Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

(1) Včasné ohlášení zmateční stížnosti má odkladný účinek.

(2) Ustanovení § 336, odst. 2 platí obdobně.

Navrhuje-li generální vojenský prokurátor nebo rada ustanovený za zpravodaje některé z rozhodnutí uvedených v §§ 364 a 365, koná se porada v neveřejném zasedání (§ 353, odst. 2) v senátu utvořeném podle § 64, když byl vyslechnut generální vojenský prokurátor.

Při poradě v neveřejném zasedání může býti zmateční stížnost ihned zamítnuta:

1. byla-li shledána nepřípustnou, to jest, byla-li podána osobou neoprávněnou nebo pozdě, byla-li podána po tom když se stěžovatel platně zřekl tohoto opravného prostředku, nebo není-li v zmateční stížnosti označen jasně a určitě žádný z důvodů zmatečnosti vypočtených v § 358, zvláště není-li výslovně uvedena skutková okolnost, která má být důvodem zmatečnosti, nebo není-li na ni jasně poukázáno (§ 340, odst. 2, č. 2),

2. byl-li uplatňovaný důvod zmatečnosti již odklizen nějakým rozhodnutím nejvyššího vojenského soudu vydaným v téže věci,

3. opírá-li se zmateční stížnost o důvody zmatečnosti uvedené v § 358, č. 1 až 8 a senát určený k poradě jednomyslně uzná, že má býti zamítnuta jako zřejmě neodůvodněná, aniž by ji bylo třeba dále rozebírati.

(1) V neveřejném zasedání o zmateční stížnosti podané ve prospěch žalovaného lze jí, souhlasí-li generální vojenský prokurátor, ihned vyhověti, ukáže-li se, že se nelze vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení, nejvyšší vojenský soud nemá však ještě rozhodnouti ve věci samé.

(2) Výjimečně může nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání, vyslechnuv generálního vojenského prokurátora, rozhodnout o zmateční stížnosti i ve věci samé, nejde-li o trestný čin, na který je v zákoně uložen trest těžší než trest na svobodě deseti let, neučinily-li strany návrh na konání veřejného líčení ani ve lhůtě stanovené k provedení zmateční stížnosti ani ve lhůtě stanovené pro odpověď (§ 337, odst. 1, § 338, odst. 3, § 361).

(3) Při neveřejném zasedání může se dále naříditi, aby byla opatřena skutková objasnění o tvrzených formálních závadách.

Nejvyšší vojenský soud rozhoduje v neveřejném zasedání, a to rozsudkem rozhoduje-li ve věci samé, v ostatních případech usnesením.

Není-li tu podmínek uvedených v § 364 a 365 nebo nedosáhne-li se v neveřejném zasedání podle § 364, č. 3 jednomyslnosti, ustanoví předseda senátu ústní líčení, pro něž platí obdobně ustanovení §§ 265 až 272 o veřejnosti a zachování pořádku.

(1) Doba ústního líčení se oznámí včas generálnímu vojenskému prokurátoru.

(2) Žalovaný se zpraví o ustanovené době nejpozději osm dní před ní s tím dodatkem, že se může k ústnímu líčení dostaviti osobně nebo se dát zastupovati obhájcem, žalovaný, který je ve vazbě, naproti tomu s dodatkem, že sice nemá žádného nároku, aby byl přítomen, že však se může dát zastupovati obhájcem.

(3) Je-li soudu znám obhájce, bude uvědoměn o době ústního líčení zároveň s žalovaným. Obhájce určený podle § 88, odst. 1 nebo 2 se obešle k ústnímu líčení.

(4) Soukromému žalobci a poškozenému se oznámí včas nařízení ústního líčení s dodatkem, že se k němu mohou dostaviti. Podal-li zmateční stížnost soukromý žalobce nebo zákonný zástupce žalovaného, uvědomí se včas o ustanoveném ústním líčení s dodatkem, že o stížnosti bude rozhodnuto podle zákona se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v provedení stížnosti, i v tom případě, když se nedostaví.

(1) Ústní líčení se koná v přítomnosti generálního vojenského prokurátora, a je-li obhajování nutné, v přítomnosti obhájce.

(2) Ihned po zahájení ústního líčení přednese rada nejvyššího vojenského soudu ustanovený zpravodajem na vyzvání předsedy vylíčení dosavadního průběhu trestního řízení a označí důvody zmatečnosti uvedené stěžovatelem a z toho vyplývající sporné články, aniž projeví mínění o rozhodnutí, které se má učiniti.

(1) Po přednesu zpravodajově dostane slovo stěžovatel, a to, podal-li stížnost veřejný žalobce, generální vojenský prokurátor, aby stížnost odůvodnil, a potom odpůrce, aby odpověděl. Generální vojenský prokurátor má právo projeviti své mínění, i podal-li zmateční stížnost soukromý žalobce. Žalovanému nebo jeho obhájci přísluší vždy právo vyjádřiti se jako poslední. Nedostavil-li se žalovaný, obhájce, zákonný zástupce nebo snad zakročující soukromý žalobce, přečte se jejich písemná stížnost neb odpověď. Je-li obhajování nutné, přeruší se nebo se odročí ústní líčení, nedostavil-li se obhájce nebo vzdálil-li se předčasně, jestliže nelze přibrati ihned jiného obhájce (§ 268, odst. 2). S obhájcem, který byl řádně obeslán a bez omluvy se nedostavil nebo se předčasně vzdálil, bude naloženo podle § 280, odst. 3.

(2) Když byly řeči skončeny, prohlásí předseda ústní líčení za skončené a senát se odebéře do poradní síně.

(3) Jinak platí o ústním líčení u nejvyššího vojenského soudu přiměřeně ustanovení § 296, § 297, odst. 2 a 3 a § 298, pak §§ 317, 319 a § 321, odst. 2 až 4.

(1) Nejvyšší vojenský soud rozhodne rozsudkem, nejsa vázán podanými návrhy.

(2) Pokládá-li nejvyšší vojenský soud zmateční stížnost za nepřípustnou (§ 364, č. 1 a 2) nebo za neodůvodněnou, rozhodne, že se jí nevyhovuje.

(3) Je-li zmateční stížnost odůvodněná, zruší rozsudek potud, pokud je napadán a pokud se ho dotýká důvod zmatečnosti, a podle různých důvodů zmatečnosti rozhodne a postupuje dále podle těchto ustanovení:

1. Je-li tu některý z důvodů zmatečnosti uvedených v § 358, č. 1 až 5, nařídí nejvyšší vojenský soud nové hlavní přelíčení a přikáže věc zpět soudu první stolice.

2. Uznal-li nalézací soud neprávem vojenskou soudní příslušnost (§ 358, č. 6), odstoupí nejvyšší vojenský soud trestní věc příslušnému úřadu a usnese se zároveň na tom, zda má býti žalovaný ponechán ve vyšetřovací vazbě či nikoli (§ 300, odst. 4).

3. Vyslovil-li nalézací soud neprávem svou nepříslušnost nebo nevyřídil-li úplně žalobu (§ 358, č. 6 a 7), nařídí nejvyšší vojenský soud soudu nové přelíčení a vynesení rozsudku, který se má v posledním případě omeziti na ty části žaloby, které zůstaly nevyřízeny.

4. Ve všech ostatních případech rozhodne nejvyšší vojenský soud ve věci samé, při čemž vezme za základ svého rozhodnutí skutečnosti, které zjistil nalézací soud, aniž překročil žalobu (§ 358, č. 8). Shledá-li však nejvyšší vojenský soud, že v rozsudku a v jeho rozhodovacích důvodech nejsou zjištěny skutečnosti, které při správném použití zákona měly býti podkladem nálezu, přikáže věc soudu první stolice k novému projednání a rozhodnutí.

V případech, uvedených pod č. 1 až 4 může nejvyšší vojenský soud použíti podle svého uvážení svého práva delegačního.

Směřovala-li zmateční stížnost jen proti jednotlivým opatřením obsaženým v rozsudku a shledá-li nejvyšší vojenský soud, že se mohou odloučiti od obsahu celého rozsudku, může naříkaný rozsudek zrušiti jen zčásti. Totéž se stane, je-li předmětem naříkaného rozsudku několik trestných činů a zmateční stížnost se vztahuje jen k řízení nebo posouzení jednotlivých z nich, lze-li však zároveň podle potřeby řízení částečně opakovati nebo také bez opakování učiniti nový výrok o tomto jednotlivém trestném činu.

