II.ÚS 3917/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3917/14 ze dne 24. 3. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Czech Outdoor s. r. o., se sídlem Štětkova 1638/18, Praha 4 - Nusle, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 9 Nt 8/2014, a proti usnesení Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Brno ze dne 23. 6. 2014, č. j. OKFK-697-358/TČ-2012-252402-TRV, za účasti Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Brno jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Včas podanou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížností (doplněnou podáním ze dne 6. 1. 2015) a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Brno (dále jen "policejní orgán"), neboť má za to, že postupem nerespektujícím čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jimi došlo k porušení jejích základních práv, zaručených čl. 11 odst. 1 a odst. 4, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny. 2. Ústavní stížností napadeným usnesením policejního orgánu, po předchozím souhlasu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 6. 2014, bylo rozhodnuto, že podle ustanovení § 79f odst. 1 ve spojení s ustanovením § 79e odst. 1 trestního řádu se jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti zajišťuje jiná majetková hodnota - reklamní plochy a zařízení (blíže specifikované ve výroku usnesení), jejichž vlastníkem je stěžovatelka, neboť nebylo možné dosáhnout vydání nebo odnětí věci (ve smyslu ustanovení § 78 a § 79 trestního řádu), zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a §79b trestního řádu), zaknihované cenné papíry (§ 79c trestního řádu), nemovitost (§ 79d trestního řádu) ani jinou majetkovou hodnotu (§ 79e trestního řádu), které jsou výnosem z trestné činnosti. 3. Napadené usnesení policejního orgánu bylo vydáno v rámci trestního řízení, které bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu ze dne 8. 11. 2013, jímž bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání obviněných Ing. A. Brunclíka a Ing. T. Jílka pro podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedených zločinů se měli obvinění dopustit tím, že jako představitelé státní příspěvkové organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen "ŘSD") uzavřeli postupně v období od 22. 2. do 26. 5. 2010 za ŘSD se společností News Outdoor Czech Republic s.r.o. (právní předchůdkyně stěžovatelky), zastoupené jednateli Mgr. D. Šmerdou a Ing. P. Vokurkou, celkem 15 smluv nebo jejich dodatků o pronájmu reklamních ploch podél dálnic či rychlostních silnic (dále jen "nájemní smlouvy") s účinností do roku 2016 až 2019, a to za celkové nájemné ve výši 162.734.800 Kč, ačkoliv výše nájemného v místě a čase obvyklá, kterou měli podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, za pronajaté plochy sjednat, činila nejméně 426.841.972 Kč. Tímto jednáním měla být na majetku České republiky za dobu účinnosti uvedených nájemních smluv způsobena škoda ve výši 264.107.172 Kč, jak dle policejního orgánu vyplývá ze závěrů znaleckého posudku (z oboru ekonomika - ceny, odhady a oceňování majetku) ze dne 10. 9. 2013, vypracovaného Ing. S. Zavadilem. Jak policejní orgán uvedl v odvodnění napadeného usnesení, "škodě na majetku České republiky, způsobené rozdílem mezi nájemným v daném místě a čase obvyklém a nájemným, stanoveným v uzavřených nájemních smlouvách mezi ŘSD a News Outdoor Czech Republic s.r.o., odpovídá ekonomická výhoda, kterou realizovala a nadále realizuje její právní nástupkyně (stěžovatelka). Za dané situace (stěžovatelka) předmět pronájmu skutečně využívá a tím získává finanční prostředky od svých odběratelů a v důsledku nižších nákladů na pronájem realizuje vyšší zisk, než by realizovala v případě, že by nájemné mezi pronajímatelem ŘSD a News Outdoor Czech Republic s.r.o. bylo stanoveno ve výši ceny v daném místě a čase obvyklé. Tuto ekonomickou výhodu proto policejní orgán považuje za výnos z trestné činnosti, který získala a získává (stěžovatelka)", přičemž přepočtem ke dni 31. 