21 Cdo 1277/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1277/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2023 Spisová značka:21 Cdo 1277/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1277.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada mzdy Plat Skončení pracovního poměru Povinnosti zaměstnavatelů Dotčené předpisy:§ 4d předpisu č. 553/1991 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 38 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2011 § 69 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2011 § 4 odst. 1 písm. f) předpisu č. 553/1991 Sb. ve znění do 31.12.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1277/2021-444 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná č. 356/7, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – Městské policii Ostrava se sídlem magistrátu v Ostravě – Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 1803/8, IČO 00845451, zastoupenému JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 502/42, o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 12/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2020, č. j. 16 Co 40/2018-381, takto: Rozsudek krajského soudu v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2017, č. j. 83 C 12/2017-125, v části výroku I ohledně částky 266 957 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky - 8 219 Kč za dobu od 1. 12. 2014 do zaplacení, - 18 318 Kč za dobu od 1. 1. 2015 do zaplacení, - 18 212 Kč za dobu od 1. 2. 2015 do zaplacení, - 17 666 Kč za dobu od 1. 3. 2015 do zaplacení, - 16 000 Kč za dobu od 1. 4. 2015 do zaplacení, - 19 300 Kč za dobu od 1. 5. 2015 do zaplacení, - 20 000 Kč za dobu od 1. 6. 2015 do zaplacení, - 19 200 Kč za dobu od 1. 7. 2015 do zaplacení, - 18 872 Kč za dobu od 1. 8. 2015 do zaplacení, - 13 743 Kč za dobu od 1. 10. 2015 do zaplacení, - 24 709 Kč za dobu od 1. 11. 2015 do zaplacení, - 24 709 Kč za dobu od 1. 12. 2015 do zaplacení, - 24 709 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení, - 23 300 Kč za dobu od 1. 2. 2016 do zaplacení, jakož i ve výrocích II a III se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 12. 1. 2017 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě mzdy za dobu od 12. 1. 2014 do 12. 1. 2017 celkem 936 000 Kč, tj. 26 000 Kč měsíčně za období únor 2014 až prosinec 2016, resp. 16 774 Kč za část měsíce ledna 2014 a 9 226 Kč za část měsíce ledna 2017, to vše s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z postupně nabíhajících měsíčních částek náhrady od prvního dne měsíců březen 2014 až březen 2017 až do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 2. 2006 a ode dne 25. 5. 2006 pracoval jako strážník – hlídkař. Dne 26. 7. 2010 obdržel od žalovaného okamžité zrušení pracovního poměru, se kterým nesouhlasil, oznámil žalovanému (dopisem ze dne 4. 8. 2010), že trvá na dalším zaměstnávání a domáhal se určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru u soudu. Spor byl definitivně ukončen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5727/2015, který nabyl právní moci dne 7. 12. 2016, se závěrem, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalovaný mu po celou dobu práci nepřiděloval. Má proto za dobu od neplatného rozvázání pracovního poměru právo na „náhradu mzdy“. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 12. 2017, č. j. 83 C 12/2017-125, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 573 748 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 364 Kč, jedenácti částek po 23 716 Kč a dvanácti částek po 24 709 Kč, jak v uvedeném pořadí postupně nabíhají, a to od prvního dne měsíců březen 2014 až únor 2016 až do zaplacení (výrok I), v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 362 252 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 410 Kč, jedenácti částek po 2 284 Kč, dvanácti částek po 1 291 Kč, dvanácti částek po 26 000 Kč a částky 9 226 Kč, jak v uvedeném pořadí postupně nabíhají, a to od prvního dne měsíců březen 2014 až březen 2017 až do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „žalobce za dobu od 1. 1.2016 až do 12. 1. 2017 nárok na náhradu mzdy (správně: náhradu platu – pozn. dovolacího soudu) nemá, protože nedosáhl středoškolského vzdělání zakončeného maturitní zkouškou coby předpokladu stanoveného právními předpisy pro výkon práce obecního strážníka podle pracovní smlouvy v aktuálním znění, přičemž požadovaný nárok za uvedené období nelze žalobci přiznat ani z jiného právního důvodu“; jako jiný v úvahu připadající důvod soud prvního stupně zvažoval „odpovědnost zaměstnavatele za škodu podle § 265 a násl zákoníku práce“, avšak neshledal „jakoukoliv příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a uvedenou škodou žalobce“. Naopak, nárok na „náhradu mzdy“ za dobu od 12. 1. 2014 do 31. 12. 2015 vyhodnotil co do základu jako důvodný, neboť skutečnost, že žalobce (v rozporu s „§ 4d ve spojení s § 4e zákona o obecní policii“) „nejpozději od roku 2012 nedisponuje osvědčením o splnění odborných předpokladů strážníka, protože nevykonal příslušnou odbornou zkoušku, ke které nebyl přihlášen výhradně v důsledku nečinnosti zaměstnavatele, nejedná se o stav, kdy by nebyl schopen práci vykonávat“; zákonným předpokladem pro výkon funkce strážníka obecní policie je odborná způsobilost, která „je zkouškou a následným osvědčením pouze ověřována a deklarována“. K odvolání žalobce směřujícímu proti části výroku II o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 321 226 Kč s příslušenstvím (náhrady mzdy za dobu od 1. 1. 2016 do 12. 1. 2017) a odvolání žalovaného směřujícímu proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, č. j. 16 Co 40/2018-164, rozsudek soudu prvního stupně „v odstavci I., v odstavci II. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 321 226 Kč s příslušenstvím, a v odstavcích III. a IV. výroku“ potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud ohledně uplatněného nároku na „náhradu mzdy“ za dobu od 1. 1. 2016 do 12. 1. 2017 uzavřel, že „nestačí toliko, že byl žalobce připraven, schopen i ochoten vykonávat práci strážníka, ale musel také splňovat předpoklady pro výkon této práce, a je nepochybné, že tyto, pokud nedosáhl středoškolského vzdělání, nesplňoval“. K námitkám žalovaného uvedl, že podle jeho názoru nejde „o přehnaně formalistický postup při aplikaci tehdy platného ustanovení § 69 zákoníku práce“, že „nedošlo k porušení zásady rovnosti při výkladu právního předpisu“. K dovolání obou účastníků řízení Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, č. j. 21 Cdo 2233/2019-284, dovolání žalobce zamítl a (k dovolání žalovaného) rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 573 748 Kč spolu s úroky z prodlení, jakož i v akcesorických výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud formuloval závěr, že „nárok na náhradu mzdy nebo platu podle ustanovení § 69 odst. 1 zák. práce zaměstnanci nevzniká, nemůže-li mu zaměstnavatel přidělovat práci podle pracovní smlouvy proto, že zaměstnanec ztratil předpoklady stanovené právním předpisem pro výkon sjednané práce“. Z hlediska uplatněného nároku na náhradu platu za dobu od 1. 1. 2016 do 12. 1. 2017 proto považoval za rozhodující, že žalobce v období od 1. 1. 2016 objektivně postrádal schopnost vykonávat sjednanou práci proto, že si nedoplnil vzdělání ve smyslu Čl. VI bod 2. zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky. Ohledně nároku na náhradu platu za dobu od 12. 1. 2014 do 31. 12. 2015 nepřisvědčil názoru, že osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti strážníka obecní policie podle ustanovení „§ 4e odst. 1 zákona o obecní policii“ je „spíše úřední deklarací“ a že se „nejedná o stav, kdy by (žalobce) nebyl schopen práci vykonávat“, neboť podstatné není, proč žalobce od roku 2012 zákonem stanovený předpoklad nesplňuje, nýbrž významná je objektivní skutečnost, že osvědčení jako takové nemá. Přisvědčil soudům, pokud se za daných okolností zabývaly tím, zda věc nelze posoudit i jinak než nár