15 CO 43/2022-76 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka] a dále ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši [částka] a dále ve výši 19,03 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo (výrok III.). 2. Okresní soud při závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], vyšel ze zjištění, že dne [datum] spolu uzavřeli žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na částku [částka]. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část sjednané půjčky ve výši [částka] převzal v hotovosti a zbývající část ve výši [částka] měla být použita na splacení (refinancování) zůstatku z jiného dříve uzavřeného úvěru [číslo]. Žalovaný se úvěr ve výši [částka] zavázal splácet se sjednaným úrokem [částka], administrativním poplatkem [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka]. 3. Okresní soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jako smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Okresní soud poukázal na to, že žalobkyně v tomto řízení neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdkyně zkoumal před uzavřením jednotlivých smluv úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný ke dni [datum] uvedl svůj příjem z pracovního poměru ve výši [částka] a další blíže nespecifikované příjmy ve výši [částka], přičemž měl mít výdaje na bydlení ve výši [částka] a další potřebné výdaje v celkové výši [částka] měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány, dále měl splácet další dluh ve splátkách po [částka] měsíčně. Touto listinou neměl okresní soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyto příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. Okresní soud dále zdůraznil, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). S ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. 4. Okresní soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a § 2993 o. z. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti celý předmět zápůjčky ve výši [částka], v řízení však bylo obsahem předmětné smlouvy prokázáno, že žalovaný převzal v hotovosti pouze částku [částka], přičemž převod peněžních prostředků ve výši [částka] na jiný závazek žalovaného žalobkyní v řízení doložen nebyl a žalobkyně nenavrhla ani žádné důkazní prostředky k prokázání této skutečnosti. Okresní soud uzavřel, že z neplatné smlouvy původní věřitel žalovanému plnil jen částku [částka], pouze v této výši vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný uhradil na neplatnou smlouvu částku [částka], a proto výše bezdůvodného obohacení činí částku [částka] ([částka] mínus [částka]). K zaplacení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], v němž byla žalovanému určena lhůta k zaplacení v délce 10 dnů, a proto byl úrok z prodlení přiznán až od [datum] do zaplacení. Ve zbytku žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 5. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním, a to v rozsahu části výroku II. (ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení). Žalobkyně nezpochybňovala správnost právního závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy, nesouhlasila však se závěrem okresního soudu, že žalovaný se měl bezdůvodně obohatit jen o částku [částka], když předmětem smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti byla částka [částka]. Poukázala na to, že v čl. 1 2. smlouvy bylo ujednáno, že celková výše úvěru činí [částka] a tato částka bude zákazníkovi předána v hotovosti oproti podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto, refinancování staršího úvěru. Dále v čl. 9 smlouvy je ujednáno, že zákazník požádal předchůdkyni žalobkyně, aby úvěr, který zákazník čerpá, byl použit ke splacení ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který zákazník u předchůdkyně čerpal v minulosti, přičemž předchůdkyně tuto žádost zákazníka akceptuje a na důkaz toho uzavírají dohodu o vzájemném započtení pohledávek. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka [právnická osoba] [právnická osoba] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti v celkové výši [částka] po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení se započítává oproti pohledávce zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Žalobkyně s ohledem na toto ujednání namítala, že bezdůvodné obohacení žalovaného představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou mu tzv.„ na ruku“. Obohacením je totiž nutno rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla žalovanému reálně vyplacena při podpisu smlouvy. 6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 7. Odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně jako včasné, přípustné a podané osobou subjektivně legitimovanou. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. ve výroku II. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a v závislém nákladovém výroku III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. 9. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 10. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když řádně předvolaní účastníci řízení se k jednání soudu nedostavili, žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 11. Odvolací soud dále pokládá za nutné uvést, že považuje skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedených důkazů za správná, a proto na ně plně odkazuje a činí je podkladem pro své závěry. 12. Odvolací soud sdílí závěry okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli písemnou smlouvu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, v němž je ujednáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytuje žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti. Odvolací soud sdílí právní závěr okresního soudu, že se jedná po právní stránce o smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Odvolací soud sdílí právní závěry okresního soudu o aktivní legitimaci žalobkyně, která nabyla souzenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek. Odvolací soud dále zcela sdílí skutkové závěry okresního soudu a jeho právní závěry o tom, že předchůdkyně žalobkyně nedostála řádně své povinnosti dle § 86 ZoSÚ zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť v řízení neprokázala, že by prověřila tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě o jeho příjmech a výdajích, přičemž k jednání okresního soudu (ač řádně a včas předvolána) se nedostavila, a proto o tom, že neunáší břemeno důkazní stran splnění této povinnosti, nemohla být soudem dle § 118a o. s. ř. poučena (poučovací povinnost se realizuje zásadně při jednání soudu). Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že její předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žal