5. 2014 policejní orgán stanovil jeho výši na 132.480.742 Kč s tím, že stále narůstá až do ukončení všech předmětných nájemních smluv. 4. Ve vztahu k užití uvedeného majetkového zajišťovacího institutu, tj. zajištění náhradní jiné majetkové hodnoty (§ 79f odst. 1 ve spojení s § 79e odst. 1 trestního řádu), policejní orgán konstatoval, že "tento výnos je (stěžovatelkou) v podobě vyššího zisku z dalšího pronájmu reklamních ploch průběžně spotřebováván, případně transformován v různé formě jejího majetku, a proto dospěl k závěru, že zajistit lze pouze náhradní hodnotu." Při úvahách, jaký majetek stěžovatelky zajistit, pak policejní orgán usoudil, že "nevhodnější bude zajištění reklamních ploch a zařízení v majetku (stěžovatelky), neboť tímto bude na jedné straně blokován majetek v hodnotě přiměřené předpokládanému výnosu z trestné činnosti a na druhé straně se bude jednat o minimální zásah do možnosti (stěžovatelky) provozovat i nadále svou podnikatelskou činnost, neboť toto zajištění je úkonem pouze administrativním a nebrání (stěžovatelce) nadále zajištěný majetek užívat." 5. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka podle ustanovení § 141 a násl. trestního řádu obsáhlou stížnost (jejíž kopie je přiložena i k ústavní stížnosti), kterou nicméně Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením zamítl podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou, neboť v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení policejního orgánu neshledal žádnou procesní vadu a s jeho právními závěry, odůvodňujícími použití uvedeného majetkového zajišťovacího institutu v předmětném trestním řízení, se plně ztotožnil. Vrchní soud konstatoval, že "na existenci zákonných podmínek pro zabrání náhradní hodnoty (stěžovatelky), předpokládaný v ust. § 79 písm. f), resp. e) trestního řádu, zastává stejný názor, podepřený v zásadě týmiž argumenty, jako v napadeném usnesení a ve vyjádření státního zástupce, na jejichž obsah proto z důvodu stručnosti odkazuje." Vrchní soud proto jako nedůvodné či neopodstatněné shledal jednotlivé stížnostní námitky stěžovatelky, v nichž namítala především absenci jakékoliv spojitosti mezi stíhanou trestnou činností a obchodní činností stěžovatelky, kterou nadto (z hlediska vlastnické struktury) nelze vnímat čistě jako nástupnickou společnost News Outdoor Czech Republic s.r.o., s níž ŘSD uzavřela předmětné nájemní smlouvy; dále nesprávné ocenění hodnoty zajištěného majetku; bezprecedentní zásah orgánů činných v trestním řízení do smluvní vůle stran soukromoprávního vztahu a porušení principu právní jistoty či nesprávné závěry citovaného znaleckého posudku Ing. S. Zavadila. 6. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti výše uvedené námitky proti postupu policejního orgánu (a následně i vrchního soudu) předkládá znovu a zpochybňuje jimi nejen jeho zákonnost, ale i ústavnost, neboť jím prý došlo k "nepřiměřenému a velmi rozsáhlému zásahu do jejích základních práv a svobod." Stěžovatelka tak i nadále, za použití téměř shodné argumentace, polemizuje s jednotlivými důvody, jimiž policejní orgán odůvodnil zajištění náhradní majetkové hodnoty ve vlastnictví stěžovatelky, na jehož základě došlo "k zajištění značné části jejího podnikatelského majetku nezbytného k realizaci její podnikatelské činnosti v hodnotě přesahující 100.000.000 Kč. Uvedený postup by také bylo možné označit jako zahájení procesu faktické konfiskace podnikatelského majetku, a tímto logicky došlo také k velmi výraznému zásahu a ohrožení samotné podstaty podnikatelské činnosti stěžovatelky." II. 7. Podstatu ústavní stížnosti tedy s ohledem na výše uvedené tvoří polemika stěžovatelky s postupem orgánů činných v trestním řízení, kdy ve vztahu k jejímu majetku (reklamní plochy a zařízení) užily majetkový zajišťovací institut v podobě zajištění náhradní jiné majetkové hodnoty ve smyslu ustanovení §