Trestní řád

Jestliže bylo vzneseno obvinění z trestného činu, na nějž stanoví zákon trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce (§ 35).

(1) Vyšetřování konají vyšetřovací orgány osobně. Při provádění vyšetřovacích úkonů postupují podle ustanovení hlavy prvé až sedmé.

(2) Vyšetřovací orgány postupují z vlastní iniciativy tak, aby co nejrychleji a nejúplněji vyšetřily všechny skutečnosti potřebné k posouzení případu, zejména sbírají důkazy bez rozdílu, zda svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného.

(3) Doznání obviněného nezbavuje vyšetřovací orgány povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti případu. Obviněného nesmějí žádným způsobem k výpovědi nebo k doznání donucovat.

Jestliže vyšetřovací orgán uzná vyšetřování za skončené, seznámí obviněného s výsledky vyšetřování, předloží mu vyšetřovací spisy k prostudování a poučí jej o jeho právu navrhnout doplnění vyšetřování. Navrhne-li obviněný provedení nových důkazů nebo doplnění důkazů již provedených, vyšetřovací orgán je provede; nepovažuje-li však doplnění vyšetřování za potřebné pro rozhodnutí prokurátora nebo soudu, návrh odůvodněným usnesením zamítne.

Má-li obviněný obhájce, je třeba jej k seznámení obviněného s výsledky vyšetřování přizvat a umožnit mu prostudovat spisy a mluvit s obviněným, který je ve vazbě, bez přítomnosti jiných osob.

Vyšetřování musí být skončeno nejpozději do dvou měsíců od jeho zahájení. Povolit prodloužení této lhůty o jeden měsíc je oprávněn prokurátor, který vykonává dozor nad vyšetřováním; povolit prodloužení této lhůty o další měsíc je oprávněn krajský prokurátor. Povolit další prodloužení této lhůty je oprávněn jen generální prokurátor.

Proti všem rozhodnutím vyšetřovacích orgánů může obviněný podat stížnost (§§ 154 a násl.). Stížnost je nutno do 24 hodin předložit prokurátoru.

Obviněný má také právo žádat prokurátora kdykoli v průběhu vyšetřování, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v postupu vyšetřovacího orgánu. Žádost není vázána lhůtou. O této žádosti, kterou je nutno prokurátoru ihned předložit, musí prokurátor neprodleně rozhodnout.

(1) Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovací orgán spisy s návrhem konečného opatření neprodleně prokurátoru.

(2) Shledá-li vyšetřovací orgán, že ve věci, která mu došla, není odůvodněno podezření z trestného činu ani z přestupku, nebo jde-li o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná, předloží ji se svým vyjádřením prokurátoru. Neshledá-li prokurátor v takovém případě důvod k jinému opatření, oznámení odloží; stejně prokurátor postupuje, jestliže taková věc došla přímo jemu.

Jestliže výsledky přípravného řízení dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, podá prokurátor obžalobu.

Obžaloba může být podána jen pro trestný čin, pro který bylo vzneseno obvinění; jinak musí prokurátor věc vrátit vyšetřovacímu orgánu k novému vznesení obvinění a novému skončení vyšetřování nebo tyto úkony provést sám.

(1) Obžaloba musí obsahovat:

a) označení prokurátora a den sepsání obžaloby,

b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, po případě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou, a jde-li o osobu podléhající vojenské soudní pravomoci, též údaj o hodnosti obviněného a o útvaru, jehož je příslušníkem,

c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, a to uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, po případě uvedením jiných skutečností, pokud je toho třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného ustanovení zákona,

d) odůvodnění žalobního návrhu, které musí obsahovat vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů, o které se toto vylíčení opírá, stanovisko prokurátora k obhajobě obviněného s uvedením skutečností, pro které prokurátor pokládá obhajobu za vyvrácenou nebo za nerozhodnou, jakož i právní úvahy, kterými se prokurátor řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.

(2) K obžalobě se připojí seznam důkazů, jejichž provedení při hlavním líčení se navrhuje, pokud takový návrh nebyl pojat již do obžaloby, a všechny vyšetřovací spisy i jejich přílohy.

(1) Prokurátor zastaví trestní stíhání,

a) je-li nepochybné, že skutek, pro nějž se trestní stíhání vede, nebyl vůbec spáchán,

b) není-li tento skutek trestným činem ani přestupkem,

c) není-li podezření, že skutek spáchal právě obviněný, dostatečně odůvodněno,

d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 6),

e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo

f) zanikla-li trestnost činu.

