Zákon o soudní rehabilitaci

(1) O tom, zda jde o rozhodnutí neplatné, rozhodne soud na návrh, který mohou podat osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2.

(2) Návrh je třeba podat do jednoho roku od účinnosti zákona.*)

(1) Příslušným k řízení podle § 22 je okresní soud, v jehož obvodu osoba, jíž se rozhodnutí týká, má nebo posledně měla svoje bydliště.

(2) Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit i v neveřejném zasedání.

(1) Ze zákona se zahlazují odsouzení osob odsouzených pro trestné činy podle § 133, 135 a 136 trestního zákona č. 86/1950 Sb. souvisící s provozem jejich zemědělského nebo živnostenského podniku.

(2) Ze zákona se ruší ve věcech uvedených v odstavci 1 výrok o vedlejším trestu propadnutí jmění v části týkající se majetku, který může být osobním vlastnictvím nebo v osobním užívání.

(1) Nárok na odškodnění zahrnuje:

a) náhradu výdělku ušlého po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody nebo po dobu pobytu v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu; náhrada za ztrátu na výdělku nesmí přesahovat částku 20 000 Kčs za jeden rok;

b) náhradu majetkové škody způsobené poškozením na zdraví, k němuž došlo v souvislosti s vazbou, výkonem trestu nebo s pobytem v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu; pokud jde o způsob a rozsah náhrady škody, platí ustanovení občanského zákoníku; částky, jimiž byla tato osoba odškodněna podle jiných předpisů, se na tuto náhradu započtou; průměrným výdělkem se rozumí výdělek v době před zahájením trestního stíhání;

c) náhradu zaplacených nákladů trestního řízení a nákladů vazby a výkonu trestu;

d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení;

e) náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření;

f) vrácení věcí nebo majetku, byl-li uložen trest propadnutí věci nebo trest propadnutí majetku; není-li vrácení dobře možné nebo účelné, nahradí se věci penězi; za věci movité, které mohou být v osobním vlastnictví, se poskytne náhrada odpovídající skutečné škodě za ostatní věci movité se poskytne přiměřené odškodnění; náhrada za věci nemovité se řídí předpisy o náhradách při vyvlastnění. Věci nemovité, které nemohou být v osobním vlastnictví nebo v osobním užívání, nemusí být vráceny ani za ně nemusí být poskytnuta náhrada.

(2) Náhrada v celém rozsahu se poskytuje jen tehdy, byl-li obviněný zcela zproštěn obžaloby. Dojde-li jen k částečné změně, poskytne se náhrada jen se zřetelem k rozdílu mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a tresty uloženými v novém řízení.

(3) Náhrada se poskytuje i v případech zrušení rozhodnutí ze zákona. V případech uvedených v § 22 písm. c) se náhrada poskytne jen za dobu, o kterou vykonaný trest odnětí svobody přesáhl horní hranici sazby stanovené na dotyčný přestupek ve zvláštní části trestního zákona správního č. 88/1950 Sb.

(1) Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody občana, který byl podle tohoto zákona zcela zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež občan konal před vzetím do vazby (nástupem trestu), pokud se tato doba nezapočítává jako doba zaměstnání již podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán neoprávněně, jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.

(2) Jestliže občan v době nezákonného výkonu trestu vykonával práce, které by odůvodňovaly zařazení zaměstnání do I. (II.) pracovní kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.

(3) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně pro zápočet doby, po kterou občan v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost); při výpočtu průměrného měsíčního výdělku (pracovní odměny) se nehledí k této době a je-li to pro občana výhodnější, ani k době, po kterou nemohl vykonávat své dřívější zaměstnání (pracovní činnost).

(4) Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo výkonu trestu se nepoužije ustanovení § 53 odst. 1 poslední věta zákona č. 101/1964 Sb. a § 91 odst. 1 poslední věta zákona č. 103/1964 Sb.

(5) Doba vazby, výkonu trestu, doba pobytu v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu nebo doba, po kterou občan v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost), se pro vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru.

Jestliže poškozený zemřel, přechází na jeho dědice, pokud jim poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživné v době, kdy byl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu, nárok na odškodnění, a to v rozsahu toho, co jim na výživném ušlo.

(1) Náhrada nepřesahující 20 000 Kčs se vyplatí v hotovosti.

(2) U náhrad převyšujících tuto částku se vyplatí 20 % přiznané náhrady, nejméně však částka 20 000 Kčs v hotovosti, zbytek v zúročitelných státních dluhopisech splatných nejpozději do 10 let.

(3) Vláda vydá k provedení ustanovení odstavce 2 nařízení, v němž zejména stanoví rozsah emisí státních dluhopisů, jejich podmínky a míru zúročení.

(1) Nárok na náhradu škody podle § 27, došlo-li k rehabilitaci přede dnem účinnosti tohoto zákona, třeba uplatnit do jednoho roku od účinnosti zákona, jinak nároky zanikají.

(2) V téže lhůtě je třeba uplatnit nárok na vrácení, popřípadě náhradu majetku podle § 26 odst. 2 a nárok dědiců (§ 30), pokud k rehabilitaci a úmrtí došlo před účinností tohoto zákona.

Trestnost osob za trestné činy, kterými tyto osoby přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly a které v den nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly promlčeny, nezanikne promlčením před 1. lednem 1973.

