Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 64/1956 Sb. · 415 paragrafů
(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2) Stížností lze odporovat každému usnesení vyšetřovacího orgánu. Usnesení soudu a prokurátora lze stížností odporovat jen v případech, kde to zákon výslovně připouští, a pokud rozhodují ve věci v první stolici. Proti usnesení generálního prokurátora není stížnost přípustná.
(3) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může podat stížnost osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala svým návrhem podnět; proti usnesení soudu může podat stížnost též prokurátor, a to i ve prospěch obviněného.
(2) Proti usnesení o vazbě a o ochranném léčení mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů (§§ 61 a 62) od vyhlášení usnesení, a je-li předepsáno doručení opisu usnesení, od jeho doručení; jestliže se usnesení oznamuje jak osobě, které se přímo dotýká, tak i jejímu zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
(2) Osobám, které podle ustanovení § 155 odst. 2 mohou podat stížnost ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému; prokurátoru však běží vždy lhůta samostatně.
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, a to nejpozději do vyhlášení rozhodnutí o stížnosti. Stížnost podanou prokurátorem může vzít zpět i prokurátor nadřízený.
(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem obviněného.
(4) Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
(1) Stížností lze odporovat usnesení
a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
b) pro porušení ustanovení o řízení mu předcházejícím, pokud toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení.
(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
(1) Vyšetřovací orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může stížnosti sám vyhovět, nejsou-li změnou původního usnesení dotčena práva jiné osoby. Bylo-li k původnímu usnesení vyšetřovacího orgánu třeba předchozího souhlasu prokurátora, je nutno, aby též k vyhovění stížnosti byl předem dán tento souhlas.
(2) Prokurátor a soud, proti jejichž usnesení stížnost směřuje, mohou stížnosti sami vyhovět, nejsou-li změnou původního usnesení dotčena práva jiné osoby.
(3) Jestliže lhůta k podání stížnosti uplynula již všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 nebo 2, předloží věc k rozhodnutí
a) vyšetřovací orgán prokurátoru, který vykonává nad vyšetřováním dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž byl tímto prokurátorem předem dán souhlas, prokurátoru, který je tomuto prokurátoru nadřízen,
b) prokurátor nadřízenému prokurátoru,
c) předseda senátu nadřízenému soudu; předseda senátu doručí, pokládá-li to za potřebné, prokurátoru a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena, nejsou-li stěžovateli, zároveň opis stížnosti.
(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost,
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející oné části usnesení.
(1) Nadřízený orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.
(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu, který prospívá také spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch tohoto spoluobviněného.
(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost,
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se jí výslovně vzdala nebo znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala později jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení.
(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení a
a) rozhodne sám ve věci, nebo
b) nařídí vyšetřovacímu orgánu nebo prokurátoru, proti jehož usnesení stížnost směřuje, anebo soudu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, nebo jinému soudu téhož druhu téže stolice svého obvodu, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je tento vyšetřovací orgán, prokurátor nebo soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nadřízený orgán. Ustanovení § 161 odst. 1 se zde užije přiměřeně.
(2) Jestliže je vadná jen část napadeného usnesení nebo řízení jí předcházející a lze ji oddělit od ostatních částí anebo jestliže se stížnost týká jen části usnesení (§ 160 odst. 2) nebo řízení jí předcházejícího, nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 omezí na tuto část.
Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího zálohuje stát; nezálohuje však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného a vydání způsobená přibráním obhájce a zmocněnce.
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody,
c) ostatní státem zálohované náklady paušální částkou.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby a s výkonem trestu odnětí svobody vyhlásí ministr vnitra v Úředním listě Československé republiky.
(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. c) vyhlásí ministr spravedlnosti v Úředním listě Československé republiky.
(1) Kdo podal zcela bezvýsledný návrh na obnovu řízení, je povinen nahradit státu státem zálohované náklady paušální částkou (§ 165 odst. 3).
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje prokurátora a orgán veřejné péče o mládež.
Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody uložena, povinen na žádost poškozeného nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
(1) O povinnosti k náhradě nákladů poškozeného a o jejich výši (§ 167) a o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby [§ 165 odst. 1 písm. a)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu první stolice.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Jestliže náklady stanovené paušální částkou [§ 165 odst. 1 písm. c), § 166 odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti k jejich náhradě předseda senátu soudu první stolice.
(1) O povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody a o jejich výši [§ 165 odst. 1 písm. b)], jakož i o výši nákladů spojených s výkonem vazby, rozhoduje správa nápravného zařízení, v němž odsouzený odpykává trest odnětí svobody nebo v němž byla vykonávána vazba; na řízení se užije obecných předpisů o řízení ve věcech správních.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 je vykonatelné správní i soudní exekucí.
Rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody a o jejich výši vydá správa nápravného zařízení jen za dobu, po kterou vězeň svým zaviněním způsobil, že náklady výkonu trestu nemohly být uhrazeny z jeho pracovní odměny. O takové zavinění jde tehdy, když je zapotřebí takového střežení vězně, že mu nemůže být poskytnuta pracovní příležitost, nebo když vězeň bezdůvodně odpírá pracovat.