(2) Prokurátor může zastavit trestní stíhání,

a) jde-li o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná,

b) je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo ho podle očekávání postihne, nebo

c) byl-li obviněný pro týž skutek dostatečně potrestán orgánem národního výboru nebo jiným orgánem nebo kázeňsky, disciplinárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem.

(3) Usnesení o zastavení trestního stíhání musí být obviněnému a poškozenému vždy doručeno.

(1) Prokurátor přeruší trestní stíhání,

a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,

b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,

c) není-li obviněný pro duševní poruchu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,

d) je-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn, nebo

e) nemohl-li být pachatel činu zjištěn.

(2) Před přerušením trestního stíhání učiní prokurátor vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání.

(3) Pomine-li důvod přerušení, prokurátor v trestním stíhání pokračuje.

Je-li obviněný podezřelý toliko z přestupku, za který považuje prokurátor za postačující trest, jaký může uložit orgán národního výboru nebo jiný orgán oprávněný ke stíhání tohoto přestupku, prokurátor mu věc postoupí, pokud není důvodu, aby soud konal společné řízení i o tomto přestupku; stejně postupuje, jde-li o čin, který lze vyřídit kázeňsky, a prokurátor považuje toto vyřízení za postačující.

(1) Jsou-li splněny zákonné podmínky, navrhne prokurátor, aby soud nařídil ochranné léčení nebo ochrannou výchovu anebo vyslovil zabrání.

(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může prokurátor učinit též v obžalobě.

(1) Podanou obžalobu je nutno u soudu předběžně projednat, jestliže

a) skutek obviněného je v ní označen jako trestný čin, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta,

b) obviněný je ve vazbě,

c) jde o řízení proti mladistvému, nebo

d) jde o řízení proti uprchlému.

(2) Mimo případy uvedené v odstavci 1 se obžaloba u soudu předběžně projedná jen tehdy, nařídí-li to předseda senátu, zejména proto, že je na místě učinit některé z rozhodnutí uvedených v § 199 odst. 1 písm. a) až d) nebo v § 199 odst. 2.

(1) Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud na podkladě spisu,

a) zda je k projednání věci příslušný,

b) zda tu nejsou skutečnosti odůvodňující zastavení nebo přerušení trestního stíhání,

c) zda právní posouzení skutku v obžalobě jest správné,

d) zda přípravné řízení bylo provedeno podle zákona, zejména zda v něm nebyly porušeny procesní předpisy zaručující práva obviněného,

e) zda věc je dostatečně objasněna a zda výsledky přípravného řízení odůvodňují obžalobu.

(2) Při předběžném projednání přezkoumá soud vždy obžalobu v celém rozsahu, i když důvod, pro který předběžné projednání bylo nařízeno, se týká jen její části.

(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání. Předseda senátu podá o věci zprávu zaměřenou na otázky, které je třeba řešit (§ 197).

(2) Před zasedáním může předseda senátu za účelem usnadnění rozhodnutí vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.

(3) Důkazy týkající se podstaty obvinění se v tomto období řízení neprovádějí.

(1) Po probrání věci soud

a) postoupí věc jinému soudu, není-li sám k jejímu projednání příslušný,

b) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 193 odst. 1 písm. a) až d),

c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 192 odst. 1,

d) věc vrátí prokurátoru k došetření, je-li toho třeba k odstranění vad přípravného řízení nebo k náležitému objasnění věci, nebo

e) obžalobu přijme.

(2) Soud může trestní stíhání zastavit též tehdy, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 192 odst. 2, nebo věc postoupit, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 194 a soud považuje takové vyřízení za postačující.

(3) Proti rozhodnutím podle odstavce 1 písm. a) až d) a odstavce 2 může prokurátor podat stížnost, jež má, pokud nejde o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek.

Postoupit věc jinému soudu nemůže soud, jemuž byla věc postoupena podle § 199 odst. 1 písm. a) nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.

Zastavit trestní stíhání z důvodu uvedeného v § 192 odst. 1 písm. c) může soud teprve tehdy, když prokurátor, jemuž věc byla podle § 199 odst. 1 písm. d) vrácena k došetření, předloží obžalobu znovu, ačkoliv ani po došetření není podezření proti obviněnému dostatečně odůvodněno.

Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc prokurátoru k došetření, je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit, zejména s hlediska možné nové obhajoby. Není-li došetření věci třeba, upozorní soud na možnost odchylného právního posouzení skutku v usnesení o přijetí obžaloby.

