29 C 168/2022-30 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě číslo [bankovní účet]. Nedílnou součástí byly Smluvní podmínky, úroková sazba byla ujednána ve výši 161,01 % ročně, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobci spolu s úrokem, a to v 18 pravidelných měsíčních splátek na ve výši 4 491 Kč se splatností vždy ke 14. dni v měsíci, počínaje dnem 14.10.2020. Již první splátku, jejíž splatnost nastala dne 14. 10. 2020, žalovaný neuhradil, a to ani přesto, že byl k její úhradě vyzván upomínkou ze dne 19. 10. 2020 s upozorněním na zesplatnění úvěru v případě, že nebude dlužná částka uhrazena, žalovaný dlužnou částku neuhradil a žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru dne 10. 12. 2020, což žalovanému dopisem ze dne 10. 12. 2020 oznámil. Žalobou se domáhá zaplacení jistiny v celé výši 30 000 Kč spolu s úrokem za dobu od 22. 9. 2020 do 10. 12. 2020 ve výši 10 586,86 Kč, dále s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku byť jen z části uhradil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 26. 8. 2022, žalobce se z jednání omluvil, nepožádal o odročení jednání, v omluvě uvedl, že domnívá, že účast u jednání by nebyla účelná a vedla by k navyšování nákladů řízení. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Věc tak byla projednána a rozhodnuta ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy dne [datum] způsobem a s obsahem jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění), smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami, přičemž podpis žalovaného byl úředně ověřen, soud tak nemá pochyb o tom, že předmětnou smlouvu žalovaný s žalobcem skutečně uzavřel. Z uvedené smlouvy ve spojení s potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo prokázáno, že žalobce dne 22. 9. 2020 převedl na účet žalovaného, který byl označen ve smlouvě jako účet, na který má být úvěrová částka poskytnuta, převedl smluvenou částku 30 000 Kč. Žalobce dále předložil soudu smluvní podmínky k předmětné smlouvě podepsané žalovaným a datované v den uzavření smlouvy [datum] a dále splátkový kalendář k předmětné smlouvě ve smyslu jejího znění. 5. Žaloba zcela postrádá skutková tvrzení a důkazní návrhy k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobcem jako věřitelem při uzavření předmětné smlouvy. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovanému při uzavření předmětné smlouvy. 6. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). 7. Ze zesplatnění úvěru ze dne 10. 12. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem a ve spojení s upomínkou ze dne 19. 10. 2020 bylo prokázáno, že v zesplatnění úvěru, které bylo zároveň výzvou k okamžitému splacení zůstatku úvěru ze dne 10. 12. 2020, kdy tato výzva byla odeslána 10. 12. 2020, vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky bez zbytečného odkladu. <i>8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětnou úvěrovou smlouvu soud neposoudil jako platně uzavřenou, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení, a tedy ani důkazní, k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy v souladu se shora citovým zákonným ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobce jako věřitel svou povinnost splnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. 14. V řízení však bylo prokázáno, že věřitel zaslal na účet žalovaného částku 30 000 Kč, žalovaný z této částky nevrátil ničeho, o tuto částku se tak dle názoru soudu žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, když jak bylo shora rozvedeno, předmětná smlouva je absolutně neplatná. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši je povinen žalovaný vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., soud tedy přiznal výrokem I žalobci částku 30 000 Kč. Soud žalobci přiznal z přisouzené částky i zákonný úrok z prodlení, kdy za výzvu k plnění je možné považovat listinu Zesplatnění – okamžité splacení - odeslanou žalovanému dne 10. 12. 2020, kdy ve smyslu fikce doby dojití dle § 573 o. z. má soud za to, že za doručenou lze zásilku považoval dne 14. 12. 2020 a ode dne následujícího se tak žalovaný dostal do prodlení, od tohoto dne byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to v požadované výši, která nepřesahuje zákonnou sazbu stanovenou dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku b