Zákon o zaměstnanosti · 435/2004 Sb. · § 10 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 10 zákona o zaměstnanosti definuje právo na zaměstnání jako právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a hledá práci, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na další služby dle tohoto zákona.
§ 10 PRÁVO NA ZAMĚSTNÁNÍ
Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu15) (dále jen „zaměstnání“), na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem.
Paragraf 10 zákona o zaměstnanosti definuje právo na zaměstnání jako právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a hledá práci, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na další služby dle tohoto zákona.
Co to znamená v praxi
Každý, kdo chce a může pracovat a aktivně si hledá práci, má právo na to, aby mu bylo umožněno získat zaměstnání v pracovněprávním vztahu.
Součástí tohoto práva je i možnost využít služby zprostředkování zaměstnání, které nabízí stát.
Kromě zprostředkování zaměstnání má fyzická osoba nárok i na další služby, které jsou specifikovány v zákoně o zaměstnanosti.
Toto právo se vztahuje na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, což znamená, že se netýká například práce na základě dohod mimo pracovní poměr, pokud nejsou v zákoně výslovně zmíněny.
Na co si dát pozor
Právo na zaměstnání není absolutní a je podmíněno tím, že fyzická osoba chce a může pracovat a aktivně se o práci uchází.
Zákon stanovuje podmínky pro poskytování těchto služeb, což znamená, že ne každá žádost bude automaticky splněna bez dalších požadavků.