Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky, kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky

(1) V každém ústavu se na místech běžně dostupných odsouzeným zřizují uzamykatelné schránky, do kterých odsouzení vhazují své žádosti, stížnosti a návrhy adresované státním orgánům a korespondenci s advokátem (§ 12 odst. 1 zákona). Schránky vybírá v pracovních dnech denně určený příslušník Sboru, který nepřichází do přímého styku s odsouzenými při výkonu služby. Konstrukce schránek musí být taková, aby znemožňovala vnější manipulaci s jejich obsahem a aby je bylo možné pečetit.

(2) Po vybrání obsahu schránek se zabezpečí do 24 hodin odeslání všech stížností a žádostí adresátovi.

(3) Odsouzení podávají své žádosti, stížnosti a návrhy v zalepených obálkách tak, aby mohly být bez prodlení odeslány adresátovi. Pokud odsouzený neodešle svou žádost nebo stížnost doporučeně, může na zadní straně obálky uvést své jméno, příjmení a adresu za účelem evidence žádosti nebo stížnosti. Není-li uvedeno jméno, příjmení a adresa odesílatele, ústav písemnost neeviduje.

(4) O rozhovor s osobami uvedenými v § 15 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně nebo ústně. Taková žádost musí být odeslána nebo sdělena příslušné osobě nejpozději následující pracovní den. Odsouzení musí být informováni o přítomnosti prokurátora nebo orgánu vykonávajícího kontrolu v ústavu a musí jim být umožněno při této příležitosti se na ně obracet přímo.

(5) V ústavu se zřídí zvláštní místnost přiměřeně vybavená pro rozhovory odsouzených s jejich advokáty. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného předem, uskuteční se návštěva zpravidla v mimopracovní době odsouzeného.

(6) Advokát musí vždy prokázat, že odsouzeného obhajuje nebo zastupuje.

(7) Pokud odsouzený požádá o rozhovor ředitele ústavu, musí mu být takový rozhovor umožněn zpravidla nejpozději do jednoho týdne, v naléhavých případech bezokladně. Naléhavost případu posuzuje ředitel ústavu podle důvodů žádosti o rozhovor.

(1) Každý odsouzený ve výkonu trestu má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti a urážkami nebo výhrůžkami.

(2) Každý příslušník Sboru je povinen, zjistí-li jednání uvedené v odstavci 1 nebo oznámí-li mu odsouzený takový případ, učinit neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání a současně oznámit případ řediteli ústavu.

(3) Každý odsouzený je povinen dbát na dodržování práv ostatních odsouzených (odstavec 1), a v případě, že se dozví a jejich porušování, ihned informovat příslušníka Sboru nebo přímo ředitele ústavu.

(4) Ředitel ústavu je povinen důsledně a neodkladně prošetřit každé hlášení, dopis nebo jiný poznatek týkající se porušení práv odsouzeného (odsouzených) a přijmout potřebná účinná opatření k zabránění dalšího porušování těchto práv.

(5) Pokud bylo prokázáno nebo je důvodné podezření, že se jednání uvedeného v odstavci 1 dopustil:

a) příslušník Sboru, ředitel ústavu zajistí, aby až do vyšetření případu nepřicházel takový příslušník do přímého styku s odsouzenými,

b) odsouzený, ředitel ústavu přijme opatření, aby takový odsouzený nemohl v podobném jednání pokračovat a aby byla zajištěna bezpečnost toho odsouzeného, jehož práva byla porušována, jakož i toho odsouzeného, který takové jednání oznámil.

(6) Ředitel ústavu je povinen dbát, aby odsouzení, kteří jsou s ohledem na své psychické vlastnosti, věk, popřípadě zdravotní a tělesný stav snadno zneužitelní k násilí a ponižování lidské důstojnosti, byli odděleni od odsouzených s agresivními sklony; k tomu využívá zejména poznatků lékaře, psychologa, sociologa a vychovatelů.

(1) Každý odsouzený má právo účastnit se řešení otázek, které souvisí se způsobem a organizací života odsouzených v ústavu, a to prostřednictvím účasti na společných setkáních odsouzených s výchovnými pracovníky (komunita).

(2) Každý odsouzený má právo volit členy samosprávy odsouzených (§ 16 zákona) nebo být volen za jejího člena.

(3) Samospráva odsouzených je povinna ve výchovných kolektivech informovat o své činnosti ostatní odsouzené. Úkoly samospráva přijímá a ukládá na společných setkáních se samostatným vychovatelem (vychovatelem specialistou) konaných nejméně jednou za dva týdny, oddílová samospráva na shromáždění oddílu nejméně jednou za měsíc a celoústavní samospráva na shromáždění všech odsouzených (nebo jejich zástupců) nejméně jednou za dva měsíce.

(4) Členství v samosprávě končí uplynutím jednoho roku (§ 16 odst. 1 zákona), odvoláním člena samosprávy kolektivem, vzdáním se členství nebo odchodem odsouzeného z ústavu.

(5) Na správnost tajných voleb členů samosprávy dohlíží volební komise z řad odsouzených. Jejím členem je i příslušný samostatný vychovatel.

(1) Kázeňské odměny (§ 19 zákona) má právo udělovat samostatný vychovatel, vychovatel specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel ústavu a ředitel Sboru.

(2) Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají pravo udělovat tyto kázeňské odměny:

a) pochvalu,

b) mimořádné povolení návštěvy,

c) mimořádné povolení balíčku,

d) zvýšení kapesného,

e) peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 200 Kčs.

(3) Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo udělovat kázeňské odměny uvedené v odstavci 2, přičemž peněžitou nebo věcnou odměnu může udělit až do výše 500 Kčs.

(4) Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo udělovat kázeňské odměny vyplývající ze zákona v plném rozsahu, přičemž peněžitá nebo věcná odměna není finančně omezena.

(1) O udělení kázeňské odměny se pořídí záznam, který se založí do osobního spisu odsouzeného. Udělení kázeňské odměny, její druh a důvod udělení se zaznamenává do osobní karty odsouzeného. Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měla být udělena vyšší kázeňská odměna, než jakou má právo udělit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi Sboru se širší kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

(2) Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před kolektivem odsouzených.

(3) Mimořádné povolení návštěvy se týká pouze jedné návštěvy nad rámec práva odsouzeného na návštěvu; návštěva může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.

(4) Mimořádné povolení balíčku se může týkat jen jednoho balíčku příslušné váhy.

(5) Kapesné lze zvýšit uvolněním příslušné částky z úložného.

(6) Peněžitou odměnu smí odsouzený použít jako kapesné, požádat o její uložení na konto osobních peněz nebo odeslat rodině, popřípadě osobě, kterou určí.

(1) Kázeňské tresty (§ 20 zákona) má právo ukládat samostatný vychovatel, vychovatel specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení vazby a trestu), ředitel ústavu a ředitel Sboru.

(2) Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají právo ukládat tyto kázeňské tresty:

a) důtku,

b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu jednoho měsíce,

c) zákaz přijetí balíčku až na dobu šesti týdnů,

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až na 10 dnů.

(3) Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo ukládat kázeňské tresty podle zákona s výjimkou umístění do samovazby.

(4) Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo ukládat kázeňské tresty vyplývající ze zákona v plném rozsahu.

(1) O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout nejpozději do tří dnů od vyšetření kázeňského přestupku. Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba jednoho roku.

(2) Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měl být uložen přísnější kázeňský trest, než jaký má právo uložit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi Sboru se širší kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

(3) O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopise. Ze záznamu musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládaná pohnutka takového jednání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného služebního funkcionáře Sboru povinnosti přezkoumat a všemi dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku. Důkazním prostředkem je vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění příslušníka Sboru, výpovědi jiných osob, výpovědi odsouzených, věci a listiny, ohledání apod.

(4) Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se písemně uvede v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a odsouzený je podepíše s připojením data. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný služební funkcionář Sboru tuto skutečnost v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(5) Kázeňský trest lze uložit pouze tehdy, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je příslušník Sboru povinen přihlédnout též k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí obsahovat poučení o opravných prostředcích. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

(6) Odsouzenému se uložení kázeňského trestu sdělí dříve, než se přistoupí k jeho výkonu.

(7) Záznam o uložení kázeňského trestu se založí do osobního spisu odsouzeného; druh a důvod uložení kázeňského trestu se zaznamená do osobní karty odsouzeného.

(1) Proti uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost (§ 22 zákona) do tří dnů od oznámení rozhodnutí, a to písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání. O stížnosti podané ústně se učiní zápis do „Hlášení ke kázeňskému řízení“, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání. Stížnost může směřovat jak proti uložení kázeňského trestu, tak i proti jeho druhu a výši. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení propadnutí věci podle § 20 odst. 3 zákona.

(2) O stížnosti proti kázeňskému trestu rozhoduje vždy nejbližší nadřízený příslušník Sboru toho, kdo kázeňský trest uložil.

(1) Je-li stížnost proti kázeňskému trestu podána včas, je příslušný služební funkcionář Sboru povinen přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další okolnosti (§ 63 odst. 5). Současně je povinen přezkoumat, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc příslušníka Sboru, který kázeňský trest uložil.

(2) Služební funkcionář Sboru, který má právo rozhodnout o stížnosti proti kázeňskému trestu:

a) zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně,

b) zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti,

c) změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest není úměrný závažnosti spáchaného přestupku nebo není v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. Změní-li příslušný služební funkcionář Sboru druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen,

d) zruší uložený kázeňský trest a vrátí věc příslušníku Sboru, který jej uložil, k novému kázeňskému řízení, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně. Proti nově uloženému kázeňskému trestu má odsouzený právo podat stížnost,

e) zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se odsouzený kázeňského přestupku dopustil.

(3) Rozhodnutí o stížnosti služební funkcionář Sboru stručně písemně odůvodní v „Hlášení o kázeňském řízení“.

Při změně nebo zrušení kázeňského trestu podle § 65 odst. 2 písm. c) a d) se původně uložený kázeňský trest, pokud byl již částečně vykonán, do nově uloženého kázeňského trestu započítá, a není-li to možné, přihlédne se k tomu při případném dalším ukládání nového kázeňského trestu nebo udělování kázeňské odměny.

(1) Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před příslušným kolektivem odsouzených.

(2) Kapesné lze snížit až o jednu třetinu, a to až na dobu tří měsíců. Částka, o kterou se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.

(3) Zákaz přijetí balíčků lze uložit na časově vymezené období, nejvýše na tři měsíce, a týká se takového počtu balíčků, jaké měl odsouzený právo v daném období obdržet.

(4) Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o propadnutí věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat propadnutí věci.

(1) Uzavřené oddělení je zřízeno ve zvláštní budově nebo ve vyčleněném prostoru ubytoven odděleném od místností, ve kterých jsou odsouzení ubytováni. Prostoru uzavřeného oddělení musí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům.

(2) Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, je povinen nastoupit do uzavřeného oddělení v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby a setrvat v něm i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Při nástupu do uzavřeného oddělení je odsouzený povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce osobou stejného pohlaví. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny denně, pokud pracuje v uzavřené místnosti. V uzavřeném oddělení není dovoleno kouřit, mít u sebe tabákové výrobky, radiopřijímač a magnetofon, vařit čaj a kávu. Odsouzenému se umožní navštěvovat kursy, do nichž je zařazen a schůzky psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

(3) Při nástupu kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení je odsouzený povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce osobou stejného pohlaví. Odsouzenému se odeberou všechny věci, kterých by mohl použít k úmyslnému způsobení újmy na zdraví sobě nebo jinému. Návštěvy se provádějí odděleně od ostatních návštěv, a to za přímého dozoru příslušníka Sboru. Obdrží-li odsouzený balíček, na který má nárok, vydá se mu až po skončení tohoto kázeňského trestu. Jinak je podroben stejným omezením jako v odstavci 2. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny denně. Na celu může být umístěn sám, jestliže jsou pro to vážné důvody bezpečnostní nebo nejsou-li ve výkonu tohoto kázeňského trestu současně alespoň dva odsouzení. Odsouzenému se umožní navštěvovat schůzky psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

(4) Kázeňský trest umístění do samovazby se vykonává v cele k tomu určené; umísťuje se do ní pouze jeden odsouzený. Odsouzený umístěný do samovazby je podroben týmž omezením, jako při celodenním umístění do uzavřeného oddělení. Odsouzený má právo zúčastnit se vycházky v rozsahu 1 hodiny denně.

(1) Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy po dobu dočasné pracovní neschopnosti odsouzeného, eskorty, popřípadě výkonu uloženého přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek.

(2) Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiném ústavu.

(1) O prominutí kázeňského trestu učiní příslušník Sboru, který o něm rozhodl, zápis do „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a do osobní karty odsouzeného. Kázeňský trest, který byl prominut, se nevykoná.

(2) Kázeňský trest je oprávněn prominout samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, pokud byl kázeňský trest uložen samostatným vychovatelem, a i dalších příslušníků Sboru ten, který vykonává stejnou nebo vyšší funkci než příslušník Sboru, který kázeňský trest uložil.

(3) Právo rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu mají příslušníci Sboru uvedení v odstavci 2. Při upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu se postupuje obdobně jako při prominutí kázeňského trestu.

(1) O zahlazení kázeňského trestu je oprávněn rozhodnout příslušník Sboru uvedený v § 70 odst. 2.

(2) Zahlazení kázeňského trestu se vyznačí v „Hlášení ke kázeňskému řízení“, které je založeno v osobním spise odsouzeného a též v osobní kartě odsouzeného, včetně data a důvodu rozhodnutí o zahlazení kázeňského trestu.

(3) Kázeňský trest, který byl zahlazen, se nesmí uvádět v žádném hodnocení odsouzeného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o odsouzeném.

(1) O zabavení věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel ústavu.

(2) O stížnosti proti zabavení věci rozhoduje ředitel ústavu. Pokud o zabavení věci rozhodl ředitel ústavu, rozhoduje a takové stížnosti ředitel Sboru.

(3) Rozhodnutí o zabavení věci musí obsahovat zejména přesný popis věci, které se týká, a stručné odůvodnění, včetně označení pachatele kázeňského přestupku, pokud je znám, jakož i osob, kterých se toto rozhodnutí přímo týká, jsou-li známy.

(4) Věc, o jejímž zabavení bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o zabavení věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat zabavení věci.

(1) Spáchá-li odsouzený v době výkonu trestu přestupek ve smyslu zákona o přestupcích, vyřídí se takový přestupek cestou kázeňského řízení a eventuálně uložením kázeňského trestu.

(2) Jde-li o přestupek spáchaný v době před výkonem trestu, nelze jej vyřídit uložením kázeňského trestu ve výkonu trestu.

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona je ředitel ústavu povinen uvážit, zda je tu předpoklad, že odsouzený přerušení výkonu trestu nezneužije. Přitom zpravidla přihlíží k chování a projevům odsouzeného ve výkonu trestu, výsledkům jeho psychologického vyšetření a charakteristice, rodinnému a sociálnímu zázemí a k charakteru jím dříve spáchané trestné činnosti.

(2) Návrh na přerušení výkonu trestu předkládá zpravidla příslušný samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, a projednává jej komise výchovných pracovníků ve složení zástupce ředitele ústavu (předseda komise), vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), psycholog, sociální pracovník a příslušný samostatný vychovatel; návrh předkládá komise řediteli ústavu ke konečnému rozhodnutí.

(3) Ústav má právo podle okolností učinit dotaz u příslušného orgánu sociální péče, popřípadě okresního útvaru policie, a to na rodinné poměry odsouzeného nebo další okolnosti důležité pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu; stanovisko těchto orgánů není pro rozhodnutí ředitele ústavu závazné.

K žádosti odsouzeného, popřípadě k vlastnímu návrhu na přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů (§ 36 odst. 2 zákona) připojí ředitel ústavu zprávu příslušného lékaře o zdravotním stavu odsouzeného.

(1) Naléhavými rodinnými důvody pro přerušení výkonu trestu jsou skutečnosti, které hluboce zasahují do citového vztahu odsouzeného k blízkým osobám a které zároveň vyžadují neodkladnou přítomnost odsouzeného u rodiny.

(2) Před přerušením výkonu trestu z naléhavých rodinných důvodů si ředitel ústavu ověří uváděné důvody u příslušných orgánů.

(1) O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí okresní útvar policie a podle potřeby též sociální kurátor, v jehož obvodu se bude odsouzený zdržovat.

(2) O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí též soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

(1) Každé přerušení výkonu trestu se eviduje a současně se kontroluje, zda po uplynutí stanovené doby odsouzený nastoupil opět do výkonu trestu.

(2) Nevrátí-li se odsouzený včas z přerušení výkonu trestu, oznámí se tato skutečnost neprodleně soudu, který výkon trestu přerušil; v případě, že výkon trestu přerušil ředitel ústavu, oznámení se učiní soudu, který byl podle § 77 odst. 2 o přerušení výkonu trestu vyrozuměn. K tomu, aby byl odsouzený dodán zpět do výkonu trestu, učiní ředitel ústavu potřebná opatření, zejména požádá orgány policie o dodání odsouzeného do výkonu trestu.

(3) V případě uvedeném v odstavci 2 se tato skutečnost řádně prošetří a předá příslušnému prokurátorovi.

(4) Byl-li přerušen výkon trestu za účelem neodkladného poskytnutí léčebné péče, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení ústavu, a to v důsledku toho, že si odsouzený úmyslně způsobil újmu na zdraví, sdělí se tato okolnost neodkladně prokurátorovi vykonávajícímu dozor nad zachováváním zákonnosti v místě, kde se trest vykonává.

(1) Po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona se vždy odsouzený poučí o všech svých povinnostech během přerušení výkonu trestu, pokud o to požádá, zajistí se též informování blízkých osob odsouzeného o jeho příjezdu a době přerušení výkonu trestu.

(2) Při přerušení výkonu trestu podle § 36 odst. 2 zákona se zajistí:

a) poučení odsouzeného o jeho povinnostech během přerušení výkonu trestu,

b) poučení pracovníků zdravotnického zařízení o tom, že odsouzený může být propuštěn z léčebné péče až po dohodě s ředitelem ústavu, který zajistí dopravu odsouzeného zpět do výkonu trestu..

(3) Na dobu přerušení výkonu trestu může být odsouzenému uvolněna z úložného přiměřená finanční částka; její výši určí ředitel ústavu.

(1) Pokud odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní, ředitel ústavu na základě návrhu příslušného lékaře neodkladně předloží soudu podnět k upuštění od výkonu zbytku trestu.

(2) K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva o zdravotním stavu odsouzeného vypracovaná příslušným lékařem.

(1) Žádost odsouzeného o podmíněné propuštění musí být zaslána s příslušnými osobními údaji a údaji uvedenými v rozsudku příslušnému soudu, a to nejpozději do tří pracovních dnů po podání. Nejpozději do jednoho týdne po podání žádosti se zpracuje a odešle příslušnému soudu hodnocení odsouzeného. Podá-li ředitel ústavu vlastní návrh na podmíněné propuštění, připojí hodnocení odsouzeného již k tomuto návrhu. Hodnocení odsouzeného se vypracuje rovněž na dožádání soudu konajícího řízení o podmíněném propuštění, a to nejpozději do jednoho týdne od doručení dožádání.

(2) Hodnocení odsouzeného zpracuje příslušný samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, a projedná je komise výchovných pracovníků uvedená v § 74 odst. 2. Komise může hodnocení vrátit k doplnění nebo přepracování příslušnému samostatnému vychovateli nebo je předloží řediteli ústavu s doporučením ke schválení. Před předložením hodnocení ke schválení řediteli ústavu je komise projedná s odsouzeným, posoudí jeho eventuální námitky, a pokud jim v plném rozsahu nevyhoví, v hodnocení tyto námitky konkrétně uvede, včetně stanoviska k nim. Hodnocení schvaluje a podepisuje ředitel ústavu.

(3) Hodnocení odsouzeného musí být výstižné a objektivní, nesmí v něm být uváděny dohady a domněnky. Musí v něm být zhodnoceno chování odsouzeného ve výkonu trestu a jeho poměr k práci po celou dobu výkonu trestu. Při hodnocení osobních vlastností je třeba využít výsledků psychologického vyšetření odsouzeného. Hodnocení obsahuje též údaje o rodinném a sociálním zázemí odsouzeného, jakož i další okolnosti důležité pro rozhodnutí soudu. Má-li odsouzený uloženo ochranné léčení, které dosud nebylo vykonáno, musí se v hodnocení na tuto skutečnost upozornit. Hodnocení, s výjimkou návrhu ředitele ústavu na podmíněné propuštění, neobsahuje konkrétní doporučení, jak o žádosti rozhodnout; v závěru hodnocení se vždy uvede, jak výkon trestu na odsouzeného zapůsobil z hlediska účelu trestu.

(4) Veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu se zúčastní ten samostatný vychovatel, v jehož kolektivu je odsouzený zařazen a v době jeho nepřítomnosti vychovatel, který je pověřen ho zastupovat.

Obdobně jako při zpracování hodnocení odsouzeného pro účely řízení konaného o podmíněném propuštění (§ 81), se postupuje při zpracování hodnocení odsouzeného v řízení konaném o žádosti o milost nebo o přeřazení odsouzeného do vyšší nebo nižší nápravně výchovné skupiny.

Odsouzený se podmíněně propustí na svobodu na písemný příkaz soudu, k němuž je připojeno pravomocné rozhodnutí; oba tyto doklady se založí do osobního spisu odsouzeného. Nabude-li rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění právní moci dříve, než je vyhotoveno, zašle se ústavu dodatečně.

Odsouzený se z ústavu propustí na svobodu, jestliže:

a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a není tu nařízení soudu k výkonu dalšího trestu,

b) tak stanoví písemný příkaz a rozhodnutí soudu nebo prokurátora, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu,

c) tak rozhodl prezident republiky při udělování milosti,

d) tak rozhodl ministr spravedlnosti.3)

V rámci vnitřní diferenciace může být v jednotlivých ústavech vyčleněno oddělení, v němž je činnost příslušníků Sboru zaměřena ve zvýšené míře na přípravu odsouzených pro život na svobodě.

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzenému umožní, aby se vykoupal a oholil a provede se u něho výstupní lékařská prohlídka.

(2) Propuštěnému odsouzenému se vydají jeho osobní věci.

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se s každým odsouzeným provede pohovor, ve kterém se zdůrazní jeho povinnost přihlásit se neprodleně po propuštění z výkonu trestu k pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době a zahlazení odsouzení.

(2) Při pohovoru se odsouzený poučí též o tom, že je v jeho zájmu nejpozději do tří pracovních dnů po propuštění z výkonu trestu dostavit se na příslušný orgán policie k vyzvednutí občanského průkazu, ke svému zaměstnavateli nebo na úřad práce, popřípadě k sociálnímu kurátorovi, v jehož obvodě má trvalý pobyt nebo v jehož obvodě si zvolí nové místo svého pobytu.

(3) Po skončení pohovoru se odsouzenému předloží k podpisu prohlášení, že byl o těchto skutečnostech před propuštěním z výkonu trestu poučen, a vydá se mu potvrzení o jeho propuštění.

Odsouzení se z výkonu trestu propouštějí denně v době od 08.00 do 16.00 hodin, a to i ti, jimž výkon trestu končí před 08.00 hodinou následujícího dne.

(1) Pokud odsouzený ve výkonu trestu zemře, provede lékař ohledání zemřelého, a to podle obecně závazných právních předpisů.

(2) U zemřelého odsouzeného se vždy provede pitva.

(1) Každé úmrtí odsouzeného se ohlásí příslušnému prokurátorovi, soudu a příslušnému úřadu pověřenému vedením matriky.

(2) Pokud je zde podezření, že smrt odsouzeného nebyla přirozená nebo nastala v souvislosti s trestným činem, uvědomí se též příslušný orgán policie.

(3) O úmrtí odsouzeného se neodkladně uvědomí jeho blízké osoby a oznámí se jim, že si mohou po pitvě tělo zemřelého odsouzeného převzít k pohřbení.

(4) Pokud si blízké osoby převezmou tělo zemřelého odsouzeného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.

Pohřeb zemřelého, pokud nebyl vypraven blízkými osobami, zařizuje ústav, kde odsouzený zemřel. Pohřeb se uskuteční žehem.

(1) Pokud se v této části nestanoví jinak, použijí se pro výkon trestu v jednotlivých nápravně výchovných skupinách předchozí ustanovení této vyhlášky.

(2) V rámci vnitřní diferenciace se mohou zřizovat při jednotlivých ústavech otevřená nebo polootevřená oddělení.

(3) Otevřeným oddělením se rozumí penitenciární zařízení, ve kterém nejsou instalovány materiální (ženijně technické) ani personální (ozbrojené stráže) prostředky k zabránění útěku odsouzených.

(4) V polootevřeném oddělení nejsou instalovány materiální (ženijně technické) ani personální (ozbrojené stráže) prostředky k zabránění útěku odsouzených, ale kontrolou a dohledem nad jejich činností jsou pověřeni vychovatelé.

(5) Pokud odsouzený, který byl umístěn do otevřeného nebo polootevřeného oddělení, porušuje stanovený pořádek a kázeň nebo neplní své povinnosti, může být rozhodnutím vedoucího tohoto oddělení přeřazen, popřípadě přemístěn do uzavřeného ústavu.

(1) Odsouzení zpravidla nejsou uzamykáni v celách nebo ložnicích, ani v ubytovnách a v denní době (od budíčku do večerky) mají povolen pohyb v prostorách ústavu.

(2) Odsouzení pracují převážně na pracovištích mimo ústav, a to i neoplocených.

(3) Odsouzeným v ústavech první nápravně výchovné skupiny lze povolit volný pohyb mimo ústav při plnění pracovních úkolů.

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za dva týdny. Návštěva se uskutečňuje zpravidla bez přímého dozoru příslušníka Sboru ve vymezeném prostoru ústavu a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní době. Odsouzeným se může povolit použít při návštěvě občanský oděv.

(2) Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za dva týdny.

(1) Do polootevřeného oddělení lze umísťovat odsouzené zařazené do první nápravně výchovné skupiny, a to buď přímo na návrh diagnostického střediska, nebo pokud je toto umístění doporučeno ve vstupním psychologickém vyšetření osobnosti odsouzeného, zejména v případě odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

(2) Nápravně výchovná činnost v polootevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních vlastností osobnosti odsouzených.

(3) Samospráva odsouzených projednává všechny otázky organizace života odsouzených a svěřuje se jí realizace některých kulturně osvětových akcí. V polootevřeném oddělení se zřizuje jen jedna samospráva.

(4) Omezení odsouzených umístěných v polootevřeném oddělení se zmírňují takto:

a) odsouzení pracují na pracovištích bez přímého střežení,

b) pohyb odsouzených v prostorách oddělení není omezen, ložnice ani ubytovny se nezamykají, ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle svého uvážení,

c) odsouzení jsou ubytování na ložnicích, jejichž kapacita je jedno až čtyři místa, ve skříňkách mají uloženy všechny osobní věci včetně občanského oděvu. Zařízení ložnic se neliší od běžného internátního ubytování,

d) v mimopracovní době je možno organizovat i akce mimo oddělení, přičemž se vyžaduje účast příslušníka Sboru zařazeného k výkonu služby (práce) na oddělení výkonu trestu,

e) v mimopracovní době mohou odsouzení nosit občanský oděv v době návštěv a při účasti na akcích mimo oddělení pořádaných v rámci kulturně výchovné práce,

f) návštěvy odsouzených se uskutečňují jednou za 14 dní. Vedoucí oddělení může jednou za měsíc povolit odsouzenému z výchovných důvodů v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo oddělení nejdéle na dobu 48 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se bude zdržovat. Návštěvy na oddělení se uskutečňují ve vymezeném prostoru ústavu. V době návštěv mohou být odsouzení podle svého rozhodnutí ustrojeni v občanském oděvu.

(1) Do otevřeného oddělení lze umístit odsouzené zařazené do první nápravně výchovné skupiny, a to přímo na základě výsledků vyšetření v diagnostickém středisku, jestliže byli odsouzeni:

a) za trestné činy spáchané z nedbalosti,

b) za úmyslné trestné činy, pokud umístění do tohoto oddělení je odůvodněné s ohledem na výsledky psychologického vyšetření.

(2) Nápravně výchovná činnost v otevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních vlastností osobnosti odsouzených.

(3) Samospráva odsouzených projednává všechny otázky organizace života odsouzených a svěřuje se jí realizace některých kulturně osvětových akcí. V otevřeném oddělení se zřizuje jen jedna samospráva.

(4) Omezení odsouzených umístěných v otevřeném oddělení první nápravně výchovné skupiny se zmírňují takto:

a) odsouzení pracují převážně na pracovištích mimo toto oddělení bez dozoru příslušníka Sboru, vydávají se jim individuální nebo hromadné propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat,

b) pohyb odsouzených v prostorách oddělení není omezen, ložnice ani ubytovny se nezamykají; ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle svého uvážení,

c) odsouzení jsou ubytování na ložnicích, jejichž kapacita je jedno až čtyři místa, ve skříňkách mají uloženy všechny osobní věci včetně občanského oděvu. Zařízení ložnic se neliší od běžného internátního ubytování,

d) odsouzeným se v mimopracovní době umožňuje volný pohyb mimo toto oddělení za účelem účasti na akcích kulturně výchovných a osvětových, sportovních nebo na zájezdech na základě povolení vedoucího tohoto oddělení, který rozhodne, zda se akce spolu s odsouzenými zúčastní i samostatný vychovatel; k tomu účelu se vydá hromadná propustka,

e) návštěvy odsouzených se uskutečňují jednou za týden. Vedoucí oddělení může jednou za měsíc povolit odsouzenému z výchovných důvodů v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo oddělení nejdéle na dobu 48 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se bude zdržovat. Návštěvy na oddělení se uskutečňují bez přímého dozoru příslušníka Sboru ve vymezeném prostoru ústavu. V době návštěv jsou všichni odsouzení ustrojeni v občanském oděvu.

(1) Odsouzení jsou uzamykáni na ubytovnách nebo v jejich oddělených částech. Pohyb odsouzených v ústavu se koná zásadně pod dohledem příslušníka Sboru.

(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř ústavu nebo mimo ústav; pracoviště mimo ústav mohou být také neoplocená.

(3) Volný pohyb mimo ústav při plnění pracovních úkolů se vybraným odsouzeným povoluje jen výjimečně.

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za měsíc. Návštěva se uskutečňuje zpravidla za přítomnosti příslušníka Sboru a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní době.

(3) Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za měsíc.

(1) Do polootevřeného oddělení lze umísťovat odsouzené zařazené do druhé nápravně výchovné skupiny přímo, pokud to nevylučuje vstupní psychologické vyšetření jejich osobnosti a jde-li o odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

(2) Do polootevřeného oddělení lze přemístit z podnětu samostatného vychovatele na základě rozhodnutí ředitele ústavu odsouzené zařazené do druhé nápravně výchovné skupiny, u kterých lze předpokládat, že by toto přemístění bylo žádoucí z hlediska dosažení účelu výkonu trestu a že není potřebné uplatnění bezpečnostních opatření k zabránění útěku takových odsouzených.

(3) Nápravně výchovná činnost v polootevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních vlastností osobnosti odsouzených.

(4) V polootevřeném oddělení se zřizuje jedna samospráva odsouzených, která se podílí na organizaci života odsouzených a může i samostatně realizovat některé akce z programu kulturně výchovné práce.

(5) Omezení odsouzených umístěných v polootevřeném oddělení se zmírňují takto:

a) odsouzení pracují zpravidla na pracovištích bez přímého střežení,

b) pohyb odsouzených v prostorách oddělení je volný, ubytovny odsouzených se zamykají pouze v době nočního odpočinku,

c) v mimopracovní době je možno organizovat i akce mimo oddělení, přičemž se vyžaduje účast příslušníka Sboru zařazeného k výkonu služby (práce) na oddělení výkonu trestu,

d) v mimopracovní době mohou odsouzení při hromadných kulturně společenských akcích a návštěvách nosit občanský oděv,

e) odsouzení jsou ubytováni v ložnicích, jejichž zařízení se neliší od běžného internátního ubytování,

f) návštěvy odsouzených se uskutečňují jednou za měsíc. Vedoucí oddělení může jednou za dva měsíce povolit odsouzenému z výchovných důvodů v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo oddělení nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se bude zdržovat. Návštěvy na oddělení se uskutečňují ve vymezeném prostoru ústavu. V době návštěv mohou být odsouzení podle svého rozhodnutí ustrojeni v občanském oděvu.

(1) Ložnice odsouzených mohou být na základě rozhodnutí ředitele ústavu uzamykány. Pohyb odsouzených mimo oddělení se koná pod dohledem příslušníka Sboru.

(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř ústavu, výjimečně mohou pracovat i mimo ústav.

(3) Volný pohyb odsouzených mimo ústav se nepovoluje ani při plnění pracovních úkolů.

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za 6 týdnů. Návštěva se uskutečňuje pod dohledem příslušníka Sboru a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní době.

(2) Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za 6 týdnů.

(1) Pokud se v této hlavě nestanoví jinak, použijí se pro výkon trestu u odsouzených žen ustanovení této vyhlášky.

(2) Při výkonu trestu u odsouzených žen se přihlíží k fyziologickým a psychologickým zvláštnostem žen, jakož i k jejich věku (§ 9a zákona).

(1) Ložnice, ve kterých jsou ubytovány odsouzené ženy, jsou vybaveny stejně jako ložnice v polootevřených odděleních, v ubytovně odsouzených žen se vytvoří podmínky pro praní osobního prádla, vykonávání drobných oprav osobních věcí a pro denní koupání.

(2) Při úpravě zevnějšku odsouzených žen se umožňuje používání vlastních kosmetických přípravků. Úprava vlasů se neomezuje, k tomu účelu mohou odsouzené ženy mít u sebe vlastní vysoušeč vlasů a natáčky.

(1) Pokud se v této hlavě nestanoví jinak, použijí se pro výkon trestu u mladistvých odsouzených ustanovení této vyhlášky vztahující se na výkon trestu v první nápravně výchovné skupině.

(2) Při výkonu trestu u mladistvých se uplatňují způsoby zacházení, které minimalizují negativní účinky jejich izolace od společnosti. V této souvislosti se výchovné působní na mladistvé orientuje zejména na zvyšování vědomí odpovědnosti a samostatnosti, na získávání kvalifikace a pozitivního vztahu k práci, vzdělávání a rozvíjení společensky prospěšné zájmové činnosti.

(1) Za účelem prohloubení nápravně výchovné činnosti se mladiství rozdělují v ústavu do diferenciačních skupin.

(2) Do první diferenciační skupiny se zařazují mladiství mentálně vyspělejší, kteří se dále rozdělují na podskupinu s příznivou prognózou vychovatelnosti a na podskupinu nesnadněji vychovatelných.

