Krajský soud v Praze 25 Co 119/2026-510 – Náklady řízení

Rozsudkem ze dne 24. 10. 2025, č. j. 34 C 197/2023-468, zamítl Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplatit společně a nerozdílně částku 239 010 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 239 000 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z žalovaných. Dále rozhodl výrokem II., že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 124 932 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 239 010 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestávala jednak z požadavku na vrácení ceny uhrazené za projektovou dokumentaci a související plnění ve výši 184 300 Kč, jednak z nároku na náhradu škody v celkové výši 54 710 Kč. Tvrzená škoda měla podle žalobkyně spočívat v nákladech, které vynaložila v souvislosti s přípravou zamýšlené stavby, konkrétně v částce 1 000 Kč za opravu průkazu energetické náročnosti budovy (, Anonymizováno, ), 14 500 Kč za zaměření nemovitosti, 3 570 Kč za radonový průzkum, 4 500 Kč za hydrogeologický průzkum, 6 000 Kč za návrh sanace zdiva, 500 Kč za správní poplatek a 24 640 Kč představujících zálohu na návrh interiéru domu. Žalobkyně tvrdila, že projektová dokumentace zpracovaná žalovanými trpěla vadami, neboť neodpovídala sjednanému zadání zejména z hlediska plánovaných investičních nákladů stavby, v důsledku čehož byla pro ni nepoužitelná. Dovozovala proto práva z vadného plnění, důvodnost odstoupení od smlouvy o dílo a vznik nároku na náhradu škody. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace pro stavební povolení týkající se stavebních úprav a přístavby rodinného domu žalobkyně a novostavby garáže. Dospěl však k závěru, že žalobkyně neuplatnila tvrzená práva z vadného plnění včas, neboť nejpozději v březnu 2021 zjistila, že předpokládané náklady na realizaci stavby podle zpracované projektové dokumentace podstatně převyšují její očekávání, avšak tvrzené vady 1. žalované vytkla až v říjnu 2022. Práva z vadného plnění proto nebylo možno přiznat s ohledem na ustanovení § 2618 o. z. Nad rámec uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyní tvrzená vada díla nebyla prokázána. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplynulo, že by součástí smluvního zadání byl konkrétní finanční limit nebo závazek 1. žalované zajistit zpracování projektové dokumentace pro realizaci stavby v určité maximální ceně. Údaj o plánovaných investičních nákladech ve výši 4,5 až 5,7 mil. Kč obsažený v návrhu honoráře za zpracování výkazu výměr ani orientační údaj uvedený v projektové dokumentaci soud nepovažoval za smluvně sjednanou vlastnost díla. Naopak uzavřel, že 1. žalovaná postupovala při zpracování projektové dokumentace v souladu s požadavky a pokyny žalobkyně a že dílo netrpí vadou ve smyslu § 2615 odst. 1 o. z. Z uvedených důvodů neshledal důvodným ani odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo, učiněné dne 2. 7. 2023, neboť nebylo prokázáno podstatné porušení smlouvy ani vadné plnění zakládající právo na odstoupení. Současně dovodil, že nejsou splněny ani předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 2913 odst. 1 o. z., neboť nebylo prokázáno porušení smluvní povinnosti na straně žalovaných. Proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm vytkla soudu prvního stupně, že se nevypořádal s podstatnou částí její hmotněprávní argumentace, zejména s tvrzením o spotřebitelském charakteru smluvního vztahu mezi účastníky a s tím souvisejícími povinnostmi žalovaných jako odborníků. Zdůrazňovala, že soud neposoudil rozsah jejich informačních, poučovacích a odborných povinností ani význam profesních standardů , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “), na které v průběhu řízení opakovaně poukazovala. Dále prosazovala názor, že soud prvního stupně pominul její argumentaci vztahující se k otázce včasnosti vytknutí vad, zejména její tvrzení, že šlo o vady, o nichž žalovaní vzhledem ke své odbornosti věděli nebo vědět museli, přičemž se nevypořádal ani s odkazem na § 1921 odst. 2 o. z. Současně poukazovala na to, že soud prvního stupně nereagoval na jí předloženou judikaturu a odbornou literaturu, v důsledku čehož považovala rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť z něj podle jejího názoru nevyplývá, proč soud prvního stupně její právní argumentaci nepřisvědčil. Dále vytýkala soudu, že bez dostatečného odůvodnění neprovedl některé jí navržené důkazy, zejména komunikaci prostřednictvím aplikace WhatsApp, listinu , Anonymizováno, a výslech jejího partnera, ačkoli podle jejího přesvědčení mohly prokázat rozhodné skutečnosti. Zpochybňovala rovněž správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně, když setrvávala na stanovisku, že žalovaným zadala komplexní odborné posouzení zamýšlené rekonstrukce, včetně zohlednění investičních nákladů, že se jako laik oprávněně spoléhala na jejich odborné znalosti a že podklady zpracované žalovanými v ní vyvolaly důvodné očekávání ohledně předpokládané finanční náročnosti stavby. Dovozovala také, že postup žalovaných ani jimi vypracovaná dokumentace neodpovídaly odborným standardům. Neztotožnila se ani se závěrem soudu prvního stupně o významu kontrolních rozpočtů, o důvodech zpětvzetí žádosti o stavební povolení ani se závěrem, že její e-mail ze dne 10. 5. 2022 nepředstavoval vytknutí vad. Současně vytkla soudu porušení poučovací povinnosti, neboť nebyla upozorněna na případnou nedostatečnost svých skutkových tvrzení či důkazních návrhů, a byla tak podle svého názoru zbavena možnosti tvrzení a důkazy doplnit. Konečně brojila i proti procesnímu postupu soudu, který provedl podstatnou část dokazování a ve věci rozhodl v její nepřítomnosti, navzdory jejímu zdravotnímu stavu, doloženému lékařskými zprávami, čímž podle jejího názoru zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedli, že považují napadený rozsudek za věcně správný a odvolání za nedůvodné. Zdůrazňovali, že rozhodnutí soudu prvního stupně stojí na dvou samostatných závěrech, a to jednak na tom, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzené vady díla, a jednak na závěru, že případné vady neuplatnila včas, takže jí nesvědčilo právo od smlouvy odstoupit. Poukazovali na to, že žalobkyně svůj peněžitý nárok odvozuje od tvrzeného odstoupení od smlouvy, a proto nemůže být její žaloba úspěšná, není-li odstoupení účinné. Dále akcentovali, že se soud prvního stupně zabýval všemi rozhodnými právními otázkami, zejména otázkou existence vady díla a včasnosti jejího vytknutí, přičemž skutečnost, že se podrobně nevěnoval každé dílčí argumentaci žalobkyně, nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku. Ve vztahu k tvrzenému spotřebitelskému charakteru smluvního vztahu uváděli, že ani případná aplikace příslušných ustanovení o. z. nemůže nahradit chybějící skutkový základ žaloby ani zhojit opožděné vytknutí vad. Setrvali na stanovisku, že žalobkyně nikdy nesdělila 1. žalované konkrétní finanční limit plánované stavby a že částku 4,5 až 5,7 milionu Kč uvedenou v podkladech ke zpracování výkazu výměr nelze považovat za součást smluvního zadání. Za správný považovali rovněž závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně znala skutečnou cenovou náročnost projektu nejpozději v březnu 2021, avšak své výhrady vůči projektu výslovně uplatnila až v říjnu 2022, a práva z vadného plnění proto uplatnila opožděně. K odkazu žalobkyně na § 1921 odst. 2 o. z. uváděli, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní o tvrzené vadě věděli nebo vědět museli, a nadto žalobkyně uplatňuje nárok odvozený od odstoupení od smlouvy. Nesouhlasili ani s tvrzením, že e-mail žalobkyně ze dne 10. 5. 2022 představoval vytknutí vady, přičemž zdůrazňovali, že i kdyby tomu tak bylo, šlo by vzhledem k době jeho odeslání o vytknutí opožděné. Dále uváděli, že soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl některé žalobkyní navržené důkazy, neboť tyto nemohly mít vliv na rozhodující skutkové a právní závěry. Za nedůvodné označili rovněž výhrady směřující proti nepřezkoumatelnosti rozsudku, tvrzenému porušení poučovací povinnosti i proti postupu soudu při projednání věci v nepřítomnosti žalobkyně. Navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně a 1. žalovaná uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení vztahující se ke stavebním úpravám a přístavbě rodinného domu v Křešicích a k výstavbě garáže. Dne 23. 3. 2019 žalobkyně po osobní konzultaci sdělila 1. žalované e-mailem, že ji chce pověřit odborným vedením přípravy stavby, přičemž cílem bylo provedení stavby kvalitně po technické stránce i z hlediska investovaných nákladů, o nichž má zatím pouze velmi hrubou představu. Dne 10. 4. 2019 předložila 1. žalovaná žalobkyni cenovou nabídku na zpracování projektové dokumentace, kterou žalobkyně přijala. Nabídka byla následně dvakrát aktualizována a dne 24. 4. 2020 činila cena projektové dokumentace 151 300 Kč bez DPH. Cena byla na žádost žalobkyně fakturována společnosti , právnická osoba, , a to jako konzultační činnost ve stavebnictví. V průběhu přípravy projektové dokumentace mezi účastnicemi probíhala intenzivní komunikace. 1. žalovaná průběžně zapracovávala požadavky žalobkyně, předkládala jí varianty technických řešení a konzultovala jednotlivé prvky projektu včetně jejich cenových dopadů. Dne 17. 3. 2020 zaslala 1. žalovaná žalobkyni nabídku na zpracování výkazu výměr od třetí osoby. V návrhu honoráře za tuto službu byly uvedeny plánované investiční náklady celé stavby ve výši 4,5 až 5,7 mil. Kč. Současně bylo uvedeno, že vedle výkazu výměr lze objednat i rozpočet stavby, avšak sjednán byl pouze výkaz výměr. Projektová dokumentace obsahující údaj o orientačních nákladech stavby ve výši 5 mil. Kč byla žalobkyni předána dne 11. 7. 2020. Výkaz výměr byl žalobkyni doručen dne 19. 7. 2020. V období od září 2020 do ledna 2021 žalobkyně a 1. žalovaná řešily připomínky správních orgánů k projektové dokumentaci, v důsledku čehož 1. žalovaná dokumentaci doplňovala a upravovala. Poslední úpravu zaslala žalobkyni dne 4. 1. 2021. Následně si žalobkyně nechala zpracovat dva rozpočty realizace stavby, jeden stavební firmou a druhý svým bratrem (informace od samotné žalobkyně v e-mailu ze dne 10. 5. 2022, zaslaném 1. žalované – poznámka odvolacího soudu). Podle obou propočtů měla realizace stavby podle zpracovaného projektu dosáhnout přibližně 9 mil. Kč. Tyto rozpočty měla k dispozici nejpozději v březnu 2021. Poté vzala zpět žádost o stavební povolení. Dne 10. 5. 2022 požádala žalobkyně 1. žalovanou e-mailem o úpravu projektu s tím, že projekt považuje za kvalitní a odborně dobře zpracovaný, avšak jeho realizace je pro ni finančně neproveditelná. Uvedla, že předpokládala investici přibližně v poloviční výši. 1. žalovaná reagovala tím, že je ochotna projekt upravit. Mezi účastnicemi následně vznikl spor o úhradu těchto dalších prací. 1. žalovaná odmítla projekt přepracovat bez nároku na odměnu s tím, že nikdy nezaznamenala požadavek na dodržení konkrétního finančního limitu stavby a nepovažovala svůj postup za pochybení. Žalobkyně následně dne 11. 10. 2022 uvedla, že částku 4,5 až 5,7 mil. Kč považovala za součást zadání a že zjištěné investiční náklady projektu znamenají odchylku od sjednaných parametrů, která činí projekt pro ni nepoužitelným. Požadovala proto vrácení zaplacených prostředků. Dne 24. 10. 2022 sdělila 1. žalovaná, že pokud je předchozí sdělení žalobkyně míněno jako reklamace, považuje ji za nedůvodnou. Dne 24. 2. 2023 zaslala žalobkyně 1. žalované předžalobní výzvu k zaplacení částky 239 010 Kč a dne 2. 7. 2023 současně oběma žalovaným odstoupení od smlouvy spojené s výzvou k plnění.6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem věci plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.7. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.8. Podle § 2615 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě (odst. 1). O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli (odst. 2).9. Podle § 2617 o. z. má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje doba tohoto přechodu. Po této době má objednatel práva z vadného plnění, způsobil-li vadu zhotovitel porušením povinnosti.10. Podle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li to zákon.12. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.13. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.14. Podle § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.15. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.16. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odst. 2).17. Odvolací soud předně pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje na správné skutkové a právní závěry, jakož i hodnocení soudu prvního stupně, uvedené v odstavcích 29. až 31. odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se plně ztotožňuje.18. Rekapituluje, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace pro stavební povolení vztahující se ke stavebním úpravám a přístavbě rodinného domu žalobkyně a ke stavbě garáže. V průběhu zpracování projektové dokumentace žalobkyně a 1. žalovaná dlouhodobě aktivně komunikovaly, 1. žalovaná průběžně zapracovávala připomínky a požadavky žalobkyně a předkládala jí jednotlivé části projektu ke schválení. Projektová dokumentace byla žalobkyni předána dne 11. 7. 2020, následně byly v návaznosti na požadavky jednotlivých správních orgánů prováděny dílčí opravy a doplnění, přičemž poslední úprava byla žalobkyni zaslána dne 4. 1. 2021. Jak bylo dokazováním dále prokázáno, v prvních měsících roku 2021 (dle tvrzení samotné žalobkyně nejpozději v březnu 2021) měla žalobkyně k dispozici rozpočtové podklady, podle nichž se předpokládané náklady na realizaci stavebního záměru pohybovaly výrazně nad částkou, kterou žalobkyně považovala za přijatelnou. Sama žalobkyně z tohoto důvodu vzala zpět žádost o stavební povolení a začala řešit možnosti změn projektu. Přesto se na 1. žalovanou s požadavkem na přepracování projektové dokumentace obrátila až dne 10. 5. 2022 a teprve v říjnu 2022 začala výslovně tvrdit, že projektová dokumentace neodpovídá zadání a má vady.19. Jak správně dovodil soud prvního stupně, žalobkyně nejpozději v březnu 2021 věděla, že rozpočtové náklady na realizaci stavby podle vypracované projektové dokumentace podstatně převyšují její očekávání. Sama tuto skutečnost považovala za natolik zásadní, že vzala zpět žádost o stavební povolení a začala hledat jiné řešení. Přesto vůči 1. žalované nevznesla žádnou konkrétní reklamaci tvrzené vady díla, nýbrž se na ni až po více než roce obrátila s žádostí o úpravu projektu. Ani z e-mailu ze dne 10. 5. 2022 nevyplývá vytčení vady díla ve smyslu ustanovení § 2618 o. z., neboť žalobkyně v něm naopak výslovně uvedla, že se jí projekt líbí a že je po odborné stránce kvalitně zpracován. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobkyně vytkla tvrzenou vadu až v říjnu 2022, tedy s více než ročním odstupem od okamžiku, kdy se o ní podle vlastních tvrzení dozvěděla.20. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neuplatnila tvrzená práva z vadného plnění v intencích shora citovaného ust. § 2618 o. z., neboť žalobkyně tvrzené vady díla (pokud vůbec existovaly) neoznámila bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistila, a 1. žalovaná (žalovaní) jako zhotovitelka uvedenou skutečnost namítla. Právo z vadného plnění tak žalobkyni jako objednateli nelze přiznat. Již tato skutečnost sama o sobě postačuje k závěru o nedůvodnosti žaloby.21. Nad rámec uvedeného však odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní tvrzená vada díla nebyla v řízení prokázána.22. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně při zahájení spolupráce v březnu 2019 uvedla, že cílem je, aby stavba proběhla kvalitně a domyšleně jak po stránce technické, tak co do investovaných nákladů. Současně však výslovně sdělila, že o investičních nákladech má pouze velmi hrubou představu. V průběhu zpracování projektové dokumentace pak žalobkyně 1. žalované nesdělila konkrétní finanční limit, který by měl být při návrhu řešení respektován. Z obsahu e-mailové komunikace mezi účastnicemi naopak vyplývá, že opakovaně řešily jednotlivá technická řešení, jejich kvalitu či cenu dílčích částí stavby, nikoliv však celkový nepřekročitelný rozpočet.23. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že údaj o plánovaných investičních nákladech ve výši 4,5 až 5,7 milionů Kč, obsažený v návrhu honoráře za zpracování výkazu výměr, nelze považovat za smluvně sjednaný parametr díla. Tento dokument nebyl součástí smlouvy o dílo, byl vyhotoven třetí osobou a sloužil k ocenění prací souvisejících se zpracováním výkazu výměr. Stejně tak údaj o orientačních nákladech stavby uvedený v projektové dokumentaci nepředstavuje závazný příslib konečné ceny realizace stavebního záměru.24. Žalobkyně v odvolání i při jednání před odvolacím soudem namítala, že žalovaní měli aktivně řídit investiční náklady stavby a že významné překročení částky uvedené v dokumentaci samo o sobě zakládá vadu díla. S tímto názorem se odvolací soud neztotožňuje. Z provedených důkazů nevyplývá, že by součástí smluvního ujednání byl konkrétní finanční limit, jehož překročení by znamenalo nesplnění smlouvy. Nelze proto dovodit, že by projektová dokumentace neodpovídala uzavřenému smluvnímu vztahu pouze proto, že její realizace byla podle následných rozpočtových podkladů nákladnější, než žalobkyně očekávala.25. Odvolací soud dále považuje za významné, že sama žalobkyně ve svém e-mailu ze dne 10. 5. 2022 uvedla, že se jí projekt jako takový velmi líbí a že jej považuje za odborně precizně a kvalitně zpracovaný. Toto hodnocení je v rozporu s následným tvrzením, že dílo trpělo takovou vadou, která měla odůvodňovat odstoupení od smlouvy a vrácení celé ceny díla. V tomto směru odvolací soud odkazuje na § 2615 odst. 1 o. z., dle kterého má díla vady, pokud neodpovídá smlouvě. Podstatné je tedy smluvní ujednání mezi účastníky.26. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně ohledně uplatněného nároku na náhradu škody. Jestliže nebylo prokázáno porušení smluvní povinnosti na straně žalovaných, není splněn ani základní předpoklad odpovědnosti za škodu podle § 2913 odst. 1 o. z. Náklady, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s přípravou zamýšlené rekonstrukce, proto nelze přičítat k tíži žalovaných.27. Soud prvního stupně správně rovněž uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro účinné odstoupení od smlouvy v intencích ust. § 2002 o. z., učiněné žalobkyní dne 2. 7. 2023. Nebylo totiž prokázáno ani podstatné porušení smlouvy ani existence vady díla zakládající právo na odstoupení od smlouvy.28. Pokud jde o 2. žalovaného, jeho pasivní věcná legitimace ve sporu není dle odvolacího soudu vůbec dána. Dokazováním bylo prokázáno, že ve smluvním vztahu se žalobkyní byla pouze 1. žalovaná. V tomto směru uvádí odvolací soud k námitce žalovaných, že aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto sporu je dána, byť 1. žalovaná vystavovala faktury za provedené práce (k žádosti žalobkyně) společnosti , právnická osoba, , která je rovněž hradila. Jak již bylo uvedeno, ve smluvním vztahu s 1. žalovanou byla žalobkyně, nikoliv uvedená společnost. Pouze žalobkyně tedy může požadovat žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy o dílo (na základě odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo po právu) či náhradu škody, která by nevznikla uvedené společnosti, ale žalobkyni jako fyzické osobě a stavebníkovi.29. Odvolací námitky žalobkyně, které se týkají tvrzeného procesního pochybení soudu prvního stupně, rovněž nejsou důvodné. Soud prvního stupně postupoval v souladu s procesními přepisy. Žalobkyně se k jednání soudu prvního stupně dne 24. 10. 2025 omluvila a nežádala o jeho odročení. Jednání tak proběhlo v její nepřítomnosti ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.30. Odvolací soud tak uzavírá, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy hodnotil logicky a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a na jejich základě dospěl ke správnému právnímu závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pokud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.31. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byli plně úspěšní žalovaní a mají tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet, včetně správné právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění – dále jen „AT“), uvedené v odstavci 32. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právní zástupkyně žalovaných, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).32. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byli opět plně úspěšní oba žalovaní a náleží jim proto právo na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení žalovaných tvoří odměna za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání odvolacího soudu dne 15. 7. 2026) po 16 668 Kč z tarifní hodnoty 239 010 Kč při zastupování 2 osob (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. ve spojení s § 12 odst. 4 AT), tj. 33 336 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 900 Kč, celkem tedy 34 236 Kč. Také odvolací soud určil lhůtu k plnění uložené povinnosti v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám právní zástupkyně žalovaných, která je advokátkou, dle § 149 odst. 1 o. s. ř.