Zákon o ochraně hospodářské soutěže

(1) Do působnosti ministerstva náleží

a) schvalovat dohody a spojení podniků a přezkoumávat monopolní nebo dominantní postavení soutěžitelů podle § 3, 4, 8 a 9,

b) rozhodovat podle § 5 odst. 2 o povolení výjimek ze zákazů, stanovit pro povolení výjimek případné podmínky a jejich dodržování sledovat,

c) provádět podle § 6 řízení o odvolání povolených výjimek a výjimky odvolávat, jestliže nebyly přes upozornění dodrženy stanovené podmínky nebo jestliže odpadly důvody, které k povolení výjimky vedly,

d) zakázat plnění dohod a spojení podniků popřípadě jejich částí, jakož i zneužívání dominantního nebo monopolního postavení na trhu, odporují-li zákazům uvedeným v § 3, 4, 8 a 9 a nebyla-li pro ně povolena výjimka, popřípadě byla-li výjimka odvolána,

e) ukládat při zjištění závad povinnost k nápravě a stanovit k jejímu splnění přiměřenou lhůtu,

f) vydávat rozhodnutí o tom, zda určité jednání má povahu zneužití monopolního nebo dominantního postavení soutěžitele ve smyslu § 9 odst. 3,

g) vydávat v řízení zahájeném před ministerstvem předběžná opatření podle § 12 odst. 6,

h) ukládat soutěžitelům peněžité pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem,

i) vyžadovat od soutěžitelů podklady a informace potřebné pro jeho činnost a pro tento účel zkoumat u soutěžitele právní a obchodní podklady a zjišťovat, zda nedochází k porušování povinností uložených tímto zákonem,

j) zveřejňovat žádosti o souhlas s uzavřením dohody nebo se spojením podniků, uveřejňovat svá rozhodnutí, která nabyla právní moci, o neschválení dohod a spojení podniků, o zneužití monopolního nebo dominantního postavení a o uložených pokutách a dalších nápravných opatřeních.

(2) V nezbytných případech, jestliže soutěžitelé, kteří mají dominantní nebo monopolní postavení na trhu daného zboží, závažným způsobem narušují hospodářskou soutěž, může ministerstvo podle odstavce 1 písm. e) uložit zejména povinnost k převodu části podniku soutěžitele nebo rozdělení soutěžitele, je-li soutěžitel právnickou osobou; § 69 obchodního zákoníku se použije obdobně.

(1) Účastníkem řízení je soutěžitel, o jehož právech nebo povinnostech stanovených tímto zákonem má být v řízení rozhodnuto.

(2) Účastník řízení se může dát v řízení na základě plné moci zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zvoleného zástupce.

(3) V případech, kdy v souvislosti s provedením správního úkonu zvláštní předpis ukládá povinnost zaplatit správní poplatek, náležitostí podání je i doklad o jeho zaplacení.

(4) Nevyhoví-li účastník řízení ve stanovené lhůtě výzvě ministerstva k odstranění nedostatků podání, ministerstvo úkon neprovede, případně započaté řízení zastaví.

(5) Soutěžitelé jsou povinni poskytovat ministerstvu úplně, správně, pravdivě a včas všechny požadované podklady a informace a umožnit jejich prověření. Dále jsou povinni umožnit pracovníkům ministerstva a jiným pověřeným osobám vstup do objektů, místností a ostatních prostor, které jsou předmětem nebo místem zjišťování nebo prověřování.

(6) Jeví-li se to z povahy věci potřebné, ministerstvo rozhodne na základě nařízeného ústního jednání. Vždy však musí být účastníkům před rozhodnutím dána možnost, aby se k předmětu řízení a výsledkům šetření, které ministerstvo ve věci provedlo, vyjádřili. Ministerstvo je povinno učinit opatření, aby nahlédnutím do spisu nebylo porušeno obchodní tajemství.3)

(7) V řízení podle předchozích odstavců může ministerstvo vydat předběžné opatření, jímž upraví prozatímně právní vztahy na dobu do konečného rozhodnutí, jestliže to je k zajištění oprávněných zájmů třeba, nebo byl-li by výkon konečného rozhodnutí jinak zmařen či vážně ohrožen.

(8) Není-li stanoveno jinak, postupuje se v řízení u ministerstva podle ustanovení správního řádu.4)

(1) Soutěžitelům, kteří neposkytnou ministerstvu ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo pravdivé informace, případně neumožní jejich prověření podle § 12 odst. 5, může ministerstvo uložit pokutu do výše 300 000 Kč.

(2) Tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví k nařízenému ústnímu jednání podle § 12 odst. 6 nebo jinak ztěžuje postup řízení, může ministerstvo uložit pokutu do výše 100 000 Kč.

(3) Za nesplnění vykonatelného rozhodnutí ministerstva může ministerstvo uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč.

(4) Ministerstvo je oprávněno za porušení ostatních povinností uvedených v tomto zákoně uložit soutěžitelům pokutu až do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže je prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle tohoto zákona, uloží se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu.

(5) Pokuty podle předchozích odstavců může ministerstvo uložit do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejpozději však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena. Uložení pokuty podle tohoto zákona nevylučuje trestní odpovědnost podle zvláštního zákona.5)

(6) Pokuty podle tohoto zákona lze uložit opakovaně, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy mělo být splněno vykonatelné rozhodnutí.

(7) Vybíráním pokut se pověřuje ministerstvo. Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.

Pracovníci ministerstva, jakož i ti, kdo byli pověřeni plněním úkolů náležejících do působnosti tohoto ministerstva, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících výrobní a obchodní tajemství soutěžitelů, o nichž se dozvěděli při plnění úkolů, a to i po dobu dvou let od skončení pracovního poměru k ministerstvu.