(3) Do druhé diferenciační skupiny se zařazují mladiství mentálně podprůměrní až defektní, kteří se dále rozdělují na podskupinu s příznivou prognózou vychovatelnosti a na podskupinu nesnadněji vychovatelných.

(4) V obou základních diferenciačních skupinách se vytvářejí výchovné družiny mladistvých, které nesmějí mít víc než 10 osob, pouze ve výjimečných případech může být tento počet dočasně až dvojnásobný. Při vytváření těchto skupin se bere zřetel zejména na vzdělání, úroveň pracovních schopností a psychologickou charakteristiku mladistvého. Každá výchovná družina je přidělena do péče jednoho samostatného vychovatele.

(1) Trvání návštěvy blízkých osob je vymezeno dobou návštěvních hodin stanovených v ústavu. Mladiství, kteří mají návštěvu, mohou být ustrojeni do občanského oděvu. Návštěva se uskutečňuje zpravidla bez přímého dozoru příslušníka Sboru ve vymezeném prostoru ústavu.

(2) Návštěvníkům se umožní účast na kulturních a sportovních vystoupeních mladistvých, jakož i prohlídka zařízení ústavu, školy a pracoviště pro mladistvé.

(3) Na návrh samostatného vychovatele může ředitel ústavu povolit mladistvému v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo ústav, a to nejdéle na dobu 12 hodin.

(1) Posláním kulturně výchovné práce je zvyšovat kulturní úroveň mladistvých, jejich právní vědomí, umožnit jim osvojování si mravních norem a pozitivně formovat jejich občanské postoje a morálku. K dosažení těchto cílů se využívají všechny formy kulturně výchovného a osvětového působení.

(2) Pro mladistvé přijaté nebo zařazené do některé z forem vzdělávání je toto vzdělávání povinné; po dobu jeho trvání se mladiství nezařazují do práce a jejich výuka probíhá formou denního studia.

(3) Mladistvému lze povolit denní vycházku do školy mimo ústav.

(1) Zájmová činnost se u mladistvých organizuje a provádí podle jejich individuálních předpokladů, zájmů a potřeb. Uskutečňuje se individuální formou nebo účastí na činnosti zájmových kroužků, jejichž počet a obsahové zaměření jsou určovány aktuálním složením mladistvých a strukturou jejich zájmů.

(2) Každý mladistvý má právo se rozhodnout, ve kterém zájmovém kroužku bude pracovat, přičemž může pracovat souběžně i ve více zájmových kroužcích.

(1) Zvláštní pozornost se věnuje přípravě mladistvých na propuštění z výkonu trestu, a to zejména obsahovým zaměřením skupinových výchovných postupů a individuálního poradenství, jakož i účastí na společenských, kulturních, popřípadě jiných akcích mimo ústav v doprovodu samostatného vychovatele.

(2) Na základě analýzy sociální situace mladistvého po propuštění projedná ústav s příslušným státním orgánem umístění mladistvého do učebního nebo pracovního poměru, popřípadě i poskytnutí vhodného ubytování.

(1) Samostatný vychovatel má právo uložit mladistvému tyto kázeňské tresty:

a) důtku,

b) snížení kapesného až o jednu třetinu, a to až na dobu dvou měsíců,

c) propadnutí věci,

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 10 dnů.

(2) Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo ukládat mladistvým kázeňské tresty v plném rozsahu vyplývajícím ze zákona.

Podle § 104 až 110 se postupuje, jestliže mladistvý vykonává trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé.

(1) Je-li odsouzenému současně s výkonem trestu uloženo ochranné léčení, může být zařazen k výkonu trestu do ústavu, ve kterém lze takové léčení vykonat.

(2) Způsob výkonu ochranného léčení ve výkonu trestu a součinnost s orgány státní zdravotní správy stanoví zvláštní předpis.

Odsouzení, u nichž byly na základě psychiatrického nebo psychologického vyšetření diagnostikovány psychopatické poruchy vyžadující specifický výchovný postup, mohou být podle charakteru psychopatické poruchy zařazeni do samostatného výchovného kolektivu odsouzených v ústavu.

(1) Odsouzení, u nichž byly na základě psychiatrického nebo psychologického vyšetření diagnostikovány méně výrazné psychopatické poruchy vyžadující specifický výchovný přístup, jsou v ústavu za tímto účelem zpravidla zařazováni do samostatných výchovných kolektivů odsouzených.

(2) Odsouzení se zvláště výraznými psychopatickými poruchami, kteří nejsou způsobilí pro své specifické odchylnosti vyhovět požadavkům běžného výkonu trestu, jsou zpravidla zařazováni do specializovaného oddělení v určeném ústavu. U těchto odsouzených jsou uplatňovány specifické léčebné a výchovné postupy založené na principech skupinového ovlivňováni a sociálního učení. Tyto postupy zabezpečuje tým výchovných pracovníků pod vedením psychologa společně s týmem zdravotnických pracovníků pod vedením psychiatra.

(3) Odsouzení uvedení v odstavci 2, s nimiž nelze pracovat na bázi skupinových metod a u nichž je psychopatie doprovázena defektem inteligence, organickým poškozením centrální nervové soustavy nebo jinými změnami způsobenými dlouhodobou závislostí na alkoholu, toxických látkách apod., jsou zařazováni do specializovaného oddělení v určeném ústavu. Uplatňuje se u nich individuální přístup a preference psychoterapeutických prvků.

(4) S ohledem na stav nápravně výchovné činnosti a potřebu prohloubení specializovaného působení lze odsouzené s psychopatickými poruchami přemístit na doporučení komise zdravotnických a výchovných pracovníků do jiného ústavu, ve kterém je zřízeno oddělení s příslušným typem specializovaného zacházení.

(1) U odsouzených, u nichž je na základě dosavadního chování ve výkonu trestu zjevné, že zvláště negativně působí na ostatní odsouzené, rozhodne ředitelství Sboru na návrh ředitele ústavu, že se takový odsouzený umístí do oddělení pro odsouzené vyžadující zvláštní dohled (dále jen „oddělení se zvláštním dohledem“), která se mohou zřizovat v ústavech druhé a třetí nápravně výchovné skupiny.

(2) Návrh ředitele ústavu musí být doložen psychologickým vyšetřením, z něhož vyplývá, že u odsouzeného nelze toto opatření nahradit jiným způsobem.

(1) Odsouzení umístění na oddělení se zvláštním dohledem:

a) jsou ubytováni odděleně od ostatních odsouzených, a to i ve zdravotnickém zařízení Sboru, jsou-li k tomu podmínky,

h) pracují na zvlášť k tomu účelu zřízeném pracovišti, popřípadě mohou přidělenou práci vykonávat na ložnicích,

c) jsou zpravidla pod přímým dohledem příslušníka Sboru,

d) jsou na ložnicích uzamykáni,

e) nemají povoleno pořádat vlastní kulturní a zábavné pořady, zájmovou činnost mohou vykonávat na základě povolení příslušného funkcionáře ústavu, a to pouze na ložnicích,

f) nejsou zařazováni do vyučovacích kursů,

g) mohou sledovat televizní pořady a filmová představení pouze na základě povolení příslušného funkcionáře ústavu.

(2) Kázeňské tresty umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se u odsouzených umístěných do oddělení se zvláštním dohledem vykonávají odděleně od ostatních odsouzených.

(1) Důvodnost setrvání v oddělení se zvláštním dohledem přezkoumává ředitel ústavu nejméně jednou za tři měsíce, a to na základě hodnocení chování odsouzeného a psychologického nebo psychiatrického vyšetření.

(2) Rozhodnutí o vynětí odsouzeného z oddělení se zvláštním dohledem vydává ředitelství Sboru na základě návrhu ředitele ústavu nebo i bez tohoto návrhu.

(1) Do ústavů zvlášť k tomu určených nebo do zvláštního oddělení ústavu se umísťují odsouzení, kteří podle posudku příslušného lékaře jsou trvale neschopni jakékoliv soustavné práce nebo trpí dlouhodobě závažnou chorobou, která podstatně snižuje jejich pracovní schopnost nebo vyžaduje soustavná léčebně preventivní opatření, jakož i odsouzení muži starší 65 let a odsouzené ženy starší 60 let.

(2) Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 je poskytováno sociální kapesné.

(1) Práva a omezení stanovená pro nápravně výchovnou skupinu, do které byli odsouzení uvedení v § 118 umístěni, zůstávají nedotčena.

(2) Při výkonu trestu se u odsouzených uvedených v § 118 uplatňují tyto zásady:

a) odsouzení se umísťují do ložnic s přihlédnutím k jejich zdravotnímu stavu a k nápravně výchovné skupině, do níž jsou zařazeni,

b) na návrh ústavního lékaře nebo na vlastní žádost a se souhlasem tohoto lékaře mohou vykonávat vhodnou činnost uvnitř ústavu, výjimečně i mimo ústav,

c) nelze jim uložit kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení a samovazby,

d) prověrka početního stavu se provádí přímo na ložnicích,

e) zájmová tělovýchova se neorganizuje, podle rozhodnutí a pokynů lékaře se provádí léčebně preventivní a rehabilitační péče,

f) mohou se účastnit vycházek, umožňuje-li jim to jejich zdravotní stav,

g) podle zájmu se jim nabídnou vhodné kulturně výchovné a zájmové akce.

(1) Odsouzení, kterým byl uložen výjimečný trest,4) jsou umísťováni do určeného ústavu nebo oddělení.

(2) V rámci určeného ústavu se tito odsouzení rozdělují do skupin, ve kterých zpravidla společně pracují a jsou společně ubytováni. Umísťování odsouzených do jednotlivých skupin se provádí podle kritérií stanovených zákonem tak, aby byli odděleni od ostatních odsouzených zejména silně narušení odsouzení se sklonem k násilnému jednání, popřípadě odsouzení s výraznými psychopatickými rysy.

(3) V ústavním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace odsouzených tak, aby během výkonu výjimečného trestu měl odsouzený možnost být na základě slušného chování a úspěšného průběhu nápravně výchovné činnosti přeřazen do skupiny s větším rozsahem práv a mírnějším režimem.

(1) Odsouzení uvedení v § 120 odst. 1 jsou zpravidla umístěni v ložnici samostatně a v době stanovené ústavním řádem a časovým rozvrhem dne je jim umožněno navštěvovat kulturní a společenské místnosti společně s ostatními odsouzenými zařazenými v příslušné skupině.

(2) V ložnicích jsou odsouzení v noční době vždy uzamykáni. O uzamykání ložnic v denní době rozhoduje ředitel ústavu.

(3) Ložnice jsou vybaveny odděleným WC, umyvadlem, popřípadě sprchou, dále lůžkem, skříní a dalším potřebným nábytkem (židle, stůl), rozhlasovým, popřípadě i televizním přijímačem. Prostory ložnic musí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům, podrobnosti stanoví zvláštní předpis.

Návštěvy odsouzených vykonávajících výjimečný trest se uskutečňují odděleně od ostatních odsouzených a za přímého dozoru příslušníka Sboru.

Kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se u těchto odsouzených vykonává odděleně od ostatních odsouzených, kteří vykonávají stejný druh kázeňského trestu.

Zrušuje se úplné znění Řádu výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených později vydanými předpisy (rozkaz ministra spravedlnosti ČSR č. 26/1971, 27/1971, 13/1972 a 11/1973), vydané sbírkou rozkazů ministra spravedlnosti ČSR č. 17 ze dne 6. 8. 1973 a registrované v částce 32 Sbírky zákonů z roku 1973.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1992.

Ministr:

Novák v. r.

1) Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 426/1991 Sb., o srážkách z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, a o výkonu rozhodnutí srážkami z pracovní odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení.

2) § 14 vyhlášky federálního ministerstva dopravy a spojů č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád).

3) § 327 a 367 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) - (úplné znění č. 158/1992 Sb.).

4) § 29 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.