36 CO 353/2021-46 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení (výrok I), co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a částky [částka], žalobu zamítl (výrok II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedených částek z titulu nesplacené zápůjčky s příslušenstvím a smluvními pokutami poskytnuté žalovanému na základě Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo]. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dle Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum] (dále též„ Smlouva“) poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], celková dlužná částka tak činila [částka] a žalovaný ji měl vrátit v 60. měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020. Pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části strany sjednaly v článku 8. jednotlivé sankce. Žalobkyně požaduje smluvní pokuty dle bodu 8.1. písm. a) a b), dále 8.4., 8.5. a 8.7. Smlouvy. Žalovaný nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, uhradil pouze souhrnnou částku [částka], což učinily obě strany nesporným, proto žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění zápůjčky a vyzvala ho k úhradě zbývající částky ve výši [částka] dle původního splátkového kalendáře a částky [částka] (neuhrazené penalizační faktury [číslo] kterými byly vyúčtovány smluvní pokuty dle článku 8.1. písm. a) a b) Smlouvy. K zesplatnění zápůjčky došlo k datu [datum]. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobkyně účtovala žalovanému k zaplacení částku [částka] z titulu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše splátky za období od [datum] do [datum], splatnost faktury byla stanovena do [datum]. Fakturou [číslo] žalobkyně žalovanému účtovala dne [datum] smluvní pokutu ve výši 8 % z výše splátky za období [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum] a ve výši 13 % z výše splátky za období od [datum] do [datum] v souhrnné výši [částka], se splatností [datum]. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne [datum] a poté předžalobní výzvou ze dne [datum], jejíž odeslání žalobkyně prokázala kopií poštovního podacího archu z téhož data. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 1 odst. 2, § 433 odst. 1, § 547, § 580, § 588, § 1797 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Odkázal též na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 k otázce aplikace dobrých mravů na smluvní ujednání stran, v odkazovaném případě konkrétně ve vztahu k sjednaným úrokům z prodlení. Zdůraznil, že neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy je možné shledat i ve smluvním vztahu mezi podnikateli a že soud přihlédne k neplatnosti dané jednáním zjevně se příčícím dobrým mravům i bez návrhu z úřední povinnosti. 5. V poměrech posuzovaného případu konstatoval, že žalovaný uzavřel Smlouvu jako fyzická osoba podnikatel se žalobkyní, rovněž podnikající společností, která se specializuje na poskytování tzv. nebankovních úvěrů. Zákonodárce zavedením zvláštní úpravy v ustanovení § 433 o. z. v rámci ochrany slabší strany zjevně nezamýšlel rozlišovat mezi subjekty slabší strany a ochranu poskytuje všem subjektům, které definici slabší strany splňují. Slabší stranou může být jak spotřebitel, tak i osoba v postavení podnikatele. Dovolává-li se tedy slabší strana své právní ochrany a budou-li prokázány zákonné předpoklady takové její právní ochrany, posuzuje soud primárně možnou aplikaci zejména ustanovení § 433 o. z., které představuje dekompozici a konkretizaci zásady poctivosti (§ 6 o. z.), dobré víry (§ 7 o. z.) a zákazu zneužití práva (§ 8 o. z.). Spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatel, protože se předpokládá, že určitá osoba koná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Není vyloučena ochrana těch podnikatelů, kteří se za určité situace ocitnou v postavení slabší strany (typicky uzavírá-li smlouvu právnická osoba nebo podnikatel v pozici neprofesionála s osobou, která je v daném oboru profesionálem). Taktomu je i v tomto případě, kdy Smlouva byla uzavřena mezi žalovaným – podnikatelem fyzickou osobou a mezi žalobkyní podnikající společností, která je v daném oboru profesionálem a která jednala se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti. 6. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že v daném případě žalovaná porušila § 433 odst. 1 o. z., tedy zneužila svého postavení odborníka k vytvoření či využití závislosti žalovaného – podnikající fyzické osoby k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, a to přihlížeje ke sjednaným úrokům a zejména smluvním pokutám, které byly co do jejich rozsahu ujednány v rámci Smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně rovněž zohlednil absolutní výši úrokové sazby, která v daném případě činila 51,46 % a okolnost, že žalobkyně již při uzavření Smlouvy předpokládala, že žalovaný svůj dluh neuhradí a na základě úroků, smluvních pokut a zesplatněných jistin žalobkyně svůj nárok navýší. V tomto případě výše sjednané zápůjčky činila [částka], celková částka, která měla být žalovaným splacena, činila takřka trojnásobek, a to bez sjednaných sankcí (smluvních pokut), které nakonec navýšily dlužnou částku na čtyřnásobek poskytnuté zápůjčky. Tím si žalobkyně do budoucna zlepšila své postavení vůči ostatním věřitelům po vstupu žalovaného (dlužníka) do insolvence. Soud prvního stupně tedy shledal, že v daném sporu došlo k porušení korektivu dobrých mravů, což má za následek absolutní neplatnost Smlouvy. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co si půjčil (§ 2993 o. z.). V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši [částka] a žalovaný z toho zaplatil částku [částka], měl by tedy dle § 2991 o. z. vrátit žalobkyni částku ve výši [částka], tak jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po dni zesplatnění zápůjčky. Ve zbylém rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 7. Proti zamítavému výroku II tohoto rozsudku a nákladovému výroku III podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně (§ 205 písm. e) o. s. ř.) a nesprávné právní posouzení (§ 205 písm. g) o. s. ř.). Argumentovala s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 tak, že jestliže podnikatel, jakožto účastník smlouvy, uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti. Soukromé právo je postaveno na rovnosti subjektů, přičemž projevem této rovnosti a svobody jednotlivce je právě autonomie vůle. Žalovaný měl dostatek prostoru, aby se seznámil se smlouvou o zápůjčce a pokud by nesouhlasil s jejím obsahem, nemusel ji uzavírat a mohl se s žádostí o poskytnutí zápůjčky obrátit na jinou osobu. Žalobkyně dále s odkazem na další judikaturu Nejvyššího soudu uvedla, že pokud byl žalovaný schopen seznámit se s obsahem smlouvy a porozumět jejímu obsahu, nemůže jít k tíži druhé strany, že tak neučinil. Je třeba vycházet z toho, že se se smluvními ujednáními seznámil a k podpisu Smlouvy přistoupil až po pečlivém zvážení všech okolností. Výši sjednaných úroků je pak třeba hodnotit s ohledem na konkrétní okolnosti poskytnutí zápůjčky, jako je rychlost poskytnutí peněz, doba trvání zápůjčky, riziko transakce aj. Žalobce podpisem Smlouvy souhlasil s jejími podmínkami, finanční prostředky přijal a zavázal se je splatit za podmínek ve Smlouvě určených včetně sjednaného úroku. Ten tedy nelze považovat za úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně se dále vyjadřovala v tom smyslu, že skutečnost, že žalovaný nevyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídatelnosti při uzavírání právního vztahu, nemůže být přičítána k tíži druhé smluvní strany. Dále odkázala na pro žalobce příznivou judikaturu odvolacích soudů a navrhla, aby byl napadený rozsudek v zamítavém výroku změněn a žalobě bylo plně vyhověno. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. 9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostatečné pro své rozhodnutí, odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází a plně na ně odkazuje. Takto zjištěný skutkový stav sou