Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 22.761 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 13.500 Kč na účet číslo , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a zároveň zaplatit poplatek ve výši 4.388 Kč, jistina i poplatek byly splatné , datum, . Žalovaný však neplnil své povinnosti řádně a včas. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil. Před poskytnutím zápůjčky žalobce prověřil úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný se ocitl v prodlení následkem čehož mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady ve výší 2.500 Kč za odeslání výzev. Celková výše dluhu žalovaného činí 20.388 Kč. Jedná se o jistinu a poplatek ve výši 17.888 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Žalobce se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 13.500 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4.873 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tato byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku dne , datum, . Smlouvou se žalobce zavazuje poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 13.500 Kč na žalovaným uvedený účet. Žalovaný se zavazuje vrátit zápůjčku spolu s poplatkem 4.388 Kč. V bodu 2.3 byla sjednána smluvní pokuta a dále výše paušálních plateb za jednotlivé služby. Dle výpisu z účtu žalovaného za červenec 2024 byla na žalovanému částka 13.500 Kč poskytnutá na jeho účet. Dle předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2025 spolu s poštovním podacím lístkem byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky. Z upomínek ze dne 4. 9. 2024, 11. 9. 2024 se podává, že žalobce zaslal žalovanému upomínku, rovněž tak byly žalovanému zaslány opakované výzvy k úhradě, a to ve dnech 18. 9. 2024, 27. 9. 2024, 12. 10. 2024. Dne sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, , majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaný.4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soudu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). Na základě této smlouvy žalobce žalovanému dne , datum, poskytl peněžní prostředky ve výši 13.500 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Jsou tedy nejprve z úřední povinnosti (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm nezávislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně, natož pak s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce, jakožto poskytovatel zápůjčky ve své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí nedostál, a pokud této povinnosti nedostál, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a dle ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvu, která svým obsahem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a již shora citovaný nález Ústavního soudu).5. Nad rámec shora uvedeného doplňuje soud i další důvod neplatnosti smlouvy, a to zjevný rozpor z jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví vzájemnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele.6. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí automaticky ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniklo. Absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného sjednaného poplatku a nákladů spojených se zasíláním upomínek (kterých bylo zasláno neodůvodněně mnoho v krátkém časovém úseku) nevznikl a nelze je proto žalobci přiznat. Žalovaný však na základě této neplatné smlouvy její předmět převzal a čerpal dne , datum, ve svůj prospěch a peněžní prostředky výši 13.500 Kč je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobci z této částky úrok z prodlení. Bezdůvodné obohacení se stává splatným v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutá dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud určil lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 161 o. s. ř. (výrok I.), ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II., III. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného byl v zásadě stejný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).