(1) Nejvyšší vojenský soud se omezí na důvody zmatečnosti, které stěžovatel uplatnil výslovně nebo na které aspoň zřetelně poukázal. Přesvědčí-li se však při zmateční stížnosti podané od kohokoliv, že krajským nebo vrchním vojenským soudem uznaná vojenská trestní soudní pravomoc není odůvodněna (§ 358, č. 6), že v neprospěch žalovaného bylo nesprávně použito zákona (§ 358, č. 9 až 11) nebo že tytéž důvody, na nichž se zakládá jeho opatření ve prospěch jednoho žalovaného, jsou na prospěch též některému spolužalovanému, má z úřední moci postupovati tak, jako by byl býval uplatňován též důvod zmatečnosti, o který jde.

(2) Při tom může nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání (§ 363) po slyšení generálního vojenského prokurátora rozhodnouti ihned také tehdy, uzná-li jednomyslně, že není odůvodněna vojenská trestní soudní pravomoc, nebo souhlasí-li s rozhodnutím při nesprávném použití zákona v neprospěch některého žalovaného generální vojenský prokurátor.

(3) Je-li zmateční stížnost podána jen ve prospěch žalovaného, nemůže nejvyšší vojenský soud uložiti žalovanému přísnější trest, než vyslovil naříkaný rozsudek.

Rozsudek nejvyššího vojenského soudu vynesený v případech uvedených v §§ 371 až 373 musí býti ústně prohlášen (§ 312) předsedou senátu i s podstatnými důvody, když se senát vrátil do soudní síně. Při sepisování rozsudku a při sepisování protokolu musí býti obdobně šetřeno předpisů obsažených v § 307 až 310, pak § 312, odst. 2 a §§ 314 až 316, avšak písemné sepsání rozsudku a rozsudečných důvodů může se v obtížných případech odložiti nejdéle na osm dní.

(1) Rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu vynesené v neveřejném zasedání (§§ 364 a 365), jakož i rozhodnutí prohlášené v nepřítomnosti žalovaného oznámí se mu skrze soud první stolice.

(2) Tento soud zpraví o rozhodnutí vyneseném v neveřejném zasedání také soukromého žalobce a zákonného zástupce, kteří podali zmateční stížnost.

B. Zmateční stížnost k zachování zákona.

(1) Generální vojenský prokurátor může podati na pravomocné rozsudky krajských (vrchních) vojenských soudů, které se zakládají na porušení zákona nebo na jeho nesprávném použití, jakož i na každé protizákonné usnesení nebo postup takového soudu, o němž se doví, na rozkaz ministra národní obrany nebo též z úřední moci zmateční stížnost k zachování zákona také tehdy, nebylo-li použito s žádné strany v zákonné lhůtě opravného prostředku zmateční stížnosti.

(2) Vojenští (vrchní vojenští) prokurátoři nechť oznámí případy pro takovou zmateční stížnost se hodící generálnímu vojenskému prokurátoru.

Líčení o zmateční stížnosti podané k zachování zákona se řídí všeobecně ustanoveními § 367 až 374, avšak s tou odchylkou, že se líčení účastní toliko generální vojenský prokurátor, pročež se doba líčení neoznamuje ani žalovanému ani jiným osobám.

(1) Shledá-li nejvyšší vojenský soud, že stížnost podaná k zachování zákona je odůvodněna, má rozhodnouti rozsudkem, že ve sporné věci byl porušen zákon naříkaným usnesením anebo postupem, způsobem řízení nebo vyneseným rozsudkem. V opačném případě zamítne stížnost rozsudkem. Výrok, že byl porušen zákon, nemá zpravidla pro žalovaného účinku.

(2) Byl-li však žalovaný rozsudkem vyneseným s porušením zákona odsouzen k trestu, má nejvyšší vojenský soud podle okolností žalovaného osvoboditi nebo použíti mírnější trestní sazby nebo naříditi za současné delegace jiného soudu nebo bez ní, aby se řízení proti němu konané provedlo znovu.

(3) Shledá-li nejvyšší vojenský soud, že nebyla odůvodněna vojenská trestní soudní pravomoc, má rozsudek zrušiti a trestní věc postoupiti příslušnému úřadu.

(4) Rozsudek nejvyššího vojenského soudu oznámí se v případech uvedených v odstavcích 2 a 3 žalovanému soudem první stolice.

(5) Byl-li žalovaný rozsudkem nejvyššího vojenského soudu zproštěn, může on nebo jeho příslušníci (§ 389) žádati, aby nález byl uveřejněn v Úředním listě nebo na jejich útraty i v jiných veřejných listech.

C. Společná ustanovení.

(1) Soud, jemuž se přikáže podle § 365, odst. 1, § 371, č. 1, 3 a 4 a § 378, odst. 2 věc k novému přelíčení, má při tom vzíti za základ původní žalobu, nenařídil-li nejvyšší vojenský soud nějakou odchylku.

(2) Je vázán právním názorem, kterým se řídil při svém rozhodnutí nejvyšší vojenský soud.

(3) Ustanovení § 373, odst. 3 platí také pro rozsudek vydaný po novém hlavním přelíčení.

(4) Na tento nový rozsudek lze podati zmateční stížnost ze všech důvodů uvedených v § 358, jestliže již nebyly odklizeny rozhodnutím nejvyššího vojenského soudu vydaným v téže věci. Rovněž jsou proti tomuto novému rozsudku přípustné opravné prostředky jinak dovolené.

(1) Zřejmé písařské a početní chyby, které se vyskytnou v rozsudcích a jiných sepsáních, mohou býti kdykoli opraveny soudem, u něhož se přihodily, na žádost některé zúčastněné osoby nebo z úřední moci.

(2) Totéž platí, odchylují-li se písemná vyhotovení od původního textu.

(3) Oprava se provede v každém chybném vyhotovení a poznamená se na okraji spisu.

Rozsudky, proti nimž se vůbec nepřipouští řádný opravný prostředek, nabývají právní moci vynesením rozsudku, ostatní rozsudky tím okamžikem, kdy se stane nepřípustným je naříkati řádným opravným prostředkem pro zřeknutí se, pro zmeškání lhůty nebo pro zamítnutí podaného opravného prostředku.

Pozbyl platnosti vydáním zákona č. 89/1918 Sb.

Zrušen zákonem č. 91/1934 Sb.

(1) Je-li žalovaný na svobodě, může býti požádáno jeho představené velitelství, aby žalovanému oznámilo, rozhodnutí vyšší stolice, které mu nebylo ještě prohlášeno.

(2) Místo a čas, kde a kdy se prohlášení stalo, poznamená se na rozsudku.

Na žádost má soud vydati poškozenému a soukromému žalobci, jakož i osobám, které podaly opravný prostředek ve prospěch žalovaného, ověřený opis pravomocného rozsudku i s rozhodovacími důvody.

(1) Naříditi obnovu vojenského soudního trestního řízení a provésti nové trestní řízení na podkladě nařízené obnovy jsou příslušné vojenské soudy.

(2) Příslušnost vojenských soudů však přestává a nastupuje příslušnost občanských trestních soudů (§ 393, odst. 4), navrhuje-li se obnova v neprospěch žalovaného v době, kdy stíhání pachatele pro trestný čin, který je předmětem obnovy, nelze více podle § 16, odst. 1 až 3 zahájiti u vojenských soudů. Občanské trestní soudy použijí občanského trestního práva, je-li však vojenské trestní právo mírnější, použijí tohoto. Ztráta hodnosti vyslovená v původním řízení nebude dotčena novým rozsudkem občanského soudu.

(3) Obnova vojenského soudního trestního řízení v neprospěch žalovaného pro vojenský zločin nebo přečin, který nezakládá zároveň trestný čin podle občanského trestního práva, je vůbec vyloučena, byl-li návrh na obnovu učiněn po lhůtě, v níž je podle § 16, odst. 2 přípustné zavésti stíhání pachatele pro tento trestný čin u vojenských soudů.

(1) Obnova trestního řízení, které bylo po podání žaloby pravomocně zastaveno, je dovolena jen tehdy, nezanikla-li ještě trestnost činu promlčením a jsou-li podány nové průvodní prostředky, které se samy o sobě nebo ve spojení s důkazy dříve vyšetřenými zdají způsobilými odůvodniti usvědčení obviněného, nebo bylo-li trestní řízení zastaveno pro úmrtí žalovaného (§ 278, odst. 8) a tento předpoklad se ukázal mylným.

(2) Obnova nastane ve všech případech, které se nestíhají jen na žádost oprávněného, toliko na návrh žalobcův.

(3) V případech, kde stíhání závisí na žádosti oprávněného, nastane obnova toliko na návrh soukromého žalobce; je nepřípustná, odvolal-li soukromý žalobce v dřívějším řízení svou žádost za trestní stíhání.

