20 CO 60/2022-729 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení žalobci [částka] a České republice [částka]. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky na žalované z titulu ušlého zisku za období od [datum] do [datum], kdy mu žalovaná neumožnila provozovat kantýnu ve Věznici Oráčov podle uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou neoprávněně dne [datum] vypověděla. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na náhradu škody. Žalovaná si nepočínala protiprávně, původní vyhodnocení podmínek vyhlášeného výběrového řízení na provoz kantýny bylo chybné, žalobce s výkonem práv nájemce v době výpovědi nezačal a jeho ušlý zisk je pouze fiktivní. 2. Soud I. stupně vyšel z výsledku řízení Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. [spisová značka], v němž bylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] vyhověno žalobě žalobce o určení neoprávněnosti výpovědi smlouvy o nájmu, uzavřené se žalovanou dne 9.5, [číslo], doručené mu žalovanou dne [datum], přičemž postup žalované byl zhodnocen jako svévolný se závěrem, že uplatněný výpovědní důvod nemůže obstát. Konstatoval na tomto základě platnost nájemní smlouvy ze dne [datum] o nájmu prostor sloužících k podnikání, uzavřené mezi účastníky podle § [číslo] ve spojení s § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), jejímž předmětem byl nebytový prostor o výměře 70,95 m2 uvnitř areálu věznice Oráčov, za účelem provozování prodejny (kantýny), v rozhodném období a svá skutková zjištění soustředil na zjištění výše ušlého zisku žalobce. Na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 15 až 38 napadeného rozsudku, dovodil, že žalovaná žalobci v rozporu s § 2205 písm. a) o.z. nepřenechala předmět nájmu k užívání (zprvu prostor předala společnosti [právnická osoba], která kantýnu provozovala 2-3 měsíce, posléze ji provozovala prostřednictvím vlastního střediska hospodářské činnosti (SHČ, čímž mu znemožnila provozování podnikatelské činnosti v předmětu nájmu. Nájemní právo žalobce trvalo od [datum] do [datum] (do nové výpovědi žalované, dané žalobci ke dni [datum], pozn. odvolacího soudu). Porušením smluvní povinnosti žalovanou žalobce ztratil zisk z podnikání, který reálně předpokládal, čímž byla naplněna skutková podstata odpovědnosti žalované za škodu podle § 2913 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2952 věta prvá o.z. a žalovaná je proto povinna ji žalobci ve smyslu § 2951 odst. 1 o.z. nahradit. Výši škody určil soud I. stupně na podkladě znaleckého posudku ze dne [datum], vypracovaného na základě jeho zadání znaleckým ústavem [anonymizována tři slova] [právnická osoba], jenž pro stanovení míry ušlého zisku žalobce vyšel z účetnictví předchozí dlouhodobé nájemnice kantýny [jméno] [příjmení] z období od [datum] do [datum], kdy byly podmínky pro podnikání v předmětné kantýně totožné. Porovnání se skutečným ziskem žalobce v ostatních jím provozovaných vězeňských provozovnách (ve věznicích [obec], [obec], [obec]) označil znalecký ústav za nemožné s ohledem na souhrnně vedenou daňovou evidenci za všechny provozovny, neboť výsledky zisku v jednotlivých prodejnách není možné oddělit a provoz jednotlivých věznic není snadno srovnatelný. Porovnání se ziskem Střediska hospodářské činnosti neshledal vhodným pro nedostatek podstatných porovnávacích kritérií, vztahujících se k tvorbě zisku, a z pohledu různé délky provozování kantýny. Porovnání s případným ziskem společnosti [právnická osoba] nebylo možné realizovat s ohledem na její nekontaktnost, nepodařilo se zajistit její účetnictví ani oslovením jejího jednatele [jméno] [příjmení] [příjmení] (aktuálně ve výkonu trestu odnětí svobody), přičemž tato společnost podle vyjádření žalované odmítala poskytovat služby všem zákazníkům (vyloučila zaměstnance věznice). Předpokládaný žalobcův zisk v prodejně/kantýně ve věznici Oráčov za období od [datum] do [datum] znalecký ústav stanovil na minimálně [částka] měsíčně a konstatoval, že žalobce neměl v souvislosti se zahájením provozu žádné náklady (náklady SHČ [obec] při zahájení provozu v [anonymizováno] [rok] činily [částka]). Na popsaném základě soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobci přiznal na náhradě škody žalovanou částku s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) v uvedené specifikaci (odst. 60 rozsudku). O povinnosti žalované nahradit státu zálohou nekryté náklady vynaložené na znalečné rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. 3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkla nestandardní způsob vedení řízení s tvrzením, že opomíjel její námitky a důkazy a upřednostňoval žalobce, jemuž poskytl nadměrné poučení, vyžádal si výsledky hospodaření paní [příjmení] bez návrhu stran a vyzval účastníky k písemnému závěrečného návrhu, pročež nemohla na vyjádření žalobce reagovat. Dovozovala, že znaleckým posudkem byla vyčíslena ztráta žalobce ve výši [částka], nikoliv [částka] měsíčně, a tento posudek označila za chybný pro použitou metodiku a celkovou nesprávnost. Znalecký ústav použil ke srovnání výsledek hospodaření paní [příjmení], ačkoliv žalovaná navrhovala srovnání s hospodařením SHČ a kantýny, provozované žalobce ve věznici Heřmanice, a soudu I. stupně zamítl její návrh na provedení revizního znaleckého posudku. Dále žalovaná namítla nepřezkoumatelnost závěru soudu I. stupně o tom, proč jí vznikla povinnost k náhradě škody právě za uvedenou dobu, jakkoliv nezpochybňuje platné ukončení nájemní smlouvy k [datum] po doručení její třetí výpovědi, a poukázala na to, že nájemní smlouvou nebyla garantována nemožnost provozování další konkurenční kantýny. Není zřejmé, proč soud I. stupně dovodil, že žalobce by neměl počáteční náklady, jestliže prodejnu bylo třeba znovu zařídit, když podle paní [příjmení] si podle výpovědi při opuštění prodejny veškeré její vybavení vzala. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s nařízením jejího projednání jiným soudcem. 4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že řízení bylo vedeno standardně a v souladu se zákonem, částka [částka] ušlého zisku měsíčně se podává ze znaleckého posudku a žalobce se ho domáhá za žalovanou nezpochybněné období, kdy porušila povinnost umožnit mu užívání předmětu nájmu. Znalecký ústav není při zpracování posudku vázán návrhy stran ohledně zjištění posuzovaných skutečností, je v jeho kompetenci určit podklady, rozhodující pro znalecký závěr, a soud není povinen nařídit revizní posudek jen na základě nespokojenosti účastníka se znaleckými závěry. Porovnání hospodářských výsledků provozu kantýny s SHČ žalované není relevantní (žalovaná neplatí nájemné, nemusí generovat zisk atp.) a tvrzení žalované o možném provozování dvou kantýn ve věznici je pouze hypotetické. Žalobce provozoval již dříve několik vězeňských kantýn a mohl na základě svých zkušeností své fungování dobře optimalizovat, čímž jsou minimalizovány jeho nutné úvodní investice. 5. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), d) a e) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však převážně opodstatněným neshledal. Procesní námitky žalované strany jsou zcela nedůvodné, soud I. stupně postupoval v řízení podle pravidel občanského soudního řádu při plném respektování rovnosti účastníků a odvolací soud nezjistil v jeho procesním postupu žádné pochybení. Při ústním jednání ve věci dne [datum] zcela v souladu se svou poučovací povinnosti, danou § 118a odst. l a 3 o.s.ř., poučil ve smyslu tohoto ustanovení oba účastníky řízení o tom, v jakém směru mají doplnit svá skutková tvrzení a důkazní návrhy (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2014/10) a v žádném směru ze své procesní poučovací povinnosti ve vztahu k žádnému z nich nevybočil. Účetní doklady dřívější provozovatelky kantýny ve věznici Oráčov (svědkyně [příjmení] [příjmení]) si za účelem opatření relevantních podkladů pro zpracování znaleckého posudku vyžádal znalecký ústav (viz jeho přípis z [datum]), nikoliv soud k provedení důkazu mimo rámce § 120 odst. 1 o.s.ř. (jak snad svou dovozuje žalovaná, ani povinnost. soudu vycházet z důkazů navržených spornými stranami však není ve smyslu 120 odst.2 o.s.ř.). Žalované lze přisvědčit v tom, že ustanovení § 119a odst. 2 o.s.ř. předpokládá přednes závěrečného shrnutí účastníkem (jeho zástupce) především při jednání. Bližší postup při realizaci závěrečného slova nicméně občanský soudní řád neupravuje a jeho konkrétní provedení ponechává na předsedovi senátu (§ 117 odst. 1, § 118 odst. 3 o.s.ř.), proti jehož rozhodnutí o písemném podání závěrečných návrhů při jednání dne [datum] žádný z účastníků výhrady neměl. Okolnost,