30 Co 52/2026-71 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení 19 000 Kč, a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení 19 000 Kč. Uplatněný nárok opírá o tvrzení, že od žalovaného koupila vozidlo , Anonymizováno, za cenu 19 000 Kč, byla přitom ujištěna, že vozidlo není havarované a je způsobilé k provozu na silničních komunikacích. Při návštěvě automechanika dne 24. 6. 2024 zjistila, že tyto informace nebyly pravdivé, neboť vozidlo bylo havarované a není technicky způsobilé k provozu na silničních komunikacích. Proto žalovaného kontaktovala s tím, že od smlouvy odstupuje a dne 28. 6. 2024 tak učinila i písemně. Žalovaný také žalobkyni zatajil, že jsou vůči němu vedeny exekuce, nadto v kupní smlouvě nepravdivě prohlásil, že vozidlo není předmětem exekuce a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily prodeji vozidla, čímž uvedl žalobkyni v omyl. Žalovaný s žalobou nesouhlasí, poukazuje na to, že vozidlo bylo pojízdné a žalobkyně provedla i zkušební jízdu, v žádné exekuci nedošlo k postižení vozidla, proto jej mohl žalobkyni prodat.3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že kupní smlouvou ze dne , datum, prodal žalovaný žalobkyni vozidlo , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, , rok výroby , Anonymizováno, , za kupní cenu 19 000 Kč, v kupní smlouvě žalovaný mimo jiné prohlásil, že vozidlo není předmětem exekuce. Dopisem, který byl žalovanému zaslán dne 28. 6. 2024, odstoupila žalobkyně od kupní smlouvy. Vůči žalovanému je evidováno od roku 2008 do roku 2024 celkem 17 exekučních řízení. Aby žalobkyně byla v řízení úspěšná, musela by prokázat, že skutečně byly dány tvrzené důvody pro odstoupení od smlouvy, neboť ty by ve smyslu § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), znamenaly podstatné porušení smlouvy ze strany žalovaného. Žalobkyně však k prokázání důvodů pro odstoupení od smlouvy nenavrhla žádný důkaz, a protože se k jednání před okresním soudem nedostavila, nemohla být ani podle § 118 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), poučena, aby takové důkazy navrhla. Neprokázala proto žalobkyně, že skutečně byly dány důvody pro odstoupení od smlouvy. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil tzv. speciální inhibitorium, když nakládal s věcí postiženou exekučním příkazem, nebylo zjištěno, že by byl vydán exekuční příkaz, který by vozidlo skutečně postihoval, i v tomto případě nebylo možné žalobkyni poučit o tom, že neunáší břemeno důkazní. Uzavřením kupní smlouvy mohl žalovaný porušit tzv. generální inhibitorium, pročež by mohl oprávněný, případně do exekuce přihlášený věřitel či soudní exekutor namítnout relativní neplatnost kupní smlouvy, žalobkyně však k takové námitce oprávněna není. Nebylo okresním soudem ani zjištěno, že by žalobkyně byla ze strany žalovaného uvedena v omyl a že by se žalobkyně z toho důvodu dovolala relativní neplatnosti, ani tyto okolnosti nemohly být při jednání z důvodu neúčasti žalobkyně objasněny. Žalobu jako nedůvodnou proto okresní soud zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy plně úspěšný žalovaný jejich náhradu nepožadoval.4. Proti uvedenému rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která navrhuje jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Namítá, že okresní soud rozhodl ve věci bez její přítomnosti, aniž by jednání odročil a umožnil žalobkyni vyjádřit se k provedeným důkazům. Okresní soud také nezohlednil exekuce vedené vůči žalovanému a nesprávně zjistil skutkový stav. Protože byla žalobkyně uvedena v omyl, vznáší současně námitku relativní neplatnosti. Za lživé považuje tvrzení žalovaného o úhradách 2 x 200 Kč, neboť s žalovaným není v žádném kontaktu.5. Žalovaný považuje napadený rozsudek za věcně správný, navrhuje proto jeho potvrzení. K prodeji vozidla přistoupil, aby mohl uhradit nájemné, neboť v té době neměl zaměstnání. Mohl tak učinit, neboť vozidlo nebylo exekučně postiženo.6. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání, dospěl přitom k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.7. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.8. Podle § 586 odst. 2 o. z. nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.9. Podle § 1914 odst. 1 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.10. Podle § 1914 odst. 2 o. z. je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.12. Podle § 2002 odst. 2 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.13. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.14. Podle § 2100 ods.t 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.15. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.16. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3724/2017, plyne, že vadu, v důsledku níž je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, je třeba považovat za vadné plnění naplňující podstatné porušení kupní smlouvy a opravňující kupujícího odstoupit od smlouvy. Z tohoto rozsudku, jakož i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, rovněž plyne, že i prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nikoliv ovšem takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno v případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení.17. Odvolací soud považuje za potřebné v projednávané věci zdůraznit, že podle § 153 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje soud na základě zjištěného skutkového stavu věci. To znamená, že východiskem pro rozhodnutí soudu mohou být pouze takové skutečnosti, které byly zjištěny na základě provedeného dokazování, popř. z toho, co jinak v řízení vyšlo najevo. Tento skutkový stav je třeba důsledně odlišovat od skutečného stavu věci založeného na principu materiální pravdy, při kterém by soud zjišťoval veškeré skutečnosti důležité pro řízení bez ohledu na aktivitu účastníků. Sporné řízení je přitom ovládáno zásadou projednací a zásadou dispoziční, kdy soud musí vycházet především z toho, jaká konkrétní tvrzení mu jsou ze strany účastníků předkládána a jaké konkrétní důkazy k prokázání těchto tvrzení účastníci navrhují. Účastník, který netvrdil (žádné nebo všechny) skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé, nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů.18. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že skutečnosti tvrzené žalobkyní jako důvody odstoupení od kupní smlouvy by, za předpokladu jejich prokázání, bylo možno právně posoudit jako porušení smlouvy podstatným způsobem ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. Správně okresní soud vyšel z toho, že tvrzené vady vozidla měly být natolik závažné, že by žalobkyně kupní smlouvu při znalosti jejich skutečného rozsahu vůbec neuzavřela. Mohla by tedy žalobkyně od kupní smlouvy pro tyto důvody odstoupit. Správný je však i další závěr okresního soudu, že samotná tvrzení žalobkyně k úspěchu ve věci nepostačují. Bylo na žalobkyni, aby k prokázání těchto sporných tvrzení označila důkazy, z nichž by bylo možno učinit skutkový závěr o existenci tvrzených vad, tedy o tom, že byla ze strany žalovaného ujištěna, že vozidlo není havarované a je způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, přičemž toto ujištění neby