Pravomocně odsouzený může i po vykonaném trestu žádati za obnovu trestního řízení:

1. dokáže-li se, že jeho odsouzení bylo způsobeno falšováním listiny nebo křivým svědectvím nebo podplacením neb jiným trestním činem třetí osoby,

2. uvedou-li se nové skutečnosti nebo průvodní prostředky, které samy o sobě nebo ve spojení s důkazy dříve vyšetřenými se zdají způsobilými, aby odůvodnily jeho zproštění neb odsouzení pro čin podléhající mírnějšímu trestnímu ustanovení nebo

3. bylo-li pro týž čin vyneseno několik rozsudků a je-li nutno při srovnání těchto nálezů, jakož i skutečností, na nichž se zakládají, předpokládati, že táž osoba byla opětně odsouzena nebo že jeden nebo několik žalovaných je nevinno nebo jsou vinni trestným činem, který podléhá mírnějšímu trestnímu ustanovení než jednání, pro něž byli odsouzeni.

(1) Návrh na obnovu trestního řízení ve prospěch odsouzeného mohou podati také osoby, které by byly oprávněny podati v jeho prospěch odvolání nebo zmateční stížnost; po jeho smrti nebo propadl-li duševní nemoci, přísluší toto právo mimo tyto osoby také manželu, příbuzným v liniích vzestupné a sestupné, sourozencům a opatrovníku odsouzeného.

(2) Doví-li se velitelství, vojenský nebo vrchní vojenský prokurátor nebo vojenský soud o nějaké okolnosti, která může odůvodniti návrh na obnovu trestního řízení ve prospěch odsouzeného, jsou povinni učiniti o tom oznámení prokurátorskému úřadu, který v původním řízení v první stolici zastupoval žalobu. Ten zpraví odsouzeného, nebo není-li to možné, některou jinou osobu oprávněnou k podání návrhu na obnovu.

(1) Obnova trestního řízení pro jednání, z něhož byl žalovaný pravomocně zproštěn, je dovolena jen tehdy, je-li žalovaný ještě na živu, nezanikla-li ještě trestnost činu promlčením a

1. byl-li nález vydán na podkladě falšované listiny, křivého svědectví, podplacení nebo jiného trestného činu žalovaného neb třetí osoby nebo

2. přiznal-li se žalovaný později k činu před soudem nebo mimo soud nebo vyšly-li najevo jiné nové skutečnosti nebo průvodní prostředky, které se samy o sobě nebo ve spojení s důkazy dříve vyšetřenými zdají způsobilými odůvodniti jeho usvědčení.

(2) K této obnově dojde jen na návrh osob uvedených v § 387, odst. 2 a 3 za omezení tam uvedených.

(1) Obnova řízení, které bylo pravomocně ukončeno trestním rozsudkem, za tím účelem, aby se proti odsouzenému žalovanému použilo přísnějšího trestního ustanovení, je dovolena jen tehdy, je-li žalovaný ještě na živu, nezanikla-li ještě trestnost činu promlčením, je-li splněna některá z podmínek uvedených v § 390, č. 1 a 2 a mimoto

1. je-li na zločin skutečně spáchaný uložen trest smrti nebo doživotní trest na svobodě, ale na zločin, pro který byl žalovaný odsouzen, toliko dočasný trest na svobodě,

2. je-li na zločin skutečně spáchaný uložen nejméně desítiletý trest na svobodě, avšak na zločin, který byl podkladem prvního rozsudku, je uložen nejvýše pětiletý trest na svobodě,

3. jeví-li se skutek zločinem, kdežto žalovaný byl odsouzen jen pro přečin (přestupek), nebo

4. náleží-li jednání pod trestní ustanovení, podle něhož musí nastati ztráta hodnosti, kdežto na trestný čin, pro který byl žalovaný odsouzen, není výslovně uložena ztráta hodnosti a v rozsudku také nebyla vyslovena.

(2) Tato obnova nastane jen na návrh žalobce.

(1) Návrh na obnovu trestního řízení se podává u soudu, kde byl vynesen rozsudek v první stolici.

(2) Ustanovení § 324, odst. 2 až 6 platí i zde.

(3) Spisy se předloží po provedení potřebných důkazů nejvyššímu vojenskému soudu. Důkazy se provádějí podle předpisů hlavy X, avšak svědky nutno vzíti do přísahy, není-li zákonných překážek.

