10 As 239/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 66/2019- 157 - text [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: Prostor Prostějov, z. s., IČO: 04556402 sídlem Domamyslická 8/61, 796 04 Prostějov zastoupený advokátem Mgr. Ludvíkem Novotným sídlem Václavské náměstí 76, 561 51 Letohrad proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Vodovody a kanalizace Prostějov, a. s. IČO: 49451723 sídlem náměstí Krapkova 1635/26, 796 01 Prostějov zastoupená advokátem JUDr. Zdeňkem Klapkou sídlem T. G. Masaryka 8, 796 01 Prostějov o žalobě proti rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení ze dne 12. 3. 2019, zn. 73/3/2019, takto: I. Rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení ze dne 12. 3. 2019, zn. 73/3/2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 238 Kč, a to k rukám žalobcova advokáta Mgr. Ludvíka Novotného do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního i soudního řízení 1. Žádostí ze dne 14. 1. 2019 se žalobce po žalovaném domáhal poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). Konkrétně žádal o informace týkající se výše konkrétně jmenovaných členů dozorčí rady a představenstva žalovaného za období let 2001 až 2019, dále počet realizovaných schůzí dozorčí rady a představenstva žalovaného, včetně prezenční listiny týkající se účasti konkrétních osob na těchto schůzích. 2. Rozhodnutím ze dne 1. 3. 2019, č. j. 60/3/2019, žalovaný žalobci odmítl požadované informace poskytnout z důvodu ochrany osobních údajů. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že setrvává na svém stanovisku neposkytnout žalobcem požadované informace z důvodu ochrany osobních údajů dotčených osob. 3. V rámci soudního řízení se dne 17. 6. 2020 konalo ústní jednání, při němž účastníci setrvali na svých tvrzeních již dříve písemně uplatněných v žalobě a ve vyjádření k žalobě. V rámci ústního jednání krajský soud provedl listinný důkaz v podobě Výroční zprávy žalovaného za rok 2019, dostupná na webových stránkách osoby zúčastněné na řízení (https://www.vakpv.cz). 4. Krajský soud v Brně následně vydal dne 17. 6. 2020 rozsudek č. j. 29 A 66/2019-116, kterým napadené rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení (původně žalovaného) zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2020, č. j. 10 As 244/2020-40, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení rozsudku bylo pochybení krajského soud, pokud nereflektoval na změnu právní úpravy v § 20 odst. 5 InfZ., provedené zákonem č. 111/2019 Sb. s účinností od 1. 1. 2020, dle níž platí, že „nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů.“ 5. Vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu proto krajský soud usnesením ze dne 14. 12. 2020, č. j. 29 A 66/2019-146, rozhodl dle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (dále jen „s. ř. s.“), upravujícího specifický případ procesního nástupnictví, odlišný od úpravy obsažené v § 107 a § 107a o. s. ř., tak, že v důsledku změny InfZ musí jednat s orgánem, na který přešla působnost, tedy s Úřadem pro ochranu osobních údajů jako žalovaným. V situaci, kdy původní žalovaný ztratil v řízení před krajským soudem postavení žalovaného, přiznal mu postavení osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s.. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobce s důvody odmítnutí poskytnout mu požadované informace nesouhlasí, neboť má za to, že poskytnutí požadovaných informací představuje veřejnou kontrolu nad hospodařením společností, které jsou ovládány územně samosprávnými celky, tím spíše, pokud v jejích řídících orgánech zasedají političtí představitelé (zastupitelé města). Setrvale odmítavý postoj osoby zúčastněné na řízení (původního žalovaného) i k jen částečnému poskytnutí požadovaných informací dle žalobce tuto kontrolu bezdůvodně znemožňuje, neboť ani město Prostějov tyto informace žalobci neposkytlo s konstatováním, že se jedná o záležitost žalovaného. Žalobce dále uvádí, že se dlouhodobě zajímá o odměňování politických představitelů, zasedajících v řídících orgánech společností, kde má město Prostějov významnou majetkovou účast. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení k žalobě 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nečiní nijak sporným, že v důsledku výše popsané změny právní úpravy na něho přešla dle § 20 odst. 5 InfZ působnost odvolacího právního orgánu, a proto na něho dle § 69 s. ř. s. přešlo i postavení žalovaného v nyní projednávané věci. Pokud jde o žalobní námitky, žalovaný je ponechává bez vyjádření. Naopak poměrně obsáhle se vyjadřuje k případné náhradě nákladů soudního řízení, kdy namítá, že z novely zákona InfZ provedené zákonem č. 111/2019 Sb. nevyplývá, že by bylo záměrem zákonodárce, aby žalovaný dodatečně převzal odpovědnost a případně též vzniklé náklady za řízení pravomocně ukončená do 31. 12. 2019. Změnu právní úpravy, která vedla ke změně v osobě žalovaného, nelze dát k tíži žalobce v případě, že žalobce by byl v řízení (částečně) úspěšný. Změnu v osobě žalovaného nelze dát ovšem ani k tíži nově nastoupivšího žalovaného. Žalovaný je toho názoru, že v případě úspěchu žalobce v tomto soudním sporu, je s ohledem na jeho specifické okolnosti v případě rozhodování o náhradě nákladů soudního řízení nezbytné zvážit postup dle § 60 odst. 7 SŘS. V řešeném případě je nepochybné, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba zohlednit všechny specifické okolnosti daného případu. Žalovaný podotýká, že zřetele hodné důvody pro důsledné posouzení otázky, jakým způsobem soud o povinnosti náhrady nákladů rozhodne, byly primárně způsobeny změnou právní úpravy, nikoliv v důsledku faktického konání či nekonání nově nastoupivšího žalovaného (Úřadu). 5. Osoba zúčastněná na řízení v původním vyjádření k žalobě i nadále setrvává na svém stanovisku, že žalobci nemusí požadované informace poskytnout, neboť osoba zúčastněná na řízení není povinným subjektem ve smyslu § 2 InfZ, jelikož se jedná o soukromoprávní korporaci, která ke své činnosti nečerpá veřejné prostředky a tudíž ani odměny členů řídících orgánů nejsou vypláceny z veřejných prostředků. Rozhodně se nejedná o „veřejnou instituci“, jak dovozuje žalobce, neboť žalovaný nesplňuje kritéria vymezená v judikatuře Ústavního soudu. Pouhý fakt, že municipalita je akcionářem v nějaké společnosti neodůvodňuje sama o sobě povinnost této osoby podřídit se InfZ. Nadto osoba zúčastněná na řízení nikdy ani nebyla municipalitou založena. Na uvedených závěrech nic nemění skutečnost, že členové těchto řídících orgánů jsou současně volenými zástupci (zastupitelé). Žalobce má nadto možnost se obrátit přímo na ně, aby mu tuto informaci poskytli. Ve vztahu k obchodní činnosti žalovaného nelze ani hovořit o tom, že by vykonávala veřejnou službu ve smyslu jejího monopolu, pokud jde o vytváření podmínek na trhu ze strany státu. IV. Posouzení věci soudem 6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podstatu nyní projednávané věci tvoří problematika poskytování informací dle InfZ. Právo na informace je klíčovým politickým právem, které slouží ke kontrole veřejné moci a v širším smyslu představuje záruku její zákonnosti, a představuje jednu z „komunikačních svobod“ ústavně zaručených v čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), s konkretizací ve vztahu k informacím o životním prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 2 Listiny. Svoboda projevu ovšem není svobodou absolutní, z hlediska dělení základních práv tak jde zpravidla o svobodu (právo) relativní, připouštějící možnost omezení a vyvažování, neboť její realizace se nikoliv ojediněle dostává do kolize s realizací jiných zaručených práv a svobod, resp. s ústavně chráněnými hodnotami. V obou případech je třeba dostát nárokům plynoucím z ústavního imperativu úcty a respektu k základním právům a svobodám (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Svoboda projevu (a obecně komunikační svobody ve smyslu čl. 17 Listiny) musí být posuzovány v souvislosti s její funkcí ve společnosti a v souladu se zásadou proporcionality