(1) Ti, jejichž práva byla nedovoleným omezením soutěže porušena, mohou vůči rušiteli požadovat, aby se zdržel jednání, odstranil závadný stav, poskytl přiměřené zadostiučinění, nahradil škodu a vydal neoprávněný majetkový prospěch. Pro uplatňování těchto nároků platí ustanovení občanskoprávních předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Jakmile bylo zahájeno řízení ve sporu o zdržení se jednání nebo o odstranění závadného stavu anebo bylo pravomocně skončeno, nejsou žaloby dalších oprávněných osob pro tytéž nároky z téhož jednání přípustny; to není na újmu práva těchto dalších osob připojit se k probíhajícímu sporu podle obecných ustanovení jako vedlejší účastníci. Pravomocné rozsudky o těchto nárocích k žalobě jednoho oprávněného jsou závazné i pro další oprávněné.

(3) Soud může účastníku, jehož návrhu bylo vyhověno v rozsudku, přiznat právo uveřejnit rozsudek, a to na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob zveřejnění. O nákladech řízení platí příslušná ustanovení občanského soudního řádu.6)

(1) Orgány státní správy a orgány územních samosprávných celků nesmějí vlastními opatřeními, zjevnou podporou nebo jinými způsoby omezit nebo vyloučit hospodářskou soutěž.

(2) Dozor nad dodržováním povinností podle odstavce 1 vykonává ministerstvo. Na základě důkazů a rozborů výsledků může požadovat od orgánů státní správy nebo od orgánů územních samosprávných celků nápravu.

(1) Orgány státní správy jsou povinny při převodu státního majetku včetně převodu na státní akciovou společnost stanovit konkrétní podmínky, při jejichž splnění dojde ke zrušení monopolního postavení dosavadního soutěžitele nebo se vyloučí vznik monopolního postavení nově vznikajících soutěžitelů. U nově vznikajících soutěžitelů, u nichž lze předpokládat, že jejich podíl na trhu překročí hranici stanovenou v § 9 odst. 2, zabezpečí orgány státní správy zpracování rozboru zahrnujícího zejména

a) zhodnocení možností zneužití postavení soutěžitele podle podílu na relevantním trhu v období příštích dvou let,

b) vyhodnocení konkurenční schopnosti nového soutěžitele ve vztahu k jeho dosavadnímu zapojení do světového trhu a k předpokládané zahraniční konkurenci na vnitřním trhu nejpozději do dvou let, zejména z hledisek technické úrovně, velikosti konkurenčních soutěžitelů a jiných parametrů charakteristických pro konkurenční schopnost v určitém oboru (odvětví),

c) porovnání nového soutěžitele podle podmínek platných pro posuzování dominantního postavení soutěžitelů po předchozí konzultaci nebo poskytnutí podkladů od ministerstva.

(2) Orgány státní správy jsou povinny předložit rozbory k vyjádření ministerstvu. V případě nesouhlasu orgánu státní správy s vyjádřením ministerstva rozhodne věc na návrh orgánu státní správy vláda.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na

a) veřejně prospěšné státní podniky a organizace, popř. státní monopoly určené na základě zákona,

b) soutěžitelé poskytující místní služby na regionálních a lokálních trzích, zejména obchodní, stravovací, ubytovací, opravárenské a osobní, pro které platí postup podle § 20.

(1) Příslušné orgány územních samosprávných celků jsou povinny při rozdělení soutěžitelů zabezpečit, aby pro regionální nebo lokální trh vzniklo soutěžní prostředí, zejména aby ani jeden ze soutěžitelů nepřesáhl podíl na trhu podle § 9 odst. 2. Totéž platí pro případy, kdy nevydražení soutěžitelé přejdou do majetku územního samosprávného celku.

(2) Jestliže orgány územních samosprávných celků nedodrží v jednotlivých případech ustanovení podle odstavce 1, předloží ministerstvu návrh opatření k nápravě stavu, která budou provedena nejpozději do dvou let.

(3) Ustanovení odstavce 2 nelze použít na služby, u nichž občané výběr dodavatele nemohou ovlivnit vzhledem k dopravním vzdálenostem ve vztahu k neúměrnému času a vlastním nákladům na dopravu. V těchto případech se postupuje vůči jednotlivým soutěžitelům podle § 19 odst. 1.

(1) Dohody podle § 3, 4 a 8 uzavřené před nabytím účinnosti tohoto zákona jsou soutěžitelé povinni ohlásit do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona příslušnému ministerstvu, které rozhodne o jejich platnosti, popřípadě o udělení výjimky.

(2) Soutěžitel, který získal před nabytím účinnosti tohoto zákona monopolní nebo dominantní postavení na trhu, je povinen tuto skutečnost ohlásit do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona příslušnému ministerstvu.

(3) Nedodržení povinností podle odstavců 1 a 2 se považuje za nedodržení povinností s důsledky podle § 14.

Vláda může stanovit svým nařízením bližší podmínky pro zjišťování monopolního nebo dominantního postavení podle § 9, náležitosti návrhu na schvalování dohody podle § 3 odst. 5, návrhu na povolení výjimky podle § 5 a návrhu na povolení spojení podniků podle § 8a.

Zrušuje se § 119b a 119c hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1991.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) § 44 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb. a č. 600/1992 Sb.

2) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků.

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.

Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.

Zákon č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat.

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.

§ 8 a násl. obchodního zákoníku.

2a) § 5 obchodního zákoníku.

3) § 17 obchodního zákoníku.

4) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

5) § 127 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6) § 137 a násl. občanského soudního řádu.