(4) Od provedení navržených důkazů se upustí, kdyby měl býti podle mínění soudu první stolice návrh na obnovu zamítnut proto, že byl podán osobou neoprávněnou, že v něm nejsou zřetelně a určitě označeny okolnosti tvořící podklad obnovy nebo že žádost v neprospěch žalovaného byla podána po jeho smrti nebo po promlčení trestnosti činu jemu za vinu kladeného nebo konečně proto, že je zde případ uvedený v § 386, odst. 3.

(1) Nejvyšší vojenský soud může též mimo zasedání naříditi doplnění spisů, shledá-li vyšetřování neúplným pro rozhodování, zda obnova je přípustná, nebo může žádati vysvětlení na soudu první stolice nebo na veřejném žalobci.

(2) O návrhu na obnovu rozhoduje nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání senátu zpravidla (§ 394) usnesením, když vyslechl zprávu rady ustanoveného za zpravodaje a vyslechl generálního vojenského prokurátora.

(3) Usnese-li se nejvyšší vojenský soud na obnově, může také použíti svého delegačního práva.

(4) Je-li k nařízení obnovy a k provedení nového řízení podle § 386, odst. 2 příslušný občanský trestní soud, má nejvyšší vojenský soud přestati na výroku, že obnova je přípustná nebo nepřípustná. Při tom má vzíti za podklad svého rozhodnutí žalovanému příznivější vojenské trestní právo neb občanské trestní právo. Rozhodne-li nejvyšší vojenský soud, že je obnova přípustná, zašle spisy příslušnému občanskému trestnímu soudu. Bez takového usnesení nejvyššího vojenského soudu, které vyslovuje přípustnost obnovy, nemůže občanský soud trestní obnovu naříditi.

(1) Usnese-li se nejvyšší vojenský soud na obnově trestního řízení ve prospěch odsouzeného, může, vyslechna generálního vojenského prokurátora, vynésti ihned rozsudek, jímž se žalovaný zprošťuje nebo se vyhovuje návrhu, aby bylo použito mírnější trestní sazby neb aby byl odklizen některý z právních následků vyslovených v prvním rozsudku.

(2) Nový rozsudek oznámí žalovanému soud první stolice.

(3) O rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu třeba zpraviti onu osobu, která podala žádost za obnovu, jakož i poškozeného a soukromého žalobce.

(4) Osvobozený a jeho příslušníci (§ 389) mohou žádati, aby nález byl uveřejněn v Úředním listě nebo na jejich útraty též v jiných veřejných listech.

(1) Ani podání žádosti o nařízení obnovy ani návrh na nařízení obnovy nebo nařízení samo nestaví výkon rozsudku, ale veřejný žalobce může, žádá-li se nebo navrhuje-li se obnova ve prospěch odsouzeného, naříditi zastavení výkonu trestu až do rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu, lze-li důvodně očekávati, že rozsudek bude zrušen.

(2) Za stejných podmínek může nejvyšší vojenský soud, nařizuje obnovu, naříditi, aby byl výkon trestu zastaven až do vynesení nového nálezu v první stolici (§§ 397 a 400).

Pro obnovenou věc je příslušný ten soud, který v původním řízení v první stolici o věci rozhodl. Toliko byl-li některý čin, který se jeví příslušeti do oboru působnosti vrchního vojenského soudu, rozsouzen krajským vojenským soudem, je příslušný tomuto soudu nadřízený vrchní vojenský soud.

Obnovou se vrátí věc zpravidla (§ 394) do stadia vyhledávacího řízení. Toto řízení koná nebo doplňuje vojenský (vrchní vojenský) prokurátor nebo soud (§ 143) podle rozhodnutí, jímž se obnova povoluje, a podle nových důkazů. Předpisy platné pro zastavení vyhledávacího řízení a pro podání žaloby platí i zde. Zastavení má týž účinek jako rozsudek, jímž se žalovaný zprošťuje. Bylo-li řízení skončeno zastavením aniž se konalo hlavní přelíčení, mají obviněný nebo jeho příslušníci (§ 389) právo žádati, aby zastavení řízení bylo oznámeno v Úředním listě nebo na jejich útraty též v jiných veřejných listech. Nebyla-li obnova nařízena o všech trestných činech, pro něž byl žalovaný odsouzen, a skončilo-li řízení bez hlavního přelíčení, určí trest znovu nejvyšší vojenský soud.

(1) Dojde-li k novému hlavnímu přelíčení, užije se k jeho přípravě a k jeho provedení obdobně ustanovení hlavy XVII a XVIII s dále uvedenými odchylkami.

(2) Nalézací soud musí býti sestaven podle hodnosti, kterou měl žalovaný v době vynesení dřívějšího rozsudku, ačli jeho nynější vyšší hodnost nevyžaduje jiného složení.

(3) Přítomnost žalovaného při hlavním přelíčení je nutná jen tehdy, byla-li obnova nařízena v jeho neprospěch nebo pokládá-li soud jeho dostavení za nezbytné. Jinak se může dát zastupovati obhájcem.

(4) Nedostavil-li se žalovaný k hlavnímu přelíčení, může se přečísti jeho výpověď ze spisů. Také výpovědi spoluúčastníků, svědků a znalců mohou býti přečítány ze spisů, jsou-li tu podmínky § 288.

(1) Byla-li obnova povolena ve prospěch zemřelého nebo zemřel-li odsouzený, v jehož prospěch byla povolena obnova, před ukončením obnoveného řízení, nařídí se veřejné přelíčení v případě, musí-li se o obnovené trestní věci znovu rozhodnouti rozsudkem, při čemž platí přiměřeně předpisy platné pro hlavní přelíčení.

(2) Osoby uvedené v § 389, odst. 1 jsou oprávněny zvoliti k tomuto přelíčení obhájce za zemřelého žalovaného. Nepoužijí-li tohoto práva, bude ustanoven obhájce z úřední moci. Tento obhájce má při přelíčení všechna práva, která příslušejí při hlavním přelíčení obviněnému.

(1) Podle výsledku hlavního přelíčení vynese nalézací soud nový rozsudek, kterým buď ponechá dřívější rozsudek v platnosti nebo rozhodne znovu ve věci, zrušiv úplně nebo částečně první rozsudek.

(2) Novým rozsudkem lze naříditi zastavení výkonu trestu uloženého prvním rozsudkem až do pravomocného ukončení obnoveného řízení toliko tehdy, zrušil-li nalézací soud dřívější rozsudek.

(3) Bude-li žalovaný novým rozsudkem odsouzen, bude při výměře trestu přiměřeně přihlíženo k trestu již vytrpěnému tak, že oběma tresty dohromady nesmí býti nikdy překročen nejvyšší trest uložený za těžší trestný čin.

(4) Byla-li obnova povolena toliko ve prospěch žalovaného, nelze novým nálezem uložiti trest těžší, než jaký mu byl uložen prvním rozsudkem.

(5) Proti novému rozsudku lze užíti týchž opravných prostředků jako proti každému jinému rozsudku.

(1) Nejvyšší vojenský soud je oprávněn, vyslechnuv generálního vojenského prokurátora, naříditi obnovu trestního řízení ve prospěch obžalovaného, mimořádným způsobem a nejsa vázán podmínkami uvedenými v § 388, vzejdou-li mu

1. při předchozí poradě o zmateční stížnosti nebo po ústním líčení o ní nebo při poradě o odvolání nebo

2. při poradě o posudku, má-li být odsouzený k trestu smrti doporučen milosti nebo konečně

3. při zkoumání spisů konaném na zvláštní návrh generálního vojenského prokurátora závažné pochybnosti, zda jsou pravdivé skutečnosti, na nichž se zakládá rozsudek, a neodklidí-li se tyto pochybnosti ani jednotlivými šetřeními nařízenými snad nejvyšším vojenským soudem.

(2) Nejvyšší vojenský soud může v takových případech také ihned vynésti nový rozsudek, jímž se obviněný zprošťuje nebo se na něho použije mírnější trestní sazby; k tomu však je třeba jednomyslnosti a souhlasu generálního vojenského prokurátora. O oznámení rozsudku a o uveřejnění osvobozujícího rozsudku platí ustanovení § 394, odst. 2 až 4.

(3) Návrhy soukromých osob, aby byl dán podnět k některému ze shora uvedených rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu zamítnou veřejní žalobcové nebo soudy, k nimž takové návrhy došly, rovněž nesmějí býti takové návrhy předmětem rozboru při ústním líčení nejvyššího vojenského soudu.

(4) Návrhy veřejných žalobců se zasílají generálnímu vojenskému prokurátoru, který, shledá-li je odůvodněnými, navrhne přezkoumání spisů.