Okresní soud , adresa, – , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. mu dále uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.2. Žalobkyně se domáhala zažalované částky s tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout na straně žalovaného tím, že za trvání manželství žalobkyně se , jméno FO, Švarcem, narozeným dne , datum, a zemřelým dne , datum, (dále jen „zůstavitel“), byly na účet žalovaného č. , č. účtu, z účtu zůstavitele č. , č. účtu, převedeny peněžní prostředky, které se nacházely v jejich společném jmění manželů. Žalobkyně dále tvrdila, že zůstavitel před svou smrtí trpěl amyotrofickou laterální sklerózou, od září 2019 se mohl pohybovat jen na invalidním vozíku, od prosince 2019 byl upoután na lůžko a přibližně od května 2020 nemohl hýbat rukama, nohama, prsty a ani nebyl schopen se najíst či používat svůj mobilní telefon. Od roku 2020 byl pod silnou medikací a v poslední fázi svého života od srpna 2020 trpěl velmi silnými bolestmi a z důvodu velkého množství utišujících léků nebyl schopen dostatečně vnímat své okolí a posoudit následky svého jednání. V žalobě dále poukazovala na to, že na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, nabyla veškerý majetek po zůstaviteli, z toho část z titulu vypořádání společného jmění manželů a část z titulu dědictví. Tvrdila, že se teprve v rámci pozůstalostního řízení dozvěděla, že byly uskutečněny shora uvedené bankovní převody na účet žalovaného, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Uvedla, že jí nebyl znám důvod bankovních převodů, když zůstavitel ji o nich neinformoval. Vůči žalovanému proto vznesla námitku relativní neplatnosti ve smyslu ust. § 714 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť prostředky na účtu zůstavitele byly ve společném jmění manželů a zmíněné bankovní převody, k nimž nikdy nedala souhlas, přesahovaly běžnou správu jejich společného jmění. Žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě do , datum, , ale ten jí peněžní prostředky nevydal. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že mezi zůstavitelem a otcem žalovaného , právnická osoba, , narozeným dne , datum, , který byl jeho bratrancem, došlo v dubnu 2010 k uzavření smlouvy o půjčce v celkové výši , částka, pro účely opravy nemovitostí na adrese , adresa, , , Jméno žalobkyně B, 45/32. Tvrdil, že půjčka byla zůstaviteli poskytnuta jeho otcem z úspor v hotovosti v období od měsíce dubna 2010 do měsíce listopadu 2011 v několika splátkách, konkrétně v částkách , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, , a to vždy osobně. Zůstavitel měl před svou smrtí zájem vyrovnat veškeré své závazky, avšak vzhledem k tomu, že do České republiky již nejezdil a nemohl peněžní prostředky vrátit v hotovosti, převáděl jejich zbývající část ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného, neboť otec žalovaného bankovní účet neměl.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechem svědka , právnická osoba, tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, podrobně uvedenému v odst. 15 až 17 odůvodnění napadeného rozsudku. Předně ale konstatoval, že je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby, neboť o vypořádání dědiců zůstavitele, tj. žalobkyně jakožto jeho manželky a Dannyho Ryana Svarce jakožto jeho syna, bylo již pravomocně rozhodnuto k datu , datum, , tedy před podáním žaloby. Dovodil, že nepřichází v úvahu, aby oba uvedení dědicové byli nadále považováni za vlastníky celého majetku zůstavitele a aby z právních jednání týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví byli vůči jiným osobám oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Nemuseli proto ve sporech s jinými osobami vystupovat v postavení tzv. nerozlučných společníků ve smyslu ust. § 91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Uzavřel, že žalobkyně je, s ohledem na pravomocné rozhodnutí v rámci pozůstalostního řízení, jedinou osobou, která vstoupila do práv a povinností zůstavitele, neboť jako jediná, po dohodě uzavřené s jeho synem Dannym Ryanem Svarcem, nabyla veškerý majetek spadající do dědictví., právnická osoba, věci samé konstatoval, že se žalovanému nepodařilo prokázat existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat, potažmo s nimi podle svého tvrzení naložit jiným způsobem, čímž se vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil. Uvedl, že se tedy podrobněji nezabýval otázkou , podezřelý výraz, stavu zůstavitele v období, kdy k převodům peněžních prostředků docházelo. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl, včetně požadovaného příslušenství, neboť žalovaný se nevrácením peněžních prostředků k výzvě žalobkyně před podáním žaloby dostal do prodlení. Námitku promlčení, vznesenou žalovaným v rámci závěrečného návrhu, označil za nedůvodnou. Mj. připomněl, že pro posouzení její důvodnosti by byl v souladu s ust. § 621 o.z. rozhodný okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o realizovaných platbách z účtu zůstavitele na účet žalovaného, a současně, že účet, na který platby odešly, byl účtem žalovaného. S ohledem na to, že námitka promlčení nebyla vznesena dříve, než bylo přistoupeno k ukončení dokazování, a to ani po poučení soudu ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o.s.ř., nebylo vedeno dokazování za účelem zjištění skutečností rozhodných pro posouzení její včasnosti a důvodnosti, když tuto skutečnost je nutno přičíst k tíži žalovaného. Nad rámec však podotkl, že žalobkyně tvrdila, že se o proběhnuvších platbách dozvěděla až v rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli, kdy se seznámila s výpisy z jeho bankovních účtů, přičemž žalovaný k důkazu navrhl protokol o předběžném šetření, které proběhlo dne , datum, . Konstatoval, že žalobkyně mohla nejdříve od tohoto okamžiku nabýt vědomost o obsahu výpisů z bankovních účtů zemřelého a žaloba tedy byla podána dne , datum, , tj. ve tříleté promlčecí lhůtě.5. Prvostupňový soud uvedl, že věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o.z.“), a to s ohledem na datum převodů peněžních prostředků na účet žalovaného a na skutečnost, že uzavření žalovaným tvrzené smlouvy mezi jeho otcem a zůstavitelem v době předcházející účinnosti o.z., tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se v řízení nepodařilo prokázat. Odkázal na ust. § 3028 odst. 3 o.z., ust. § 2991 odst. 1 o.z., ust. § 513 o.z., ust. § 1968 o.z., ust. § 1970 o.z., ust. § 610 odst. 1 o.z., ust. § 621 o.z. a ust. § 629 odst. 1 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ust. § 139 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“). O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, (dále jen „SAT“) a ve znění, účinném od , datum, (dále jen „AT“), s odkazem na její ust. § 6 odst. 1, ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 6., ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), ust. § 11 odst. 2 písm. f), ust. § 13 odst. 1 a 4, ust. § 14a, ve spojení s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Pariční lhůty byly v obou výrocích určeny podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a místo plnění ve výroku II. podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a předně namítal, že prvostupňový soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení ohledně věcné aktivní a pasivní legitimace a uplatněné námitky promlčení žalovaného nároku. Poukazoval na to, že žaloba je založena na hypotéze majetku, který však nebyl příslušným dědickým soudem projednán v dědickém řízení po zůstaviteli, ale že bylo naopak prokázáno, že návrh žalobkyně na dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli ze dne , datum, , představované finančními prostředky, požadovanými žalobkyní touto žalobou, byl shledán nedůvodným, a Obvodní soud pro , adresa, řízení o pozůstalosti zastavil usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, . Konstatoval, že se na finanční prostředky, které jsou předmětem tohoto řízení, nemůže vztahovat dohoda dědiců a dovozoval, že žalobkyně nebyla způsobilá sama žalovat na zaplacení částky , částka, bez druhého dědice Dannyho Ryana Svarce, neboť tito mají postavení tzv. nerozlučných společníků. Stran své osoby zdůrazňoval, že nebyl účastníkem právního vztahu, ale nanejvýš platebním místem, takže byť nemůže být nárok žalobkyně důvodný, není on pasivně legitimován. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že nesprávně posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou a že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když pochybil i při hodnocení důkazů. Vyslovil nesouhlas s tím, jak prvostupňový soud vyhodnotil jeho výpověď a výpověď svědka se zdůrazněním, že v nich žádné rozpory reálně neexistují, což poté ve svém odvolání podrobně rozebral. Odkazoval i na řízení, vedené před Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. , spisová značka, mezi žalobkyní a , jméno FO, jako žalovanou s tím, že se jednalo o podobné skutkové okolnosti. Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.7. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Ztotožnila se s tím, jak byly vyhodnoceny provedené důkazy, jak byla posouzena aktivní a pasivní věcná legitimace, stejně jako žalovaným vznesená námitka promlčení. Připomínala, že žalovaný neunesl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení o existenci smlouvy o půjčce, která měla být uzavřena mezi jeho otcem a zůstavitelem v období let 2009 až 2011. Zdůrazňovala, že zůstavitel byl v poslední fázi svého života v důsledku , podezřelý výraz, amyotrofickou laterální sklerózou ve stavu, kdy nebyl schopen zcela dostatečně vnímat své okolí a především posoudit následky svého jednání.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s 11,75 % úrokem z prodlení jdoucím od , datum, do zaplacení a výrokem II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši , částka, , a to k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.9. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení s tím, že „jeho konkluze o tom, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého zůstaviteli poukázáním peněžních prostředků z jeho účtu třetí osobě bez právního důvodu, nebyla-li uvedená pohledávka projednána v pozůstalostním řízení, tedy v situaci, v níž je žalobkyně dle výsledků pozůstalostního řízení jedinou dědičkou zůstavitelova jmění (včetně souhrnu práv a povinností vážících se k předmětnému bankovnímu účtu), neodpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu ani právní úpravě“. Dovolací soud dále uvedl, že závěry odvolacího soudu jsou věcně nesprávné, a v odst. 10 až 14 odkázal na svou ustálenou judikaturu.10. Odvolací soud je ve smyslu ust. § 243g odst. 1 části věty první za středníkem o.s.ř., ve spojení s ust. § 226 o.s.ř., vázán právním názorem dovolacího soudu, a proto ve věci znovu rozhodl.11. Opakovaně konstatoval, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou proti nepravomocnému rozsudku soudu prvního stupně v zákonné lhůtě podle ust. § 204 odst. 1 o.s.ř. Jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné podle ust. § 201 o.s.ř., a žalovaným uplatněné námitky lze podřadit pod odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. d), e), f) a g) o.s.ř.]. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu vyplývajícím z ust. § 212 věty první o.s.ř. a z ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.13. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:14. S ohledem na důkazní návrhy žalovaného, předložené odvolacímu soudu při ústním jednání, konaném dne , datum, , je třeba připomenout, že zásada koncentrace řízení byla do českého civilního procesu v určité podobě zakotvena s účinností od , datum, ; tzv. zákonná koncentrace v dnešní podobě pak byla pro sporná řízení v hlavních rysech zavedena do občanského soudního řádu s účinností od , datum, . Smyslem a účelem zásady koncentrace řízení je přispět k soustředěnému řízení, k jeho zrychlení, zefektivnění a rovněž působit na účastníky, aby svá skutková tvrzení i důkazní návrhy ve věci záměrně neoddalovali a nevyčkávali s jejich uplatněním na pozdější fáze řízení. Koncentrace však zakládá i důležitý závazek pro soud, a to povinnost rozhodnout až na výjimky při prvním jednání ve věci. Podle ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. se okamžik koncentrace řízení váže v případě, že nebyla provedena příprava jednání podle ust. § 114c o.s.ř., ke skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí dodatečné lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Pouze do tohoto okamžiku tedy mohou účastníci řízení uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání, přičemž k později uvedeným tvrzením či označeným důkazním návrhům soud nemůže přihlížet, nejde-li o zákonem stanovené výjimky z této zásady v ust. § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř. Koncentrace řízení nenastává, jestliže o ní a o jejích účincích nebyli účastníci poučeni jak v předvolání k jednání, tak i před skončením jednání, má-li v této době koncentrace nastat (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 98/2013 civ.).15. Okamžik skončení prvního jednání ve věci pak není zákonem výslovně stanoven, nicméně je vykládán ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR tím způsobem, že nemá jen prvek časový, tedy že za první jednání nelze pokládat vždy jen takové jednání, které soud nařídil jako první v pořadí k projednání věci samé a které se uskutečnilo, ale s ohledem na jeho odlišný smysl a účel také prvek obsahový (materiální). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, pak obsahem prvního jednání musí být takové úkony, které je soud povinen při jednání provést dříve, než přistoupí k dokazování (k provádění důkazů) o věci samé. Podstatné nemůže být jen to, že bylo skončeno (odročeno) jednání, které soud nařídil jako první k projednání věci samé a které se také uskutečnilo, jestliže při něm nebyly provedeny nebo nemohly být provedeny (soudem nebo účastníky) všechny úkony, které by účastníkům reálně umožnily včas a řádně splnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Podle Nejvyššího soudu ČR lze první jednání ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. pokládat za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních ust. § 118 odst. 1 a 2 o.s.ř. Nejvyšší soud ČR pak v otázce skončení prvního jednání dále dospěl k závěru, že pokud jde o posuzování toho, zda došlo k provedení úkonů podle ust. § 118 odst. 1 a 2 o.s.ř. a zda došlo k zákonné koncentraci podle ust. § 118b odst. 1 věta druhá o.s.ř., sdělení výsledků přípravy jednání soudem není vždy obligatorním úkonem soudu, když obecně platí, že v této fázi řízení má předseda senátu sdělit informace z přípravy jednání tehdy, pokud je to potřebné pro další průběh řízení, případně vhodné z hlediska informovanosti účastníků a např. potřeby vysvětlení důvodů, které k příslušným postupům vedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ke sdělení výsledků přípravy jednání má zákon na mysli sdělení podstatných okolností, které vyplynuly z přípravy jednání, a nikoliv sdělování veškerých výsledků přípravy jednání.16. Odvolací soud doplňuje, že účastníci byli prvostupňovým soudem o koncentraci řízení a jejích účincích řádně poučeni již v předvolání k jednání a znovu při jednání dne , datum, , kdy jim byla poskytnuta lhůta v délce deseti dnů. Řízení tedy bylo koncentrováno uplynutím dne , datum, . Nelze přehlédnout, že soud prvního stupně poskytl účastníkům řádné poučení o koncentraci řízení, včetně případných negativních procesních následků, přičemž z protokolu neplyne, že by žalovaný vyjádřil s tímto postupem prvostupňového soudu jakékoliv výhrady.17. Při ústním jednání, konaném dne , datum, , poskytl soud prvního stupně účastníkům poučení podle ust. § 119a o.s.ř., ale ani jedna z procesních stran, nad rámec svých dosavadních důkazních návrhů, již nic nového nenavrhla.18. Pokud tedy žalovaný u ústního jednání, konaného před odvolacím soudem dne , datum, , navrhl doplnit dokazování čestným prohlášením , právnická osoba, a , jméno FO, ze dne , datum, a přípisem právní zástupkyně žalobkyně , právnická osoba, ze dne , datum, , zabýval se odvolací soud otázkou, zda jde o důkazy, přípustné podle ust. § 205a o.s.ř. či nikoli.19. Přípis právní zástupkyně žalobkyně , právnická osoba, ze dne , datum, existoval již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a měl sloužit k prokázání skutkových okolností, které byly žalovanému v tomto řízení známy. Netýká se podmínek řízení ani vady řízení, nemá jím být zpochybněna věrohodnost konkrétního důkazního prostředku, na němž napadené rozhodnutí spočívá, potřeba jeho předložení nevznikla v důsledku nesplnění poučovací povinnosti soudu a nejde ani o důkaz, který by vznikl po vyhlášení napadeného rozsudku. Nejde proto o důkaz přípustný podle ust. § 205a o.s.ř.20. Čestné prohlášení , právnická osoba, a , jméno FO, ze dne , datum, mělo podle žalovaného prokazovat, že , právnická osoba, neměl bankovní účet. Nešlo však o tvrzení o skutečnosti, která by nastala až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný tuto skutečnost tvrdil již před soudem prvního stupně a k jejímu prokázání navrhl výslech , právnická osoba, , který byl jako svědek vyslechnut dne , datum, . Skutečnost, že čestné prohlášení bylo sepsáno až dne , datum, , sama o sobě nečiní jeho obsah přípustnou novotou podle ust. § 205a písm. f) o.s.ř., neboť tato listina pouze dodatečně zachycuje tvrzení o skutkové okolnosti, která měla existovat již před zahájením řízení, byla žalovanému známa a byla jím uplatněna již před soudem prvního stupně. Čestné prohlášení tak představuje dodatečně vytvořený důkazní prostředek, jímž mělo být dosaženo odlišného skutkového zjištění ohledně skutečnosti, která již byla předmětem dokazování před soudem prvního stupně. Nejde proto o důkaz přípustný podle ust. § 205a písm. f) o.s.ř.21. Ani jeden z navržených důkazů nesměřoval ke zpochybnění věrohodnosti konkrétního důkazního prostředku, na němž napadené rozhodnutí spočívá, ve smyslu ust. § 205a písm. c) o.s.ř., nýbrž k prokázání skutkové verze žalovaného a k dosažení odlišného skutkového zjištění. Jelikož nešlo ani o důkazy přípustné z některého jiného důvodu uvedeného v ust. § 205a o.s.ř., odvolací soud je neprovedl a podle ust. § 213 odst. 5 o.s.ř. k nim nepřihlédl.22. Námitka žalovaného, že žalobkyně nemohla nárok uplatnit bez účasti dalšího dědice Dannyho Ryana Svarce, není důvodná. Nejvyšší soud ČR v rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , jehož právním názorem je odvolací soud vázán, výslovně uzavřel, že žalobkyně je podle výsledků pozůstalostního řízení jedinou nabyvatelkou zůstavitelova jmění, včetně práv a povinností vážících se k předmětnému bankovnímu účtu, a že její aktivní věcnou legitimaci nevylučuje okolnost, že předmětná pohledávka nebyla v pozůstalostním řízení jednotlivě projednána.23. Odvolací soud konstatuje, že z pravomocného usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, vyplývá, že ve věci pozůstalosti po zemřelém , právnická osoba, byla schválena dohoda pozůstalé manželky a pozůstalého syna, podle níž žalobkyně nabyla veškerý majetek z pozůstalosti, zatímco pozůstalý syn z pozůstalosti žádný majetek nenabyl. Současně byla žalobkyni v rámci vypořádání společného jmění manželů přikázána práva a povinnosti ze smluv vztahujících se mimo jiné k účtům zůstavitele, z nichž byly sporné převody provedeny.24. Pro závěr o aktivní legitimaci žalobkyně není rozhodné, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení nebyla v pozůstalostním řízení jednotlivě označena nebo že řízení o dodatečném projednání pozůstalosti bylo zastaveno. Zastavení takového řízení samo o sobě neřeší hmotněprávní existenci pohledávky vůči třetí osobě. Rozhodující je, že pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno způsobem, podle něhož žalobkyně nabyla veškerý majetek zůstavitele, jakož i práva a povinnosti vztahující se k označeným bankovním účtům.25. Nejde proto o situaci, kdy by majetek patřící do pozůstalosti nebyl mezi dědici vypořádán a kdy by všichni dědicové museli ve sporu vystupovat jako nerozluční společníci. Žalobkyně je osobou oprávněnou uplatnit samostatně nárok související s dispozicemi s účty zůstavitele, případně s majetkovou sférou společného jmění manželů. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována.26. Důvodná není ani námitka nedostatku pasivní legitimace žalovaného.27. Žalovaný byl majitelem účtu, na který byly sporné peněžní prostředky připsány, a byl osobou oprávněnou s nimi disponovat. Připsáním peněžních prostředků na jeho účet došlo k jejich začlenění do majetkové sféry žalovaného, který byl oprávněn s nimi disponovat. Tvrzení, že účet žalovaného sloužil pouze jako platební místo a že peněžní prostředky byly určeny jeho otci, mohlo tento závěr zpochybnit pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že žalovaný prostředky přijal výlučně pro svého otce a v souladu s dohodou se zůstavitelem mu je také předal. Takové skutečnosti však prokázány nebyly.28. Žalobkyně prokázala, že z účtu zůstavitele byly na účet žalovaného bezhotovostně převedeny částky v celkové výši , částka, . Žalovaný proti tomu tvrdil, že šlo o splátky dluhu zůstavitele vůči , právnická osoba, a že jeho účet byl použit pouze jako platební místo. Tížilo jej proto břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutkových okolností této procesní obrany, zejména ohledně existence tvrzeného dluhu, dohody o placení na účet žalovaného a dalšího naložení s přijatými prostředky.29. Žalovaný toto důkazní břemeno neunesl. K prokázání své obrany navrhl zejména výslech svůj a výslech svého otce , právnická osoba, . Žádná smlouva o zápůjčce, potvrzení o převzetí jednotlivých částek, potvrzení o jejich vrácení, doklad o následném předání peněz otci žalovaného, bankovní či jiný doklad o nakládání s přijatými částkami ani tvrzená komunikace se zůstavitelem prostřednictvím aplikace WhatsApp předloženy nebyly.30. Odvolací soud nepřehlíží, že v rodinných a přátelských vztazích může docházet k finanční výpomoci bez formální dokumentace a že absence písemné smlouvy sama o sobě existenci zápůjčky nevylučuje. V projednávané věci však mělo jít o opakované poskytování hotovosti v celkové výši přibližně , částka, , a to bez přesného určení splatnosti, bez dochovaných potvrzení, a o následné splacení podstatné části dluhu převody na účet osoby odlišné od tvrzeného věřitele. Za těchto okolností je absence jakéhokoli objektivního podkladu významnou okolností při hodnocení, zda žalovaný unesl důkazní břemeno.31. Odvolací soud považuje dále za nutné zdůraznit, že hodnocení výpovědi svědka i účastníka z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.) především věcí soudu, který dokazování provedl. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti, a k jeho chování při výpovědi (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkových zjištění soudu prvního stupně založených na výpovědích svědků nebo účastníků, musí tyto důkazy zopakovat, popřípadě dokazování doplnit. Svědek v občanském soudním řízení vypovídá o tom, co svými smysly vnímal o skutečnostech, které tvoří předmět jeho výslechu. Svědku proto nepřísluší vnímané skutečnosti hodnotit a činit z nich skutkové nebo právní závěry; to je úkolem soudu. Při hodnocení svědecké výpovědi soud přihlíží zejména k vztahu svědka k účastníkům řízení a k projednávané věci, k jeho rozumové a , podezřelý výraz, úrovni, k okolnostem vnímání skutečností, o nichž vypovídá, ke způsobu jejich reprodukce, k chování při výslechu a k souladu jeho výpovědi s ostatními provedenými důkazy. Odvolací soud nemá důvod vytknout soudu prvního stupně, že by pominul podstatné části výpovědí nebo je hodnotil v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, vyjádřenou ust. § 132 o.s.ř. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají oporu v provedeném dokazování.32. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne , datum, , z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne, že by poznatky získané výslechem účastníka musely být pro soud , právnická osoba, méně spolehlivé, méně významné nebo méně věrohodné než poznatky získané jinými důkazními prostředky. Výslech účastníka je podle ust. § 125 o.s.ř. jedním z důkazních prostředků a musí být hodnocen jako každý jiný důkaz ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. Závěr o míře spolehlivosti, významu a věrohodnosti poznatků získaných výslechem účastníka je výsledkem hodnocení tohoto důkazu. Soud je přitom povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést, jakými úvahami se při hodnocení důkazu výslechem účastníka nebo svědka řídil (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.).33. Výpovědi žalovaného a svědka , právnická osoba, sice v obecné rovině odpovídaly tvrzené verzi obrany, neposkytly však dostatečně přesvědčivý a souladný podklad pro závěr o existenci zápůjčky ve tvrzené výši, o zůstatku dluhu právě , částka, ani o dohodě, podle níž měly být jednotlivé platby uskutečněny na účet žalovaného jako splátky tohoto dluhu.34. Odvolací námitky nedokládají, že by soud prvního stupně obsah výpovědí pominul nebo jej hodnotil v rozporu s pravidly logického uvažování. Soud prvního stupně přiléhavě zohlednil nejen absenci listinných či jiných objektivních podkladů o tvrzené půjčce a jejich částečném splacení, ale i nejasnosti a rozpory v popisu dohody o použití účtu žalovaného a v popisu způsobu předávání přijatých peněz otci žalovaného.35. Odvolací soud připouští, že některé dílčí rozdíly ve výpovědích lze vysvětlovat jako rozdílný popis téhož skutkového děje. Například ústní dohoda mezi zůstavitelem a , právnická osoba, o placení na účet žalovaného se nutně nemusí vylučovat s následným zasláním čísla účtu žalovaným prostřednictvím aplikace WhatsApp. , jméno FO, tak výraz „vybral peníze“ mohl být svědkem použit nepřesně. Ani při takovém výkladu však výpovědi žalovaného a svědka neodstraňují podstatný nedostatek obrany žalovaného, jímž je absence objektivně ověřitelných skutečností prokazujících samotný právní důvod plateb.36. Uvedené nejasnosti se navíc netýkají pouze okrajových detailů. Vztahují se k otázkám, které jsou pro obranu žalovaného podstatné, totiž zda existoval dluh zůstavitele vůči , právnická osoba, , zda tento dluh dosahoval v době sporných převodů právě částky , částka, , zda bylo dohodnuto plnění na účet žalovaného a zda žalovaný přijaté prostředky skutečně předal svému otci.37. Skutečnost, že zůstavitel převody technicky provedl, neprokazuje, z jakého právního důvodu plnil. Provedení platby vypovídá o pohybu peněžních prostředků, nikoli o právním titulu tohoto pohybu. Nemůže proto nahradit důkaz o existenci zápůjčky a o tom, že sporné platby představovaly její splátky.38. Nelze přijmout ani odvolací argument, že existence zápůjčky je jediným racionálním vysvětlením provedených plateb. Takový závěr by byl založen na domněnce. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení však nelze důkazní břemeno žalovaného nahradit úvahou, že jiný důvod plateb nebyl zjištěn. Bylo na žalovaném, aby tvrzený právní důvod plateb prokázal.39. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalovaný neprokázal právní důvod přijatého plnění. Přijetím částky , částka, na jeho účet tak žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.40. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení.41. Odvolací soud konstatuje, že pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve smyslu ust. § 619 odst. 2 o.z. a ust. § 621 o.z. rozhodné, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo kdy se o tom dozvědět měla a mohla, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo je povinen k jeho vydání.42. Ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by žalobkyně před seznámením s výpisy z účtů zůstavitele věděla o okolnostech nasvědčujících tomu, že spornými převody došlo k bezdůvodnému obohacení, a o osobě povinné k jeho vydání, případně že by se o těchto okolnostech při náležité pečlivosti měla a mohla dozvědět. Tvrdil-li žalovaný dřívější počátek běhu promlčecí lhůty, tížilo jej břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutkových okolností, z nichž by takový závěr vyplýval. Toto břemeno však neunesl.43. Jestliže soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně mohla nejdříve v souvislosti s předběžným šetřením v pozůstalostním řízení dne , datum, nabýt vědomost o obsahu bankovních výpisů, a nebyly prokázány okolnosti odůvodňující dřívější počátek běhu promlčecí lhůty, byla žaloba podaná dne , datum, podána před uplynutím tříleté promlčecí lhůty podle ust. § 629 odst. 1 o.z.44. Odvolací argumentace žalovaného, že na předžalobní výzvu reagoval dopisem ze dne , datum, a že následně proběhlo jednání dne , datum, , závěr o promlčení nároku nepodporuje. I kdyby žalobkyně získala konkrétní informaci o tvrzené verzi žalovaného až v červnu 2022, žaloba podaná v březnu 2024 by byla nepochybně včasná.45. Odvolací soud nepovažuje za rozhodné ani námitky žalovaného vztahující se k ochraně společného jmění manželů při uspokojování dluhu jen jednoho z manželů. Předmětem řízení není rozsah postižitelnosti společného jmění věřitelem zůstavitele, nýbrž povinnost žalovaného vydat plnění, pro které nebyl prokázán právní důvod.46. Jestliže žalovaný tvrdil, že šlo o splátku výlučného dluhu zůstavitele, bylo na něm, aby existenci takového dluhu prokázal. Protože se tak nestalo, nebylo třeba podrobně řešit, zda by případné uhrazení výlučného dluhu zůstavitele z prostředků náležejících do společného jmění manželů obstálo z hlediska ochrany žalobkyně jako druhého manžela.47. Okolnost, že žalovaný před zahájením řízení reagoval na výzvu žalobkyně a sdělil jí svoji verzi důvodu plateb, nemění nic na tom, že tento důvod musel být v řízení prokázán. Pouhé sdělení tvrzeného právního důvodu před zahájením řízení nenahrazuje důkaz o jeho existenci.48. Stejně tak okolnosti jiného řízení vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, mezi žalobkyní a jinou osobou nemají bez dalšího vypovídací hodnotu o právním důvodu plateb přijatých žalovaným. Z toho, že zůstavitel prováděl i jiné platby ve vyšších částkách, nelze dovozovat, že platby ve prospěch žalovaného byly splátkami tvrzené zápůjčky. Ani soudem schválený smír v jiné věci neosvědčuje existenci právního důvodu plateb, které jsou předmětem tohoto řízení.49. Námitka žalovaného, že žalobkyně v žalobě nepravdivě uvedla, že jí nebyl znám důvod plateb, není pro výsledek věci rozhodná. I kdyby žalobkyně před zahájením řízení znala tvrzenou obrannou verzi žalovaného, neznamená to, že tento právní důvod skutečně existoval. Rozhodné je, zda byl v řízení prokázán. Soud prvního stupně správně uzavřel, že prokázán nebyl.50. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o příslušenství pohledávky. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání částky , částka, a stanovila mu lhůtu k plnění do , datum, . Žalovaný v určené lhůtě neplnil a dostal se tak od , datum, do prodlení ve smyslu ust. § 1968 o.z. Žalobkyni proto náleží úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, a to podle ust. § 1970 o.z., ve spojení s ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.51. Odvolací soud neshledal důvod ke změně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, který správně vycházel z plného úspěchu žalobkyně ve věci podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Výši přiznaných nákladů řádně odůvodnil a současně nepřiznal náhradu za úkony, u nichž neshledal jejich účelnost nebo které nebyly prokázány.52. Protože napadený rozsudek je ve výroku o věci samé i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení věcně správný, odvolací soud jej podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.53. O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243g odst. 1 věty druhé o.s.ř., ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím i dovolacím řízení plný úspěch.54. Za odvolací řízení před odvolacím soudem náleží žalobkyni podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada za náklady na právní zastoupení advokátkou podle AT. Ty jsou tvořeny třemi úkony právní služby po , částka, [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. k) - vypracování vyjádření k odvolání, a 2x podle písm. g) - účast na jednáních dne , datum, a , datum, , když výše je dána ust. § 7 bod 6. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a třikrát náhrada hotových výdajů po , částka, (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21 % daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění] z výše uvedených položek ve výši , částka, (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobkyně tedy činí za tuto část řízení , částka, .55. Za dovolací řízení před dovolacím soudem prvního stupně náleží žalobkyni v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a za náklady na právní zastoupení advokátkou, opět podle AT. Ty jsou tvořeny jedním úkonem právní služby ve výši , částka, [ust. § 11 odst. 1 písm. k) - písemné podání dovolání, když výše je dána ust. § 7 bod 6. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a jednou náhradou hotových výdajů ve výši , částka, (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21 % daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění] z výše uvedených položek, vyjma soudního poplatku, ve výši , částka, (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobkyně tedy činí za tuto část řízení , částka, .56. Celkem tedy zcela úspěšné žalobkyni vznikly náklady ve výši , částka, , tj. 45 556,50 + 29 185,50. Náhrada nákladů jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).