25 Co 312/2025-460 – Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 9. 2029, č. j. 18 C 162/2024-315, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 122 270,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.) a zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů státu ve výši 9 871 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, kterou žalovaný prodal žalobkyni nákladní vozidlo za cenu 350 000 Kč, která byla uhrazena v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě nebyly uvedeny žádné vady, na které by žalovaný žalobkyni výslovně upozornil, bylo pouze avizováno, že technický stav vozidla odpovídá stáří a najetým km. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vytknula vady nákladního vozidla, a to: nefunkční klimatizace, ulomený držák předního světlometu, rozsvícení kontrolky chyba motoru, chybějící uzávěrka diferenciálu, především však špatný technický stav konstrukce nástavby, která je v havarijním stavu a odporuje bezpečnostním předpisům pro její provoz, a odstoupila od smlouvy. Soud prvního stupně se primárně zabýval skutečností, zda žalobkyní vytčené vady jsou vadami skrytými či zjevnými a zda takové vady jsou samy o sobě nebo ve svém souhrnu takového charakteru, aby představovaly podstatné porušení kupní smlouvy. Jakost nákladního vozidla nebyla sjednána, z předmětné kupní smlouvy se nepodává, jaký byl účel užití nákladního vozidla, a proto nutno vycházet z účelu obvyklého. S ohledem na stáří předmětného vozidla jsou vytčené vady, s výjimkou vad nástavby, vadami nepodstatnými, které by sami o sobě ani ve svém souhrnu nepředstavovaly podstatné porušení smlouvy. Podrobněji se tedy soud prvního stupně zabýval pouze otázkou technického stavu nástavby, kterou posoudil jako příslušenství nákladního vozidla. V daném případě pak nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány, takové vady nákladního vozidla, které by znemožňovaly jeho užití či technickou nezpůsobilost k provozu. Poslední technická kontrola dne , datum, skončila s výsledkem „částečně způsobilé“ s termínem další prohlídky 13. 11. 2024 a předchozí ze dne 26. 3. 2024 byla zcela bez zjištěných závad. Pokud tedy žalobkyně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3724/2017, toto rozhodnutí není na posuzovanou věc přiléhavé, neboť tam nákladní vozidlo nebylo technicky nezpůsobilé.3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nákladní vozidlo užívala po jeho koupi v rozsahu obdobném jako žalovaný (což soud dovodil z najetých kilometrů, když neuvěřil tvrzení pana , jméno FO, , že s nákladním vozidlem bez nástavby najel 2 000 km, když vozil dceru), soud prvního stupně vzal za relevantní pouze vady nástavby zjištěné odborným servisem. Vyosení háku, které konstatoval znalec, se totiž při prodeji nákladního vozidla zjevně nevyskytovalo, neboť jinak by jej odhalil již odborný servis. Vady nástavby tedy představují toliko sváry, popraskání, hloubková koroze a olámané límce na rolnách. Všechny tyto vady jsou zcela zjevně okem viditelné. Pokud se pak týká znaleckého posudku a výpovědi znalce soud prvního stupně měl za to, že znalec vypovídal tendenčně. Zavádějícím způsobem zpochybňoval výsledky technické kontroly, dále rám vozidla označil za prorezivělý a svařovaný, což svědek , jméno FO, jako technický odborník odmítl. Žalobkyně nedostála své povinnosti řádně si prohlédnout a zkontrolovat předmět koupě, zejména pokud je vozidlo staré skoro 20 let a u nástavby byla na stáří výslovně upozorněna. Je součástí běžné opatrnosti, aby si kupující, pokud sám není ve věci odborně zdatný, přizval k prohlídce kupovaného vozidla odborníka. Pokud tak neučiní jde to k jeho tíži. Prohlídku žalobkyně podcenila, některé zjevné vady pak zjistila až druhý den po koupi (rez, svary, praskliny). Nic nebránilo žalobkyni v tom, aby byla provedena zkouška natažení kontejneru alespoň bez nákladu – kontejner na autě době prodeje byl. Žalobkyní vytčené vady, pro které od kupní smlouvy odstoupila, jsou buď nepodstatné nebo zjevné, a proto nejsou způsobilým důvodem pro odstoupení od smlouvy. K odstoupení od smlouvy tudíž nedošlo a žalovanému proto nevznikla ani povinnost vrátit kupní cenu.4. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v němž namítala, že předmětné vozidlo kupovala výhradně z důvodu, aby mohla nástavbu využít při plném zatížení a využití maximální tonáže. Obvyklý účel předmětného nákladního vozidla nemůže být naplněn, pokud je nástavba jakožto hlavní komponent nefunkční a je vyloženě nebezpečné ji při vyšším zatížení používat. Znalec , jméno FO, potvrdil, že takové vozidlo bez nástavby je úplně k ničemu, jednalo by se o pojízdnou kabinu. V kupní smlouvě nebylo o stavu nástavby uvedeno ničeho, a to i přes informace žalovaného od předchozího vlastníka. Znalec potvrdil, že dotčené vady nástavby mohou být pro laika skryté, většina jich je z dlouhodobého přetěžování a nevhodného opravování. Předmětné vozidlo neodpovídalo v okamžiku jeho převzetí běžné kvalitě a nemělo vlastnosti, které byly zapotřebí k řádnému užívání pro obvyklý účel. Vady popsané znalcem nemohou být vadami zjevnými, když laik při vynaložení obvyklé pozornosti není schopen rozpoznat hloubkovou korozi, popraskaný rám a jeho důsledky, i celkový havarijní stav nástavby. Žalobkyně ani svědek , jméno FO, nejsou žádnými odborníky na nákladní vozidla, aby byli schopni rozpoznat neodborně provedené sváry, hloubkovou korozi apod., které jsou vadami dlouhodobého rázu. Sváry sice viditelné byly, ale žalobkyně nemusela a nemohla vědět, že byly provedeny neodborně a že jsou na závadu pro funkčnost a použitelnost předmětné nástavby. Nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby snad součástí běžné prohlídky předmětného nákladního vozidla bylo odzkoušení maximální tonáže předmětné nástavby, zejména za situace, kdy žalovaný žalobkyni ujišťoval, že vozidlo před prodejem krátce používal a nástavba bez problému natažení kontejneru zvládla. Optikou závěrů soudu prvního stupně by si musel každý běžný kupující při koupi ojetého vozidla přizvat odborníka z dané oblasti.5. V internetové inzerci žalovaný výslovně uvedl, že auto je v krásném stavu, bez koroze, interiér zachovalý, motor tichý a čistý, vše funkční, o to i přesto, že byl o stavu nástavby informován svědkem , jméno FO, a konzultoval s ním její výměnu. Soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 2013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když žalovaný prokazatelně o špatném stavu nástavby věděl, v inzerci ji označil za plně funkční, žalobkyni o tom neinformoval. Vyvolal tak u žalobkyně dojem, že předmětná kupovaná věc nemá žádné vady. Pokud soud prvního stupně měl za to, že k vyosení háku mělo dojít později, mělo být žalobkyni dáno adresné poučení. I pokud by soud označil veškeré vady vozidla za zjevné, měl být aplikován § 2013 věta druhá o. z., a to vzhledem k výslovným ujištěním žalovaného. Soud prvního stupně dále nesprávně vyhodnotil znalecký posudek a samotnou výpověď znalce , jméno FO, . Je nepřijatelné, aby se soud přiklonil k subjektivním závěrům svědka (, jméno FO, ), který o sobě tvrdí, že je odborníkem v dané oblasti, a tím popřel správnost závěrů znalce. Znalec nepochybně provedl u vozidla podrobnější zkoumání a disponuje hlubšími znalostmi než dotčený svědek. Nelze dovozovat, že znalec postupoval tendenčně, byl-li vypracován posudek v souladu s procesními pravidly o. s. ř. V případě pochybností o správnosti závěrů znaleckého posudku, měl soud prvního stupně přistoupit k zadání revizního znaleckého posudku. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že odvolací soud žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný. V závěrečném návrhu pak navrhl s ohledem na námitky ke znaleckému posudku, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Správný je závěr, že se nejednalo o vady skryté, ale o vady zjevné, které byly zjistitelné již pouhým pohledem na věc. Bylo odpovědností žalobkyně, aby se předmětné vozidlo zkontrolovala, když z dříve zaslaného videa bylo patrné, že nástavba je svařovaná a rezavá. Znalecký posudek znalce , jméno FO, je tendenční a nesprávný, tento posudek byl nepřezkoumatelný, protože neobsahoval podklady k jeho závěrům, neboť je nutné rozlišovat rám vozidla a rám nástavby. Znalec se pokoušel mimo jiné bagatelizovat závěry technické prohlídky