(1) Vrátí-li soud věc prokurátoru k došetření, uvede v usnesení, v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, po případě které úkony je ještě třeba provést.

(2) Po právní moci rozhodnutí o vrácení věci prokurátoru k došetření se věc vrací do stavu přípravného řízení.

(3) Došetření je třeba provést ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu. Prodloužit tuto lhůtu může jen nadřízený prokurátor.

(1) Rozhodne-li soud, že obžalobu přijímá, projedná zároveň opatření potřebná k zajištění úspěšného provedení hlavního líčení a rozhodne, zda účast prokurátora při něm je povinná a zda obžalovaný musí mít obhájce, a zda by bylo možno hlavní líčení konat, i kdyby se obžalovaný nedostavil (§ 217 odst. 4).

(2) Je-li toho třeba, rozhodne také o vyloučení některé věci ze společného řízení nebo o spojení věci ke společnému řízení, a o rozsahu, v jakém se bude u hlavního líčení provádět dokazování.

Při předběžném projednávání obžaloby rozhodne soud vždy také o dalším trvání vazby.

(1) Podá-li prokurátor ve věci, která mu byla soudem vrácena, obžalobu znovu, koná se o ní za podmínek uvedených v § 196 nové předběžné projednání.

(2) Za těchto podmínek se obžaloba znovu předběžně projedná také u soudu, jemuž byla věc podle § 199 odst. 1 písm. a) postoupena.

Jakmile je obžaloba soudem přijata, rozhoduje soud samostatně všechny otázky s dalším řízením souvisící a je povinen z úřední povinnosti, nevyčkávaje dalších návrhů stran, učinit všechna rozhodnutí a opatření, jichž je třeba k vyřízení obžaloby, ke skončení věci a k výkonu rozhodnutí soudu.

(1) Vezme-li prokurátor obžalobu zpět dříve, než byla soudem přijata, a ve věcech, v nichž se nekonalo předběžné projednání obžaloby, dříve, než bylo zahájeno hlavní líčení (§ 220), vrací se věc do stavu přípravného řízení.

(2) Prohlášení prokurátora o zpětvzetí obžaloby po přijetí obžaloby soudem a ve věcech, v nichž se nekonalo předběžné projednání obžaloby, po zahájení hlavního líčení (§ 220) je neúčinné a nezbavuje soud povinnosti o obžalobě rozhodnout.

(1) Obžalobu, která byla po předběžném projednání soudem přijata anebo kterou nebylo třeba předběžně projednávat, doručí předseda senátu obžalovanému a jeho obhájci, a není-li obžalovaný svéprávný, též jeho zákonnému zástupci. Obžalobu, která obsahuje návrh na zabrání věci náležející jiné osobě než obžalovanému, doručí předseda senátu také této osobě. K doručované obžalobě se připojí seznam důkazů, pokud nebyl pojat již do obžaloby. Byla-li obžaloba předběžně projednána, připojí se k ní též opis usnesení o jejím přijetí soudem.

(2) Osoby, jimž se obžaloba doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily s uvedením okolností, které mají být těmito důkazy objasněny.

(3) Obžaloba musí být doručena nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm.

(1) Hlavní líčení připraví předseda senátu tak, aby je bylo možno skončit při jediném zasedání.

(2) Dojdou-li ještě před hlavním líčením návrhy na provedení dalších důkazů, učiní předseda senátu potřebná opatření, aby důkazy, s jejichž připuštěním je možno počítat, byly po ruce a bylo je možno při hlavním líčení provést.

(3) Považuje-li to k přípravě hlavního líčení za potřebné, může předseda senátu vyslechnout obžalovaného, zejména o tom, zda chce učinit nová sdělení nebo nové návrhy.

(1) Bude-li hlavní líčení podle očekávání trvat delší dobu, zařídí předseda soudu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci náhradní.

(2) Náhradní soudce má při hlavním líčení postavení člena senátu. Má zejména právo klást vyslýchaným osobám otázky a dožadovat se vysvětlení. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě, je-li přibrán na místo soudce, kterému zabránila nějaká překážka v další účasti na hlavním líčení. Soudce, za něhož nastoupil náhradní soudce, se hlavního líčení dále již neúčastní.

(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání a obhájce od vyrozumění měli aspoň pětidenní lhůtu k přípravě a aby tato lhůta byla podle možnosti zachována i u ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo se o něm vyrozumívají (§ 213). Lhůtu k přípravě lze u obžalovaného a obhájce zkrátit jen s jejich souhlasem, a to nikoli pod tři dny.

(2) Obžalovaného je třeba při předvolání upozornit na to, že nedostaví-li se, může být předveden. Přichází-li v úvahu možnost konat hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného (§ 217 odst. 4), je třeba obžalovaného při předvolání na tuto možnost upozornit.

Předseda senátu o hlavním líčení vyrozumí prokurátora, zákonného zástupce obžalovaného, obhájce, jakož i poškozeného a zúčastněnou osobu, nebo mají-li zmocněnce, jejich zmocněnce; poškozeného přitom upozorní, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude o jeho nároku na náhradu škody rozhodováno na podkladě jeho návrhů, pokud jsou obsaženy ve spise nebo pokud soudu dojdou do zahájení hlavního líčení.

(1) Hlavní líčení se koná veřejně.

(2) Přístup k němu lze odepřít jen osobám nezletilým, osobám ozbrojeným, pokud povinnost nosit zbraň jim neukládají služební předpisy, a osobám, které se dostavily ve stavu vzbuzujícím pohoršení. Veřejnosti hlavního líčení není na překážku, učiní-li se nezbytná opatření proti přeplňování jednací síně.

(1) Veřejnost může být vyloučena, jen kdyby veřejné projednávání věci při hlavním líčení ohrozilo státní, hospodářské nebo služební tajemství, nerušený průběh jednání anebo mravnost. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení.

(2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.

(3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení obžalovaného usnesením, které se veřejně vyhlásí.

(1) Soud může z důležitých důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup, i když veřejnost byla vyloučena.

(2) Na žádost obžalovaného musí být k hlavnímu líčení povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li obžalovaných více, má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud. Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž nemá soud námitek.

(3) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, upozorní předseda senátu přítomné na trestní následky toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili skutečnosti, o nichž se při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili písemné poznámky.

(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele a zpravidla též za účasti prokurátora.

(2) Účast prokurátora při hlavním líčení je povinná

a) ve vazebních věcech,

b) v řízení proti mladistvému,

c) v řízení proti uprchlému,

d) rozhodne-li tak soud při předběžném projednání obžaloby.

(3) Jde-li o případ, kdy účast prokurátora při hlavním líčení je povinná, musí mít obžalovaný obhájce, ledaže by výslovně prohlásil, že si obhájce nepřeje. Obžalovaný však musí mít obhájce vždy, koná-li se řízení o trestném činu, na který stanoví zákon trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebo považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obžalovaného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(4) V nepřítomnosti obžalovaného lze, nejde-li o řízení proti uprchlému, hlavní líčení provést jen výjimečně, a to jsou-li zde současně tyto podmínky:

a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán,

b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení (§ 7 odst. 1) vyslechnut a byla dodržena ustanovení o vznesení obvinění a o seznámení obviněného s výsledky přípravného řízení,

c) soud pro malou závažnost věci a pro jasnost důkazního materiálu má za to, že věc lze i bez přítomnosti obžalovaného spolehlivě rozhodnout.

(1) Před zahájením hlavního líčení sdělí předseda senátu věc, která bude projednávána, zjistí, zda se osoby, které byly k hlavnímu líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, dostavily, a zjistí jejich totožnost, a to zpravidla podle občanských průkazů. U osob, u kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě, zjistí, zda tato lhůta byla zachována.

(2) Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést či zda je nutno je odročit. V tom případě se soud usnese také na opatřeních, kterých je třeba k tomu, aby účast nedostavivší se osoby při příštím hlavním líčení byla zajištěna.

(1) Osoby, které mají být slyšeny jako svědci, vyzve předseda senátu, aby se odebraly do vykázaného jim prostoru a bez jeho dovolení se nevzdalovaly. Podle potřeby může učinit opatření, aby se zamezilo domlouvání svědků mezi sebou a se stranami.

(2) Poškozeného předseda senátu vyzve, aby učinil návrh stran svého nároku na náhradu škody.

(3) Uplatňuje-li někdo nárok, který mu zřejmě nepřísluší, nebo nárok, o němž nelze rozhodovat v řízení před soudem, vysloví soud usnesením, že jej jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Toto rozhodnutí neváže soud, před nímž by nárok byl uplatněn v řízení ve věcech občanskoprávních.

Po provedení úkonů uvedených v §§ 218 a 219 prohlásí předseda senátu hlavní líčení za zahájené a vyzve prokurátora, aby přednesl obžalobu; koná-li se hlavní líčení bez účasti prokurátora, přečte obžalobu zapisovatel.