(1) Vyšetřování konají vyšetřovatelé prokuratury a vyšetřovatelé ministerstva vnitra.
(2) Za účelem co nejobjektivnějšího prověření provádějí vyšetřovatelé prokuratury na příkaz prokurátora vyšetřování nebo jednotlivé vyšetřovací úkony, zejména výslech obviněného, i ve věcech, které vyšetřují jiné vyšetřovací orgány.
(3) Dozor nad vyšetřováním vykonává prokurátor. Při tom je oprávněn
a) dávat vyšetřovacím orgánům závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, jakož i k pátrání po pachatelích, kteří jsou neznámého pobytu;
b) vyžadovat od vyšetřovacích orgánů za účelem prověrky trestní spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech;
c) zúčastnit se provádění vyšetřovacích úkonů a osobně provést vyšetřování kterékoli věci; přitom postupuje podle ustanovení oddílu druhého této hlavy a proti jeho rozhodnutím je přípustná stížnost jako proti rozhodnutím vyšetřovacích orgánů;
d) vracet věc vyšetřovacím orgánům se svými pokyny k doplnění šetření;
e) rušit nezákonná a neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovacích orgánů;
f) odejmout kteroukoli věc určitému vyšetřovacímu orgánu a předat ji jinému vyšetřovacímu orgánu, je-li toho třeba k zajištění co nejúplnějšího a nejobjektivnějšího vyšetření věci;
g) odvolat vyšetřovatele prokuratury z dalšího vedení vyšetřování a učinit opatření k odvolání jiného vyšetřovacího orgánu z dalšího vedení vyšetřování, jestliže se při vyšetřování dopustili porušení zákona.
(4) Vyšetřovatelé ministerstva vnitra konají vyšetřování jednak ve věcech, o nichž přísluší konat řízení v první stolici krajskému soudu, jednak v ostatních věcech.
(5) Vyšetřování konají též velitelé v ozbrojených silách nebo orgány jimi pověřené, a to o trestných činech osob podléhajících jejich velitelské pravomoci, pokud na tyto trestné činy zákon nestanoví trest přísnější než trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok.
Pouze prokurátor je oprávněn provést tyto úkony:
a) podat obžalobu, zastavit nebo přerušit trestní stíhání a věc postoupit nebo odložit,
b) navrhnout vydání příkazu k zatčení, vzít do vazby a propustit z vazby,
c) nařídit, aby duševní stav obviněného byl zkoumán ve veřejném zdravotním ústavu nebo ve zvláštním pozorovacím oddělení vězeňského ústavu,
d) ustanovit obhájce,
e) povolit navrácení lhůty,
f) nařídit zajištění majetku obviněného,
g) určit, na které prostředky a věci se nevztahuje zajištění majetku obviněného,
h) zrušit zajištění majetku obviněného,
i) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo zrušit takové zajištění,
j) rozhodnout o vrácení nebo prodeji věci vzaté do úschovy,
k) dát souhlas k pohřbení mrtvoly v případech, kde byla podle § 129 nařízena pitva, a nařídit exhumaci mrtvoly,
l) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny,
m) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny.
Předchozího souhlasu prokurátora potřebují vyšetřovací orgány
a) k provedení osobní a domovní prohlídky, k odnětí věci a zadržení zásilek; bez předchozího souhlasu prokurátora mohou tyto úkony provést jen tehdy, jestliže souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu, v kterémžto případě jsou pak povinny vyžádat si nejpozději do 48 hodin souhlas dodatečný,
b) k otevření zásilek.
Prokurátor je oprávněn uložit orgánům ministerstva vnitra provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele.
Vyšetřování se zahájí, zjistí-li se skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin.
Vyšetřování zahajuje vyšetřovací orgán usnesením; nebylo-li vyšetřování zahájeno k příkazu prokurátora, doručí se mu opis tohoto usnesení nejpozději do 24 hodin.
(1) Jakmile je na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin byl spáchán určitou osobou, vydá vyšetřovací orgán usnesení, že se tato osoba stíhá jako obviněný.
(2) Obviněnému se toto usnesení oznámí do tří dnů, nejpozději však na počátku jeho prvého výslechu. Prokurátoru se opis tohoto usnesení doručí nejpozději do 24 hodin.
Usnesení o vznesení obvinění musí kromě údajů uvedených v § 147 písm. a) až c) a e) obsahovat též uvedení místa, času a jiných okolností, za nichž byl čin spáchán, pokud jsou vyšetřovacímu orgánu již známy, a důvody stíhání.
Podle ustanovení § 178 postupuje vyšetřovací orgán též tehdy, když v průběhu vyšetřování vyjde najevo, že obviněný spáchal další trestný čin nebo že skutek, pro který se vede vyšetřování, je nutno posoudit podle jiného ustanovení zákona.
Jestliže bylo vzneseno obvinění z trestného činu, na nějž stanoví zákon trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce (§ 35).
(1) Vyšetřování konají vyšetřovací orgány osobně. Při provádění vyšetřovacích úkonů postupují podle ustanovení hlavy prvé až sedmé.
(2) Vyšetřovací orgány postupují z vlastní iniciativy tak, aby co nejrychleji a nejúplněji vyšetřily všechny skutečnosti potřebné k posouzení případu, zejména sbírají důkazy bez rozdílu, zda svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného.
(3) Doznání obviněného nezbavuje vyšetřovací orgány povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti případu. Obviněného nesmějí žádným způsobem k výpovědi nebo k doznání donucovat.
Jestliže vyšetřovací orgán uzná vyšetřování za skončené, seznámí obviněného s výsledky vyšetřování, předloží mu vyšetřovací spisy k prostudování a poučí jej o jeho právu navrhnout doplnění vyšetřování. Navrhne-li obviněný provedení nových důkazů nebo doplnění důkazů již provedených, vyšetřovací orgán je provede; nepovažuje-li však doplnění vyšetřování za potřebné pro rozhodnutí prokurátora nebo soudu, návrh odůvodněným usnesením zamítne.
Má-li obviněný obhájce, je třeba jej k seznámení obviněného s výsledky vyšetřování přizvat a umožnit mu prostudovat spisy a mluvit s obviněným, který je ve vazbě, bez přítomnosti jiných osob.
Vyšetřování musí být skončeno nejpozději do dvou měsíců od jeho zahájení. Povolit prodloužení této lhůty o jeden měsíc je oprávněn prokurátor, který vykonává dozor nad vyšetřováním; povolit prodloužení této lhůty o další měsíc je oprávněn krajský prokurátor. Povolit další prodloužení této lhůty je oprávněn jen generální prokurátor.
Proti všem rozhodnutím vyšetřovacích orgánů může obviněný podat stížnost (§§ 154 a násl.). Stížnost je nutno do 24 hodin předložit prokurátoru.
Obviněný má také právo žádat prokurátora kdykoli v průběhu vyšetřování, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v postupu vyšetřovacího orgánu. Žádost není vázána lhůtou. O této žádosti, kterou je nutno prokurátoru ihned předložit, musí prokurátor neprodleně rozhodnout.
(1) Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovací orgán spisy s návrhem konečného opatření neprodleně prokurátoru.
(2) Shledá-li vyšetřovací orgán, že ve věci, která mu došla, není odůvodněno podezření z trestného činu ani z přestupku, nebo jde-li o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná, předloží ji se svým vyjádřením prokurátoru. Neshledá-li prokurátor v takovém případě důvod k jinému opatření, oznámení odloží; stejně prokurátor postupuje, jestliže taková věc došla přímo jemu.
Jestliže výsledky přípravného řízení dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, podá prokurátor obžalobu.
Obžaloba může být podána jen pro trestný čin, pro který bylo vzneseno obvinění; jinak musí prokurátor věc vrátit vyšetřovacímu orgánu k novému vznesení obvinění a novému skončení vyšetřování nebo tyto úkony provést sám.
(1) Obžaloba musí obsahovat:
a) označení prokurátora a den sepsání obžaloby,
b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, po případě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou, a jde-li o osobu podléhající vojenské soudní pravomoci, též údaj o hodnosti obviněného a o útvaru, jehož je příslušníkem,
c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, a to uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, po případě uvedením jiných skutečností, pokud je toho třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného ustanovení zákona,
d) odůvodnění žalobního návrhu, které musí obsahovat vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů, o které se toto vylíčení opírá, stanovisko prokurátora k obhajobě obviněného s uvedením skutečností, pro které prokurátor pokládá obhajobu za vyvrácenou nebo za nerozhodnou, jakož i právní úvahy, kterými se prokurátor řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.
(2) K obžalobě se připojí seznam důkazů, jejichž provedení při hlavním líčení se navrhuje, pokud takový návrh nebyl pojat již do obžaloby, a všechny vyšetřovací spisy i jejich přílohy.
(1) Prokurátor zastaví trestní stíhání,
a) je-li nepochybné, že skutek, pro nějž se trestní stíhání vede, nebyl vůbec spáchán,
b) není-li tento skutek trestným činem ani přestupkem,
c) není-li podezření, že skutek spáchal právě obviněný, dostatečně odůvodněno,
d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 6),
e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
f) zanikla-li trestnost činu.
(2) Prokurátor může zastavit trestní stíhání,
a) jde-li o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná,
b) je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo ho podle očekávání postihne, nebo
c) byl-li obviněný pro týž skutek dostatečně potrestán orgánem národního výboru nebo jiným orgánem nebo kázeňsky, disciplinárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem.
(3) Usnesení o zastavení trestního stíhání musí být obviněnému a poškozenému vždy doručeno.
(1) Prokurátor přeruší trestní stíhání,
a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c) není-li obviněný pro duševní poruchu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,
d) je-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn, nebo
e) nemohl-li být pachatel činu zjištěn.
(2) Před přerušením trestního stíhání učiní prokurátor vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání.
(3) Pomine-li důvod přerušení, prokurátor v trestním stíhání pokračuje.