§ 342 občanský soudní řád – Prodej neodebraných věcí v úschově
Občanský soudní řád · 99/1963 Sb. · účinné od 1. 7. 2023 · Procesní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 342 OSŘ upravuje, jak se nakládá s věcmi povinného, které byly odstraněny z vyklizovaného objektu a uschovány obcí nebo schovatelem, pokud si je povinný nevyzvedne v šestiměsíční lhůtě. Pokud si povinný nevyzvedne uschované věci do šesti měsíců, obec nebo schovatel může navrhnout jejich prodej. (§ 342 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, znění účinné od 1. 7. 2023)
Klíčová fakta
- Týká se: soud, obec
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „Nevyzvedl-li si povinný věci u obce nebo schovatele do šesti měsíců ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obce (schovatele) podle…“
- Judikatura: na § 342 odkazuje 8 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 9. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 99/1963 Sb.
(1) Nevyzvedl-li si povinný věci u obce nebo schovatele do šesti měsíců ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obce (schovatele) podle ustanovení o prodeji movitých věcí.
(2) Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy a nákladů prodeje. Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních soudních; lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako nedoručitelný.
(3) Věci, které se nepodaří prodat, soud nabídne obci nebo schovateli na úhradu nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; odmítnou-li věci převzít, připadají státu.
(4) Náklady úschovy, které nebudou uhrazeny z výtěžku prodeje ani převzatými věcmi, je povinen nahradit obci (schovateli) povinný; o této povinnosti soud rozhodne na návrh obce (schovatele).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud si povinný nevyzvedne uschované věci do šesti měsíců, obec nebo schovatel může navrhnout jejich prodej.
- Výtěžek z prodeje věcí je vyplacen povinnému, ale soud z něj nejprve strhne náklady na úschovu a prodej.
- Pokud se věci nepodaří prodat, soud je nabídne obci nebo schovateli k úhradě nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; pokud je odmítnou, připadnou státu.
- Náklady na úschovu, které nebyly pokryty prodejem věcí nebo převzetím věcí obcí/schovatelem, musí uhradit povinný, o čemž rozhodne soud na návrh obce nebo schovatele.
Na co si dát pozor
- Povinný má pouze šestiměsíční lhůtu na vyzvednutí uschovaných věcí, jinak hrozí jejich prodej.
- I v případě prodeje věcí nebo jejich převzetí obcí/schovatelem může povinnému vzniknout povinnost doplatit náklady na úschovu.
- Pokud povinný odmítne převzít zbytek výtěžku z prodeje nebo jeho pobyt není znám, soud s výtěžkem naloží podle zvláštních pravidel.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 342
Jak soudy aplikují § 342
Podstatné je, že žalobce již při podání žaloby poskytl soudu dostatečný podklad k tomu, aby mohl formulovat výrok svého rozhodnutí tak, že bude materiálně vykonatelný (v tomto případě v režimu ustanovení § 340 až § 342 o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že neobstojí důvody, pro které odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
… ročník 2001, v němž dovolací soud vyjádřil závěr, že “subjekt oprávněný z podnájmu není v přímém vztahu k pronajímateli, a proto má postavení toho, za umístění jehož věcí ve vyklizované nemovitosti odpovídá nájemce; při výkonu rozhodnutí se jeho věci vyklizují (odstraňují) bez zvláštního titulu proti němu (§ 342 odst. 1 o.s.ř. – nyní obdobně § 341 odst. 1 o.s.ř.)“. Nejvyšší soud rovněž již v usnesení z 31. 10. 2002, č. j. 28 Cdo 1790/2002, publikovaném pod C 1602 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, uvedl, že „pokračujícím užíváním …
Je zřejmé, že v tomto případě by přicházel v úvahu výkon rozhodnutí (exekuce) vyklizením nebytového prostoru podle ustanovení § 340 - § 342 o. s. ř. Provedení výkonu rozhodnutí či exekuce by pak bylo vázáno na souhlas správního orgánu podle § 18 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. s přemístěním kulturní památky, jež se stala konkrétním předmětem výkonu rozhodnutí.