29 C 169/2022-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 7 239,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž součástí byly Smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného, ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný byl povinen uvést pravdivé informace. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 17. 9. 2015, poslední splátka byla stanovena na den 20. 10. 2016. Své povinnosti neplnil žalovaný řádně a včas, na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 8 000 Kč. Žalobce se proto domáhá doplatku dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, úroku z prodlení, jdoucího smluvního úroku a úroku z prodlení. Předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, kdy toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku byť jen zčásti uhradil. 3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Ze smlouvy o půjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy dne [datum] způsobem a s obsahem jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč od původního věřitele v hotovosti. 4. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybňoval a zároveň bylo v jeho prospěch, bylo prokázáno, že žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 8 000 Kč, jiné úhrady žalovaným netvrdil a neprokázal. 5. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení však dle názoru soudu nebylo dostatečné a řádné prověření úvěruschopnost žalobcem nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o. s. ř. 6. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). 7. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že původní věřitel měl získat dostatečné informace od žalovaného, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaný měl být dotazován na své poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka ověřenými doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovaného jako úvěruschopného. Žalobce řádně netvrdil jak a jaké konkrétně poměry žalovaného byly skutečně zjišťovány a jak byly vyhodnoceny. 8. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka, z ní vyplývá, že byla sepsána v den uzavření smlouvy, jsou v ní iniciály žalovaného jako jméno, adresa, číslo OP, u bydlení je uvedeno, že žije s rodiči, u eventuálních dalších půjček zaškrtnuto ne. V kolonce zaměstnání zaškrtnuto hlavní pracovní poměr a vyplněn zaměstnavatel, kterým měl být [jméno] [příjmení], je uvedena jeho adresa, zaškrtnuto, že zaměstnání ověřeno, z karty zákazníka však není zřejmé, jakým způsobem a zda tedy vůbec bylo zaměstnání ověřováno a jaké skutečnosti při ověřování byly zjišťovány. Pokud jde o kolonku příjmy a výdaje, v příjmech je uvedena mzda ve výši 20 000 Kč jako jediný příjem a u měsíčních výdajů tyto celkem ve výši 11 900 Kč, a to nájem 4 000 Kč, výdaje na domácnost 6 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 1 400 Kč, výdaje na telefon 500 Kč. U splátek/půček/alimentů ve výši 1 400 Kč není specifikováno, o jakou z těchto tří položek by se mělo jednat, z karty zákazníka není zřejmé, zda žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy vyživovací povinnost, ani žádné jiné závazky. Pokud jde o kolonku dokumenty k ověření, pak je zaškrtnuto občanský průkaz, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO, žádné z těchto listin však soudu nebyly předloženy a soudu tak není zřejmé, zda měl právní předchůdce žalobce k dispozici tyto listiny, jakého byly obsahu, a jakým způsobem je vyhodnotil. Uvedený příjem ve výši 20 000 Kč tak nebyl žádným způsobem prokázán, stejně tak měsíční výdaje. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, kterou by mohl získat například výpisem z jeho účtu za vypovídající období, tedy minimálně tříměsíční před sjednání smlouvy, z takového výpisu by mohl učinit objektivní závěr o pravidelných tocích finančních prostředků u žalovaného, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena. 9. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o podstoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze stejného dne. Z předžalobní výzvy ve spojení poštovním podacím archem bylo prokázáno, že touto výzvou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 5. 5. 2020, byl žalovaný žalobcem vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 14. 5. 2002. <i>10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy.