7 Afs 30/2011 — Nejvyšší správní soud

7 Af 35/2010- 41 - text 7 pokračování 7Af 35/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ch. X. Ch., bytem T., M. 1910/27A, zastoupen JUDr. Jaroslavem Savkou, advokátem v Teplicích, Dlouhá 31/63, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 3317-2/2010-900000/302 ze dne 24. 6. 2010, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se včas podanou žalobou dne 20. 8. 2010 domáhal zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel č. j. 3317-2/2010-900000/302 ze dne 24. 6. 2010, kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem č. j. 10965-3/2009-200100-34 ze dne 2. 11. 2009, kterým byly odvolateli podle § 115 odst. 3 zákona č. 353/2003, o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zajištěny neznačené tabákové výrobky, takto: „Výrok rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem č. j. 10965-3/2009-200100-34 ze dne 2. 11. 2009, kterým byly odvolateli podle § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních zajištěny neznačené tabákové výrobky se dle ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, mění tak, že se za větu „zajišťuje dle ustanovení § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních“ vkládá věta „ve spojení s ustanovením § 42 zákona o správě daní“. V inkriminované věci dne 20. 10. 2009 prováděli příslušníci Celního ředitelství kontrolní činnost na silnici v obci Teplice, během níž byl kontrolován osobní automobil Škoda Felicia Combi RZ: X, který řídil Ch. X. Ch., nar. Y. Při kontrole bylo zjištěno, že přepravuje v zavazadlovém prostoru automobilu tabákové výrobky – dva černé igelitové pytle, obsahující 6.000 ks cigaret zn. Classic blue značených ukrajinským kolkem a 4.000 ks cigaret zn. Jin Ling značených ruským kolkem, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou. Na základě byl s účastníkem řízení sepsán protokol o zjištěném důvodném podezření z porušení právních předpisů č. j. 10965/2009-200100-34 a dne 2. 11. 2009 bylo vydáno rozhodnutí o zajištění neznačených tabákových výrobků. Žalobce napadnul rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 2. 11. 2009 odvoláním ze dne 28. 11. 2009, které mělo za následek citovanou změnu výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí především konstatoval, že institut zajištění vybraných výrobků slouží jako předběžné opatření, neprokáže-li se v rámci kontrolní činnosti, že se jedná o tabákové výrobky, které dle ustanovení § 114 zákona o spotřebních daních nemusí nebo nesmí být značeny tabákovou nálepkou. Při zajištění vybraných výrobků není rozhodující, kde je vlastníkem vybraných výrobků; opatření o zajištění vybraných výrobků se oznamuje kontrolované osobě, tedy osobě, u které byly v okamžiku kontroly vybrané výrobky zjištěny (§ 42 odst. 4 zákona o spotřebních daních). Podmínky pro zajištění neznačených tabákových výrobků byly splněny. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal porušení ustanovení § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních, z něhož vyplývá, že rozhodnutí o předběžném opatření, ve kterém se stanoví zajištění neznačených tabákových výrobků, se vyhotovuje a předává při kontrole. Kontrola byla provedena dne 20. 10. 2009 a rozhodnutí o zajištění tabákových výrobků bylo vydáno až dne 2. 11. 2009 tedy po uplynutí zákonné lhůty. V důsledku této skutečnosti je rozhodnutí nezákonné, a protože napadené rozhodnutí nezrušilo rozhodnutí o zajištění tabákových výrobků, je nezákonné i napadené rozhodnutí. Rozhodnutí o zajištění tabákových výrobků má být předáno jejich držiteli. Žalobce však není držitelem těchto výrobků. Výklad pojmu držitel, který uplatnily celní orgány, neodpovídá obecnému výkladu (žalobce nenakládal se zajištěnými tabákovými výrobky jako s věcmi vlastními, ani nevěděl, že se ve vozidle nacházejí). Rozhodnutí o zajištění tabákových výrobků tedy nebylo doručeno osobě určené zákonem. Vlastníkem a držitelem těchto výrobků je jiná osoba (K. J.). Správní orgány nezjistily dostatečně skutečný stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Správní orgány nedaly žalobci možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí ani navrhnout důkazy k vlastnictví zajištěných tabákových výrobků. Napadené rozhodnutí neobsahuje poučení o právu podat správní žalobu. Postupem správního orgánu bylo porušeno ustanovení § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních a ustanovení § 2 odst. 1, 3, 4, § 3, § 4 odst. 2, 3, 4, § 20, 21, 23, 24 a 36 správního řádu. Žalovaný porušil svým postupem právo žalobce na spravedlivý proces ve smyslu l.. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně i čl.. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když žalovaný nepostupoval zákonem dovoleným způsobem. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 10. 11. 2010 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se žalobce ani žalovaný nevyjádřili, resp. zástupce žalobce dopisem ze dne 6. 10. 2010 vyjádřil souhlas s takovýmto postupem. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních pokud jsou při provádění kontroly podle odstavce 2 zjištěny neznačené tabákové výrobky, vydá kontrolní orgán rozhodnutí o předběžném opatření, ve kterém stanoví zajištění těchto výrobků. Pokud je kontrolní činnost součástí kontroly prováděné v rámci správy daní, uplatní se postup pro zajištění věci při správě daní. Nelze-li rozhodnutí o zajištění neznačených tabákových výrobků předat při kontrole jejich držiteli, zakládá se toto rozhodnutí jako nedoručitelné ve spise. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 30/2011-105 při kontrole zákazu prodávat lihoviny a tabákové výrobky na stáncích, tržištích (tržnicích) nebo místech, které nesplňují technické požadavky na územně technické, účelové a stavebně technické řešení staveb a které nejsou zkolaudovány k prodeji zboží nebo poskytování hostinských služeb (§ 133 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních), lze dle § 115 odst. 2 téhož zákona zajistit i takové lihoviny nebo tabákové výrobky, za které byla řádně zaplacena spotřební daň. Podle § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních Celní úřad nebo celní ředitelství zajistí vybrané výrobky, popřípadě i dopravní prostředek, který je dopravuje, jestliže zjistí, že a) vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 6, 27 a 27c, 30, 51, 100 nebo 100a s výjimkou uvedenou v § 50 odst. 8, b) vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5, c) údaje uvedené na dokladu podle písmene a) nebo b) jsou nesprávné nebo nepravdivé, nebo d) doklad uvedený v písmenu a) nebo b) je pozměněný nebo padělaný. Podle § 42 odst. 4 zákona o spotřebních daních osoba, u níž byly vybrané výrobky zjištěny, vydá zajištěné vybrané výrobky nebo dopravní prostředek celnímu úřadu nebo celnímu ředitelství; odmítne-li jejich vydání, celní úřad nebo celní ředitelství vybrané výrobky nebo dopravní prostředek odejme. Odnětí vybraných výrobků nebo dopravního prostředku se uvede do protokolu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 69/2007-85 pro závěr, že konkrétní osoba (ve větším množství) „skladuje“ vybrané výrobky, není nutné prokázat, že o existenci těchto výrobků věděla a měla v úmyslu je uchovávat a zajišťovat před znehodnocením, odcizením apod. Za účastníka řízení vedených ve smyslu § 42 odst. 2, 11 a 12 zákona o spotřebních daních tak může být považován i ten, kdo má tyto výrobky pouze v detenci, není-li zjištěna osoba, která by je skladovala „kvalifikovaným“ způsobem. V řízení o zajištění, propadnutí a zabrání vybraných výrobků a dopravních prostředků (§ 42 zákona o spotřebních daních) neplatí rozložení důkazního břemene mezi účastníka řízení a správní orgán, ve smyslu § 31 odst. 8 a 9 zákona o správě daní a poplatků. Prokázání existence podmínek pro postup dle § 42 zákona o spotřebních daních je tak primárně věcí celních orgánů. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 198/2005-88 rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle § 42 zákona o spotřebních daních, není vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 25/2012-30 není vyloučeno, aby v rámci kontroly množství a druhu přepravovaného zboží dle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních, ce