Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 152 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci částku 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu co do částky 4 704,80 Kč s příslušenstvím (výrok III) a uložil žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení částku 16 057,70 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).2. Rozhodl tak o žalobě podané u něj dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 212 704,80 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení) jako odškodnění nemajetkové újmy vzniklé jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného posléze u , Orgán veřejné moci, (dále jen „procesní soud“) pod sp. zn. , spisová značka, , jehož byla (jako žalobkyně) účastníkem (dále jen „namítané řízení“).3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na uvedené odškodnění dne , datum, , že žalovaná plnila částkou 152 000 Kč a že namítané řízení, jehož průběh a předmět podrobně popsal, bylo zahájeno dne , datum, a skončeno dne , datum, .4. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (11 let) soud prvního stupně zhodnotil po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.5. Výši odškodnění soud prvního stupně stanovil, vycházeje i pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 160 000 Kč, určenou součinem roční částky odškodnění ve výši 16 000 Kč (resp. 8 000 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, jednak snížil o 10% z důvodu skutkové (5%) a procesní (5%) složitosti věci, jednak zvýšil o 40% s ohledem na průtahy v řízení vyplnivší více jak polovinu jeho celkové délky. Důvody pro jakoukoliv další modifikaci základní částky neshledal, proto ji ve výsledku zvýšil o 30% a shledal adekvátní satisfakcí částku 208 000 Kč, tj. o 56 000 Kč více, než kolik žalovaná zaplatila žalobkyni na odškodnění dobrovolně.6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně k částečnému zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně žalovanou zaplaceného odškodnění ve výši 152 000 Kč s příslušenstvím, uložil žalované zaplatit žalobkyni na odškodnění další částku 56 000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení požadovaným v zákonné výši a důvodně od uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty k plnění běžící od předběžného uplatnění nároku u žalované až do zaplacení) a ve zbytku (tj. ohledně částky 4 704,80 Kč s příslušenstvím) žalobu zamítl.7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s poukazem na ustanovení „§ 142 odst. 1, 3 o. s. ř.“ (jejichž souběžná aplikace je nicméně z povahy věci vyloučena – pozn. odvolacího soudu) a přiznal žalobkyni, která sice uspěla s žalobou pouze částečně, avšak ve věci, v níž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu (čemuž odpovídá § 142 odst. 3 o. s. ř. – pozn. odvolacího soudu), na jejich plnou náhradu zaplacený soudní poplatek za žalobu a náklady zastoupení advokátem vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), v případě odměny vycházeje s poukazem na § 9a odst. 2 písm. a) AT z tarifní hodnoty věci 56 000 Kč, tj. výše přisouzené částky. Skutečností, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, se soud prvního stupně nákladově nezabýval.8. Oba účastníci napadli rozsudek včasnými a přípustnými odvoláními.9. Žalobkyně v odvolání proti nákladovému výroku napadeného rozsudku namítla, že soud prvního stupně nevzal v potaz fakt částečného plnění žalované po podání žaloby. Pokud by tak učinil, měl (správně) vyjít z tarifní hodnoty věci činící nikoliv 56 000 Kč, ale 208 000 Kč, a určit odměnu advokáta za v řízení vykonané úkony adekvátně vyšší částkou. Dále má žalobkyně za to, že když už jí soud prvního stupně v souvislosti s účastí advokátního koncipienta jejího zástupce při jednání dne , datum, nepřiznal náklady zastoupení, ale toliko paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., měla výše této náhrady činit 450 Kč, a nikoliv 300 Kč.10. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že výši nákladů stanoví částkou 37 262 Kč, na kterou žalobkyně své prvostupňové náklady v odvolání vypočetla.11. Žalovaná brojila odvoláním proti napadenému rozsudku v jeho vyhovujícím výroku o věci samé. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk], pokud s ohledem na něj zvýšil základní částku odškodnění. Podle žalované jsou však v rámci tohoto kritéria vytčené deficity (průtahy) zohledněny již v základní částce odškodnění, kterou tak není s ohledem na totéž namístě dále navyšovat. Nesprávný úřední postup spočívající „v nepřiměřené délce řízení (a tedy i v průtazích řízení)“, za který je žalobkyni poskytováno zadostiučinění, nemůže zároveň představovat okolnost, pro kterou by mělo být poskytované zadostiučinění zvyšováno. Takový postup by podle žalované znamenal, že „při přiznávání zadostiučinění za daný nesprávný úřední postup by byla jeho výše zvyšována pokaždé“. K tomu žalovaná odkázala na judikaturu , Orgán veřejné moci, představovanou rozhodnutími ve věcech sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, . Žalovaná tak má nadále za to, že zadostiučinění, které již žalobkyni poskytla, je vzhledem ke všem okolnostem případu zcela dostatečné.12. Proto navrhla, aby odvolací soud změnil jejím odvoláním dotčený vyhovující výrok napadeného rozsudku tak, že žalobu zamítne.13. Odvolací soud přezkoumal k účastníky podaným odvoláním a v jimi vytyčených mezích (tj. vyjma výroků o zastavení řízení a zamítnutí žaloby) napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Odvolání žalované shledal zčásti důvodným, odvolání žalobkyně nikoliv.14. Soud prvního stupně učinil z obsahu spisu procesního soudu správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení se tak odvolací soud ztotožňuje jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.15. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku, tj. zejm. § 13 a 31a. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci odvolací soud sdílí jen zčásti, a i s přihlédnutím k odvolacím námitkám obou účastníků uvádí k věci následující.16. Odvolací soud se předně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (potud shodným i se stanoviskem žalované), podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.17. Správné je i východisko soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné relevantní okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, žalovaná netvrdila (odškodňujíc žalobkyni ostatně v penězích) a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem prvního stupně a rovněž i žalovanou) neshledal. I podle názoru odvolacího soudu tak nelze uzavřít jinak než o adekvátnosti peněžní satisfakce, jež je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním prostředkem zadostiučinění.18. Po přezkoumání úvah soudu prvního stupně o výši odškodnění a zvážení odvolací námitky žalované v tomto ohledu odvolací soud předně shledal správným postup soudu prvního stupně, pokud vyšel při stanovení základní částky odškodnění s ohledem na již velmi značnou délku řízení (více než deset let) z roční částky ve výši 16 000 Kč, snížené napolovic za první dva roky vedení řízení, a tedy základní částku pro řízení dlouhé 11 let správně stanovil na 160 000 Kč.19. Pokud jde o její další modifikace v návaznosti na zvážení kritérií uvedených pod písmeny b) až e) v § 31a odst. 3 OdpŠk, odvolací soud se ztotožňuje za závěry soudu prvního stupně o jisté skutkové a rovněž i procesní složitosti řízení, oproti soudu prvního stupně však má za to, že s ohledem na ni je odpovídající snížit základní odškodnění v souhrnu právě jen o 5% (jak ostatně základní částku vzhledem k podílu tohoto kritéria na celkové délce řízení snížila i žalovaná).20. Pokud jde o kritérium postupu orgánů (soudů) ve věci, úvahy žalované směřující k nepřípustné duplicitě odškodňování tohoto kritéria jednak „v základu“, jednak v rámci navýšení základu jsou vyvraceny ustálenou judikaturou , Orgán veřejné moci, , shrnuté např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .21. Podle něj „[z] konstantní judikatury dovolacího soudu plyne, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dále , Orgán veřejné moci, uvedl, že z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení je třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce (složitost věci), nebo v jeho prospěch (postup orgánů veřejné moci). Při určování výše přiměřeného zadostiučinění se tak vychází z těch samých kritérií, která jsou hodnocena při zvažování přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Nejde přitom o duplicitní hodnocení kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Nelze proto bez dalšího odmítnout hodnocení zjištěné skutečnosti s odkazem na závěry týkající se posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, aniž by soud vysvětlil, proč zjištěná skutečnost týkající se postupu soudu neměla též zásadní vliv na zvýšení nemajetkové újmy (viz rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod číslem , hodnota, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve vztahu k otázce postupu orgánů veřejné moci , Orgán veřejné moci, v části IV písm. c) Stanoviska uvedl, že tento postup ´může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to i při zachování předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy řízení).´ Podle dovolacího soudu bude ´porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci (jedná se například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi).´ Judikatura , Orgán veřejné moci, je dále ustálena v závěru, že ne každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, či jinou procesní nesprávností musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění, neboť důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako zvlášť závažná, když ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V posuzovaném případě však sám odvolací soud uzavřel, že ´průtah v postupu procesního soudu ovlivnil celkovou délku řízení zcela zásadní měrou´, neboť ´bezmála polovina délky řízení byla vyplněna průtahem s učiněním jednoduchého procesního úkonu´. Navzdory tomu však odvolací soud uvedenou okolnost zmínil pouze při hodnocení vlastní přiměřenosti délky posuzovaného řízení, nikoliv však již při úvaze o výši odpovídajícího zadostiučinění. Pakliže tedy odvolací soud při své úvaze o vlivu postupu orgánu veřejné moci na výši konečného finančního zadostiučinění shora zmíněné průtahy opomenul, je jeho posouzení této otázky neúplné, a proto nesprávné.“ (zvýraznění proloženým písmem provedeno odvolacím soudem).22. S citovanými závěry není v rozporu žalovanou odkazovaný rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalovanou rovněž citované rozhodnutí ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, , sice ve svých závěrech vyznívá jinak, jde však toliko o usnesení o odmítnutí dovolání, nikoliv o rozhodnutí, v němž byla uvedená otázka podrobena meritornímu přezkumu.23. Zjistil-li tedy soud prvního stupně (správně) zatížení namítaného řízení několika značnými průtahy (i více jak jeden rok včetně trvajícími), je tato skutečnost i podle odvolacího soudu důvodem pro navýšení základního odškodnění. S ohledem na to, že vícečetné kratší průtahy je namístě kvalifikovat jako projevivší se v závěru o porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tedy subsumované již hodnocení namítaného řízení jako nepřiměřeně dlouhého, jeví se odvolacímu soudu odpovídajícím navýšit základní odškodnění z tohoto důvodu jen o 20%, nikoliv o 40% určených soudem prvního stupně. S úvahami soudu prvního stupně, pokud odškodnění pro zbylá kritéria dále již nijak nemodifikoval, se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.24. Z uvedeného plyne, že základní odškodnění ve výši 160 000 Kč je nutno zvýšit ve výsledku nikoliv o soudem prvního stupně určených 30%, ale jen o 15%, tj. na výsledných 184 000 Kč. Žalobkyni tudíž nad rámec žalovanou dobrovolně poskytnutého odškodnění (152 000 Kč) přísluší již jen částka 32 000 Kč, k doodškodnění žalobkyně jí soudem prvního stupně dále ještě přiznanou částkou 24 000 Kč není důvod.25. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně posledně uvedené částky s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, jinak (tj. co do 32 000 Kč s příslušenstvím) jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.26. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Řízení o odškodnění nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. je řízením, v němž rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu, a proto uspěje-li poškozený žalobce byť jen zčásti, přísluší mu plné náklady řízení. Uvedené platí obdobně i v odvolacím řízení, a to dokonce i v situaci, kdy se proti rozsudku soudu prvního stupně v těchto věcech odvolává (v meritu neúspěšně) nejen poškozený žalobce, ale (neúspěšně či ne zcela úspěšně) rovněž i žalovaný stát, ať už se odvolávající proti základu nároku, nebo jen proti jeho výši, nikoliv však s plným úspěchem; i tehdy má poškozený (žalobce) právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení (k zásadě tzv. prioritizace prokázání základu nároku nad určením jeho výše srov. nálezy , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Zmíněné plné náklady se pak počítají, jde-li o odměnu advokáta, ve vztahu k úkonům vykonaným po , datum, z přisouzené částky [k tomu viz § 9a odst. 2 písm. a) AT, ve znění po novele provedené právě s účinností od uvedeného data vyhláškou č. 258/2024 Sb., přibližující danou materii standardnímu nákladovému rozhodování ve věcech ovládaných úpravou § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy je tarifní hodnotou věci přisouzená částka; k tomu srov. např. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné pod č. , hodnota, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].27. Žalobkyni lze přisvědčit, konstatuje odvolací soud úvodem vyčíslení jejích (plných) nákladů, že „přiznané náhradě“ ve smyslu posledně citovaného ustanovení advokátního tarifu by bylo namístě přičíst i žalovanou po podání žaloby dobrovolně uhrazené plnění, pokud by byly, jde-li o základ nákladového nároku, dány podmínky podmínky pro aplikaci § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Podle něj platí, že byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Žalobkyně však žalobu, vztaženo k žalovanou až po jejím podání (, datum, ) uhrazenému plnění (, datum, , jak odvolací soud zjistil při jednání ze shodných tvrzení účastníků), nepodala důvodně, ale předčasně, neboť poslední den šestiměsíční lhůty k plnění (srov. § 15 odst. 1, 2 OdpŠk) připadl až na , datum, , pročež tedy žalovaná tuto lhůtu, jde-li o jí dobrovolně uhrazenou částku, dodržela.28. Plné náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů tedy sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2000 Kč, odměny advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 AT, a to za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, duplika k vyjádření žalované k žalobě, účast při jednání soudu prvního stupně dne , datum, , účast při jednání odvolacího soudu dne , datum, ) po 2 380 Kč/úkon (tarifní hodnotou věci je částka odvolacím soudem ve výsledku určeného doodškodnění žalobkyně částkou 32 000 Kč), náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za uvedené úkony právní služby ve výši 5 x 450 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je společnost , právnická osoba, , prostřednictvím které vykonává zástupce žalobkyně advokacii (jako její společník), v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. z obojího, a tedy činící 2 972 Kč. Celkem tedy výše nákladů řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činí 19 122 Kč.29. K důvodům, pro něž soud prvního stupně přiznal žalobkyni v souvislosti s jednáním dne , datum, , k němuž se dostavila (jen) koncipientka žalobkynina advokáta, nikoliv náhradu nákladů zastoupení, ale toliko paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. („účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny“), odvolací soud konstatuje, že nemohou obstát již proto, že žalobkyně sama se jednání neúčastnila, a tedy je honorování takového úkonu contradictio in adiecto. Soudu prvního stupně jistě nelze vytknout pozorné zjištění, že k jednání (v lednu 2026) se dostavivší koncipientka (zapsaná do seznamu advokátních koncipientů v prosinci 2025) nemusela splnit zákonné podmínky účasti při jednání (nedostatek praxe), jakkoliv by tedy bylo namístě uvést, z čeho takovou podmínku vlastně vyvodil [zjevně jde o čl. 4 písm. a) usnesení představenstva , právnická osoba, ze dne , datum, , kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta, uveřejněné pod č. , hodnota, Věstníku , právnická osoba, , požadující pro daný případ, aby měl koncipient alespoň tříměsíční právní praxi]. Pokud ale soud prvního stupně již s koncipientkou přes zmíněné ustanovení advokátního stavovského předpisu jednal a věc (v nepřítomnosti žalobkyně samé) projednal a rozhodl, pak odvolací soud k upření nákladů zastoupení žalobkyni neshledává opodstatnění.30. Žalobkyni konečně nenáleží náhrada nákladů řízení za její odvolání proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, tj. procesnímu rozhodnutí majícímu povahu usnesení, ježto s ním žalobkyně, jde-li o tam obsaženou argumentaci, neuspěla (k tomu srov. přiměřeně důvody usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).31. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; rovněž i odvolací soud má za to (stejně jako soud prvního stupně), že takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní zákonné lhůtě může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.32. O povinnosti žalované zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.