(1) Toho, o kom bylo zjištěno, že ve věcech, které lze přezkoumat podle tohoto zákona, hrubým porušením povinností nebo jiným hrubě závadným jednáním nezákonnost přivodil nebo k ní přispěl a v důsledku tohoto zjištění ztratil potřebnou důvěru pro místo ve státním orgánu nebo pro veřejnou funkci, které v současné době zastává, lze z toho důvodu odvolat z funkce, dát mu z pracovního poměru výpověď, a jde-li o pracovníka, na něhož se nevztahují ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru výpovědí, pracovní nebo služební poměr s ním propuštěním skončit. Na výpověď z tohoto důvodu se však nevztahuje § 46 odst. 2 zákoníku práce.

(2) Pracovník, jehož odpovědnost se přezkoumává, může být na dobu řízení před prověrkovou komisí zproštěn výkonu práce, jestliže by jeho dalším setrváním v práci byl ohrožen důležitý veřejný zájem. O postavení zproštěného pracovníka platí přiměřeně předpisy o kárném (kázeňském) řízení.

Jde-li o posouzení odpovědnosti pracovníka za působení v resortu, v němž je pro tyto účely zřízena zvláštní prověrková komise, může organizace učinit opatření podle § 35 jen na základě pravomocného rozhodnutí této komise.

(1) Prověrková komise zahájí jednání na návrh vedoucího organizace, v níž je pracovník činný. Jedná a rozhoduje ve sboru složeném ze tří členů.

(2) Pracovníku, jehož odpovědnost se přezkoumává, je nutno vždy umožnit, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu.

(3) Po provedeném řízení komise rozhodne, zda pracovník hrubě porušil své povinnosti, popříp. se dopustil jiného hrubě závadného jednání, a zda vzhledem k povaze zjištěných závad může nadále zastávat místo nebo funkci, na nichž v současné době je.

(1) Proti rozhodnutí prověrkové komise je přípustná stížnost; může jí podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí pracovník, jehož se rozhodnutí týká, jakož i vedoucí organizace, který dal k řízení podnět.

(2) O stížnosti rozhodne komise zřízená pro tento účel Národním shromážděním. Její rozhodnutí je konečné.

(1) Opatření potřebné k odvolání z funkce nebo ke skončení pracovního poměru učiní na podkladě rozhodnutí prověrkové komise vedoucí organizace, o jejíhož pracovníka jde.

(2) Výrokem prověrkové komise o existenci výpovědního důvodu je soud ve sporech o neplatnost výpovědi vázán.

(1) K posouzení odpovědnosti pracovníků, kteří se přípravy nebo projednání věci zúčastnili jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti, jako prokurátoři nebo vyšetřovatelé prokuratury, jako pracovníci ministerstva (pověřenectva) spravedlnosti nebo jako pracovníci činní při výkonu vazby a trestu odnětí svobody, zřídí ministr vnitra, generální prokurátor, ministr spravedlnosti a pověřenec Slovenské národní rady pro spravedlnost prověrkovou komisi.

(2) Podle potřeby lze prověrkové komise zřídit i v jiných ústředních a slovenských národních orgánech.

(1) Odpovědnost pracovníků, kteří byli v původním řízení činni jako soudci, posoudí zvláštní kárný senát složený ze soudců, které zvolí Národní shromáždění.

(2) U pracovníků, kteří funkci soudce dosud vykonávají, činí návrh na zahájení řízení ministr spravedlnosti a u soudců činných u soudů na Slovensku, pověřenec SNR pro spravedlnost. Ti také na podkladě rozhodnutí zvláštního kárného senátu navrhnou příslušnému orgánu odvolání z funkce soudce.

(3) Na řízení a rozhodování zvláštního kárného senátu a na právo stížnosti proti jeho rozhodnutí se přiměřeně použije ustanovení o prověrkových komisích.

(1) Zvláštní senáty provádějící přezkumné řízení podle oddílu druhého tohoto zákona upozorňují na svoje poznatky týkající se účasti na vzniku nezákonností vedoucího organizace, jejíhož pracovníka se upozornění týká. U soudců upozorňují ministra spravedlnosti, popřípadě pověřence SNR pro spravedlnost.

(2) Pokud zvláštní senát při přezkumném řízení zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že nezákonností byl spáchán trestný čin, oznámí to prokurátorovi.

Návrhy na obnovu řízení a stížnosti pro porušení zákona podané ve věcech uvedených v § 2, o nichž nebylo do nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, postoupí se příslušnému zvláštnímu senátu k přezkumnému řízení podle oddílu druhého tohoto zákona. Totéž platí o nevyřízených podnětech ke stížnosti pro porušení zákona, pokud vyšly od osob oprávněných podle § 5 navrhovat zahájení přezkumného řízení.

Přezkumnému řízení ve věcech uvedených v § 2 nebrání skutečnost, že Nejvyšší soud věc už přezkoumával ke stížnosti pro porušení zákona.

(1) Byl-li trestní rozsudek, na jehož základě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, zrušen v řízení podle tohoto zákona nebo na podkladě obnovy řízení anebo stížnosti pro porušení zákona, může být návrh na obnovu v občanském soudním řízení podán i po uplynutí lhůty uvedené v § 230 odst. 2 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.).

(2) Byl-li trestní rozsudek zrušen před účinností tohoto zákona, počítá se tříměsíční lhůta podle § 230 odst. 1 občanského soudního řádu ode dne počátku jeho účinnosti.

Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použije se přiměřeně ustanovení trestního řádu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1968.

Svoboda v. r.

Smrkovský v. r.

Ing. Černík v. r.

*) Zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1968.