41 C 28/2025-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35 552 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 001,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 026,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 010,28 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a s 8 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 474,27 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, jakož i úhrady vzniklých nákladů řízení. Následně vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět. Soud proto řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 432,78 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 866,95 Kč usnesením č. j. 41 C 28/2025-21 ze dne 8. července 2025 zastavil. O zbytku žalobou uplatněného nároku soud rozhodoval věcně tímto rozsudkem.2. Žalobce v rámci odůvodnění svých žalobních tvrzení uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl platně podle postupní smlouvy od společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , která žalovanému dne 27. 12. 2022 poskytla podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti. Strany si dále sjednaly, že částka bude splatná ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Zaplacená měla být nejpozději do 27. 2. 2024. Úhrada za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy byla sjednána na částku 9 800 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu na částku 2 770 Kč a úhrada za umožnění splátek v hotovosti na částku 3 600 Kč. Celková výše dluhu činila 37 184 Kč. Žalobce také uvedl, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil celkem 11 632 Kč.3. V rámci doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřená v jednotlivých bankovních a nebankovních registrech. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, když jeho příjem činil částku 47 555 Kč měsíčně a výdaje činily jen 5 250 Kč měsíčně. To bylo ověřené z jeho pracovní smlouvy, výplatních pásek a bankovních výpisů. Žalobce také uvedl, že bylo i na žalovaném, aby věřiteli nezamlčel relevantní informace a ty mu poskytnul v úplné podobě. Podle občanského zákoníku by smlouvy měly být vykládány spíše jako platné než jako neplatné, když obecnou povinností je jednat v rámci smluvních vztahů poctivě.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Za využití ustanovení § 115a občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl na základě obsahu spisu, když účastníci řízení s takovým postupem fakticky souhlasili.6. Z listin do spisu založených byl zjištěný následující skutkový stav věci.7. Z žádosti založené na č. l. 17 spisu vyplývá, že žalovaný od 15. 5. 2017 pracuje u společnosti , právnická osoba, ., IČO: 607 13 47, a že žádá o úvěr ve výši 30 000 Kč, když doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu. Z dodatku k pracovní smlouvě vyplývá, že pracovní poměr má sjednaný na dobu neurčitou. V žádosti o úvěr své náklady stanovil na částku 5 250 Kč měsíčně. Jako místo trvalého pobyt uvedl adresu: , adresa, v , jméno FO, . Nemá žádnou vyživovací povinnost ani bankovní účet. Svoji totožnost měl prokázat občanským průkazem.8. Z výplatní pásky žalovaného za období října 2022 bylo zjištěno, že výše jeho tarifní mzdy činí částku 18 030 Kč. Osobní příplatek činil částku 5 610 Kč. V rámci práce přesčas žalovaný získal 10 882 Kč a za příplatky za soboty a neděle si přišel na 4 323 Kč a za přesčas obdržel také přes 4 000 Kč. Celkem v uvedeném období činil jeho hrubý příjem částku 52 414 Kč. Po odvedení obvyklých odvodů mu byla na účet č. , č. účtu, zaslaná částka 40 549 Kč.9. Z výplatního lístku za období listopadu 2022 vyplývá, že čistý příjem žalovaného měl dosáhnout částky 54 561 Kč.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Po provedeném dokazování soud uvádí, že žaloba byla podaná důvodně jen ohledně části žalobou uplatněného nároku.18. Předně soud uvádí, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného. Tedy, že by řádně posoudil i jeho výdajovou stránku rozpočtu. Prakticky se žalobce, resp. jeho právní předchůdce spokojil s žalovaným v žádosti deklarovanou výdajovou částkou 5 250 Kč měsíčně, čemuž lze jen těžko uvěřit.19. S ohledem na strukturu výplatní pásky za období října 2025 je zjevné, že sama mzda žalovaného nebyla nijak vysoká, neboť činila jen 18 030 Kč měsíčně a osobní příplatek činil 5 610 Kč měsíčně. Ostatní části mzdy byly ze strany žalovaného dosažené mimořádně, a to buď přesčasy, anebo prací v noci. Tudíž deklarovaného a dokládaného příjmu bylo dosaženo spíše mimořádně, anebo zvýšeným pracovním úsilím. Naopak výdaje, které je věřitel povinný ex lege (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) zkoumat, nebyly ničím doložené a pro jejich uvedenou měsíční výši nebyly pohledem obecné cenové hladiny ani reálné. Žalovaný je dospělý člověk v produktivním věku a jeho reálné náklady jsou bezesporu vyšší.20. Přestože bylo žalobcem deklarováno, že žalovaný bankovní účet nemá, tak ze samotné výplatní pásky/výplatnice je jasné, že mzdové prostředky jsou žalovanému poukazovány na jeho účet. Tudíž v uvedeném ohledu měly být věřiteli k dispozici i bankovní výpisy za poslední dva či tři měsíce před poskytnutím úvěru. Ty však soudu ani přes výzvu a soudem dané poučení ve smyslu ustanovení § 5, § 101 a § 118a o. s. ř. v této věci předložené nebyly. Protože nebyl dodržený zákonem předvídaný postup (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.), mohla být úvěrová smlouva považována za neplatně sjednanou (§ 87 citovaného předpisu).21. Co se týká nároku žalobce, který pohledávku za žalovaným platně odkoupil od právního předchůdce, tak ze samotné úvěrové smlouvy je jasné, že žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč v hotovosti, které se zavázal splácet ve 14ti splátkách po 2 656 Kč měsíčně. Celkově měl žalovaný zaplatit částku 37 184 Kč. V souladu s judikaturou vyšších soudů je jasné, že záležitost poskytování předražených úvěrů je tématem celospolečenským, a že jí nelze poskytovat nadměrnou právní ochranu, obzvláště mají-li znaky lichevní smlouvy (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě mělo být za období cca