62 CO 74/2022-241 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím po žalované s odůvodněním, že žalovaný jako zákonný zástupce [role v řízení] založil u [právnická osoba] vkladní knížku, na níž společně s matkou [role v řízení] vkládal peníze pro žalobkyni s úmyslem darování těchto naspořených prostředků žalobkyni, vkladní knížku však [datum] zrušil a peněžní prostředky v této výši převedl na jiný bankovní účet. 3. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval třetím rozsudkem. Poprvé rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobě zcela vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Tento jeho rozsudek byl k odvolání žalovaného potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s odůvodněním, že pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny všechny zákonné podmínky. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že odvolací soud se ve svém rozhrnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci, čímž je naplněn dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., když soudům obou stupňů vytkl, že se nezabývaly námitkou promlčení vznesenou žalovaným, ačkoliv pro posouzení této námitky je ve spise dostatek skutečností. 4. Nadto soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl co do úroku z prodlení z částky do [částka] za dobu od [datum] do [datum] a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Po provedeném dokazování vyvodil, že žalovaný byl zakladatelem vkladní knížky, č. vkladového účtu [číslo] vedené na žalobkyni, dne [datum] požádal jako zákonný zástupce [role v řízení] o předčasný výběr a zrušení vkladní knížky a převedení peněžních prostředků v žalované částce na jiný účet, k čemuž došlo, když na účet č. [bankovní účet] byla uvedená částka převedena. Soud prvního stupně dovodil, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, ohledně něhož promlčecí doba činí podle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák.), 10 let. Nárok [role v řízení] tak neshledal promlčeným. Uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni i přesto, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ji žalovaný žalobkyni uhradil již po prvním rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že v případě, když by s ohledem na tuto skutečnost byla žaloba vzata zpět, nebylo by zpětvzetí žaloby účinné podle § 96 odst. 4 o. s. ř. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků svým usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl částečnou nepřezkoumatelnost rozsudku a dále nesprávné posouzení námitky promlčení. K tomu uvedl, že u práva na vydání bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí tzv. kombinovaná promlčecí doba, subjektivní a objektivní. Pro jejich vzájemný vztah platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i přesto, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba. Odvolací soud vysvětlil, na základě jakých skutečností se určuje počátek běhu jednotlivých promlčecích dob v případě bezdůvodného obohacení a výsledně uzavřel, že dvouletá subjektivní promlčecí doba počala běžet žalobkyni dne [datum], kdy se [role v řízení] k dotazu banky dozvěděla o tom, že peněžní prostředky z vkladní knížky byly převedeny na jiný účet. Protože žaloba v posuzované věci byla u soudu uplatněna z titulu bezdůvodného obohacení dne [datum], je zřejmé, že námitka promlčení uplatněná žalovaným je opodstatněná, neboť dvouletá subjektivní promlčecí doba k uplatnění žalobního nároku a již uplynula dne [datum] – pondělí. K objektivní promlčecí době odvolací soud konstatoval, že tato by v případě úmyslného vydání bezdůvodného obohacení činila 10 let a začala by běžet dne [datum]. [role v řízení] však považovala uplatnění námitky promlčení za rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. a odvolací soud soudu prvního stupně uložil žalobkyni poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně toho, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. V případě, že dovodí, že nárok [role v řízení] je důvodný, bude mít na zřeteli při rozhodování o nákladech řízení dikci ust. § 142a o. s. ř., když [role v řízení] žalovanému předžalobní výzvu před podáním žaloby nezaslala. V závěru svého zrušujícího rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že je na místě zvážit případné jiné řešení tohoto sporu, a to i s ohledem na to, že žalovaná částka i s příslušenstvím již byla před kasačním rozhodnutím žalobkyni ze strany žalovaného uhrazena. 5. Soud prvního stupně nato usnesením ze dne [datum] žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení, na což [role v řízení] reagovala podáním ze dne [datum]. Poté řízení doplnil a po provedeném dokazování vzal za zjištěné, že žalovaný byl zakladatelem dětské vkladní knížky, č. vkladového účtu [číslo], tato byla vedena na žalobkyni jako majitelku s první úložkou dne [datum]. Dne [datum] žalovaný jako zákonný zástupce [role v řízení] požádal o předčasný výběr a zrušení této vkladní knížky a převedení peněžních prostředků na účet č. [bankovní účet]. Z přípisu [právnická osoba] ze dne [datum] prvostupňový soud zjistil, že na tento účet byla převedena z vkladní knížky částka [částka] na základě žádosti žalovaného. Uvedené skutečnosti byly mezi účastníky i nesporné. Dále prvostupňový soud vzal za zjištěné z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky [role v řízení], že předmětné finanční prostředky byly postupně spořeny po po dobu od založení vkladní knížky, tedy od narození [role v řízení], a to rodiči, prarodiči, šlo o finance, které byly určeny pro žalobkyni po dosažení zletilosti. Obdobně rodiče postupovali i v případě mladšího bratra žalobkyně. O založení vkladní knížky se staral žalovaný, v jehož držení zůstala vkladní knížka po rozvodu. Žalovaný sám potvrdil, že finanční prostředky uložené na vkladní knížce vedené na jméno [role v řízení] převedl na svůj účet, což zdůvodnil žádostí své matky. Soud prvního stupně nevzal za prokázané, že vybrané finanční prostředky žalovaný použil ve prospěch [role v řízení]; k tomu poukázal na nižší důkazní hodnotu výpovědi žalovaného jako výpovědi účastníka řízení. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 94/1963 Sb. – zákon o rodině a občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., ve zkratce obč. zák. Odkázal na § 37a odst. 1 a 3 zákona o rodině a § 783 odst. 2 obč. zák.; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté uvedl, že na základě dohody obou rodičů byly finanční prostředky na vkladní knížce ukládány ve prospěch [role v řízení] a podle § 783 odst. 2 obč. zák. je oprávněna s těmito prostředky nakládat osoba, na jejíž jméno je vkladní knížka vystavena. Přijetí jiného plnění by se muselo stát pouze na základě výslovného souhlasu [role v řízení]. Takovýto souhlas či dohoda s žalobkyní však chyběly, čehož si žalovaný musel být vědom, výběrem peněžních prostředků tak došlo na jeho straně k úmyslnému bezdůvodnému obohacení, jehož objektivní promlčecí doba je podle § 107 odst. 2 obč. zák. desetiletá a subjektivní promlčecí doba činí 2 roky ode dne, kdy se [role v řízení] dozvěděla, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a kdo se na její úkor obohatil. Provedeným dokazováním vzal za prokázané, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby se datuje měsícem [anonymizováno] [rok] (jak uvedla [role v řízení] [role v řízení]), což by jinak vedlo k závěru o tom, že subjektivní promlčecí lhůta neuplynula, avšak prvostupňový soud odkázal na právní názor odvolacího soudu o tom, že žalobkyni subjektivní promlčecí lhůta uplynula, kterým je„ v tomto punktu“ vázán. 7. Dále prvostupňový soud poukázal na ust. § 3 odst. 1 obč. zák. a zabýval se tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. K definici dobrých mravů odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), jehož podstatné závěry odcitoval, dále uvedl, že podle judikatury Nejvyššího soudu ČR výběr finančních prostředků na bankovním účtu na jméno nezletilého dítěte bez souhla