odst. 3 a 400, odst. 4.

(1) Důvody zmatečnosti uvedené v § 358, č. 3 a 4 nemohou býti uplatňovány ve prospěch žalovaného, je-li nepochybně zřejmo, že porušení formy nemohlo míti na rozhodnutí účinek nepříznivý pro žalovaného. V neprospěch žalovaného se mohou uplatňovati jen tehdy, je-li zřejmo, že porušení formy mohlo býti při rozhodování žalobě na újmu, a odporoval-li mu mimo to veřejný žalobce, žádal-li o rozhodnutí nalézacího soudu a vyhradil-li si zmateční stížnost ihned, jakmile bylo toto rozhodnutí odepřeno nebo prohlášeno.

(2) Na osvobozující rozsudek lze podati zmateční stížnost ve prospěch žalovaného jen z důvodů zmatečnosti vypočtených v § 358, č. 9, písm. a) a č. 10, a to jen tehdy, bylo-li zproštění vysloveno proto, že tu byly okolnosti, které trestnost činu vylučují nebo zrušují.

Byl-li porušen předpis o řízení, který je na prospěch žalovanému, nemůže se z tohoto důvodu podati zmateční stížnost v neprospěch žalovaného.

K ohlášení a provedení zmateční stížnosti, k podání odpovědi a předložení spisů nejvyššímu vojenskému soudu platí obdobně příslušná ustanovení §§ 335, 337, odst. 1 až 3, § 338, odst. 1 a 2 a § 339, právě tak § 353, odst. 1 o nařízení nejvyššího vojenského soudu, aby byly doplněny spisy.

(1) Včasné ohlášení zmateční stížnosti má odkladný účinek.

(2) Ustanovení § 336, odst. 2 platí obdobně.

Navrhuje-li generální vojenský prokurátor nebo rada ustanovený za zpravodaje některé z rozhodnutí uvedených v §§ 364 a 365, koná se porada v neveřejném zasedání (§ 353, odst. 2) v senátu utvořeném podle § 64, když byl vyslechnut generální vojenský prokurátor.

Při poradě v neveřejném zasedání může býti zmateční stížnost ihned zamítnuta:

1. byla-li shledána nepřípustnou, to jest, byla-li podána osobou neoprávněnou nebo pozdě, byla-li podána po tom když se stěžovatel platně zřekl tohoto opravného prostředku, nebo není-li v zmateční stížnosti označen jasně a určitě žádný z důvodů zmatečnosti vypočtených v § 358, zvláště není-li výslovně uvedena skutková okolnost, která má být důvodem zmatečnosti, nebo není-li na ni jasně poukázáno (§ 340, odst. 2, č. 2),

2. byl-li uplatňovaný důvod zmatečnosti již odklizen nějakým rozhodnutím nejvyššího vojenského soudu vydaným v téže věci,

3. opírá-li se zmateční stížnost o důvody zmatečnosti uvedené v § 358, č. 1 až 8 a senát určený k poradě jednomyslně uzná, že má býti zamítnuta jako zřejmě neodůvodněná, aniž by ji bylo třeba dále rozebírati.

(1) V neveřejném zasedání o zmateční stížnosti podané ve prospěch žalovaného lze jí, souhlasí-li generální vojenský prokurátor, ihned vyhověti, ukáže-li se, že se nelze vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení, nejvyšší vojenský soud nemá však ještě rozhodnouti ve věci samé.

(2) Výjimečně může nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání, vyslechnuv generálního vojenského prokurátora, rozhodnout o zmateční stížnosti i ve věci samé, nejde-li o trestný čin, na který je v zákoně uložen trest těžší než trest na svobodě deseti let, neučinily-li strany návrh na konání veřejného líčení ani ve lhůtě stanovené k provedení zmateční stížnosti ani ve lhůtě stanovené pro odpověď (§ 337, odst. 1, § 338, odst. 3, § 361).

(3) Při neveřejném zasedání může se dále naříditi, aby byla opatřena skutková objasnění o tvrzených formálních závadách.

Nejvyšší vojenský soud rozhoduje v neveřejném zasedání, a to rozsudkem rozhoduje-li ve věci samé, v ostatních případech usnesením.

Není-li tu podmínek uvedených v § 364 a 365 nebo nedosáhne-li se v neveřejném zasedání podle § 364, č. 3 jednomyslnosti, ustanoví předseda senátu ústní líčení, pro něž platí obdobně ustanovení §§ 265 až 272 o veřejnosti a zachování pořádku.

(1) Doba ústního líčení se oznámí včas generálnímu vojenskému prokurátoru.

(2) Žalovaný se zpraví o ustanovené době nejpozději osm dní před ní s tím dodatkem, že se může k ústnímu líčení dostaviti osobně nebo se dát zastupovati obhájcem, žalovaný, který je ve vazbě, naproti tomu s dodatkem, že sice nemá žádného nároku, aby byl přítomen, že však se může dát zastupovati obhájcem.

(3) Je-li soudu znám obhájce, bude uvědoměn o době ústního líčení zároveň s žalovaným. Obhájce určený podle § 88, odst. 1 nebo 2 se obešle k ústnímu líčení.

(4) Soukromému žalobci a poškozenému se oznámí včas nařízení ústního líčení s dodatkem, že se k němu mohou dostaviti. Podal-li zmateční stížnost soukromý žalobce nebo zákonný zástupce žalovaného, uvědomí se včas o ustanoveném ústním líčení s dodatkem, že o stížnosti bude rozhodnuto podle zákona se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v provedení stížnosti, i v tom případě, když se nedostaví.

(1) Ústní líčení se koná v přítomnosti generálního vojenského prokurátora, a je-li obhajování nutné, v přítomnosti obhájce.

(2) Ihned po zahájení ústního líčení přednese rada nejvyššího vojenského soudu ustanovený zpravodajem na vyzvání předsedy vylíčení dosavadního průběhu trestního řízení a označí důvody zmatečnosti uvedené stěžovatelem a z toho vyplývající sporné články, aniž projeví mínění o rozhodnutí, které se má učiniti.

(1) Po přednesu zpravodajově dostane slovo stěžovatel, a to, podal-li stížnost veřejný žalobce, generální vojenský prokurátor, aby stížnost odůvodnil, a potom odpůrce, aby odpověděl. Generální vojenský prokurátor má právo projeviti své mínění, i podal-li zmateční stížnost soukromý žalobce. Žalovanému nebo jeho obhájci přísluší vždy právo vyjádřiti se jako poslední. Nedostavil-li se žalovaný, obhájce, zákonný zástupce nebo snad zakročující soukromý žalobce, přečte se jejich písemná stížnost neb odpověď. Je-li obhajování nutné, přeruší se nebo se odročí ústní líčení, nedostavil-li se obhájce nebo vzdálil-li se předčasně, jestliže nelze přibrati ihned jiného obhájce (§ 268, odst. 2). S obhájcem, který byl řádně obeslán a bez omluvy se nedostavil nebo se předčasně vzdálil, bude naloženo podle § 280, odst. 3.

(2) Když byly řeči skončeny, prohlásí předseda ústní líčení za skončené a senát se odebéře do poradní síně.

(3) Jinak platí o ústním líčení u nejvyššího vojenského soudu přiměřeně ustanovení § 296, § 297, odst. 2 a 3 a § 298, pak §§ 317, 319 a § 321, odst. 2 až 4.

(1) Nejvyšší vojenský soud rozhodne rozsudkem, nejsa vázán podanými návrhy.

(2) Pokládá-li nejvyšší vojenský soud zmateční stížnost za nepřípustnou (§ 364, č. 1 a 2) nebo za neodůvodněnou, rozhodne, že se jí nevyhovuje.

(3) Je-li zmateční stížnost odůvodněná, zruší rozsudek potud, pokud je napadán a pokud se ho dotýká důvod zmatečnosti, a podle různých důvodů zmatečnosti rozhodne a postupuje dále podle těchto ustanovení:

1. Je-li tu některý z důvodů zmatečnosti uvedených v § 358, č. 1 až 5, nařídí nejvyšší vojenský soud nové hlavní přelíčení a přikáže věc zpět soudu první stolice.

2. Uznal-li nalézací soud neprávem vojenskou soudní příslušnost (§ 358, č. 6), odstoupí nejvyšší vojenský soud trestní věc příslušnému úřadu a usnese se zároveň na tom, zda má býti žalovaný ponechán ve vyšetřovací vazbě či nikoli (§ 300, odst. 4).

3. Vyslovil-li nalézací soud neprávem svou nepříslušnost nebo nevyřídil-li úplně žalobu (§ 358, č. 6 a 7), nařídí nejvyšší vojenský soud soudu nové přelíčení a vynesení rozsudku, který se má v posledním případě omeziti na ty části žaloby, které zůstaly nevyřízeny.

4. Ve všech ostatních případech rozhodne nejvyšší vojenský soud ve věci samé, při čemž vezme za základ svého rozhodnutí skutečnosti, které zjistil nalézací soud, aniž překročil žalobu (§ 358, č. 8). Shledá-li však nejvyšší vojenský soud, že v rozsudku a v jeho rozhodovacích důvodech nejsou zjištěny skutečnosti, které při správném použití zákona měly býti podkladem nálezu, přikáže věc soudu první stolice k novému projednání a rozhodnutí.

V případech, uvedených pod č. 1 až 4 může nejvyšší vojenský soud použíti podle svého uvážení svého práva delegačního.