6 Tz 23/2025 – Nejvyšší soud

6 Tz 23/2025-587 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Daniela Plška projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného M. B. proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 7 To 329/2024, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 To 329/2024-448, v části týkající se obviněného M. B., byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., § 259 odst. 3 tr. ř. a § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 2 T 68/2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. B. (dále jen „obviněný“), uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024), kterého se podle výroku tohoto rozsudku dopustil se spoluobviněným Š. P. tím, že: dne 3. 11. 2023 kolem 21:45 hodin v Praze XY, XY XY, nejprve po předchozím rozhovoru, který zde mezi nimi a poškozenou probíhal před prodejnou XY, vylákali poškozenou nezl. AAAAA (pseudonym) na travnatý porost ohraničený zadní stranou prodejny XY a benzinovou čerpací stanicí XY nacházející se na adrese Praha XY, XY XY, a to pod záminkou, že jí ukáží zkratku na tramvajovou zastávku, a následně Š. P. na tomto travnatém porostu poškozenou shodil na zem, poté ji svlékl do půli těla tak, že jí sundal kalhoty, kalhotky, boty a černou bundu, a přes aktivní odpor poškozené, která křičela, ať toho nechá být, a kopala kolem sebe, na ní vykonal proti její vůli soulož, zatímco M. B. stál opodál a celou situaci pozoroval, a poté co Š. P. soulož ukončil a poškozená se pokusila zvednout ze země, k ní M. B. přistoupil, a přes její aktivní verbální i fyzický odpor na ní proti její vůli vykonal soulož. 2. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky ve výměře deseti let. 3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému a spoluobviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 300 000 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, spoluobviněný a státní zástupkyně (v neprospěch obviněných do výroků o trestech) odvolání. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 7 To 329/2024, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému M. B. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku a § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil (pouze) trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolání spoluobviněného a státní zástupkyně zamítl. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. 6. Stěžovatel namítl, že odvolací soud postupoval v rozporu s § 263 odst. 7 tr. ř., neboť doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně bez provedení nezbytných důkazů ve veřejném zasedání. Odvolací soud konstatoval, že pro obviněného je kombinace trestu odnětí svobody a vyhoštění nepřiměřeně přísná, přičemž vzal v potaz údajnou podstatně nižší aktivitu obviněného než spoluobviněného při spáchání skutku a jeho sníženou příčetnost. Podle stěžovatele soud prvního stupně nijak aktivity obou obviněných nerozlišoval a vzhledem k tomu, že jim oběma uložil shodný trest, jejich účast považoval přinejmenším za obdobnou. Odvolací soud tedy doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně v tom směru, že obviněný byl méně aktivním ve srovnání se spoluobviněným, aniž by kromě výpovědi obviněného provedl nové důkazy. 7. Stěžovatel připomněl, že podle soudu prvního stupně byl obviněný slyšen opakovaně, avšak jeho vyjadřovací schopnosti jsou velmi omezené. Výslechy z přípravného řízení nebyly použitelné, jelikož byly kladeny návodné a sugestivní otázky. Jeho výslech nemohl být proveden prostřednictvím tlumočnice do znakové řeči. Ze znění posudku MUDr. Jakuba Šimka, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a jeho výslechu vyplývá, že komunikace s obviněným je komplikována jeho částečnou nedoslýchavostí a obtížemi s verbálním projevem, které jsou účelově zveličovány. Obviněný rozumí instrukcím, které dostává v práci a od příslušníků vězeňské služby a je schopen verbální komunikace. Intelektový deficit obviněného může mít za následek snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností, avšak tyto schopnosti byly na dostatečné úrovni, aby obviněný věděl, že pohlavní styk má být konsensuální. Odvolací soud přibral tlumočníka romského jazyka, avšak výpověď obviněného byla nesrozumitelná a bylo možné z ní usoudit pouze to, co již usoudil soud prvního stupně (tzn. že obviněný měl s poškozenou pohlavní styk). 