§ 165 zákon o zvláštních řízeních soudních – Vyhlášení a doručení vyrozumění
Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · účinné od 1. 1. 2018 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 165 zákona 292/2013 stanoví, jakým způsobem soud oznamuje dědicům usnesení o jejich dědickém právu a poučení o odmítnutí dědictví, a definuje situaci, kdy je dědic považován za osobu s neznámým pobytem. Soud vyhlásí usnesení o dědickém právu a poučení o odmítnutí dědictví přímo těm osobám, které jsou přítomny u soudu. (§ 165 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, znění účinné od 1. 1. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Vyhlášení a doručení vyrozumění
- Týká se: soud, dědic
- Odkazuje na: § 164
- Judikatura: na § 165 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Vyhlášení a doručení vyrozumění“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2028 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 292/2013 Sb.
(1) Soud vyhlásí usnesení podle § 164 přítomným osobám; usnesení jim není třeba doručovat. Ostatním vyrozumívaným osobám soud usnesení podle § 164 doručí.
(2) Dědic, jemuž se nepodařilo doručit na adresu jeho bydliště nebo místa pobytu, se považuje za dědice neznámého pobytu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud vyhlásí usnesení o dědickém právu a poučení o odmítnutí dědictví přímo těm osobám, které jsou přítomny u soudu.
- Ostatním dědicům, kteří nejsou přítomni, soud toto usnesení doručí písemně.
- Pokud se soudu nepodaří doručit usnesení dědici na jeho adresu bydliště nebo místa pobytu, je takový dědic považován za dědice s neznámým pobytem.
Na co si dát pozor
- Přítomným osobám se usnesení nedoručuje, ale je jim vyhlášeno přímo.
- Nemožnost doručení na známou adresu vede k právní fikci neznámého pobytu dědice.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 165
Jak soudy aplikují § 165
Sama nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že k prodloužení lhůty k odmítnutí dědictví může dojít jen formou usnesení soudu, neboť to nestanoví ani ustanovení § 1487 odst. 1 věta třetí o. z., ani ustanovení § 164 a § 165 z. ř. s., povinná forma usnesení je zákonem výslovně stanovena pouze pro vyrozumění dědice o právu dědictví odmítnout.
Podle ustanovení § 165 odst. 1 z.ř.s. soud vyhlásí usnesení podle § 164 přítomným osobám; usnesení jim není třeba doručovat.
S ustanovením § 1487 odst. 1 věta druhá a třetí o. z. pak podle Nejvyššího soudu korespondují i procesní ustanovení § 164 odst. 1 a § 165 odst. 1 z. ř. s., která tím, že pro vyrozumění dědiců o dědickém právu a jejich poučení o možnosti dědictví odmítnout vyžadují formu usnesení, zaručují nezpochybnitelnost začátku běhu lhůty k odmítnutí dědictví, když usnesení musí být buď vyhlášeno, nebo doručeno vyrozumívaným účastníkům.
Právní otázky
Související
§ 6 Vady vyhlášení (Vyhláška o uveřejňování vyhlášení pro úč)§ 6 (Vyhláška o uveřejňování vyhlášení pro úč)§ 5 Vady vyhlášení (Vyhláška o uveřejňování vyhlášení pro úč)§ 13 Vyhlášení krajského referenda na návrh přípra (Zákon o krajském referendu a o změně něk)§ 66c PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ“. (Zákon, kterým se mění zákon č. 328/1991 )