15 CO 59/2022-80 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 7 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 49 622 Kč s úrokovým příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. co do částky 14 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny napadeného výroku tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu o tom, že podle předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jíž okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytla její předchůdkyně žalované částku 25 978 Kč, kterou má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení. Namítala, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, jak prokazuje samotná smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum]. Z této smlouvy, a to z čl. 1 plyne, že částka 40 000 Kč bude v celkové výši žalované předána oproti podpisu smlouvy, není-li dále dohodnuto refinancování staršího úvěru. Z čl. 9 pak vyplývá, že na splácení zůstatku dříve čerpaného spotřebitelského úvěru bude použita částka 14 022 Kč formou dohody o zápočtu a v hotovosti bude při podpisu smlouvy žalované vyplacena částka 25 978 Kč. Tuto smlouvu žalovaná podepsala a svůj podpis v rámci soudního řízení ani dříve nerozporovala. Za bezdůvodné obohacení je vždy přitom nutno považovat celkově poskytnutou částku jistiny, po odečtení úhrad žalované. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu, až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni, uhradila pouze částku 18 900 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny zápůjčky, tedy bezdůvodného obohacení, činí rozdíl částek 40 000 Kč a 18 900 Kč, tj. částku 21 100 Kč, která žalobkyni náleží, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II., tj. co do částky 14 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a v závislém nákladovém výroku III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v ust. § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 56 700 Kč s úrokem ve výši 4 537,60 Kč, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 760 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o půjčce ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 6 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 800 Kč. Dosud žalovaná uhradila částku 18 900 Kč a dluží na jistině částku 40 000 Kč, na dlužných úhradách za služby 16 700 Kč sestávající z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 233,40 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 15 466,60 Kč, a to mimo běžících a kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, přičemž kapitalizovaný úrok ve výši 4 537,60 Kč představuje úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 760 Kč pak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Okresní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti dané jí ustanovením § 86 ZoSÚ a čl. 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, kdy následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 580 o. z., k níž soud přihlíží z úřední moci. Protože však současně v rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 25 978 Kč a dle tvrzení žalobkyně dosud zaplatila částku 18 900 Kč, jednalo se o plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., a proto okresní soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 078 Kč dle ust. § 2993 o. z., a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum], když splatnost pohledávky žalobkyně nastala na základě výzvy ke splnění dluhu ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum], a v níž žalobkyně poskytla žalované desetidenní lhůtu k plnění dluhu. Ve zbývajícím rozsahu pak okresní soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na úhradu smluvního úroku, poplatků a částečně ani na žalobou požadovaný úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádném náklady nevznikly. 7. Odvolací soud po zopakování dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], a to v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná a úplná skutková zjištění, na která tímto pro zestručnění odkazuje. 8. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž bylo ujednáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytuje žalované spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti. Tuto smlouvu odvolací soud hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu ZoSÚ, byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou, a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje odvolací soud i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy řádně, v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ, neposoudila úvěruschopnost žalované, když nebyly řádně prověřeny jak její příjmy, tak výdaje. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 87 odst. 1, § 580 a § 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce žalobkyně ničeho nenamítala. 9. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce se okresní soud správně zabýval tím, zda nároku žalobkyně nelze vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 10. Ač ust. § 2993 o. z., na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013 (§ 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni, když ust. § 2993 věta druhá o. z. předpokládá aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalované, aby byla vypořádána veškerá plnění, která sama žalobkyni poskytla, dle názoru odvolacího soudu má před aplikací tohoto ustanovení přednost speciální ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Plnila-li tedy žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno toto plnění podřadit pod její povinnost zakotvenou v ust. § 87 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně vyplývajícího z uvedeného zákonného ustanovení toto plnění žalované zohlednit. Okresní soud proto nepochybil, pokud i bez námitky vzájemnosti zúčtoval vzájemná plnění stran. 11. Ke shora uvedenému je nutno dále zdůraznit, že jiný výklad shora uvedených dotčených zákonných ustanovení by byl v rozporu s principem poctivosti coby stěžejním principem soukromého práva zakotveným v ust. § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip z