18 CO 187/2023-130 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu na určení, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem nemovitostí - pozemku parc. č. stav. [anonymizováno] zastavěné plochy a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] – ovocný sad a pozemku parc. [číslo] – ovocný sad se všemi součástmi a příslušenstvím zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], [územní celek] na [list vlastnictví] (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 169 884 Kč, a to k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa] (výrok II). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobce netvrdil žádné okolnosti a vůbec neprokázal, proč by měla být kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 5. 12. 2019 neplatná. Nelze dovozovat, že by vůle vlastníka a převodce a žalované jako nabyvatelky nebyla vyjádřena dostatečně určitě, jasně a srozumitelně, ani se nedá dovozovat, že by vůle projevena nebyla. Mezi podepsáním vlastní kupní smlouvy a ověřením podpisů, kterými se vůle jednajících stvrzuje, uplynula určitá doba, která naopak prokazuje, že účastníkům bylo zcela zřejmé, co mezi sebou sjednali. Rovněž byla zřejmá i výše ujednané kupní ceny. Úmyslem žalobce bylo prodat nemovitosti žalované, a to s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci i na vztah, který v té době s žalovanou udržoval. I v době, kdy byly podpisy ověřovány (8. 4. 2020), účastníci již spolu partnersky nežili a dali tak najevo to, že s obsahem uzavřené smlouvy souhlasí. Není správné tvrzení žalobce, že se jednalo o uzavření smlouvy pouze dočasného charakteru, neboť to ze smlouvy nikterak nevyplývá a pro možnost vrácení nemovitostí zpět žalobci vlastní kupní smlouva žádné ujednání neobsahuje. Pokud by tomu tak mělo být, muselo by takové ujednání být sjednáno písemně ve smyslu § 560 o. z. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že dotčenou nemovitost postavil, měl k ní silnou citovou vazbu a nikdy ji nechtěl prodat. Žalobce byl jediný, kdo o nemovitost pečoval, udržoval ji a hradil náklady s ní spojené. Po celou dobu se choval jako vlastník nemovitostí. Je pravdou, že se žalobce dostal do finančních problémů a nebyl schopen zajistit úvěr na svoji osobu. Sama žalovaná se nabídla, že úvěr tzv.„ na oko“ napíše na svoji osobu a tím dojde ke snížení splátek, které beztak bude hradit žalobce. Žalovaná však od počátku byla srozuměna s tím, že nemovitosti budou stále ve vlastnictví žalobce a že smlouva je pouze formální. Bohužel žalovaná, která v té době byla člověk, kterému žalobce nejvíce věřil, této jeho situace zneužila a o nemovitosti ho připravila. Žalovaná v řízení nepředložila jediný důkaz o tom, že by akceptovala jakýkoli návrh, kterým by se žalobce výslovně vzdal svého práva k předmětné nemovitosti. Pokud jde o náklady řízení, má žalobce za to, že toto právo nemůže žalované s ohledem na její postupy, které jsou v rozporu s dobrými mravy, náležet. Jednání žalované i její nepravdivá tvrzení v průběhu řízení odporují dobrým mravům, a proto nemohou požívat soudní ochrany. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce v odvolání rekapituluje svá tvrzení, jež vznášel v průběhu řízení, když uvádí, že dle jeho pohledu soud v jiném řízení (o vyklizení nemovitosti – vedené před Okresním soudem v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka]) dospěl k odlišným závěrům. Takový argument však nemůže obstát, když je třeba konstatovat, že rozsudek soudu prvého stupně vydaný v dané věci je nesprávný, obsahuje řadu vad a vadné bylo i řízení, jež tomuto rozsudku předcházelo, jak uvedl ve svém kasačním rozhodnutí Krajský soud v Plzni (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Prvoinstanční soud se s argumenty žalobce řádně a přiléhavě vypořádal. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, má žalovaná za to, že v dané věci nejsou dány žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud neměl žalované přiznat právo na náhradu nákladů řízení a porušit tím zásadu úspěchu ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Tento závěr nemůže ovlivnit ani to, že v dané věci bylo určitý čas jednáno o možnosti smírného řešení věci. Byl to naopak žalobce, kdo na žalovanou zcela nedůvodně podával trestní oznámení, neoprávněně několik let užívá nemovitosti ve vlastnictví žalované bez jejího svolení apod. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. V rámci odvolacího řízení žalobce uvedl, že v odůvodnění rozsudku jsou některé nepřesnosti. Poukázal na to, že všichni vyslechnutí svědci potvrdili, že mezi účastníky bylo domluveno, že předmětná kupní smlouva má pouze dočasný charakter a až žalobce bude moci splácet úvěr, žalovaná na něj nemovitosti převede zpět. Pokud by měl žalobce zájem nemovitosti prodat, mohl tak učinit za mnohem vyšší částku. Smlouva byla uzavřena jen z formálních důvodů, což bylo prokázáno i výpověďmi svědků a návrhem smlouvy o převodu nemovitostí zpět na žalobce. Ze všech těchto důkazů vyplývá dočasný charakter předmětné kupní smlouvy. Žalobce po celou dobu hradil a stále hradí splátky hypotečního úvěru a v nemovitosti bydlí. Žalovaná ho jednou spolu s dalšími lidmi v nemovitosti přepadla, vyhrožovala mu a vyzývala ho, ať nemovitost opustí, neboť v ní nemá co dělat. Žalovaná potvrdila, že žalobce jí sice posílá 4 000 Kč měsíčně, avšak banka si z toho strhne 3 750 Kč na smluvní úroky. Touto částkou se tedy nijak neumořuje dluh, který naopak dále narůstá. Žalovaná poukázala na skutečnost, že proti žalobci je vedeno několik exekucí, takže by zřejmě nemohl splňovat podmínky pro převedení úvěru na jeho osobu, pokud by vůči bance takový požadavek vznesl. 5. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné. 6. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil. Velmi pečlivě se zabýval veškerými námitkami ze strany žalobce, které pak učinil opětovně součástí svého odvolání, a své právní závěry přesvědčivým způsobem odůvodnil. Odvolací soud proto na srozumitelné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 5. 12. 2019 kupní smlouvu, v níž žalobce jako prodávající projevil vůli převést do vlastnictví žalované předmětné nemovitosti za kupní cenu 1 748 023,22 Kč. Podle tvrzení žalobce se mělo jednat pouze o dočasný převod nemovitostí, neboť žalovaná tehdy nemohla ručit nemovitostmi ve vlastnictví žalobce, pokud si hodlala vzít hypotéku ve výši zbývající části hypotéčního úvěru u [obec] [anonymizováno], kterou měl žalobce uhradit. Posledně jmenovaná skutečnost vyplývá i z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena mezi [anonymizováno] a žalovanou dne 29. 11. 2019 do výše 2 000 000 Kč za účelem financování předmětných nemovitostí. Žalovaná naopak od počátku tvrdila (stejně jako v souběžném shora uvedeném soudním řízení) a prokazovala, že projevila vážnou vůli (§ 551 o. z.) koupit od žalobce předmětné nemovitosti a stát se jejich vlastníkem. Právní jednání účastníků bylo určité a srozumitelné. 8. Předmětem odvolacího řízení tak bylo především posouzení, zda kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 5. 12. 2019 je platná či nikoliv, přičemž dle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Hlavní důvody neplatnosti jsou pak uvedeny v § 580 - § 582 o. z., kdy žalobce naplnění skutkových podstat těchto zákonných ustanovení netvrdil ani neprokazoval. Netvrdil ani uzavření kupní smlouvy v omylu dle § 583 a následujících o. z., či přinucení k právnímu jednání hrozbou tělesného nebo duševního násilí anebo přivedení k právnímu jednání hrozbou nebo lstí (§ 587 o. z.). Netvrdil, že právním jednáním účastníků bylo zastřeno jiné právní jednání (§ 555 odst. 2 o. z.). Pokud snad považuje právní jednání žalované za rozporné s dobrými mravy, ani k tomuto svému tvrzení žádné relevantní důkazy nenabídl. Žalobce, a to ani výpověďmi svědků, neprokázal, že by smlouvu uzavíral,,v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek“, jak uvedl v rámci svého závěrečného odvolacího návrhu, kdy však v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 je tato skutečnost považována za skutkovou podstatu lichvy (§ 1796). 9. Žalobce argumentoval také tím, že Okresní soud v Domažlicích ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (vyklizení nemovitostí) posoudil uvedenou kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou jako neplatnou s tím, že jde o úkon na oko uzavřený, fingovaný a simulovaný. Tento rozsudek byl však zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] pro nepřezkoumatelnost jeho právních závěrů. Následně bylo řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí],