Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 23. 3. 2026 se žalobce domáhal vyklizení bytu č. , hodnota, , nacházející se v VIII. podlaží domu v , adresa, a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Žalobce je vlastníkem předmětného domu a nájemcem předmětného bytu byl na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 7. 11. 2024 žalovaný. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 15. 10. 2025. Nájemní vztah mezi účastníky zaniknul uplynutím doby. Ani přes výzvu žalobce žalovaný nemovitost dosud nevyklidil a nepředal jej žalobci.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z výpisu z katastru nemovitostí – informace o stavbách soud zjistil, že žalobce je vlastníkem domu v , adresa, . Nájemní smlouvou o nájmu bytu ze dne 7. 11. 2024 byl byt č. , hodnota, , nacházející se v VIII. podlaží předmětného domu žalobcem nechán do užívání a nájmu žalovanému s účinností od 15. 10. 2024 do 15. 10. 2025. Žalobce vyzýval žalovaného k vyklizení bytu výzvou ze dne 7. 11. 2025, která byla doručena dne 23. 11. 2025. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.5. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud učinil závěr o skutkovém stavu věci:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 7. 11. 2024 uzavřena nájemní smlouvou, na základě které žalovaný užívá byt č. , hodnota, , nacházející se v VIII. podlaží domu v , adresa, .6. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:7. Podle ust. § 2225 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „OZ“), při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.8. Podle ust. § 603 OZ práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.9. Podle ust. § 1040 odst. 1 OZ kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v celém rozsahu důvodná. Žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti. Mezi účastníky byl založen vztah uzavřením nájemní smlouvy. Nájemní vztah zanikl uplynutím doby, na kterou byl sjednán dle ust. § 603 OZ a žalovaný byl v souladu s ust. § 2225 odst. 1 OZ povinen předat vyklizenou nemovitou věc. Žalovaný zůstal ve věci neaktivní. Soud proto žalobě zcela vyhověl, kdy nárok žalobce je dán v souladu s ust. § 1040 odst. 1 OZ.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci náleží proto náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.000 Kč a ve 2 režijních paušálech ve výši 450 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tyto úkony – výzva k plnění, podání žaloby, celkem 5.900 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.12. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažoval za náklady účelně vynaložené dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. z důvodu, že se jedná o spor tvořící relativně běžnou agendu žalobce, žalobce by tak měl spory v této oblasti presumovat a materiálně a personálně se vybavit a zabezpečit tak, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (v podrobnostech rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09), současně se v řízení nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (srov. také nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. 195/11, event. ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09). Soud proto pohlížel na žalobce jako na nezastoupeného účastníka a postupoval v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb.