Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 433 645 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 10. 3. 2025 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 9 193 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 10. 3. 2025 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 143 687 Kč (výrok III.) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit na účet Obvodního soudu pro , adresa, náklady státu ve výši 185 Kč a žalované částku 9 043,20 Kč (výrok IV. a V.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá zaplacení žalované částky z titulu havarijního pojištění historického vozidla , název, (dále jen „vozidlo“) s tím, že při jízdě po dálnici , číslo, dne 12. 8. 2023 došlo k proražení olejové vany neznámým předmětem, úniku oleje a zadření motoru, přičemž řidič náraz nezaznamenal. Povinnosti ohledně telematické jednotky neporušil, a nárok odůvodňuje náklady na výměnu motoru a znalecký posudek po odečtení již vyplaceného plnění a spoluúčasti. Žalovaná nárok neuznává, když připouští existenci pojištění, dříve vyplacené plnění ve výši 17 682 Kč, avšak namítá, že je dána výluka z pojištění, protože vozidlo po nárazu pokračovalo v jízdě přes únik provozních kapalin. Zpochybňuje tvrzení o místě nehody i o tom, že řidič náraz nezaznamenal a dále namítá porušení povinností ohledně telematické jednotky, případně právo snížit plnění o 90 %, a tvrdí, že žalobce zmařil důkazy potřebné k šetření pojistné události.3. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení, provedených listinných důkazů, znaleckého posudku a výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a rovněž výpovědi svědka , jméno FO, dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 7. až 16.), přičemž se vypořádal i s tím, z jakého důvodu z dalších provedených důkazů skutková zjištění nečerpal (bod 17.) a také proč další důkazy neprováděl (bod 18.).4. Prvostupňový soud se po citaci § 2758 odst. 1, § 2811, § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“) a § 36 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu zabýval nejprve námitkou žalované, že se žalobce nemůže domáhat pojistného plnění z důvodu výluky spočívající v nesprávné obsluze či údržbě vozidla. Tuto námitku důvodnou neshledal, neboť na základě výpovědi svědka , jméno FO, vzal za prokázané, že k detekci závady došlo na dálnici , číslo, před sjezdem na , adresa, , nikoli na komunikaci mezi , adresa, a , adresa, , jak namítala žalovaná. Výpověď svědka považoval za spontánní, podrobnou a přesvědčivou, když naopak verzi žalované označil za nelogickou, neboť by znamenala, že řidič po zjištění závažné závady najel na dálnici, aby teprve poté sjel na , adresa, . Soud prvního stupně dále posuzoval, zda řidič mohl či měl zaznamenat střet s předmětem, který poškodil olejovou vanu. Vycházel přitom nejen z výpovědi tohoto svědka, který uvedl, že žádný náraz ani otřes nezaznamenal, ale také ze znaleckých závěrů, podle nichž bylo za daných okolností možné, že řidič střet nezaregistroval. Znalec současně uvedl, že po vzniku otvoru v olejové vaně musel olej uniknout a motor se zadřít v řádu několika minut, což podle soudu vylučovalo, že by k poškození došlo dříve než během předmětné jízdy. I kdyby však řidič náraz zaznamenal, podstatné bylo, že se nacházel na dálnici. Za situace, kdy bylo vozidlo ještě pohybuschopné a nejbližší výjezd byl nedaleko, měl řidič povinnost upřednostnit bezpečnost provozu a dálnici opustit na nejbližším výjezdu, nikoli vozidlo okamžitě odstavit na dálnici. Postup svědka, který po zjištění závady pokračoval setrvačností na sjezd , adresa, , proto prvostupňový soud hodnotil jako souladný s právní úpravou, nikoli jako nesprávnou obsluhu vozidla. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani další námitce žalované, že by žalobce zmařil šetření pojistné události, neboť žalovaná měla možnost vozidlo prohlédnout a fotodokumentaci skutečně pořídila. Neuznal ani námitku krácení pojistného plnění o 90 % z důvodu telematické jednotky, protože žalobce její poruchu oznámil a pojistná událost nastala v době, kdy podle pojistné smlouvy pojištění po dobu opravy či výměny jednotky trvalo beze změn. Při úvahách o výši pojistného plnění vyšel ze znaleckého posudku a nepřisvědčil námitkám žalované, že nebyla prokázána repase motoru. Přijal vysvětlení znalce, že u renovovaných veteránů je běžné ponechat některé dosud použitelné starší součásti, aniž by to vylučovalo celkovou repasi motoru. Za podstatné považoval zejména zjištění znalce o absenci karbonizace, novém laku a celkové recentní renovaci vozidla, z čehož dovodil, že motor byl před nehodou repasován. Akceptoval proto závěr znalce, že účelně vynaložené náklady na opravu odpovídají ceně nového motoru a nákladům na jeho výměnu, tedy částkám 383 007 Kč a 50 820 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.5. Proti výroku I., III., IV. a V. tohoto rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav a nesprávně hodnotil důkazy týkající se telematické jednotky. Žalobce dlouhodobě porušoval povinnost mít ve vozidle řádně umístěnou, funkční a nabitou telematickou jednotku, přičemž soud prvního stupně vyšel z neprokázaného tvrzení, že její závada byla dne 4. 8. 2023 řádně oznámena a že tím žalobce splnil své smluvní povinnosti. Zdůrazňuje, že komunikaci se společností , právnická osoba, nelze ztotožnit s oznámením pojistiteli, a vytýká soudu prvního stupně i neprovedení výslechu žalobce, který měl být pro objasnění těchto okolností podstatný. Brojí i proti závěrům o průběhu nehodového děje a proti způsobu, jakým soud prvního stupně převzal závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Má za to, že nebylo dostatečně objasněno, kde, kdy a jak přesně došlo k proražení olejové vany, přičemž znalec neviděl původní poškozený motor, a jeho posudek tak neumožňoval spolehlivě rekonstruovat vznik škody. Poukazuje také na nevypořádané výhrady k repasi motoru, k možnosti řidiče nezaznamenat náraz, k charakteru poškození klikové hřídele i k tomu, že soud prvního stupně neprovedl navržený další znalecký posudek. Dále vytýká soudu prvního stupně nesprávný výklad pojistné smlouvy a VPP. Uplatněna měla být výluka z pojištění pro škody vzniklé pokračováním v jízdě po nárazu s únikem provozních kapalin, přičemž tato výluka nezávisí na tom, zda si řidič nárazu všiml nebo zda se vozidlo nacházelo na dálnici. Trvá na právu krátit pojistné plnění o 90 % pro porušení povinností ohledně telematické jednotky a na závěru, že žalobce ztížil řádné pojistné šetření. Navrhla změnu rozsudku a zamítnutí žaloby, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně.6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. K námitkám ohledně telematické jednotky poukazuje na to, že žalovaná zaměňuje své důkazní břemeno s povinností soudu prvního stupně zjišťovat skutkový stav z úřední povinnosti. Bylo na ní, aby tvrdila a prokázala existenci výluky z pojištění. Důvodem výluky by přitom mohla být absence jednotky ve vozidle v době pojistné události, nikoli její dočasná nefunkčnost, pozdější nakládání s ní či údajné opožděné oznámení poruchy, přičemž tento důvod prokázán nebyl. Souhlasí také se závěrem, že případná nefunkčnost telematické jednotky či nenahlášení poruchy nejsou totožné se stavem, kdy by jednotka nebyla instalována, a nemohou být důvodem pro krácení pojistného plnění o 90 %. Ve vztahu ke znaleckému posudku odmítá, že by soud prvního stupně pochybil tím, že neprovedl revizní znalecký posudek. Znalec své závěry při výslechu obhájil. Žalovaná pak mohla předložit vlastní znalecký posudek nebo odborné vyjádření, pokud s těmito závěry nesouhlasila. Pouhý nesouhlas jedné strany se závěry znalce nezakládá důvod pro revizní znalecké dokazování, zvláště když zde nestály proti sobě rozporné závěry více znalců.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.8. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a své skutkové i právní závěry přezkoumatelně odůvodnil. Odvolací soud se proto se závěry soudu prvního stupně v podstatném rozsahu ztotožňuje a zabývá se jen odvolacími námitkami žalované.9. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám žalované směřujícím proti závěru soudu prvního stupně o nenaplnění výluky z pojištění podle části B2 čl. 26 odst. 1 písm. d) VPP, tedy výluky spočívající v nesprávné obsluze nebo údržbě vozidla. Stejně tak neshledal důvodnými námitky týkající se tvrzeného znemožnění či ztížení pojistného šetření podle čl. 25 odst. 3 písm. b) bod ii) ve spojení s čl. 23 odst. 1 písm. e) VPP ani námitky směřující proti závěru, že nebyly splněny podmínky pro snížení pojistného plnění o 90 % v souvislosti s povinnostmi týkajícími se telematické jednotky podle části P čl. 10 pojistné smlouvy.10. Žalovaná namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil výluku z pojištění týkající se pokračování v jízdě po nárazu, jehož následkem došlo k úniku provozních kapalin. Soud prvního stupně vycházel z výpovědi svědka , jméno FO, , podle níž svědek během jízdy nezaznamenal náraz ani otřes, a ze znaleckých závěrů, podle nichž mohlo být zaznamenání střetu za daných okolností ztíženo, zejména s ohledem na charakter historického vozidla, jízdu bez střechy, rychlost na dálnici a povahu střetu s ostrým předmětem. Soud prvního stupně dále přesvědčivě zdůraznil, že poté, co řidič zpozoroval projev závady, postupoval s ohledem na provoz na dálnici tak, že dojel k nejbližšímu možnému bezpečnému místu odstavení.11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že smluvní výluku nelze v dané věci vyložit mechanicky tak, že jakýkoli další pohyb vozidla po vzniku otvoru v olejové vaně automaticky vylučuje pojistné plnění bez ohledu na to, zda řidič náraz či únik provozní kapaliny mohl rozumně zaznamenat a zda měl reálnou a bezpečnou možnost vozidlo okamžitě odstavit. Takový výklad by neodpovídal smyslu výluky ani zjištěným okolnostem věci. Závěr soudu prvního stupně, že výluka pro nesprávnou obsluhu nebo údržbu vozidla nebyla naplněna, je proto správný.12. K námitce žalované, že žalobce znemožnil či ztížil pojistné šetření, odvolací soud uvádí, že ani v tomto směru odvolání neobstojí. Žalovaná měla možnost vozidlo prohlédnout a dne 15. 11. 2023 prostřednictvím společnosti , právnická osoba, pořídila fotodokumentaci, z níž pak sama při zpochybňování znaleckých závěrů vycházela. Časový odstup od pojistné události ani následná manipulace s vozidlem samy o sobě neprokazují, že by žalobce žalované znemožnil nezbytné šetření pojistné události.13. Ani námitka žalované týkající se telematické jednotky není důvodná. Pojistná smlouva spojuje snížení pojistného plnění o 90 % s tím, že pojistná událost nastane v době porušení povinnosti mít jednotku ve vozidle trvale umístěnou, upevněnou a s nabitou baterií. Současně však smlouva výslovně upravuje i situaci poruchy jednotky a stanoví, že po dobu její opravy nebo výměny pojištění trvá beze změn. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce krátce před pojistnou událostí řešil technický problém jednotky se společností , právnická osoba, , tedy se subjektem zajišťujícím její technický provoz, a bylo mu sděleno, že jednotka je pravděpodobně porouchaná a má ji zaslat zpět. Okolnosti týkající se funkčnosti, umístění a propojení telematické jednotky řešené žalobcem se společností , právnická osoba, ve dnech 2. 8. 2023 a 4. 8. 2023 učinila žalovaná při jednání dne 15. 10. 2025 nespornými, a proto z nich odvolací soud shodně jako soud prvního stupně vychází (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Samotná skutečnost, že komunikace probíhala se společností , právnická osoba, , nikoli přímo s pojistitelem, nepostačuje k závěru o splnění podmínek pro snížení pojistného plnění o 90 %. Uplatněná sankce není spojena s každým nedostatkem v komunikaci o poruše, ale s porušením povinnosti mít jednotku ve vozidle řádně umístěnou, upevněnou a nabitou. Zjištěný stav odpovídá spíše smluvně předvídanému režimu poruchy jednotky. Podmínky pro snížení pojistného plnění proto splněny nebyly.14. Důvodná není ani námitka neprovedení účastnického výslechu žalobce. Žalobce nebyl řidičem vozidla v době pojistné události, a nemohl proto bezprostředně objasnit průběh jízdy, okamžik zjištění závady ani reakci řidiče. Tyto skutečnosti byly zjišťovány výslechem svědka , jméno FO, a znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve vztahu k telematické jednotce soud vycházel ze smluvní dokumentace, listinných podkladů a komunikace se společností , právnická osoba, . Účastnický výslech žalobce by proto nemohl přinést rozhodné objasnění skutečností, na nichž napadené rozhodnutí stojí.15. K námitkám žalované proti znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně tento důkaz hodnotil správně a v potřebných souvislostech s ostatními provedenými důkazy. Znalec se vyjádřil k charakteru poškození vozidla, k technické slučitelnosti zdokumentovaného poškození s tvrzeným mechanismem vzniku škody, k následkům úniku motorového oleje i k účelnosti výměny motoru a výši nákladů na opravu. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že znalecké závěry obstojí jako podklad pro rozhodnutí, neboť nejsou neúplné, nepřezkoumatelné ani vnitřně rozporné v míře, která by bránila jejich použití. Pro rozhodnutí věci nebylo nezbytné přesně určit místo ani okamžik střetu vozidla s cizím předmětem. Rozhodné je, že znalecké závěry ve spojení s výpovědí svědka , jméno FO, a listinnými podklady tvoří dostatečný skutkový základ pro závěr, že poškození vozidla odpovídá popsanému mechanismu vzniku škody a že zjištěné okolnosti nenaplňují žalovanou uplatněné smluvní výluky. Soud prvního stupně se rovněž přiléhavě vypořádal s konkrétními výhradami žalované týkajícími se repase motoru, použitelnosti některých starších komponentů, charakteru poškození klikové hřídele i možnosti řidiče zaznamenat samotný náraz. Odvolací soud jeho hodnocení sdílí, neboť znalec tyto otázky při výslechu vysvětlil způsobem, který je logický a odpovídá i ostatním zjištěním ve věci. Skutečnost, že znalec neměl k dispozici původní poškozený motor v nezměněném stavu, sama o sobě nečiní jeho závěry nepoužitelnými, jestliže vycházel z dostupné fotodokumentace, listinných podkladů, popisu průběhu události a dalších zjištění, která mu umožnila posoudit technickou slučitelnost tvrzeného mechanismu vzniku škody se zjištěným poškozením.16. Odvolací soud neshledal důvod pro zadání dalšího, natož revizního znaleckého posudku. Znalec byl soudem vyslechnut, své závěry vysvětlil a žalovaná je nezpochybnila jiným znaleckým posudkem ani odborným vyjádřením, které by vyvolávalo důvodné pochybnosti o jejich správnosti. Samotný nesouhlas účastníka se závěry znalce potřebu revizního znaleckého posudku nezakládá; rozhodující je, zda po vysvětlení znalce zůstaly pochybnosti o úplnosti, přezkoumatelnosti nebo vnitřní logice posudku. Soud prvního stupně měl k dispozici znalecký posudek opatřený doložkou podle § 127a o. s. ř., znalce vyslechl a hodnotil jeho závěry v kontextu dalších důkazů, zejména výpovědi svědka , jméno FO, a fotodokumentace poškození. Nešlo tak o situaci, kdy by znalecké závěry byly neúplné, nepřezkoumatelné nebo vnitřně rozporné v míře, jež by bránila jejich použití jako podkladu pro rozhodnutí.17. Odvolací soud shledává správný i závěr soudu prvního stupně o výši přiznaného plnění. Soud prvního stupně vyšel z účelně vynaložených nákladů zjištěných znaleckým posudkem na výměnu motoru, připočetl účelně vynaložené náklady na znalecký posudek a odečetl sjednanou spoluúčast i částku již žalovanou vyplacenou.18. Za situace, kdy odvolací soud neshledal důvodnými námitky proti věcnému rozhodnutí, nemohou obstát ani námitky proti závislým výrokům o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů státu. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle zásady úspěchu ve věci, když žalobce byl úspěšný v převážné části a jeho neúspěch byl pouze nepatrný. Stejně tak odpovídá výsledku řízení rozdělení nákladů státu mezi účastníky podle jejich procesního úspěchu.19. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek v napadených výrocích I., III., IV. a V. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, představující náklady právního zastoupení, které jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) á 10 100 Kč podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), 2 paušálními náhradami hotových výdajů á 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí částku 25 531 Kč.