Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II).2. Takto okresní soud rozhodl o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení, jež se mělo žalovanému dostat nadužíváním nemovité věci – pozemku parc. č. 12/10, jehož součástí je rodinný dům č. p, Anonymizováno, 51, vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro Ústecký Kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, (dále jen „nemovitost“), když na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že dům po celé rozhodné období fakticky užíval žalovaný a členové jeho domácnosti – jeho matka , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a do , datum, rovněž otec žalobce , jméno FO, , kteří měli k dispozici jednotlivé pokoje a společně užívali ostatní části domu. Dle okresního soudu nemovitost tvořila jedinou obytnou jednotku, nebylo ji možné reálně rozdělit na dvě samostatné části odpovídající spoluvlastnickým podílům; mezi účastníky panovaly dlouhodobě velmi konfliktní vztahy, žalobce nedisponoval klíči od domu a faktické poměry mu neumožňovaly realizovat jeho spoluvlastnické právo v rozsahu odpovídajícím jedné ideální polovině. Okresní soud nepřisvědčil tvrzení žalovaného o existenci dohody o bezplatném užívání nemovitosti a uzavřel, že po převodu spoluvlastnického podílu z otce žalobce na žalovaného žalobce „se vzniklou situací“ nesouhlasil a svůj nesouhlas opakovaně dával najevo. Případný dřívější souhlas žalobce s užíváním domu rodinou jeho otce byl spojen s osobou otce žalobce a po převodu podílu na žalovaného se poměry změnily. Žalobce podle okresního soudu s novým stavem nesouhlasil, což dával najevo při návštěvách, v komunikaci o převodu podílu i v souvislosti s opravami domu. Okresní soud zdůraznil, že mlčení žalobce, nečinnost nebo skutečnost, že žalobce dům aktivně neužíval, nelze považovat za souhlas s bezplatným užíváním celé nemovitosti druhým spoluvlastníkem. Jelikož užívání nemovitosti dalšími osobami bylo realizováno se souhlasem žalovaného, přičetl okresní soud jejich užívání k jeho tíži a dovodil vznik bezdůvodného obohacení.3. Při právním posouzení uplatněného nároku okresní soud vycházel z § 1117, § 1121, §1122, § 1123 a § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, (dále jen „o. z.“) a z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , podle nichž spoluvlastník, který bez právního důvodu užívá společnou věc nad rozsah svého spoluvlastnického podílu nebo vytváří stav, jenž druhému spoluvlastníkovi znemožňuje výkon jeho spoluvlastnického práva, získává na jeho úkor bezdůvodné obohacení. Současně vycházel ze závěru, že nárok na náhradu nevzniká pouze tehdy, existuje-li dohoda spoluvlastníků o bezplatném užívání společné věci, přičemž mlčení či pasivitu nelze bez dalšího považovat za souhlas s takovou dohodou. Okresní soud uzavřel, že žalovaný – jakožto spoluvlastník nemovitosti - užíváním společné věci nad rozsah svého podílu získal na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož byl žalobce ve věci plně úspěšný, přiznal mu soud rovněž náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým napadl rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, z důvodu neúplně zjištěného skutkové stavu, nesprávného hodnocení důkazů, opomenutí jeho argumentace a nesprávného právního posouzení věci. Namítal rovněž nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost rozsudku, zejména pokud okresní soud na jedné straně vycházel z dlouhodobého souhlasu žalobce s užíváním domu, na druhé straně však uzavřel, že mezi účastníky nikdy neexistovala ani konkludentní dohoda o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Žalovaný rovněž namítal, že výše obvyklého nájemného určená znaleckým posudkem není pro daný případ použitelná bez dalšího, protože vychází z pronájmu volné nemovitosti, nikoli ze situace společného bydlení spoluvlastníků a jejich rodin. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil, žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.5. Žalobce se k odvolání žalovaného proti rozsudku okresního soudu písemně vyjádřil , datum, . Navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Uvedl, že okresní soud správně zjistil skutkový stav a dospěl ke správným právním závěrům, když uzavřel, že žalovaný neprokázal existenci právního důvodu opravňujícího jej k bezplatnému užívání předmětné nemovitosti nad rozsah jeho spoluvlastnického podílu. Namítl, že žalovaný pouze polemizuje s hodnocením důkazů a nesprávně dovozuje existenci dohody o bezplatném užívání nemovitosti, jejíž existence však nebyla v řízení prokázána. Zopakoval, že s užíváním nemovitosti žalovaným a členy jeho domácnosti bez odpovídající náhrady nesouhlasil a poukázal na to, že vztahy mezi účastníky byly dlouhodobě konfliktní a stavební uspořádání domu neumožňovalo rovnocenné užívání oběma spoluvlastníky. Dále uvedl, že neměl faktickou možnost nemovitost užívat. Podle žalobce není pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení rozhodné, zda druhý spoluvlastník společnou věc skutečně užíval nebo o její užívání usiloval, nýbrž skutečnost, že žalovaný užíval společnou věc nad rozsah svého spoluvlastnického podílu bez právního důvodu. Za správné označil i závěry okresního soudu stran výše bezdůvodného obohacení stanovené podle obvyklého nájemného na základě znaleckého posudku.6. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , okresní soud zamítl návrh žalovaného ze dne , datum, na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým okresní soud zakázal žalovanému jakýmkoliv způsobem nakládat a disponovat, tedy zcizovat a zatěžovat pozemky parc. č. , hodnota, – ostatní plocha a parc. č. , Anonymizováno, /14 – zahrada v k. ú. a obci , adresa, , zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa7. Rovněž proti shora uvedenému usnesení podal žalovaný včasné odvolání, kterým napadl usnesení okresního soudu v plném rozsahu a namítal vady řízení, neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění i nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznil, že trvání předběžného opatření mu znemožňuje realizovat prodej dotčených pozemků a vystavuje jej riziku odstoupení kupujících od kupní smlouvy i vzniku majetkové újmy. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení návrhu na zrušení předběžného opatření vyhověl a změnil usnesení okresního soudu tak, že se předběžné opatření v celém rozsahu zrušuje.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jako věčně správné potvrdit. Podle něho nepominuly důvody pro nařízení předběžného opatření, když žalovaný jeho pohledávku neuspokojil, ani se nezměnily okolnosti, z nichž soud při nařízení předběžného opatření vycházel. Poukázal zejména na to, že žalovaný se zbavuje majetku, ze kterého by mohl být nárok žalobce uspokojen. Námitku žalovaného ohledně změny poměrů s ohledem na skončení věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, považoval za nedůvodnou. Argumentoval tím, že existence spoluvlastnického podílu nevylučuje potřebu trvání předběžného opatření, neboť podíl je zatížen dlouhodobými a intenzitními spory účastníků a případná realizace v rámci výkonu rozhodnutí by v tomto případě byla komplikovanější a ekonomicky náročnější než realizace výkonu rozhodnutí na výlučný majetek žalovaného. Žalobce rovněž poukázal na to, že byl , datum, kontaktován zástupcem žalovaného s dotazem na případný společný prodej nemovitosti a osloven realitním makléřem, který prodej podílu pro žalovaného zprostředkovává, ale nedostal od žalovaného žádný návrh či ujištění o tom, že výtěžek z prodeje bude případně použit k uspokojení jeho pohledávky. Tvrzení žalovaného o případném převodu odpovídající části spoluvlastnického podílu na žalobce k úhradě pohledávek považoval za nepodložená, nezpůsobilá zpochybnit důvody trvání předběžného opatření.9. Při jednání odvolacího soudu dne , datum, uzavřeli účastníci smír ohledně předmětu řízení a ohledně předmětu řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , spisová značka, , podle něhož se žalovaný zavázal zaplatit žalobci za užívání nemovitosti - pozemku parc. č. st. 12/10, jehož součástí je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , a to ve dvou splátkách ve výši , částka, , s tím, že první splátka je splatná do jednoho měsíce od právní moci usnesení, kterým bude schválen smír účastníků, a druhá splátka je splatná do , datum, . Žalobce současně výslovně vzal zpět žalobu vedenou u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , spisová značka, a oba účastníci prohlásili, že se vzdávají práva na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaný vzal výslovně zpět ústavní stížnost vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2455/26. Účastníci společně navrhli, aby odvolací soud uvedený smír schválil, čímž bude zcela vyčerpán předmět soudního řízení.10. Podle § 220 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.11. Podle § 99 odst. 1, 2, 3 o. s. ř., připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.12. Krajský soud jako soud odvolací poté, co došlo k uzavření smíru, tento přezkoumal z hledisek stanovených § 99 o. s. ř. (za užití § 211 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že účastníky uzavřený smír není v rozporu s právními předpisy, neboť předmět řízení účastníkům umožňuje uzavřít ve věci dohodu a její obsah nijak neodporuje kogentním právním předpisům, tj. smír splňuje obecné požadavky náležitostí právních úkonů, má náležitosti stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, ani není jiným způsobem v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva, tato ustanovení neobchází, ani není v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soudu proto rozhodl výrokem I. usnesení o změně napadeného rozsudku a schválení soudního smíru (§ 220 odst. 2 o. s. ř.).13. V návaznosti na uzavřený smír vzal žalovaný své odvolání proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl zamítnut jeho návrh na zrušení předběžného opatření, v celém rozsahu zpět, neboť důvod dalšího vedení odvolacího řízení odpadl. Zpětvzetí odvolání odůvodnil uzavřením smíru mezi účastníky, kterým byly vypořádány sporné nároky tvořící podklad pro nařízené předběžné opatření.14. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř., může odvolatel vzít podané odvolání zpět, dokud o něm nebylo rozhodnuto. V takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Jelikož žalovaný vzal odvolání účinně zpět před rozhodnutím odvolacího soudu a ostatní zákonné podmínky byly splněny, odvolací soud podle § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , výrokem II. zastavil.15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť řízení ve věci samé skončilo v odvolacím řízení soudem schváleným smírem.16. Součástí rozhodnutí odvolacího soudu jsou i náklady vzniklé v souvislosti s předběžným opatřením, neboť návrh na jeho nařízení byl podán až v průběhu řízení ve věci samé. Podle § 145 o. s. ř. se náklady předběžného opatření přiznávají tomu účastníku, jemuž je přiznána náhrada nákladů řízení ve věci samé. Nebyla-li však náhrada nákladů řízení ve věci samé přiznána žádnému z účastníků, nelze samostatně přiznat ani náklady spojené s řízením o předběžném opatření, včetně nákladů odvolacího řízení proti usnesení o zamítnutí návrhu na jeho zrušení.17. Zpětvzetí odvolání žalobcem do usnesení o předběžném opatření, učiněné v návaznosti na smírné vypořádání věci, proto nezakládá samostatný podklad pro rozhodnutí o náhradě nákladů podle § 146 odst. 2 o. s. ř.; náklady předběžného opatření sdílejí nákladový režim řízení ve věci samé.