8. Přes shora uvedené důkazy učinil odvolací soud podle stěžovatele skutkový závěr o aktivnější roli spoluobviněného a menším podílu obviněného, ačkoliv byl vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Důkaz, který odvolací soud provedl (výslech obviněného za pomoci tlumočníka), hodnotil jako neodůvodňující změnu ve skutkových zjištěních, ale poté i bez provedení jiných důkazů odůvodňujících změnu skutkového stavu, vytyčil jinou skutkovou verzi a tím postupoval v rozporu § 263 odst. 7 tr. ř. 9. Podle ministra spravedlnosti byla důvodem pro diferenciaci trestu mezi obviněnými zmenšená příčetnost, v níž se obviněný podle odvolacího soudu dopustil stíhaného trestného činu. V přípravném řízení byl k posouzení duševního stavu obviněného zpracován výše uvedený znalecký posudek. Soud prvního stupně se ztotožnil s jeho zněním a výslechem znalce a shrnul, že rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného nebyly podstatnou mírou sníženy. Z toho vyplývá, že obviněný dokázal rozpoznat a musel si být vědom, že sexuální styk musí být konsensuální. Z křiku, kopanců a odporu poškozené zároveň musel vědět, že sexuální styk s ním poškozená nechce mít. Podle stěžovatele soud prvního stupně z tohoto znaleckého posudku a výslechu znalce neučinil závěr o tom, že by obviněný v době činu byl ovlivněn zmenšenou příčetností. Odvolací soud znalecký posudek jeho čtením nebo výslechem znalce neprovedl, a měl tak být vázán hodnocením soudu prvního stupně, přesto důkaz posoudil odlišně a porušil tak § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. Postupuje-li odvolací soud v rozporu s dotčenou právní úpravou a doplní skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž by ve veřejném zasedání provedl nezbytné důkazy, zakládá podle stěžovatele extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, neboť skutková zjištění nemají a ani nemohou mít v provedených důkazech svůj podklad. 10. Další pochybení odvolacího soudu představuje nesprávná aplikace § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, v jejímž důsledku byl obviněnému uložen trest, jenž je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu a v zřejmém rozporu s účelem trestu, jak to má podle stěžovatele na mysli ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. Stěžovatel namítá, že odvolací soud se jednostranně zabýval okolnostmi svědčícími ve prospěch obviněného, zejména jeho osobním stavem, aniž by dostatečným způsobem reflektoval následky, které byly způsobeny poškozené. Obviněný přitom zneužil bezbrannosti a důvěřivosti poškozené, které bylo v době spáchání předmětného trestného činu pouhých 15 let. Nacházela se tak těsně nad hranicí právní kvalifikace trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kde je trest odnětí svobody ukládán v rozmezí 5 až 12 let. Nebezpečnost činu byla zvýšena tím, že obvinění jednali ve spolupachatelství. Poškozená tak byla znásilněna ne jedním, ale dvěma muži. Intenzita negativního důsledku činu je u poškozené značná a tento čin ji nepochybně ovlivní na celý zbytek jejího života, zejména v oblasti sexuální a partnerské. Stěžovatel k tomu upozornil na sdělení Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 2024, ze kterého vyplývá, že se poškozené výrazně zhoršil prospěch ve škole v důsledku traumatu způsobeného znásilněním. O surovosti znásilnění poškozené svědčí mimo jiné lékařská zpráva Gynekologické ambulance Ústavu pro péči o matku a dítě, ze které vyplývá, že v okolí vulvy poškozené i uvnitř její pochvy se nacházela tráva a hlína. Je nepochybné, že obvinění čin spáchali s rozmyslem a ve vzájemné shodě, neboť prostředí dobře znali, a oba si tak museli být vědomi, že jimi zvolená trasa nevede na tramvajovou zastávku. Je tak nepochybné, že znásilnění poškozené předem uvážili a v